Pafl

Byl by to výborný film, kdyby ta zápletka nebyla tak zoufale vykonstruovaná. Tohle je něco, co udělal Trier v Tanci v temnotách, a co jsem si myslel, že Vinterberg nemá zapotřebí. Všechno ve filmu je nastavené tak, aby to hrálo scénáristovi do karet, včetně různých divných náhod, dvojsmyslných dialogů a podobě. Ve finále máte pocit, že kdyby hlavní hrdina zrovna procházel okolo paneláku, tak na něho "náhodou" spadne balkon, protože přesně taková je míra scénáristické zručnosti v tomhle filmu. Škoda, velká škoda.

Nejlepší dánský film roku 1977 (cena Bodil), ale z Malmrosovy filmografie možná nejslabší. Scény z obyčejného života, zdánlivě bez výrazného příběhu, které perfektně fungují v Malmrosově pozdějším Kundskabens træ, tady nějak ne a ne sepnout. Možná proto, že jak v KT, tak v Krásce a zvířeti z roku 1983 se nakonec najde silné téma, které se z těch obyčejnách příběhů vyloupne. Tady bohužel ne.

Mimořádně působivý film o zkušenosti žen v bosenské válce, konfliktu na jehož základě bylo znásilnění poprvé uznáno za válečný zločin. A naprostý respekt pro Angelinu Jolie, která všem celkem jasně ukázala, že tady rozhodně nehodlá být za mrkací panenku. Jenom jeden komentář stran hodnocení: v čase, kdy tohle píšu, je na IMDB 17,700 hlasů, z toho skoro 14,000 hodnotilo nejnižší známkou jedna a dalších 3,000 desítkou. Jenom necelá tisícovka se obtěžovala opravdu hodnotit ten film, místo aby vytrubovala do světa své nacionalistické předsudky. Z toho plyne: nevěřte hodnocení na IMDB. A nevěřte řečem o tom, že ten film je "nevyvážený". Copak je válka "vyvážená"? Režisérka v rozhovoru na Al-Jazeeře řekla, že válka v Bosně nebyla neutrální a její film tudíž taky není. A řekla to dobře.

No, a teď mi řekněte, co se s těmihle filmy stalo. Co se stalo s Höhenfeuerem, se Skønheden og udyret, s Ägget är löst, s filmy Marca Ferreriho? Kam se poděla tahle odvaha, tahle suverenita filmů, ve kterých všechno bylo možné, protože proč by nebylo, když jsou to autorská díla? Drtivá většina dnešní produkce ničím takovým nepřekvapí. Nebo možná překvapí, ale je to šroubované a průhledné. Dnešní filmy se točí v rukavičkách a výjimek je málo. Höhenfeuer je nostalgickou vzpomínkou na doby, kdy ještě všechno šlo.

Ten film by byl silný a skvělý už jenom pro svoje téma. Ale ta brilantní filmařina, kdy Imamović natočil celou bosenskou scénu na jeden záběr, to posouvá na úplně jinou úroveň. Film na jedno nadechnutí - a dlouhý, bolestivý výdech.

No. Znáte Hodinu pravdy od Cimrmanů? "Otče!" "Já nejsem tvůj otec" "Matko"... atd. Tak nějak podobně jsem si připadal při sledování tohohle. No a ten děj: jistě, každá armáda je trochu k smíchu a Hitlerově armádě, armádě zla, se zasmějeme o to raději. Proč ale ta věčná scéna "spustí se alarm a němečtí vojáci, místo aby hledali vetřelce, začnou běhat tam a zpátky po dvoře a navzájem do sebe vrážet"? To už jsme viděli tolikrát... na druhou stranu se jim není co divit, protože proti hlavním hrdinům, kteří čerpají z nekonečné zásoby nábojů, dynamitu a všech ostatních zdrojů, by jim nepomohlo ani inteligentnější chování. Pokud chcete fakt dobrý špionážní film s Burtonem, podívejte se na Špióna, který přišel z chladu. Tohle je leda zmatek.

Základem konspiračního thrilleru by měla být věrohodnost, Ikarus ale místy působí dost naivně - ve srovnání se Třemi dny kondora, Dnem šakala nebo třeba Coppolovým Rozhovorem se tady dějí věci, které by se ve skutečném světě asi stát nemohly. To je jedna věc. Druhá věc, ty Milgramovy experimenty, celá ta pasáž je do toho filmu vlepená jako pěst na oko. Tolik kritika. A teď pochvala: na dvě hodiny vás to přilepí k sedadlu, ani nebudete vědět jak.

Dobře, tak na tenhle film prší chvála ze všech stran a já mu dám jednu hvězdičku, tak bych to asi měl nějak vysvětlit. Podle mě v něm totiž nefunguje vůbec nic. Anebo je to jenom nějaká zvláštní mimoběžnost s mým vkusem nebo náladou, těžko říct. Vůbec jsem si nedokázal vybudovat vztah k postavám - jednak proto, že mi výkon hlavní dvojice přišel hrozný (včetně jakéhosi divného polodabingu), jednak proto, že ani nevím, odkud takový vztah vzít - co je to za lidi? Muž a žena, kteří se spolu muchlují na louce, chytají motýly a pak se muchlují znovu. Tak já nevím. Ano, je to pěkné a romantické, ale nevidím velký rozdíl mezi tímhle a reklamou na nějaký margarín nebo něco. Druhá věc, kromě chování postav, které můžeme omluvit jako dobové, je celý děj nelogický, navíc propletený spoustou takových těch filmových náhod typu "on na ni myslí a ona jde zrovna kolem" nebo "kladný hrdina (něco) a záporný se zrovna dívá z okna", atd. Ok, kdyby to byla pohádka nebo film pro děti, neřeknu - ale nemá tohle být podle historické události? No a hudba, to je taky věc: Mozart výbornej, ale když je tatáž skladba v každém druhém záběru, tak jsme zase v reklamě na Ramu. A pardon, ale "vyšperkovat" naprosto nedramatickou scénu útěku tím, že k tomu pustím Vivaldiho Léto, to je to nejtriviálnější klišé na světě. Stejně jako celý tenhle film.

Boe je takový trochu Aronofsky dánského filmu. Mimořádně talentovaný, má svůj vlastní vyxpravěčský styl s naprosto nelineárním střihem a mimořádně působivou kamerou - ale někdy se v té efektnosti trochu utápí. Už na tomhle studentském filmu je to trochu vidět, ale jenom malinko. A, tak jako jeho souputnice Susanne Bier, Boe celou svou kariéru v podstatě pořád dokola točí jeden film. A to mu taky klidně odpustím.

Uschi Obermeier a skupinka teroristek na vysokých podpatcích, "neměcký Belmondo" Marquard Bohm, Volkswagen Brouk a přestřelky jak z Limonádového Joe. Horký favorit na vítěze Festivalu Prkenného Herectví. Hudba: Albinoniho Adagio v G moll.