Pafl

Byl by to výborný film, kdyby ta zápletka nebyla tak zoufale vykonstruovaná. Tohle je něco, co udělal Trier v Tanci v temnotách, a co jsem si myslel, že Vinterberg nemá zapotřebí. Všechno ve filmu je nastavené tak, aby to hrálo scénáristovi do karet, včetně různých divných náhod, dvojsmyslných dialogů a podobě. Ve finále máte pocit, že kdyby hlavní hrdina zrovna procházel okolo paneláku, tak na něho "náhodou" spadne balkon, protože přesně taková je míra scénáristické zručnosti v tomhle filmu. Škoda, velká škoda.

Dvě hvězdičky za pěkné obrázky. Trier to s tím Tarkovským myslí vážně (ostatně, Melancholia ~ Nostalghia?), ale to je tak všechno. A to mám jeho ostatní filmy moc rád. Ale kdyby pod tímhle filmem byl podepsaný kdokoliv jiný, tak po tom neštěkne ani pes.

Mimořádně působivý film o zkušenosti žen v bosenské válce, konfliktu na jehož základě bylo znásilnění poprvé uznáno za válečný zločin. A naprostý respekt pro Angelinu Jolie, která všem celkem jasně ukázala, že tady rozhodně nehodlá být za mrkací panenku. Jenom jeden komentář stran hodnocení: v čase, kdy tohle píšu, je na IMDB 17,700 hlasů, z toho skoro 14,000 hodnotilo nejnižší známkou jedna a dalších 3,000 desítkou. Jenom necelá tisícovka se obtěžovala opravdu hodnotit ten film, místo aby vytrubovala do světa své nacionalistické předsudky. Z toho plyne: nevěřte hodnocení na IMDB. A nevěřte řečem o tom, že ten film je "nevyvážený". Copak je válka "vyvážená"? Režisérka v rozhovoru na Al-Jazeeře řekla, že válka v Bosně nebyla neutrální a její film tudíž taky není. A řekla to dobře.

Okouzlující dokument o Finech a jejich saunách. Finští muži sedí nazí v sauně a mluví - ne všichni, jenom někteří - o svém životě, o svých problémech, o vzpomínkách. Smutek a stesk se střídají se smíchem a pocitem podivnosti. Je tu muž, kterému rodina zakázala stýkat se s dcerou, dalšího zase opustila žena. Je tu otec rodiny, kterému zemřelo dítě. A je tu taky párek bezdomovců, kteří vysedávají v sauně, ačkoliv nemají, kam by šli. Je tu chlapík, který si postavil saunu v autě zaparkovaném uprostřed pole. A jakýsi kutil, který si saunu udělal z veřejné telefonní budky u silnice. To všechno je ještě jaksi únosné. Co si ale počnout, když na scénu vpochoduje muž, který se rád saunuje se svým nejlepším přítelem - a jeho nejlepší přítel je medvěd? Medvěd je navíc nešika, protože je přece jenom medvěd, a na co sáhne, to rozbije. Scéna, kdy zrovna demoluje plastový zahradní stolek a jeho nejlepší kámoš vedle něj v županu konstatuje, že "tohle je tenhle měsíc už několikátý" je jakýmsi nepopsatelným způsobem povznášející.

Vinterberg má zkrátka smůlu, i tady všichni jeho nový film přirovnávají k Festen. Vzpomněl jsem si na Josepha Hellera - když mu vyčítali, že nikdy nenapsal nic lepšího než svou prvotinu, Hlavu XXII, odpovídal Heller: "to je pravda, ale nikdo jiný také ne." A s tím Vinterbergem je to podobné. A Submarino je skvělý film, jenom je ... hrozně bolestivý.

Bloomsbury, tam jsem bydlel. Auld lang syne ...

Takeshi Kitano jako zamlada.

"Hurá, Mongolsko!" "Ne, počkej - tady je taky komunismus!" "Aha, tak to je škoda, tak to musíme přejít pěšky celý Mongolsko přes Čínu až do Tibetu." "Tak jo." (...) "Hurá, Tibet! Tady je taky komunismus?" "Ne, tady je buddhismus. To jsou ti legrační dědové s bubínkama. Tady můžeme zůstat." "A nepůjdem radši v zimě přes Himaláje do Indie?" "Tak jo, můžem." (... atd.). Pokud si Peter Weir a jeho parta představujou útěk z lágru takhle, tak mají štěstí, že se narodili ve svobodné zemi. Jestli znáte úžasné Weirovy filmy ze 70.let a nechcete si zkazit chuť, tak si tuhle omalovánku klidně odpusťte.

No to je hrůza hrůzoucí. Všichni to myslí dobře, nikdo nikomu nechce ublížit a proto zákonitě všichni dopadnou strašně. Takovýhle filmy by se měly promítat jako nábor do kláštera.

Film jako kdyby Alex van Warmerdam začal brát drogy. Anebo jako kdyby se spolčil s Peterem Greenawayem, to je skoro to samý. Vážně, ten řezník má v sobě velkej kus z řezníka ve Warmerdamových Seveřanech - ale toho masa, toho masa je tady daleko víc. Zkrátka film od kosti.