UhLee

(9.5/10). Film tak komplexní co se týče prací s charaktery v rámci časových linií, kdy všechno směřuje k jedinému okamžiku. K tomu jak Thanos "přijde" do Wakandy. Protože pak to všechno teprve začne a ta atmosféra, která při tom panovala ve mě rezonuje ještě dnes a to je to přes dva roky od premiéry. To samé hudba, která mistrovsky ohlašuje příchod tohoto šíleného, ale moudrého titána. Neskutečná práce celého štábu a dle mého názoru to trumflo i další Avengers film - Endgame, protože ve mě nezanechal takovou citovou stopu jako právě Infinity War. Pro mě spolu s Winter Soldierem nejlepší Marvel film, kde jsem na konci plakal jako malý kluk.. A to u filmu nikdy nebrečím.. Tohle mě prostě dostalo.

(10/10). 3. Zhlédnutý kandidát na Oscara 2020. Neopakovatelný filmový zážitek. Nikdy bych neřekl, že mě dostane do kolen cizojazyčný film.. Natož z Jižní Koreje.. Je to naprosto brilantní thriller, který vám sevře hrdlo, ale i vykouzlí úsměv na tváři.. Který ve vás vyvolá naprostou úzkost, ale taky vás donutí se zamyslet nad rozdělením vrstev ve společnosti. Je to prostě brilantní. Pro mě naprostý vítěz na letošních Oscarech - Cizojazyčný film a budu tomu hrozně moc držet palce. Tento film si to zaslouží, protože tohle se vidí jednou za život.

(10/10). 1. Zhlédnutý kandidát na Oscara 2020. Přesně takhle si představuju skvělý origin pro arcipadoucha jakým je Joker 🃏. Nejlepšími aspekty tohoto filmu a důvody proč navštívit kino jsou kamera, hudba a hlavní herec. Nic víc tento film už nepotřebuje, protože víc dokonalé tyhle 3 věci už snad ani být nemohly. Hned jsem poznal, že hudbu skládal nějaký skladatel ze Skandinávie. Má hodně společného s ostatními umělci z této nádherné oblasti, která nám dala, tak úžasné a geniální skladatele.

(10/10). 12. Z nejočekávanějších filmů roku 2021. V první řadě jsem nesmírně rád, že Duna naplnila a dokonce předčila moje očekávání. Protože ty očekávání byla už od počátku obrovská. Denis Villeneuve je pro mě jeden z nejlepších režisérů současnosti, možná i tím nejlepším. Proto adaptace Duny připadla tomu nejpovolanějšímu. Jde krásně vidět jakou tomu dal péči a je to pro něj srdcová záležitost. Už od prvních minut sledování Duny jsem věděl, že tenhle film bude formovat filmové dějiny. Ať už se jedná o Pána Prstenů, Star Wars nebo Avatara. Duna se může pyšnit statusu filmu dekády. Vtáhne vás na vyprahlou poušť plnou písečných červů a úmorného horka, které dodává pocit autenticity nadpozemská hudba Hanse Zimmera (nechápu jak to ten člověk dělá, ale je to génius). Dalším géniem je samotný režisér, protože se cítíte až poctěni, že můžete sledovat tuto filmovou událost. Duna byla a je natočena pro kina, to bez debat. Hra stínů a dechberoucí kamery je proto samozřejmostí, ale stejně vám to vezme dech. V neposlední řadě - casting. Každý jeden herec tady předvádí svůj vlastní koncert, kterých jsme svědky. Našel jsem si tam své oblíbence, ale i tak na mě všichni zapůsobili ryzím herectvím. Předlohu jsem nečetl a neviděl jsem ani její starší verzi. Proto mě až udivuje jak jsem tomuto světu propadl a chci okamžitě druhý díl. Příští týden na to jdu znova, protože si chci znovu okořenit život. Duna je filmem, na který nikdy nezapomenu. Více zde.

(10/10). Ani v mé nejkrásnější vizi jsem nedoufal v takto dechberoucí výsledek. Denis Villeneuve je režijní mág a podařilo se mu už podruhé stvořit neuvěřitelné filmové dílo. První díl se stal mojí instantní srdcovkou a já jsem se pouštnímu světu naprosto oddal. Proto jsem se trochu obával, aby mě druhý díl díky tomu mohl ještě něčím uhranout. Ale po několika úvodních sekundách jsem už tušil, že perfektní jednička nebyla ze strany tvůrců žádná náhoda a tohle bude její dokonalé dvojče. První díl se totiž s tím druhým snoubí v dokonalé symbióze a jsou zde více než hmatatelné podobnosti. První část je opět spíš explorativní a poznáváme zákoutí fremenského národa. V druhé části už začíná dávat všechno smysl. Poslední část je pak emocionální jízda, která sází jednu ránu za druhou. To se mi na druhém díle strašně moc líbí - ten, kdo miluje jedničku, tak bude milovat i dvojku. V mém případě totiž první díl v mém srdci zanechal semínka koření, které tam teď dva roky čekaly, aby nyní mohly konečně plnohodnotně vyklíčit. Tyto klíčky rostly a rostly, až doputovaly k mému srdci. Není se potřeba bavit o tom, že po technické stránce je Dune: Part Two bezchybnou podívanou. Přenádherné záběry na písečné duny braly v kinosále dech a Greig Fraser ukázal, že je momentálně jedním z nejpovolanějších lidí svého kameramanského řemesla. Nasnímat monumentální epické záběry je kumšt. Ale umět k tomu ještě přidat velice intimní záběry na obličeje herců je umění, ze kterého se divákovi při sledování filmu derou slzy do očí. Ta kinematografie je celkově opravdu nádherná a je nemalou složkou tohoto veledíla. Dune: Part Two by byla poloviční bez dunivé hudby Hanse Zimmera. Tento muž si již dokázal vybudovat skladatelské renomé, které tady pouze zúročuje. První díl přinesl ikonické skladby, ze kterých druhý díl pochopitelně vychází. Jako bonus nám tento hudební mág vykouzlil další skladby, které budou teď několik týdnů okupovat moje Spotify. Dune: Part Two mi jenom potvrdila, že hudba je pro mě u filmů jedním z nejdůležitějších elementů. Režisér Denis Villeneuve je liška kanadská, protože si moc dobře pohlídal obsazení jeho vesmírné epopeje. Dokázal shromáždit nejtalentovanější herce mladší generace a obsadit je do rolí, které jim budou dokonale padnout. Nemá smysl zmiňovat známé tváře, které dostaly v druhém díle více či méně prostoru než v díle prvním. Koho bych chtěl však vyzdvihnout, tak to bude Austin Butler. Tento talentovaný herec dokázal perfektně vystihnout maniakální povahu, kterou Feyd-Rautha oplývá. Užíval jsem si jeho animálnost a jeho zvrácený pohled, který mě provrtával. Musím překvapivě konstatovat, že byl Feyd-Rautha pro Muad'Diba perfektním protipólem a kradl si většinu scén pro sebe. Když se na to celkově podívám ze širšího hlediska, tak Duna je opravdu zásadní sérií naší generace. Pokud se režisér vrátí v podobné formě i v třetím díle, tak tady máme velice slušně zaděláno na legendární trilogii. Trilogii, která může v klidu zaujmout místo po boku legendárních kousků jako je Pán prstenů. Dune: Part Two ve mně zanechala podobně jako první díl citelnou stopu, která tam už nadosmrti zůstane. Byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu. Budu s láskou vzpomínat na to, jak jsem na jaře roku 2024 nasával koření plnými doušky a po skončení filmu jsem nechtěl z této vyprahlé planety nikdy odejít. "May thy knife chip and shatter."