Pafl

Vinterberg, aby mohl sám sobě udělit pečeť Dogmatu, musel napsat písemné přiznání, že v jedné ze scén nechal kvůli osvětlení zakrýt okno, čímž se zpronevěřil pravidlům manifestu. Jestli je to chyba, tak je to jediná, kterou ten film má. Ne, vážně. Festen je opravdu úžasný film, který na vás zanechá mocný dojem - a přitom se naprosto obejde bez citové agresivity Trierových Idiotů, se kterými je často srovnáván. Velký zážitek.

Pro nepřipraveného diváka velké překvapení. Místo syrových detailů soukromých hrůz světa natočil Korine zábavně absurdní a smutný příběh o osamělosti a hledání. Místo detailů lidského těla, točených zrnitou ruční kamerou, jsou tu krásné záběry skotské přírody a naprosto nevšední příběh se silnou atmosférou. Jakoby technikou běžného filmu natočil Harmony Korine nějaký jiný svět, než v jakém žijeme - ale není to svět neznámý. Stačí najít někoho, kdo vám do něj ukáže cestu - a potom se dostat zpátky.

Strach a úzkost. Ne, že na vás někde odněkud něco vybafne, nebo že se budete muset dívat na nějaké krvavosti - tohle je úplně jiná liga hororu. Myslím tím emocionálně, mluvím o pocitu, který ve vás Spoorloos zanechá. Ono taky co máte z filmu, kde se padouch odhalí hned na začátku, z hororu, který se odehrává za denního světla kdesi po benzinkách a parkovištích ? Máte strach, který se vám zažere pod kůži jako parazit. Technická poznámka na závěr: Už jste někdy viděli dobrý remake ? Ne. Tak se od něj držte dál i tentokrát.

Šok a beznaděj. Tak jako v Resnaisově Nuit et brouillard, i v tomto psedodokumentu se díváme na něco, co "každý ví". Každý ví, co by se stalo, kdyby to za studené války "někdo odpálil". Že by byl svět zamořený radioaktivním spadem, ten že by zakryl slunce, že bychom se museli schovat pod zem, a že by došlo k úpadku celé civilizace. Každý to ví, ale vidět jak by to skutečně (film je postaven na vládních výpočtech o možném dopadu katastrofy) mohlo vypadat, je děsivý zážitek.