becki_tu

Poměrně slušně ucelené shrnutí toho, co je k případu ztraceného MH370 dosud známo. Ale jelikož jde stále o neobjasněný případ, dostávájí logicky více prostoru skupiny odborníku, samozvaných odborníků, renomovaných žurnalistů či nájemných pisálků, kteří zde prezentují své teorie. I z pohledu laika mají však všechny tři hlavní prezentované teorie poměrně dost logických nebo technických děr a je vlastně dost možné, že případ ztraceného MH370 nakonec zůstane bez jasných odpovědí a neprůstřelných důkazů.

Nemusíte mít doktorát z leteckého inženýrství na to, abyste poznali, že tohle fakt není podle skutečné události. To však nemění nic na tom, že jde o poměrně zábavnou akční jednohubku osmdesátkového střihu a Gerard Butler opět potvrzuje, že role hrdinných spasitelů mu prostě sedí.

Když už si běžný filmový fanda začne myslet, že už ve filmu viděl asi všechno, je ten správný čas zamířit do Bollywoodu. A právě třeba takové RRR je tou ideální kombinací epického příběhu, přepálené, ale skvěle nasnímané akce, velkorysé stopáže, namakaných kníratých herců a půvabných hereček a v neposlední řadě svérázných bollywoodských vizuálních efektů. Proto je jenom dobře, že se podobné filmy objevují na Netflixu, protože stupněm zábavnosti často překonávají i leckteré hollywoodské blockbustery.

Oproti druhému dílu je to sice přímočařejší, ale stále mám problém se zoufalým nedostatkem nových nápadů, sterilností a motivací většiny postav a poněkud ochuzeným příběhovým obsahem, který by se dal shrnout ve třech větách. Mikkelsonovo pojetí Grindewalda mi nevadilo, naopak ve vztahu k Brumbálovi mi přijde uvěřitelnější, ale Depp mě v této roli přeci jen bavil o něco víc. Hezky se na to celé kouká, ale i zatvrzelí fandové kouzelnického univerza musí vnímat neuspokojivou kvalitu, která jim je v posledních dvou dílech servírována a pokud přeci jen dojde i na čtvrtý díl, tak by měli tvůrci přehodnotit strategii, protože jinak to bude zavánět průšvihem, ze kterého bude pro fanoušky jediným únikem asi jen kouzlo zapomnění. 50%

Chloe bohužel nemá poslední dobou štastnou ruku na filmové projekty. Tohle podivné lesní low-cost sci-fi je toho dalším důkazem. Nedomyšlené univerzum, mizivá sympatie k hlavní dvojici, nejasná motivace postav, inteligence androidů na úrovni kuchyňského mixéru a závěr, který definitivně posílá celý film do zapomění. Často zmiňované a podobně "komorní" Bird Box nebo Quiet Place jsou přeci jen o level jinde.

Názor na Neymara nezměním, ale v mnohém ho asi chápu. Ať už jde o vliv otce a "jeho" agentury, motivaci k jednotlivým přestupům a případným návratům, vztah k fanouškům nebo umění si užívat života plnými doušky. Minisérie se naštěstí z hlediska objektivity nevyhýbá ani stinným stránkám a momentům Neymarovy kariéry, jakými jsou například již legendární simulování nebo aféry spojené s jeho bujarým stylem života. Pokud však díky němu našly (nejen) brazilské děti motivaci v životě nebo sportu něco dokázat, potom pokorně smekám klobouk i já.

A zase to nevyšlo. Jako fanoušek herní série bych se už klidně spokojil i s dobře natočeným akčním béčkem, ve kterém by charaktery odpovídali postavám z her a triky odpovídaly alespoň současným standardům. K čemu pak totiž je těch pár pomrknutí na herní fanoušky, když tvůrci totálně rezignovali na budování napětí, charakterovou stránku jednotlivých postav, kvalitní akci (kam opravdu nepočítám Chrisovu stroboskopickou vyvražďovačku) a v neposlední řadě na scénář, který zde spíše připomíná špatné improvizační divadlo. No nic, tak kdo to zkusí příště?

Jedna hvězda za živelnou Petru Hřebíčkovou, jinak bohužel není moc co pozitivně hodnotit. U mnoha záběrů z "amatérské" kamery není hercům rozumět, scénář zde prakticky neexistuje, závěr vyznívá dost nelogicky a z potenciálně velmi zajímavých cestopisných informací se dozvíte maximálně to, kolik stojí láhev vodky na Krasnojarském nádraží.

Disney tady hrál až moc na jistotu. Dwayne s Emily slibují solidní propagaci po herecké stránce, dobrodružné fantasy taky nevídáme v kinech každý týden a scénář jede podle klasické žánrové šablony, ve které je samozřejmě místo pro tradiční humor. Bohužel tomu celému chybí nějaká nadstavba, emoce nebo moment překvapení, díky čemuž se Jungle Cruise stává snadno zapomenutelnou záležitostí. Tedy až na jednu výjimku, kterou je Howardova verze Nothing Else Matters.

Pro mě jako pro fanouška United příjemná povinnost. Už totiž od konce devadesátých let, kdy jsem prožíval hokejové Nagano nebo fotbalové MS ve Francii, jsem se stejným nadšením sledoval fotbalovou partu kolem Giggse, Beckhama nebo Scholese, kterou v roce 1999 dovedl k historickému úspěchu právě Sir Alex. A jsem opravdu neskutečně rád, že jsem nemalou část Fergusonova manažerského působení na lavičce United mohl sledovat jako věrný fanda rudých ďáblů a ikdyž jsou poslední roky poněkud skromnější na trofeje, pořád jsou zde právě ty nezapomenutelné vzpomínky na zmiňovaný treble v roce 1999, na penaltové finále Ligy mistrů v roce 2008 nebo na jubilejní 20. (a zatím poslední) ligový titul v roce 2013. A za tyto vzpomínky ze srdce děkuji, Sire Alexi Fergusone. GGMU!