Anakikin

Nádhera. Fantazie. Návrat do dětství... Musím říct, že mě to dostalo mnohem víc, než bych vůbec chtěl. Sice celkově z toho všeho leze lehce pesimistická atmosféra a k slzám dojetí opravdu často není daleko, ale zároveň je to prostě krásné a poetické. A hlavní představitelka je prostě děvče do nepohody. Mimochodem celkem dost mi připomínala mladičkou Kieiru Knightley či Natalii Portman. Nebo spíš něco mezi nimi...

Přišel, viděl, (skoro) zvítězil. Skoro tak bych mohl charakterizovat tento snímek, který ke mně dorazil, nečekán, nezván a svým koncem se mnou otočil a mě tím probudil... Už nějakou dobu jsem nezažil takový příděl hereckých es, vtipu, napětí a (skoro) nečekaných zvratů. Ovšem v okamžiku, kdy přichází konečné rozuzlení, se přeci jen styl trochu mění a jak už tady bylo několikrát zmiňováno, až možná příliš připomene tarantinovské eskapády. Ač to není nijak vyloženě špatné, část mého (skoro) maximálního hodnocení to ubere i v součtu s vědomím nepopíratelného faktu, že podruhé už to prostě nemůže být ono.

Fakt je, že jsem se na to těšil už od traileru a prvních recenzích. A taky to, že mám podobné kousky moc rád. Jenže asi i díky tomu mě výsledek zase natolik nedostal, jak jsem původně čekal... Tak nevím. Downey je super, vtipnost ucházející, story rovněž, efektíky a zvuky bomba - byť chvíli to až moc připomínalo Transformers, tah na branku slušný, pravděpodobnost zařazení se po boku komiksových legend typu X-Men nebo Spiderman velká, nicméně stále zůstává můj dojem lehce rozporuplný. Na 3* je toho škoda, na 4* to trochu ztrácí dech... Ale jo, snad to dvojka potvrdí.