Ještěřák

Další banalita na téma kterak jeden chachar šplhal a šplhal, až se lano urvalo (občas se na tomhle políčku urodí dost těžko zapomenutelný materiál). Jenže v roli Chachara tradičně skvěle přehrává Al Pacino, takže chtě nechtě tomu našinec podlehne. OK, možná je to přímočaré jak hrudník asijské ženy, ale míra výsledné katarze předčí nejeden zavedený smrkací cajdák. Prostě poctivá mafiánská freska se vším všudy, kdy mi jako úplně poslední vadilo, že jsem během filmu stihl dvakrát povečeřet a třikrát capkat na hajzl (80% a chtěl bych vidět tuhle polopředlohu). BTW, spoiler, myslel jsem si, že se Tony dříve ufetuje jako nějaká rock star.

Prozatím nejlepší věc od Coenů co jsem viděl, která z téměř tarantinovské nadsázky umně vybruslí z potenciálních sraček svou poetikou a ke konci i tím, že jednoduše přitvrdí. Na spoustě cool scén k zapamatování, který zde vyloženě tvrdí muziku, je vidět, že tihle bráchové to mají prostě v ruce, a čistě subjektivně jsem pojal podezření, že je to vůbec poprvé, co se jim film víc nebo míň nerozlil mezi prsty (scénkovité FARGO, upadající NO COUNTRY FOR OLD MEN). Ale možná je to zkreslený jednoznačně gradujícím závěrem - možná jen možná... A Gabriel Byrne se mě opravdu líbil. Jeho postava vskutku (ne)věděla, jak si (ne)nasrat do vlastních gatí.

Ze dnešního úhlu pohledu nejspíš šeredně minimalistické a smrdící nezávislou filmařinou, ale o to realističtější, přímočařejší a myslím, že i napínavější. Film jako je tenhle jde dneska spíchnout za pár (set) tisíc $$$. Apropo, Američani můžou mít Darabonta, Scorseseho, Spielberga a všechny tyhle, ale kriminálky prostě odjakživa patří Francii. A Delon > Belmondo.

Jako dokument mě to úplně nepřesvědčilo - vlastně celkově persóna pana Ferrariho mě nepřesvědčila, ačkoli ty černé brýle na frňáku mu bezpochyby sekly - a oněch (na DVD) slaboučkých 52 minut je možná až až, i když se teda Il Commendatore dočkal devíti křížků na krku. DVD se ale a) tváří naprosto profesionálně a fundovaně, b) pracuje s DOBOVÝMI rozhovory (pravda, nikterak objevnými, ale Lauda - v jehož memoárech mimochodem najdete poněkud více "dark" pohled na Enza - bude pořád Laudou, Reutemann Reutemannem, Moss Mossem atd.), c) zároveň obstojně slouží jako stručná mapa úspěchy a průsery mé milované snobské značky, d) (pro útlocitné) obsahuje naprosté minimum divadelně podbarvených záběrů fatálních nehod, na které jest specialistou tenhle materiál, a e) obsahuje BAREVNÉ a ostré záběry už z Monaka 1955, což jsem osobně ještě neviděl a co mě potěšilo paradoxně asi nejvíc. 70% a velký pozor na zfušované (neúplné, pojmologicky zkomolené a tedy celkově diletantské) české titulky.

Rafinovanější a zábavnější podívaná než Epilog, ale chtělo to vidět jeden a půlkrát. Obzvláště vězeňský masakr motorovým jeepem je fajný jak chleba s máslem, a kdyby se film nerozjížděl, jako kdyby měl v gatích těžce nasráno, mohlo by to bejt i za pět - holt krásný řemeslo.

MAURICE RICHARD - v podstatě jako film i jako slavná persóna - je poctivým hokejovým dělníkem až do morku kosti, na 110% autentický, a obdařený kýblem jemných geeky nuancí (Conn Smythe jako torontský psík pochtívající montrealskou kost, frankofonně nepříliš nakloněný Clarence Campbell, apod.), jak jej mohl spíchnout snad jenom erudovaný a pyšný Kanaďan. Ryze hokejových záběrů je tu překvapivě pramálo (ale když už, jsou fakt syrové na šlaka) a těch civilních naopak celkem logicky fůra. Velkým štěstím je, že je s přehledem táhne neubližný ksichtík Roy Dupuis, který skutečně je Raketou Richardem, což se mi naposledy stalo asi u Vala Kilmera v DOORS. Spolu s jaksi mimoděk vykouzlenou genius loci ala ROAD TO PERDITION (sníh, hudba, industriální prostředí) je film zážitkově nezávadný i pro negeeky, kterým zásadní pojmy jako Mr. Hockey, The Great One, Legion of Doom, Rendez-Vous, nebo Maple Leaf Gardens řeknou jen pramálo. Jistou pihou na celkovém skóre filmu je též přespřílišná idolizace Maurice "Rocket" Richarda, který byl jako pravá kanadská hockey superstar z pěkně divokých vajec, a stehy nejen inkasoval, ale též rozdával, především pak na hlavách rozklepaných brankářů. Vysoká kvalita snímku tak spočívá v tom, že funguje jako mimořádně přesná sonda do zákulisí NHL za časů, kdy brankáři zvracívali před mačem z nervozity, tušíc, že budou s holým obličejem čelit 100 a více km/h rychlému puku, a kdy každý nekanaďan v lize byl něco jako opičí atrakce v pavilonu B ostravské ZOO. Žádné stupidní góly v posledních vteřinách třetí třetiny nebo tak - oni Habs beztak za časů Richarda brali poháry téměř s prstem v zadku. A abych trochu rozvedl rychle ufiknutý filmový konec, Richardovu pohokejovou slávu nakonec nezastavila ani "blbá" (žabožroutská) národnost, ani pověst gólového rabijáta: až do Gordieho Howea byl považován za nejlepšího hokejistu NHL, nechybí přirozeně v Síni slávy, potřásl si rukou s Waynem Gretzkym a hlavně je po něm pojmenována střelecká trofej, kterou si nejbližších 10 let bude pravidelně tahat do své luxusní washingtonské zemjlanky Alex Ovečkin. ___ P.S. Sean Avery je výborný neherec. :-) Big fan...

Je s podivem, jak žena, "vidící jenom hnědo", svítí i mimo návštěvy jak na lesy (já vím, o povaze a rozsahu zrakového poškození by se dalo čile spekulovat). V šedesátkách v Ameru účty za elektriku asi ještě nikoho nesraly. Co se týče filmu samotného, tak ten vyniká především velice zručně budovaným a gradovaným napětím. Přičemž na lov logických chyb, které jistě nechybí a jimiž bych film cíleně znehodnotil, se pouštět jaksi nehodlám.

Na to, že jsem film měl po nějakých patnácti minutách sto chutí vypnout a oodpadovat s tím, jak je to všechno ujetý a ošklivý a tak vůbec, tak se z toho vyklubala úplná řeka Ganga emocí. Naštěstí takové mizerné chyby už skoro vůbec nedělám, a tak jsem se dočkal mj. rozkošně se vrbícího "hereckého výkonu" Mary, mimochoden jedné z nejvýraznějších animákyň co jsem kdy na svý vlastní oči viděl, celkem slušné hromádky černých životních "pravd", pár snad na LSD či Meskalinu vytvořených scén, a samozřejmě taky hodně fňuky fňuk závěru. Závěru, u nějž celkem chápu oba úhly pohledu - pocity těch, kteří oprávněně mluví o nekřesťansky vtíravém a násilném kýči, i pocity těch, jejichž po ksichtíku se koulející slzy byly choreograficky dokonale sladěné se slzami Mary, když ... a teď následuje gigaspoiler, za který bych si zasloužil nejmíň banána na CSFD ...Mary nalezne Maxe skonalého ve malém velkém světě. Hodně hodně dobrej výsledek na to, že film ochotně lavíruje mezi odporem a nudou vs. kreativní nevyřáděností a silnými emocemi převážně melancholického charakteru. Ostatně, animáky s jistým intelektuálním přesahem jdou zatraceně lehko podělat. _____ P.S. Kolik z vás po shlédnutí opráší všelijaké polozapomenuté dopisovačky a mailovačky? To by bylo vostrý téma k diskuzi.

Scheisse, tak tohle je Film s velkým F, stejně jako je Franka Potente Kočka (Kunda, Krasotina, Kost, Kus, ...) s velkým K. Umně spojuje tři prvky, kvůli který se na filmy v podstatě dívám - pořádné charaktery, velkolepou dynamiku, a lidi v neprávu, tropící nesprávné věci. Krom pár logických ten film nemá chyb, a kdybych byl ženská, pak bych nosil právě takové háro, jako má Lola.

"Schovejte to. Okrádáme banku, ne vás." --- Přechytralých plků už tady zevluje dost, takže se omezím na tvrzení, že jsem se po velkou většinu stopáže dobře bavil. Jsem vůl, když mi to v roce 2009 stačí? Nemálo takzvaných moderních filmů má s tímhle požadavkem značné problémy... Celá ta přestřelka kolem Lil' Bohemia je pěkně kulervoucná a stejně vzrušující by byl i příběh, kdyby ho Mann jedním mocným režisérským šmahem nepřiškrtil, tedy přesně naopak, než se zachoval v HEAT. Třebas mu to nedovolily reálie - nevím, nestarám se (70%). --- Film bez větší historické hodnoty, ale vysoce koukatelný. --- Blbý dodatek pod čarou: už potřetí (předtím PRESTIGE, DARK KNIGHT) mě urazilo, že Baleho postava ve filmu nenatáhla brka.