Ještěřák

Nejsem spokojen, "nečekaně" jsem se nudil, nedík. Pár poznatků: 1) Zhruba takhle nějak, věřím, by točil mistr Sergio Leone, kdyby za svého života zatoužil točit o WW2. Jenom snad bez onoho otravného neustálého lavírování mezi subjektivně ještě ustojitelnou fikcí a chcaním daleko přes rigorózní historickou čáru. A bez obdobné šaškárnizace války, pravděpodobně. 2) Obsah filmu mi připomínal houpačku s tím, že trávil čím dál víc času dole v hlubinách hajzlu a ryze ODPADových vodách. Dokonce i exemplární parchant Pitt byl s celou svou krásnou postavou nekompromisně semlet a umlet otravným dějem kolem minikina. 3) Z mého pohledu tolik vychvalované tarantinovské charaktery a dialogy jdou režisérovi jen zčásti. A že je 153 minut na podobnou záležitost moc, to snad ani nemusím dodávat - poslední Tarantinovy filmy jsou vůbec špatné, ale alespoň jsou špatné takovým zajímavým způsobem (2009-09-05).

Uááá, nějak se mi ty cool natočené nahlavupadlosti začaly nebezpečně množit pod rukama. Sice jsem za poslední období "přebodoval" čtyřma hvězdama hned dvě podobné záležitosti, takovou smutnoveselou baladu o šlapce, co šlápla do lidské sračky a hrdinský epos o filadelfském pissed-off taťuldovi, ale tam to lze přičíst tomu, že filmy záměrně lavírovaly mezi thrillerem a komedií, resp. thrillerem a brakovým komiksovým motivem, a tím se v mých očích svým způsobem vysvobodily, kdežto HARRY BROWN se snaží tvářit za každou cenu "sociálně" a "ze života". Což právě ze všeho nejvíc promrdává, mj. kvůli pravidelně děravému scénáři. Jednou se to ucho urvat muselo - ale jinak dobrý, svižný, koukatelný, muc.

"Jestli chceš zjistit, jak jsi na tom s bipolární poruchou, pusť si Helen." --- U toho znásilněníčka mi poctivě stálo péro a vůbec jsem měl celou nadlidskou žízeň po tom, spářit se s danýma depresačkama. Však ona mě za to už brzy vlastní duše poskáče a zimní depka pohoní po poli. Jo a BTW, bylo to moc dlouhé.

I domníval jsem se naivně, že se bude jednat o humorný příběh z hlubin Studené války, něco jako DR. STRANGELOVE, nebo odlehčený CONVERSATION - houbeles. Vskutku dlouho bych musel přemýšlet nad možnou existencí ještě odpudivějšího scénáře, než jsou komerčně-byrokratické žamobyší čachry potravinářských firem. Mimoto tam nikdo kromě Matta Damona ani pořádně nehraje. Daná 1* je čistě za Damona a jeho příjemně zcestné myšlenkové pochody. Vyblít, zapomenout a spláchnout. Výsledné poučení: pozorně čtěte CSFD medajlonky.

Rugby mě nezajímá, JAR mě nezajímá, mytí nádobí mě nezajímá... INVICTUS je exemplární odstrašující příklad filmu, se kterým mám divácky společné naprosto bzum, a koukám na to jenom kvůli režisérovi. Je to nudné, je to velemrtvé, je to Evropanovi dost cypatě vzdálené. Nu, alespoň teď vím o Bandelovi o něco víc, než jsem se ve sladkých čtrnácti letech dozvěděl z jedné nejmenované písničky skupiny Orlík. O trochu (30% & od půlky rozmrdané subtitles :).

Skvělé, skvělé! Na tisíc procent koketní alfa samec Clooney (furt mám pocit, že by se velice vyjímal v padesátkách mezi všelijakými Cary Granty a tak), zdatně sekundující Farminga a Kendrick, klapající emocionální autodráha, intimně-rodinný part zvládnutý na jasnou jedničku - osudy zdánlivě ovatěných postav mě opravdu braly, co vyhozený zaměstnanec, to situační perla, etc etc. Hodnotné i v rámci člověčího seberozvoje (vysněná práce vs. zaplacená práce, láska pro pětadvacítku vs. láska pro pětačtyřicítku) - opravdu nemám tomu filmu za co nakopat prdelku.

Na to, že jsem film měl po nějakých patnácti minutách sto chutí vypnout a oodpadovat s tím, jak je to všechno ujetý a ošklivý a tak vůbec, tak se z toho vyklubala úplná řeka Ganga emocí. Naštěstí takové mizerné chyby už skoro vůbec nedělám, a tak jsem se dočkal mj. rozkošně se vrbícího "hereckého výkonu" Mary, mimochoden jedné z nejvýraznějších animákyň co jsem kdy na svý vlastní oči viděl, celkem slušné hromádky černých životních "pravd", pár snad na LSD či Meskalinu vytvořených scén, a samozřejmě taky hodně fňuky fňuk závěru. Závěru, u nějž celkem chápu oba úhly pohledu - pocity těch, kteří oprávněně mluví o nekřesťansky vtíravém a násilném kýči, i pocity těch, jejichž po ksichtíku se koulející slzy byly choreograficky dokonale sladěné se slzami Mary, když ... a teď následuje gigaspoiler, za který bych si zasloužil nejmíň banána na CSFD ...Mary nalezne Maxe skonalého ve malém velkém světě. Hodně hodně dobrej výsledek na to, že film ochotně lavíruje mezi odporem a nudou vs. kreativní nevyřáděností a silnými emocemi převážně melancholického charakteru. Ostatně, animáky s jistým intelektuálním přesahem jdou zatraceně lehko podělat. _____ P.S. Kolik z vás po shlédnutí opráší všelijaké polozapomenuté dopisovačky a mailovačky? To by bylo vostrý téma k diskuzi.

Relativně inteligentní, ale strašně tuctové; dokonce ještě tuctovější než BODY OF LIES, kde byla aspoň špetka akce. Jako by Macdonald neuměl natočit pořádný STOPÁŽÍ NEPŘETÁHNUTÝ film. Není to věru žádnej Fincher; a seriál, který filmu předcházel, musí být pěknej kompost.

Špína a bordel mezi NY Cops The Pigs, to už je klasické americké sebemrskačství, tentokrát překvapivě strhující a poctivě rozdrobené do mnoha drobečků, takže dojem z filmu je vyvážený. Ačkoliv nejlíp napsaný charakter dostal podle mě do rukou již polodědkovský (ale čím dál víc píšící) Richard Gere, nutno zkonstatovat, že Ethan Hawke je zase všechny přehrál.

Navrhuji český název "Zcypený pomeranč".