UhLee

První série - (7/10). Seriál Dark považuji za jeden z nejlepších seriálů všech dob. Napálil jsem tomu 10/10 a to nedávám moc často. Očekávání byly tedy velmi vysoko. Vrací se stejní tvůrci a dostanou ještě větší rozpočet. Mysteriózní téma, které si opět pohrává s časem. Jako první bych asi chtěl říct, co se mi na seriálu líbilo. Moc cením střídání jazyků mezi cestujícími. Nevím, jestli to v některých ohledech nebylo značně omezující, ale mi se to líbilo velmi. Na herecké výkony bych taktéž nemohl stěžovat. Co však bylo mým trnem v oku, tak to byla hudba, které mě neskutečně zklamala. Byl jsem zvyklý na vynikající dokreslující hudbu a tady jsem dostal spíš rušivý element. Dát populární skladby na konec každého dílu, které svým textem budou charakterizovat děj nebyl úplně nejšťastnější nápad. Některé tóny na mě však zapůsobily, ale to nebylo zásluhou ani intra a ani outra. To nejdůležitější je však děj, který si pohrává s velmi komplexní zápletkou. Upřímně řečeno, čekal jsem od toho trochu více. Celkové téma mě tedy mírně zklamalo, ale miniaturní zvraty a odhalení, kterými je to propleteno mi krásně zavařily mozek, což jsem od tohoto seriálu přesně čekal. Možná bych očekával, že si tvůrci dají mírně na čas a budou děj vyprávět pomaleji, ale to je otázka vkusu. Závěrečný zvrat slibuje tedy velmi ambiciózní pokračování. Byly alespoň z části naplněny tak velká očekávání ? V jistém ohledu ano, ale v konečném důsledku seriál 1899 nesahá svému staršímu německému bratrovi ani po kotníky. Nejlepší epizoda: Der Sturm (E07)

(5,5/10). Jeden z důvodů proč jsem se po tolika letech podíval na Tajemství staré bambitky byla skutečnost, že vyšel druhý díl a mám v plánu se na něj podívat v den jeho premiéry v programu České televize na Štědrý den. Musím však konstatovat, že mnou projížděl během sledování lehký cringe. Měl jsem trochu takový pocit, že je pohádka až příliš dětinská a trochu jinak natočená než většina mých oblíbených pohádek. Den předtím jsem se díval večer na jinou českou žánrovou specialitu - Nejlepší přítel a ten mi přišel daleko lepší a necítil jsem se u něj tak trapně. Docela se ale divím, neboť u obou projektů stojí mí oblíbení herci. Na jedné straně Ondra Sokol, který hrál zápornější roli a u Bambitky tam byl Ondra Vetchý, kterého považuju za naprostou špičku v českém hereckém odvětví. Jedno mají ale tyto filmy společné. Hlavní roli ztvárnili herci, kteří absolutně neumí hrát. Na jedné straně Zdeněk Piškula, který mě zatím nepřesvědčil, že se k herectví dostal omylem. No a na straně druhé je tady zpěvák Tomáš Klus, který by se dle mého názoru herectví měl vyhýbat obloukem. Zpěv mu jde daleko lépe. Humor v pohádce byl vtipný a hodně tomu přidávali Lábus s Vladykou. I když je ta jejich role rádců, kteří se snaží zatápět pod kotlem jako podle šablony. Mé okolí tuhle pohádku vychvalovalo, takže má očekávání byla vzhledem ke vzniklém pokračování značně vyšší než jsem ve výsledku dostal.

(8/10). Občas se prostě stane, že máte od filmu velká očekávání a ty vás ve výsledku svým způsobem svazují. Když poté nejsou ona očekávání dostatečně naplněna, tak v ústech zůstává spíš hořkosladká pachuť než radost z kvalitně natočeného filmu. Přesně tento případ se mi stal u Triangle of Sadness. Hype, který se kolem tohoto filmu tady na ČSFD točil a také mezi mými přáteli byl opravdu enormní. Bohužel musím konstatovat, že mě film ve výsledku mírně minul. Po celou dobu lízal hrany mého srdce, ale ne a ne proniknout dovnitř (tahle věta je stejně přes kopec jako celý film). Samotná absurdita je stěžením pilířem celého filmu. Ruben Östlund je pro mě velkou neznámou, takže ještě nemám načtený jeho styl točení. Dokázal však spojit velmi autentické a hlavně místy nesmírně komické dialogy, které jsou prošpikované satirickou nití. V paměti diváků asi všem zůstanou scény jako "plachty a kapitánská večeře". Líbí se mi, že to je rozděleno na tři části, škoda jen že ta poslední za těma dvěma předchozími dosti zaostává. Avšak celý kolotoč byl zakončen naprosto lahůdkovou scénou, která byla přenádherně natočená. Vůbec se nedivím, že film shrábnul většinu ocenění, která mu přišla pod ruku. Všichni porotci si tím, možná chtějí trochu vylepšit svou karmu, aby se jim nestalo něco podobného. Triangle of Sadness pro mě ve výsledku rozhodně není druhý Parazit a ani asi nebude v mých TOP filmech letošního roku - jak jsem předpokládal. Pořád si však myslím, že jde o vynikající film, který se bude velké většině diváků líbit. Bude poté už jenom záležet na okolnostech, jestli je film přesně trefí, nebo jen o malý kapitalistický kousek mine.

(6/10). Z počátku filmu jsem začínal mírně pociťovat únavu z generického obsahu, který jsem viděl už nespočetněkrát. Představení "hrdiny" musím být vždycky prostě podle šablony a nemůže vybočit ze zajetých kolejí. Proto jsem měl tak trochu pocit nenaplnění a pomalu jsem nad filmem lámal hůl. Potom se však pár věcí změnilo a vytáhlo to film alespoň na hranici průměru. Těch věcí, které to dokázaly je několik. Hlavní podíl na tom má určitě skvadra Justice Society, kterou vedl výborný Hawkman. Tím nejlepším článkem celé skupiny byl ale Dr. Fate v podání Pierce Brosnana. Jeho nadhled a moudrost z něj přímo čišela. Moc se mi jeho postava a schopnosti líbila a vůbec bych se nebránil, kdyby se objevil v nějakém dalším projektu.  Zbývající dva hrdinové tady byli spíš do počtu a AtomSmasher mi přišel až trapný. Další věcí, která mě mile překvapila, tak to byla vážnější poloha, kterou tady Dwayne hrál. Pořád mě nedokázal přesvědčit o tom, že by byl dobrým hercem, ale od komedií je to rozhodně posun. Co se týče CGI, tak to bylo docela v pohodě až na jednu scénu, kde mě to opravdu praštilo do oka. Potěšila mě reference na legendární western a také na populární píseň Paint in Black. Black Adam nesahá letošnímu druhému DC filmu ani po kotníky, ale nějakým způsobem začínám víc fandit DC než Marvelu. Je to možná i tím, že potitulková scéna slibuje velké věci a fanoušci byli obdarováni obrovským fan servisem. Navíc James Gunn pro mě jistotou, že DC je momentálně ve správných rukou.

(8,5/10). Snímek Sergia Leoneho se stal již kultovní záležitostí. Hanba mi, že jsem se na něj podíval až teď. Mám pocit, že jsem kdysi viděl nějaké útržky, takže jsem už některé scény znal. Ovšem až teď jsem to viděl jako plnohodnotný celek. To nejdůležitější co by tady v té recenzi mělo zaznít je skutečnost, že režisér měl neskutečně šťastnou ruku. Ať už co se týče výběru herců, kdy jediná záporná role Henryho Fondy se všem zaryla do paměti, ale také Charles Bronson bude už navždy klaďas s harmonikou. Tím největším jackpotem je však bezesporu italský mág Ennio Morricone, který složil naprosto božskou hudbu. Tato hudba se stala jednou z nejznámějších po právu a film by bez ní byl poloviční. Někdo může namítat, že až operetické skladby se do čistokrevného westernu nehodí, ale podle mě to tady perfektně sedí a nedokážu si to bez nich představit. Scéna která mi nejvíce utkvěla v paměti je určitě genocida na Sweetwater farmě, kdy je po celou dobu jasně hmatatelné napětí. Ze začátku jsem váhal jestli tomu dát plný počet, ale když se zamyslím nad tím, kolik mi toho ten film dal, tak to je jasná volba. Zažehl ve mně jiskru a touhu, která touží po dalších westernech. Nečekal jsem že se někdy něco takového stane a tímhle je pro mě ten film výjimečný.

3. série - (8/10). Případy prvního oddělení znám již dlouho, za tu dobu jsem viděl pár dílů, ale až teď - u třetí řady se mi podařilo, abych se podíval na každý díl série a mohl ji plnohodnotně ohodnotit. Já si pořád stojím za svým tvrzením, že prostě seriály od veřejnoprávní TV (ČT) jsou diametrálně odlišné a mnohonásobně kvalitnější než seriály od soukromých televizí (Prima, Nova). Tento seriál mě v tomto tvrzení akorát utvrdil. Vždycky když je nějaký seriál podle skutečné události, tak mu to přidá na poutavosti. O to víc oceňuji, když je takovýto seriál ještě k tomu uvěřitelný a divák se dokáže ztotožnit s postavami, které v něm vystupují. Postavy jsou zahrány neskutečně lidsky a proto je možná tak snadné se na ně napojit a prožívat jejich nejrůznější osudy. Jak Ondra Vetchý bojuje jak s proradnou šéfovou, tak digitálními technologiemi. Nebo chápeme duševní Bolka Polívky, který u policie sice už nepracuje, ale myslí je pořád u ní. Seriál není jenom o případech, ale je propleteny životními příběhy a také je zde ukázáno, jak to ve skutečnosti u policie vypadá. Objevovaly se zde plejády hlubokých myšlenek, které citoval sám život. Škoda, že to na nějaký čas končí. Případy prvního oddělení krásně formovaly můj pondělní večer, který byl díky nim vždy výjimečný. Nejlepší epizoda: Podnájemníci (S03E01)

(8/10). Filmů o rasové nenávisti je nespočet. Ne všechny jsou však opravdu silné, aby diváka dokázaly tímto tématem dostatečně oslovit a zasáhnout. Osobně více preferuji novější filmy, ale tenhle starší film se hodně povedl. Můžeme tady vidět mladičké herce, kteří už dnes mají něco za sebou. Můžeme zde spatřit třeba Willema Dafoe, nebo Frances McDormand a je skvělé je vidět když na nich nebyly jejich roky ještě tolik znát. Obrovskou sílu celého filmu vidím však v tom, že se tyto zvěrstva opravdu děly a vůbec bych se nedivil, kdyby ještě teď v USA pobíhali členové KKK. To, co zde předváděl takový Michael Rooker nebo hvězda Přeletu nad kukaččím hnízdem - Brad Dourif. Nezáviděníhodné role, ale výborně zahrané. Poslední věcí, která hodně umocnila můj filmový zážitek byla hudba a zpěvačka, která zpívala překrásné tóny. Mississippi Burning byl opravdu silným zážitkem, které ukázalo krutou minulost, kterou USA disponuje a která na tuto zemi vrhá dosti temný stín.

(7/10). Tento film se už hrozně dlouho dobu potuloval v mém nekonečném watchlistu. Ve skautu jsme měli maraton filmů s Johnnym Deppem v hlavní roli a shodu okolností se stalo Finding Neverland vítězným filmem, který jsme si pustili jako první. O filmu jsem věděl jedinou věc. Pochází z něj slavný meme s brečícím chlapečkem na lavičce. Dostal jsem moc krásný snímek, který pohladí na duši i toho největšího cynika. K předloze Petra Pana nemám vůbec žádný vztah, ale i tak mě film lehce vtáhl do děje. Hlavně divadelní hra, která byla hravá a okořeněna dětskou nevinností. Hrátky s dětskou fantazií jsou hlavní kořením. Hlavním highlightem celého filmu je bezesporu závěrečná scéna, kde mladičký Freddie Highmore předvede neskutečný herecký koncert a chytne za srdce každého diváka. Chápu Tima Burtona, který si jej později vybral jako svého Karlíka. I přes velké kvality, které ve filmu vidím nemůžu sdílet až tak velké nadšení, které si tady čtu v komentářích. Pro mě to byl prostě krásný film, ale není to takový ten film, který se člověku zaryje do paměti a zanechá stopu na jeho duši a srdci.

(6/10). Zac Efron mi letos vyrazil dech v dramatu Zlato, kde si sáhl na dno svých fyzických možností. V mé recenzi jsem ho potom přirovnával k Robertu Pattinsonovi, ale tohle tvrzení bylo z mojí strany možná přece jenom trochu unáhlené. Nezlobte se na mě, ale tohle Efronovi herecky těžce nevyšlo. V průběhu filmu to bylo ještě jakž takž v pohodě, ale to co předvedl v závěru filmu, tak to jsem si fakt říkal, jestli se dívám na stejného herce, který mě v milém filmu tolik učaroval. Nedokázal mi prodat emoce. Takový Russell Crowe, který se už smířil s tím, že za sebou bude ve všech jeho nadcházejících filmech tahat pupek, tak ten si to dal s velkým nadhledem. Film balancuje na prahu komedie a dramatu.  Místy se mu to daří, kdy se divák směje od ucha k uchu a náhle mu úsměv opadne. Válka ve Vietnamu je určitě v USA velice rezonujícím tématem. Českému nepolíbenému divákovi tenhle film však vůbec nic neřekne. Buď film přišel ve špatnou dobu, že to neseplo, nebo to mohlo dopadnout daleko lépe a mohlo se to alespoň přiblížit podobně laděnému Forrestu Gumpovi.

(8/10). Příjemné španělské překvapení. Užíval jsem si tu dobovou retro atmosféru a kostýmy, které na vás promlouvaly na každém kroku. Celý příběh se točí kolem vztahu Nacha a Tere a dodává příběhu životní jiskru. Okouzlující Begoña Vargas je naprostá bohyně a člověk nemusí být Brejloun, aby pro ni vykradl banku nebo propadl peklu. Snímek má hrozně přirozené tempo a krásně plyne. Nebojí se být akčním, ale taky ubrat plynu a zpomalit, abychom si mohli užívat každou minutu, kterou spolu patra stráví. Nevyhneme se ani zběsilým honičkám, které jsou sice krátké, ale i tak jsou plné napětí a chaosu. Nevím jak byl tento snímek v době jeho uvedení sledovaný, ale určitě by si zasloužil veškerou pozornost. Ať jsou více sledované tyto nenápadné snímky než třeba takový The Gray Man, který sice stál kotel peněz, ale kvalitou absolutně nestíhá. Mám rád filmy, kde člověk slyší jiný jazyk než všude přítomnou angličtinu. Je to příjemná změna, která má něco do sebe. Španělská variace Bony a Klid mě přenesla do sedmdesátek a já si o náramně užil.