Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Krimi
  • Akční

Oblíbené filmy (10)

Ďáblova past (1961)

Pro mne jeden z nejlepších filmů vůbec. Historické drama, ve kterém nejde o historii. Miroslav Macháček zde má velice zvláštní kukuč, který jsem po prvním shlédnutí několikrát potkal ve snu. Tento film se mi úplně proboural do mysli. Během první poloviny jsem si stále myslel, že to biskup nezvládl s výběrem nového kněze, že se tento nový duchovní vůdce lidu postaví na stranu ubohých. Dokonce i po svém příjezdu vrchnosti poradí, že by jí více slušela mírnost. Pak ale přijde zlom a divák pochopí, že je to úplně naopak. A ten kaplanův pohled při tancovačce v nové stodole? Máloco mi tak rychle a zprudka vyděsilo. On totiž kaplan není žádný hlupák, on ví, že něco přijde. / 5 * za herecké umění Miroslava Macháčka / 5 * za jeho pohledy, které straší / 5 * za tajemnou atmosféru vycházející z Přírody, kterou lidová moudrost (starý mlynář) i církevní moc (nový kaplan) vnímají a ohledávají, ale první skupina se ji snaží poznat, druhá překroutit / 5 * za hudbu Zdeňka Lišky, při které jsem se opravdově bál / Mám husí kůži, jen na ten film pomyslím. A proto mne tak silně přitahuje.

Já, spravedlnost (1967)

Podobenství o vině a trestu. A o právu trestat. Dokonalý Karel Höger je zkrátka dokonalý Karel Höger. Znám jen málo takových konců příběhu, jako je u tohoto filmu. Já také - jak píše Enšpígl - soucit s Hitlerem skutečně necítil (a necítím), ale trestat? Nene, to není vůbec jednoduché... - Povinný film pro všechny, kteří rádi soudí stylem "černá" nebo "bílá". / 5 * za ten konec.

Příběh Alvina Straighta (1999)

"Víte, tahle cesta, to je překonání mé vlastní hrdosti. A snad nepřijedu pozdě." / Víte, proč je Lynch nejlepší režisér všech dob? Protože natočil ten nejlepší seriál všech dob. A jen tak mimochodem - i nejlepší film vůbec. / "Bratr je bratr."

Solaris (1972)

Mám silnou potřebu vymezit se proti názoru, že film je zdlouhavý. Jistě, hodnoceno optikou současných akčních filmů nemá zrovna rychlé tempo, ale o to tu přeci nejde. Tarkovskij líčil stejně jako Vláčil myšlenky. A myšlenka Solarisu je natolik silná, velká a úchvatná, že se tu prostě o zdlouhavosti mluvit nedá. (Může být Solaris Bůh? Nemůže, samozřejmě, ale za úvahu tahle myšlenka stojí.) / "Vypila kapalný kyslík. Udělala to ze zoufalství." ... "Čím déle je s tebou, tím více se polidšťuje." Přijde mi zajímavé, že tenhle film vznikl zrovna v Sovětském svazu a zrovna na tohle téma. / "Jsem to já?" ... "To nejsem já." / Má to cosi společného s Planetou opic. / "Nevrátím se na Zem, budeme spolu žít tady na stanici." / Shrnuto třemi slovy: Monumentální, dojemné, lidské.

Andrej Rublev (1966)

Vpád Tatarů byl i na mě moc. Tak brutální, tak syrové... A přitom tak velkolepé. Skvělá kamera, monumentální výprava, úžasní herci. Jeden z největších filmů, které jsem (zatím) shlédl. Říkám mu „ruská Markéta Lazarová“. Uvidím někdy ještě něco podobného?

Utrpení Panny orleánské (1928)

10 000 liber neznamená v životě mnoho, tedy pokud se nebavíme o Janě z Arcu. Ta byla totiž prodána Angličanům právě za tuto sumu a v roce 1430 převezena do Rouenu, kde byla pod vedením biskupa Pierra Cauchona lámána tělesně i duševně. Toto lámání, nikoliv první ani poslední týrání nevinného člověka v historii, dovedlo Bohem vyvolenou hrdinku k odvolání. Jaké lámání muselo být, to si nechci ani představovat. A tehdy, po vynucené lži, se ukázaly skutečné kvality mladé dívky. Prozření jí muselo určitě velice bolet, ale zároveň ji muselo přivést k myšlence, že pochybení nemusí nutně znamenat zradu, pokud je jen způsobem pro získání nových větších sil. A právě Janino pochybení v podobě vynucené lži jí dodalo novou energii, která ji už neopustila. A Jana, jíž stará česká tradice ráda říká Johanka, vzplanula silou tak ohromnou, že naprostá většina hrdinů před ní musí zblednout. A to vše jen proto, že Jana, hrdinka nikoliv pouze francouzská, byla vyvolena samým Bohem. A všem dalším generacím dala úžasný příklad duševní síly a odhodlání. Politické revoluce vždycky vedou ke zlu, to žel Bohu pochopila velmi brzy i mladičká Jana, ale příklad, který nám tato dívka z lidu dává a do konce lidské historie dávat bude, je příkladem revoluce ve vlastním nitru, revoluce ducha. A Jana to pochopila více než jasně, teď je na nás, pochopit to také. Ano, sama… Sama s Bohem! I kdybyste oddělili mou duši od mého těla, k ničemu se nepřiznám. A i kdybych se přiznala, potom bych řekla, že jste mě k tomu donutili!

Reklama

Reklama