Ještěřák

Divácky "jen" lepší průměr, problém ale není v Refnovi ani Mikkelsenovi, problém leží zakopaný v Ještěřákovi, který má opravdu trábl s tím, koukat na stominutové pinožení se takto tučného a tím pádem docela realistického blbce, znázorněného právě Mikkelsenem a napsaného Refnem. Aby bylo jasno, ani "hrdina" prvního dílu nebyl žádná velká hlava, a já nemám problém s tím, když dvě vyfetované hlavičky vášnivě řeší, kam (by) kdo (ne)strčil čůráka, když je to podáno zábavně (a skončí to mokrou honičkou s fízlama). Mikkelsenův Tonny je bohužel ještě o něco hloupější člověk, než Hrušínský, když plival na sedmičku, takže člověk chtě nechtě podlehne nezájmu o hlavní postavu, hlavně ať se nerozmnoží dál a něco ho konečně zabije a ukončí tuto slepou lidskou dutou větev. Jelikož je ale Tonny celkem logicky obklopen stejnými, nebo ještě většími idioty, vyznívá v naprosto dekadentní poslední asi patnáctiminutovce jako jednooký mezi slepými, a svým činem vrací sobě i filmu jistou tvář. Jelikož si divák po násilném střihu uvědomí, že Tonny nemá finanční ani duševní kapitál a celkově nemá kam jít, působí film jako slušně zdařilá katarze na tuhle kodaňskou pakáž, a to i na člověka, co by normálně nevěděl, kde v Kodani hledat pannu (mořskou). Jinak i zde Refn zdařile a s jistým umem koherentně pokračuje v nastolené laťce, tedy nerůžovobrýloidní sondě mezi béčkovými příživníky, na které se sice možná s chutí díváme, když se to děje daleko od nás a hlavně ve filmu, ale zároveň velice rádi nadáváme v internetových diskuzích, když se takovíto milí lidé objeví v novinách v souvislosti s nějakým tunelem, mordem, regionálním šméčíčkem, či feťáckým zátahem. To vše snímá na šumivý nekvalitní obraz neklidnou POV kamerou, a to prakticky bez hudebního doprovodu, vyjma divné tvrdé hudby, kterou daní řízkové poslouchají. Což funguje!

Nudné a mnou už teď zapomenuté CGI motoporno jak od Uweho Bolla. Gibsoní Mad Maxy možná nebyly žádná shakesparovská dramata, ale byl cool způsobem syrový a příběh a postavy atd. vedle tohodle štymovaly jako dobře vyladěný kontrabas. Nečekám samozřejmě od takového filmu, že divákovi vysvětlí, proč všichni v době myslím celkem zjevné světové krize mají nohu až na podlaze, kde berou všechnu tu šťávu pro ty svý zďorba. "Příběh" kolem těch holek s naditýma ceckama je vyloženě směšný, postavy jsou ploché a jednoduché jako list papíru, Tom Hardy je ještě o něco horší, než posledně, a přehrává ho i písek v poušti. Z dialogů i monologů se až výplachovým způsobem opakovaně dovídáme jak je Šílený Max šílený, což kamera za 5 sec. ostentativně potvrdí např. slupnutou nohatou ještěrkou, ve skutečnosti je ale přesně opačný, nudný, nicneříkající a ve filmu, sic plném cvoků, ale zcela čítankově plochých, nudně usilujíce jen o to jedno, tedy epicky divnou smrt, se Max chová zdaleka nejracionálněji. I Kevin Costner coby Námořník ve Vodním světě (btw i přes nešvary nesrovnatelně lepší film v hezčím a živějším univerzu, což vlastně platí taky pro Fallout, Stalkera, 8 opic a vlastně skoro cokoli postapokalyptického) byl mnohem autentičtější, když recykloval moč, souložil i se žábry, pěstoval zakrslé citrony, ve filmu se povahově nějak vyvíjel a hlavně nikdo furt necintal, jak je jiný a šílený. Tady prostě ani ta smrt nebere, krom hezkých barviček a jednoho fixního kamikaze rokenroláka mě film vůbec ničím nezaujal. Výsledkem je zcela nezajímavý, obsahově velmi nezvládnutý reboot poplatný době, který ostentativně vystavuje své koule, ale má je bohužel obě ušmiknuté.

Zklamání, pro někoho, kdo viděl všechny možné dokumenty na tohle téma, asi vyčerpané, málo přínosné, málo objevné. Bez intelektuála Larionova (který se v Americe prý naučil anglicky lépe, než většina Američanů) je to pro mne beze sympatií k inkriminovaným zpovídaným postavám, které mentalitou působí divně už z krátkých rozhovorů. Ala dokument "Senna" jako obvykle příliš jednostranné a tím pádem trochu B-kvalitní, Soviet Red Army určitě nebyla neporazitelná, dost účelově zcela chybí zmínka o dvou zásadních sovětských hokejových provarech století, a sice World Series '72 a Canada Cupu '87 (rusáci vlastně nevyhráli žádný "opravdu zásadní" podnik v tom smyslu, že je těžké identifikovat jediné jejich vítězství, použít ho a říct si u něj, tak tohle byl peak, kdy dali světu na prdel, nemají žádné rudé Nagano). Např. Gretzky, pravděpodobě nejlepší plejer všech dob, je zde vylíčen pouze jako taková šmouha, která neví, jak na Sověty hrát. Přitom když hrál v lajně s Lemieuxem, tak v jendom mači nasřádal snad cosi jako pět asistencí:-) Snad by to raději chtělo shromáždit prašule a energii na dokument, mapující dynastie NY Islanders (80s), Edmontonu Oilers (80s, podle mě vůbec nejlepší, nejofenzivnější mančaft všech dob), Detroitu Red Wings (90s) apod. jenomže by to asi nebylo dost globální, dost sexy, dost politický. Jak kdysi jednou napsal u jiného sovětského dokumentu uživatel Le_Chuck - "pre základné školy". (60%)

Tenhle biják jsem docela haluzně objevil díky recenzi Franty Fuky, která ačkoli se mi líbila, tak musim zkonstatovat, že mě to z jeho dojmů přišlo, jako bych se díval na úplně jinej film. Cotillardka je jistě špičková herečka, a určitě na mě nepůsobila jako dočasně odlíčená hi-classka, nýbrž jako každodenní normální lidová hysterka (s čímž se charakterově samozřejmě neztotožňuju, ale zároveň oceňuju věrohodný a civilní zahrání tý polohy). Nemyslím si, že by byl film nějak přehnaně levověrnej, ani že by se v něm objevovalo vyšší než průměrný množství citovýho vydírání. Co mi určitě přišlo na filmu podezřelý, je všudybylka bída a naprostý fašo-diktát fabriky či ze strany malých namistrovaných mistrů, věrohodnost samozřejmě neumim posoudit, ale pokud je značná, tak je ve francouzský společnosti něco hustě špatně. Skoro každej druhej Francouz ve filmu buďto nemá ringle, nebo se mu zrovna cosi sere; multikultíci... Za mě tak 70% s tím, že by se to klidně celý mohlo jmenovat One Cotillard Show.

Jelikož v mých kulackých žilách koluje panevropská krev německo-polsko-židovská po otci a částečně švédská po mamince, nosnému tématu filmu jsem velmi dobře rozuměl a proto se i "pobavil". Shodou okolností i náš nikoli mlýn, ale grunt, tzv.Southwork pod kaštanem, z útrob jehož masitých a stále nasáklých osmdesátkových zdí píšu všechny své bohulibé komentáře, stojí na severní Moravě a musel k tomu přečkat nejednu fašistickobolševickou kurvárnu (záměrně je píšu dohromady, svině jako svině). Tento náš grunt byl postaven v 60. letech 19. století jistou rodinou Kachlů jakožto jedna z vůbec prvních nedřevjanek ve vsi, kdy velmi jemný písek potřebný pro stavbu usedlosti vozili koňmi až z řek na Opavsku a před domem také zasadili kaštan. Kachel byl ve své době v podstatě drobný živnostník, který ale bezdětný onemocněl, a krátce předtím, než si vzal svoji vlastní velmi pohlednou čeládku (což byl tenkrát docela skandální krok, protože čeledínky se zpravidla pouze šoustávaly), zařval na souchotiny. Ta poté nezaváhala a vzala si jistého Weissmanna, mého prapraněcodědečka, jehož potomek logicky zdědil i grunt. Weissmannovi se postupně stali druhými nejvýznamnějšími kulaky ve vsi, když se do časů největší prosperity narodila moje prabába (1913). Právě v rámci poválečného odsunu Němců (má rodina byla v suchu, neb chodila do českých škol) skýtal grunt s kaštanem již plně rostlým útočiště odsunuté rodině, jejichž potomci hledali moji prababku ještě začátkem 90. let, aby jí poděkovali. (Jinak moje prababi moc proněmecká nebyla, jelikož se po ní na půdě našla ukradená německá cedule a i pytel s háknkrojcem po náccích.) Po vítězném únoru jsou samozřejmě grunty kulaků, jako byli ve vsi Řeha nebo Weissmann, naprostým trnem v oku, celá rodina je zdiskreditována, odmajetněna a potupena. Moje babka (1938) pracuje jako selka, praděda za směšný peníz v lese, (opakovaně) se pokouší o sebevraždu a rozchlastává se, což se v rodině nově tak nějak dědí po generaci (mě to sice mine, ale nechci proto děti). Lidé na gruntu a nejen našem postupně přestávají mít vztah k půdě, ostatně i proto, že to pod komáry vcelku nedává smysl. Nevím, jaké totalitní bláto přesně přinese 21. století, dost možná přivane směrem od olizovačů análu pouštního prasáka mohameda, ale vím, že můj grunt to ustojí!

Asi sedmsettřicetsedmá variace na téma "vymrdali jsme s nejhorším hadojedem ve městě a teď jsme v puči", hezky a místama až kvazi-noirově natočená, čímž dává vzpomenout třeba na videohru Vampire the Masquerade: Bloodlines, nebo takový ten hezkej atmosférickej film, jak se ve městě plném krvocucalů a jiných divnoexistencí v pravidelnou dobu zastavuje čas - ale s o to ololóznějším závěrem. Ozajstná cypovina, ale z kategorie "valte na to voka"!

Nehluboká pičovinka subžánru "kapitalistický realismus" - avšak zábavná - s řadou scén jak od doktora Morbida. Nemám nic proti zvýšenýmu faktoru hrdinství, když to film dokáže divákovi racionálně vysvětlit. Beru to u Lucy ve filmu Lucy (od Bessonovic Lucy, aby toho nebylo málo), chápu to u nožičkaté nůžkoidní buchty ve filmu Kingsman, na který se všichni určitě těšíme. Nedávám to ovšem u filmu, který od první chvíle tvrdí, že šli amouši na nácky málem jak s trábošema proti meďourům, aby se pak v posledním last man standing němčouři chovali jak zlitý vesnický hasiči, hledající na místě činu požární hydrant, což je o to víc s podivem, když nápaditost a kvalita FURY jinak nechybí. Posádka tanku, který má snad mezi pásy zašprajcovaný Odpuzovač kulek Mark II., je tvořena prakticky samými čuráky, což je naprosto v pohodě, pokud se ovšem v kvalitně natočených scénách věnují škrabkání plechů legendárního tigera, a nikoli monologům strašidelné kvality typu "pánbůh to tak chtěl", nebo "v Normandii jsme papali koně". Ad Brad Pitt - charismatickej a skvělej herec už od časů, kdy jako křupanský burák neférově odrbal s(v)lečnu Themlu. (70%)

Snad nejúspěšnější polistopadová a powerichovská pohádka - vánoční nebo dětskou optikou. Intelektuálně a cinefilsky zcela nerozebíratelná. Vodníkama zaprděný jihočeský brčály z toho smrdí na hony daleko, nebýt zima, hned bych pobalil všechny svoje švestky a jel na Třeboňsko na motejly. Hateři Trošky musí tento film trošku nenávidět. Tímto dokonalým vánočním porníčkem pro děti si Troška totiž zajistil nesmrtelnost.

Trochu provárek, nechat Benyho za pět let zestárnout o 20 a zahrát jiným hercem, nebo kroutit díl o atentátu na tu zasranou nacistickou veš Heydricha a neukázat přitom atentát na tu zasranou nacistickou veš Heydricha:-) Vznikl tak seriál, kde maže a jede mnoho herců ve svých rolích (Héla! Kléma! TGM!!!), ale zároveň má řečí jak Palacký a skutek akce utek, vkládal jsem do toho velké naděje, nevyšlo, asi nedočučím. _____ Pozn. popojel jsem o pár dílů a dekád dopředu, couldn't resist. Ač formou vlastně furt stejný, seriál se značně zlepšil, Havel s Jirousem jsou úplně super. "PIČO, banán zná každej.":-) A Táňa Hlostová je moje skorosousedka, se kterou jsem v 90s na chodbě vezdejší ZŠ měnil hokejový kartičky, takže jsem na ni dílem i pyšný:-)

A TO JAKO PARTIČKU IT?, tázal jsem se naivně partičky společensky velmi průměrných lidí v místní putyce, považující ČSFD Nation za přechytřelé intelektuály z úplně jiných světů, far, far away od Zdi zasloužilých štamgastů a výčepní pípy... Pak mě to samovolně došlo, že ono to asi bude nějak jinak... Bylo by chybou očekávat na Primě kolem 22:30 něco ostrovtipně superintelektuálního, takže jsem pro jistotu nic nečekal a nebyl tak vůbec zklamanej. Naopak, líbí se mi přinejmenším Suchošovi úsporný herectví, obvykle vyjadřující něco jako "tywe, ste zase přišli s takovou píčovinou..." Většinou jsou to pěkný capiny, ale pořád lepší, než kdyby to byly úplný kokotiny.