adams89

Na Čtyři pokoje jsem se podíval s vidinou doplnit si filmografii Tarantina o další z jeho kousků. Z těch čtyřech povídek mě ale zaujala jediná, a to ta natočená Robertem Rodriguezem. První dvě, v režii Anderse a Rockwella, byly naprosto strašné a postrádaly všechno, co by dokázalo udržet moji pozornost. Rituál čarodějnic v čele s Madonnou a scénka se Siegfriedem a jeho manželkou bylo něco, co jsem absolutně nepobíral. Pak naštěstí přišla vypečená Rodriguezova povídka. Té exceloval především šarmantní Banderas a hodně zábavné zakončení. Sympatický byl i odkaz na režisérovu prvotinu Badhead, která se mihla v televizi, na níž se dívali oba nezbední sourozenci. Čtvrtá Tarantinova povídka mě dost zklamala svou průměrností. Krom fuckujících žvástů byla vlastně o ničem a tomu Hitchockovu příběhu o sázce se škrtáním zapalovačem, který jsem měl tu čest vidět, se vůbec nemůže rovnat. Přehrávající Tim Roth v roli hotelového pikolíka byl pro mně, až na třetí část, také lehkým zklamáním. Ve finále tak je to nezajímavý film, na který se nejspíš znovu jen tak nepodívám. Ta píseň, co hraje v úvodu a v závěru je ale šmrncovní!50%

Mordování nácků židovským komandem za 2. světové války, to vše pod taktovkou Tarantina. Uvažte, není to nádherná představa? Je fakt, že po obou Kill Billech a Autu zabijákovi Tarantino nebyl v takové formě jako v dobách Pulp Fiction či Gaunerů. V Parchantech ale opět spatřuju návrat ke kořenům, tedy k jadrným dialogům, geniálnímu třídění děje na samostatné pasáže a prostě té jeho staré dobré zábavě. Ze všech jeho dosud natočených filmů mi nejlépe zde sedlo členění na kapitoly a způsob vyprávění vůbec. Po upoutávkách asi akce každý čekal více, nejinak tomu bylo i u mně, jako mínus to ale v konečném hodnocení vůbec nevidím. Jak už je zvykem, Tarantino se může vždy opřít o kvalitní výkony herců. Vedle Pitta a Schweigera mě hlavně okouzlili slizký záporák Christoph Waltz a rozkošná odbojářka Mélanie Laurent. Snímek u mně gradoval kapitolou Operace Kino, zejména pak Shosanninou přípravou na atentát, za přítomnosti tónů Davida Bowieho a krvavým finále, kde se střílející Eli Roth ukázal jako neskutečný frajer. Podobných skvělých momentů je tu víc než dost, i proto Hanebný parchanty řadím tak vysoko, jako je třeba Pulp Fiction.90%

První Resident Evil měl špatného režiséra a přesto si své diváky našel. Dvojka už byla katastrofální celá a nelíbila se nikomu. A vida, do třetice se přece jen natočil pořádný film. Zánik je čistokrevnou postapokalyptickou scifárnou, ctící všechna pravidla žánru, z ostatních filmů podobná asi nejvíce s druhým Šíleným Maxem. Pouštní exteriéry plné krvelačných zombie vypadají fakt dobře, a co teprve potom pískem zaváté opuštěné Las Vegas. Milla Jovovich byla opět sexy a poprvé jsem jí také už tu akci věřil. A právě v akci vidím oproti minulým dílům největší pokrok, protože ta tady konečně má hlavu a patu. Dění v podzemním vědeckém komplexu nebylo tak zajímavé jako tam venku, ale povedené části se našly - pokusy s domestifikací nemrtvých mě dokázaly hodně rozesmát. Věřím, že myšlenka s mnohonásobně naklonovanou Alice někoho v závěru mohla zklamat, ale po nepříliš povedenému souboji se zmutovaným šíleným doktorem, to byl přece jen světlejší moment. Ještě se tak v úplném závěru dozvědět něco o osudu přeživších směřujících na Aljašku a byl bych už spokojený zcela.70%

Jelikož se řídím heslem “neohodnocených blamáží není nikdy dost“, horor The Crypt byl na dlouhý večer velkou výzvou. Je vidět, že tady šel někdo na věc s obrovským elánem. Jakýsi Craig McMahon totiž nejenom že film režíroval a napsal scénář, ale i k němu hudbu složil a s kamerou si vyhrál. Nutno však dodat, že se mu z toho nepovedlo vůbec nic. Tolik nepřesností, chyb a nelogických jednání hlavních postav se jen tak nevidí. Parta zlodějíčků, rádoby frajer s pěti ukňápanými slepicemi, co by z fleku mohly šlapat chodníky, se rozhodne si přivydělat krádeží šparků ze starých hrobek. Sestoupí do podzemí, když v tom se najednou nad nimi zavře poklop a překvapivě se začínají probouzet duchové pohřbených. A to je tečka! Slaboučkému ději nasazují korunu ještě ubožejší dialogy a kdoví odkud odkoukané lekací momenty. Lacinost je cítit na každém záběru kamery a není se vlastně čemu divit, když byl rozpočet něco přes milion dolarů. I když je to místy docela zábava, adept na nejhorší film roku to je určitě…10%

Vražda, znásilnění, vražda, znásilnění... a naše televize Nova se v tom samozřejmě ještě vyžívá!

Je neskutečné, s jakými beznadějnými projekty můžou přijít komerční televize! Při sledování Baru jsem si připadal jako v jiné dimenzi. V dimenzi magorů. Může mi někdo vysvětlit, o čem ta konina vlastně byla? Nějak mi to během sledování unikalo. To snad už i odpadový Big Brother měl lepší úroveň, i když o tom by se asi dalo polemizovat...

Přestože jsem byl před časem z jedničky nadšen, za ty dva roky to už ze mě dávno spadlo a na druhé Transformery jsem se tak podíval jen z povinnosti. A pro začátek můžu s klidem říct, že Pomsta poražených je o třídu horším filmem. Příběh je nastavovaný a už vůbec ne tak zajímavý, momentky se Samovými rodiči už tentokrát nejsou vtipné jako spíše trapné a celý film je totálně přerobotován. Ten jediný roztomilý dravý robůtek působil v jedničce ještě mile, ty desítky mrňousů jsou ale ve dvojce příliš. Ano, asi bych měl ocenit nadstandardní vizuální efekty, viděné v akčních scénách po 80% délky filmu, ale člověk si říká, jestli toho má zapotřebí tolik vidět. Jon Voight mi ve dvojce scházel, Josh Duhamel tu zase vyloženě přebýval a Shia mě už přestal bavit. Na druhou stranu, John Turturro tady docela dokázal oživit uvadající atmosféru a Megan Fox určitě splnila očekávání. Je dobře, že se na soundtracku opět podíleli Linkin Park, ta jejich hudba opět skvěle zapadla. Z těch všech pro a proti se mi dvojka jeví jako čistě průměrný film. Michael Bay už zkrátka neměl čím překvapit jako minule a i když se dalšímu pokračování těžko ubráníme, doufám, že mezitím natočí i film z jiného soudku.60%

Při sledování Soylent Green jsem si často pokládal otázku, jak si v takové šílenosti mohl zahrát Charlton Heston. To na tom byl tak špatně finančně? Je rok 2022, společnost je v troskách, příroda je zdevastovaná a sehnat čerstvé jídlo je učiněný zázrak. Trh s potravinami tak ovládá firma Soylent, vyrábějící umělé náhražky, o jejichž původu nikdo nic neví. V tom je detektiv Thorn zavolán k vraždě pohlavára, jenž ho dovede až k šokujícímu odhalení… Ona šokující pointa, kterou se distributoři tak chlubili, zase takové terno není, když ji odhadnete v půlce filmu. Vyobrazení přelidněného města, konkrétně 40-ti milionového New Yorku, je místy bláznivé, až dekadentní, určitě ale zábavné. Chvílemi jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. To když třeba byly proti demonstrantům nasazeny bagry, co ty nebrané nešťastníky rovnou vrhaly do náklaďáků s odpadem. Podobných bláznivých momentů je tu ještě několik. Na svou dobu to byl jistě zajímavý, i když trochu kontroverzní film, který za těch pár desítek let už dávno ztratil všechen svůj lesk. Dnes to bohužel není nic jiného než kýčovité béčko, s postapokalyptickou tématikou jeden z nejhorších snímků, ve kterém navíc Heston vůbec neměl co dělat.50%

Asi nejhorší animovaný seriál pro děti, co je u nás k vidění. Na druhou stranu, do podprůměrné Snídaně s Novou se takový škvár hodí víc než dost...

60. léta mu zcela patřila, pak ale jako by se u Charltona Hestona dostavila nějaká krize. Začalo to rozpačitými kritikami u Do nitra Planety opic, kde si střihnul malou, zato luxusně zaplacenou roli. Remake italského Last Man on Earth, tentokrát s příznačným názvem The Omega Man, jeho reputaci také nepřidal. Příběh vědce Roberta Nevillea, jenž jako jediný ve zdraví přežil světovou nákazu a nyní sám přežívá v opuštěném New Yorku by byl dobrým lákadlem pro fanoušky sci-fi. To by ale na postu režiséra musel být někdo jiný než tragický Boris Sagal a nesměly by ke konci být čím dál větší mezery ve scénáři. Jako špatný vtip přijdou i zmutovaní noční obyvatelé města a s nimi spojené slaboučké dialogy a jejich ještě horší vůdce. Jakmile si ale náš vědátor vezme do ruky kvér a jde ty řady kapucníků trochu zredukovat, je to docela sranda. Přítomnost Hestona a zábavná akce jsou tak jedny z mála důvodů, proč ode mně dohle béčko dostává průměrné hodnocení. Odpůrci Já, legendy s Willem Smithem by se na tenhle rozpaky budící film měli zaměřit, možná potom změní svůj názor.60%