UhLee

První série - (8,5/10). Poslušně hlásím, že jsem divák látkou zcela nepolíben. Hlavním důvodem, proč jsem se na seriál The Last of Us podíval byly nadšené recenze a reakce diváků a i mého nejbližšího okolí. Taky mám prostě rád HBO seriály, které jsou většinou zárukou kvality. Opravdu si pořád stojí za tvrzením, že to, co dostane HBO pod ruky, tak to dokáže přetvořit v něco kvalitního. Tady před nimi stal nelehký úkol. Věhlas, který kolem sebe herní adaptace od roku 2013, kdy vyšla na platformu PlayStation 3 je enormní a fanoušci jsou v těchto případech zkrátka nekompromisní. Já jsem stejný případ. Když NETFLIX začal prznit mého oblíbeného Zaklínače, tak jsem taky neznal bratra. Naštěstí adaptaci dostalo na starost to SPRÁVNÉ studio, takže jsme dostali opravdu kvalitní dílo. Už od prvních minut jde ve vzduchu cítit napětí, které je téměř hmatatelné. Blížící se apokalypsa je na spadnutí a divák jenom čeká, až se to celé sesype jako domeček z karet. Z úvodního intra jsem byl velice nadšený. Lehké vybrnkávání, které předváděl Gustavo Santaolalla se k depresivnímu a pochmurnému seriálu výborně hodilo. Zároveň v sobě skrývá neuvěřitelnou křehkost, která jde ruku v ruce s celým seriálem. Pokud se bavíme o křehkosti lidského bytí, kdy vás děli jedno kousnutí od proměny v nelidské monstrum, nebo křehkost vztahu, který se vybuduje mezi Ellie a Joelem. Vztah této dvojice nepřekvapivě jádrem celého seriálu, na kterém to všechno stojí. Proto jsem nesmírně rád, že mezi nimi funguje chemie na výbornou a cítíte mezi nimi to postupné budování vztahu. Už úvodní epizoda ukázala, že nakažení budou nemilosrdní a nákaza se bude šířit velice intenzivně. Samotný vzhled nakažených a jejich postupná stádia mi přijde jako něco naprosto geniálního a ještě daleko víc geniální mi přijdou různé druhy nakažených, kdy jsem s obrovskou chutí hltal každičký detail. Líbí se mi, že se z toho nestalo něco opulentního, ale vesměs se to drží nohama na zemi jako komornější drama. Zakončení seriálu bylo velice osobité a originální. Překvapilo mě, že tam nebyl nějaký brutální cliffhanger, který by diváka přiměl s očekáváním vyhlížet další sérii, ale i tak se na ni moc těším. Jako neznalý fanoušek jsem si to užil velice a plánuji si jednoho krásného pustit i samotnou hru. Uvidíme, kolik do té doby vyjde sérií. PS: Nakonec bych se chtěl ještě podělit o velice emotivní zkušenost. Před několika lety mi Spotify vyhodilo soundtrack ze samotné hry s názvem All Gone. Tento soundtrack mě okamžitě chytil za srdce a když poté zazněl ve finální epizodě, tak mě zaplavila vlna emocí. “I Was Never Afraid Before You Showed Up.” Nejlepší epizoda: Endure and Survive(S01E05)

(8/10). Vzhledem k tomu, v jakých sračkách se současný Marvel momentálně nachází, tak měli být třetí Strážci Galaxie jakýmsi posledním záchvěvem kvality a návrat ke kořenům. Režisér James Gunn se v tvorbě filmů na komiksové téma naprosto našel. Může tam vyblbnout dítě, které se v něm samotném skrývá a taky se netají tím, že je obrovským fanouškem těchto populárních časopisů. Od prvních minut jde vidět, že film bude hrát na podstatně odlišnou notu, než předchozí dva díly z této vesmírné trilogie. Už od počátku trilogie bylo zřejmé, že bude chtít režisér odvyprávět příběh jeho milované postavy. Po celou dobu tam byly menší náznaky a drobečky, které směřovaly k tomu, aby to mohl v třetím díle všechno krásně završit. Rocket se od prvních minut etabluje jako hlavní postava, za zvuků mé milované skupiny Radiohead a my sledujeme srdceryvné flashbacky, při kterých nezůstalo jedno oko suché. Málokterý film má odvahu už od prvních minut sázet takto emocionální scény a celou dobu tančit na velice tenkém ledě. Přece jenom je dosti obtížné najít "perfect balance" jak by řekl Thanos, aby se divák na jednu stranu zasmál, ale aby ho v potřebnou chvíli film chytil za srdce. Natož v Marvelu, který spíš hraje na pozitivní notu. Naposledy k něčemu takovému došlo u Infinity War, ale to byla spíše pochmurná atmosféra, než taková, která šponuje emoce diváka na maximum. Asi se všichni shodneme na tom, že právě v těchto aspektech je film nejsilnější. Tentokrát je celá partička odsunuta do pozadí a hlavní roli zde hrají emoce a vzpomínky. V jádru je to pořád film o síle přátelství a záchraně vesmíru. Ovšem v tomto filmu, šlo režisérovi ještě o něco. Téma pokusů na zvířatech a jejich klecové chovy jsou v dnešní době pořád nesmírně aktuální a jsem nesmírně rád, že se takovéto témata daří zakomponovat do filmových kolosů jako je Marvel. Něco podobného se povedlo Jamesi Cameronovi u obou Avatarů. Právě díky tomuto aspektu film nesmírně cením, protože to není jenom bezduchou zábavou, kterou Marvel v posledních filmech předváděl. Ze třetích Strážců Galaxie jde na první pohled cítit, že tvůrci který na nich pracoval nejsou ukradení a že mu na nich záleží. Přestože se v konečném důsledku nejedná o nejlepší díl celé trilogie (první film si uzmul moje srdce více), tak se jedná o zakončení celé trilogie, které si každý komiksový fanoušek ani nemohl přát. Podívejte se na katastrofálního čtvrtého Thora. Tam šlo krásně vidět, že Taika Waititi je sice talentovaným tvůrcem, ale komiksový žánr a postavy jsou mu naprosto u prdele. Když jsme u těch ostřejších slov, tak v tomhle filmu jich bylo překvapivě požehnaně a nejsem si úplně jistí, jak se na to budou tvářit rodiče, až vezmou svoje ratolesti s dobrým úmyslem do kina. Nějak takto bych si představoval kvalitní komiksový film, a ne takové které Marvel v posledních letech produkuje. Je mi z toho všeho trochu smutno, ale je to tak, jak to je. Myslím si, že Marvel bude hodně mrzet, že přišli o takového člověka, jako je právě James Gunn, protože takových lidí je jako šafránu. Pokud se v dohledné době něco razantně nezmění, tak byli třetí Strážci Galaxie mým posledním filmem od Marvelu. "I want you all to know, that I am grateful to fight beside my friends."

(7/10). Sisu byl film, o kterém jsem vůbec nevěděl, že má vyjít. Do mého podvědomí se mi zaryl až se svým působivým trailerem, který jsem měl možnost vidět v kině před projekcí čtvrtého Johna Wicka. Shodou okolností má Sisu s touto akční sérií něco společného. Oba dva jdou přes hranici lidské výdrže a místy již hraničí s absurdností. V tomhle ohledu však Sisu daleko vede a tento aspekt posunul na úplně nový level. První přízemnější polovina mi tedy sedla daleko více. Hlavně díky nádhernému úvodu, kde jsme svědky dechberoucí přírody Laponska. Hrdelní zpěvy, které se k severským zemí výborně hodí taktéž velice kvituju. Jistý úvod, který odkazuje na westerny a filmy od Quentina Tarantina postupně vystavěl kolem hlavního hrdiny působivou auru, která dodávala postavě hrozně muskulaturní náboj. Tento element bohužel začínal s postupující stopáží slábnout kvůli velké nereálnosti. Je zřejmé, že film nejde brát vážně. Já dokážu překousnout hodně, ale to s tím letadlem bylo už i za hranice mojí únosnosti. V konečném výsledku mám však pro tyto filmy slabost. Přestřelená akční blbina, která je hrozně drsná je přesně můj šálek kávy, když chci vypnout. Testosteron stříká na všechny strany a hlavní hrdina porcuje záporáky (v tomto případě Nácky) na malinké kousíčky. Právoplatná řezničina, kterou si pro nás velice neznámý finský režisér Jalmari Helander přichystal. Tento Laponský řezník, který si dává Nácky k snídani a zapíjí je čajíčkem z Rusů, by byl ideálním kandidátem na ukončení právě probíhající války. Protože to, co se všem zdá jako nesplnitelný úkol, který nemůže nikdo přežít, tak tento zabiják by to zvládl s jednou rukou v nose a druhou by si dělal plot na svém rozpáraném břichu. "We might have a problem.