claudel

Tahle filmová a nejspíš i literární lahůdka si zaslouží maximální pozornost a soustředěnost mírně náročnějšího diváka, tzn., že není ideální pro diváka, jenž má za sebou pětihodinovou cestu, kalorickou večeři a zmrzlý nos mezi očima a snímek sleduje v nepříliš blízké angličtině s blízkými francouzskými titulky, protože vydržet sledovat spletitou dějovou nit dá zabrat i v jazyce rodném. Přesto se i unavenému divákovi naskýtá výborná podívaná, dusná atmosféra, až se mu kolem hrdla obtáčí provaz, který utahuje smyčku víc a víc a zejména herecký koncert známých tváří. Zasádní otázka na závěr - pochopil rozuzlení výše zmíněný divák správně?

Komedie, která nepřinese nic nového, ale stejně pobaví a rozesměje. Dvojice Berry-Rouve se výborně doplňuje a nahrává si na vzájemné smeče. Devadesát minut je přiměřená doba na "manažerskou komedii". A samozřejmě nechybí asijská delegace, s níž se má uzavřít bombastický obchod. V tomhle si Francouzi nezadají s Američany. Přesto slušná zábava.

Nevšední snímek se spoustou absurdních situací a s úžasně vykreslenými figurkami.

Výborný dánský thriller, u kterého jsem se ani vteřinu nenudil. Možná v něm bylo ale až moc zvratů najednou. Nikolaj Lie Kaas jako vždy ve formě s nasraným výrazem ve tváři.

Zábavná akční podívaná pod taktovkou Lena Wisemana s úsměv vyvolávajícím Justinem Longem a úžasně odporným Timothy Olyphantem. Kevina Smithe beru jako bonus.

Roztomilá blbůstka na nedělní odpoledne, lze sledovat i jen jedním okem :)

Průměrné akční sci-fi, které má několik plusů - Jamie Bella, docela slušný závěr, hvězdičku z O.C., pasáž z Říma. A těch minusů bude asi možná stejný počet - slabý scénář, Hayden Christensen, vlasy S. Jacksona, dějová linka s matkou, nedostatek akce. Suma sumárům čistý průměr, no, viděl jsem i horší filmy podobného typu.

Andrzej Zulawski pro mě představuje jednoho z nejsvéráznějších režisérů. Zatím jsem viděl pouze dva z jeho snímků, každý z nich byl originální a nezvyklý. Někde jsem se dočetl, že v Polsku byly jeho filmy přijímány vždy rozporuplně a je považován za kontroverzního tvůrce. Jeho Posedlost se mi těžce hodnotí, přemýšlím nad ní, ale přiznám se, že jsem smysl asi nepochopil dostatečně, nabízí se mi několik výkladů, z nichž některé jsou zachyceny v místních komentářích, nicméně se domnívám, že nejlépe to ví asi sám režisér. Isabelle Adjani předvádí fantastický výkon, scéna z průchodu se snad každému vryje do paměti.

Pěkný německý film s Tilem Schweigerem, jenž točí filmy jako o závod, ale evidentně sází na kvalitu. Nejdojemnější aspekt filmu pro mě představuje ryzí přátelství mezi Markem a Alexandrem.

Asi se budu opakovat, ale Woody Allen je génius. Půlnoc v Paříži jsem v krátkém časovém rozmezí viděl podruhé a po druhém zhlédnutí jsem si ji posunul do své osobní desítky. Dokonalé propojení přítomnosti a minulosti, o což se mnozí čeští i zahraniční tvůrci marně snaží, potvrzuje, že Woody má bohatou fantazii a bohatý všeobecný přehled, což vyžaduje rovněž od diváka. Pokud divákovi nic neříkají jména Fitzgerald, Steinová či Buńuel, nemá vůbec smysl, aby na tenhle film chodil do kina. A především chytne za srdce snílky a romantiky, kteří by se chtěli vrátit do dob minulých a plkat s Dalím o nosorožcích a rozteklých hodinách, diskutovat s Hemingwayem o smrti či se přít s Gaugainem, zda to bylo v Paříži lepší v 19. století nebo v renesanci. Nakonec však nejspíš všichni dospějí k podobnému závěru, jako hlavní hrdina. Woody na nás chrlí jeden vtip za druhým, především z úst Owena Wilsona, jenž podle mě je nejlepším ztělesněním postavy, kterou obvykle hraje sám Woody, jinými slovy je to nejlepší "NeWoody". Owen Wilson zkrátka předvedl nejlepší výkon své kariéry, za což si vysloužil mj. nominaci na Zlatý globus. Z celého srdce mu tu cenu přeji, jakož samozřejmě i Woodymu za režii a především za scénář. Ještě dlouho budu vzpomínat na vtípek o Kublajchanovi či vylévání srdce surrealistům. Bravo, bravo, bravo!