claudel

O francouzsko-španělských vztazích vím své. Párkrát jsem profesně měl tu čest a není to nic příjemného, proto mě tento film nijak nepřekvapil. Svým tématem jej ale můžeme zasadit prakticky kamkoli, ostatně předlohou se měl stát skutečný příběh nizozemského páru. Město versus venkov, intelekt versus selský rozum, progres versus zpátečnictví, tyhle konflikty můžeme sledovat všude. Film zpracovává tyto konflikty výtečně, nedivím se, že vysbíral polovinu cen Goya. Režisér se navíc mohl opřít o skvělé francouzské i španělské herce.

SPOILER! Seriál o ženě, která nevěděla co chce a dvou mužích, kteří nechtěli nic jiného, než ji. V lásce, sexu a vztazích je to vždy komplikované a lidé se mohou chovat zvláštně, iracionálně či emocionálně, nicméně vražda, to už je trochu silná káva. A v tomto případě to byla naprosto zbytečná a nepochopitelná vražda - celá situace šla vyřešit deseti jinými způsoby zahrnujícími pláč, bolest, křik, zranění, ale určitě by nemusel zemřít člověk. Rosa byla femme fatale, která dokázala lhát, manipulovat a svádět a možná byla i sama přesvědčena o tom, že nikoho nezabila. Úrsula Corberó předvedla tuze věrohodný výkon. Nejvíce jsem litoval její dceru, protože ta musela v sedmi letech mít absolutní zmatek v hlavě z mužů v životě své matky - jeden otec, který odešel, jeden milenec, který zmizel a jeden milenec, který vraždil. Toxický koktejl pro tak malé dítě. Smutný, přesmutný příběh - a ačkoli nějak víme a tušíme, jak vše dopadne, byl seriál natočen velmi poutavě a zajímavě. A musím vyzdvihnout naprosto dokonalý soundtrack, výběr písní včetně úvodní znělky vynikající. Nejlepší písnička, která vystihuje vlastně nejlépe celou šílenost, je El amor od Massiel v závěru čtvrtého dílu....

Magický realismus v jeho nejúžasnější, nejpřístupnější a nejčistší podobě. Julio Medem je velký epický vyprávěč, geniální baskický režisér ze San Sebastianu, jenž mě uchvátil podobně jako před dvaceti lety se svým možná nejslavnějším filmem Sex a Lucía. Vyžaduje však divákovu naprostou soustředěnost, není možné polevit ani na pár vteřin, prolíná se tolik časových rovin, složitých vztahů mezi postavami, že nelze myslet na cokoli jiného. Střih se povedl na jedničku s hvězdičkou. Obecně mám pocit, že ve španělských filmech nemohou hrát herci a herečky, kteří nesplňují kritéria fyzické atraktivity, u Julia Medema je to vyhnáno možná až do extrému. Téměř jako by šlo o odkaz na Borise Viana a Zabte ošklivé! :-)

Ačkoli jsem nebyl nadšen dívat se podruhé na totéž v evropském podání, nezavrhl jsem myšlenku na snímek sbírající ocenění a chválu téměř všude. Líbilo se mi zobrazení všeho od počátku až do konce, to k celému příběhu patří. Zoufalství, naděje, holý boj o přežití, obdivuji všechny přeživší, že měli sílu, vůli, morálku, sebezapření a zvládli to.

Alzheimer není jediné téma tohoto filmu, rovnocennou roli sehrává téma rodiny, její funkčnosti, vyrovnání se s handicapem či vztah otec-dcera. Všechna témata jsou uchopena citlivým a hořkosladkým způsobem. Vážnost střídá odlehčenost, vše působí přirozeně. Příjemná podívaná.

Lékař, učitel, popelář, pekař nebo MMA zápasník, každý milující tatínek bez ohledu na povolání by utíkal přes celý Berlín, Prahu, Paříž, aby stihl za tak vypjatých okolností narozeninovou oslavu svojí dcery. Ovšem pouze poslední jmenovaný má největší naději na úspěch, když mu jdou po krku drsní týpci, kteří mu chtějí ublížit. Žádné filmové veledílo, ale povedená německá oddechovka.

Zas tak hrozné to nebylo, i když já budu mít asi vždy tendenci být smířlivější u filmů, kde hraje Jessica Alba a tváří se nevinně s modrými čočkami. Neznám vůbec komiksy o Fantastické čtyřce, takže postava Silver Surfera a její vývoj pro mě byla překvapující. Chápu ale, že zarytí fanoušci mohou být neustále nespokojeni, když už se chystá třetí verze a opět s jinými herci, tak třeba Pedro Pascal a Vanessa Kirby tuhle značku konečně pozvednou :-)

Krátkometrážní snímek, jejž si užijí především milovníci francouzského jazyka a slovních hříček.

Wes Anderson featuring Francie, francouzská hudba, francouzský film, francouzská svoboda, francouzská nestydatost, francouzská gastronomie. To mi nemůže přivodit nic jiného než skvělou náladu, nadšení a radost. Navíc každého šachistu potěší, pokud se šachy objeví ve filmu nebo seriálu inteligentním způsobem a nikoli jako bezduchá kulisa, kdy je evidentní, že herci královskou hru ani hrát neumí. Benicio Del Toro v nezvyklé roli nejlepší, Léa Seydoux pokračuje v tradici francouzských hereček typu Emmanuelle Béart. Skvostné filmové dílo.

Rovná se zázraku narazit na americkou komedii, jež není plná šablon, předvídatelnosti, tleskání a naprosto očekávaných a stokrát provařených konců. Nic ve zlým působí jako zjevení a kraluje v něm Jennifer Lawrence, jež využívá naplno svůj komediální potenciál. Po obrovském zklamání ze Života pod vodou více než dostatečná komediální satisfakce během jednoho filmového večera.