TheEvilTwin

Fajn rodinná odpočinková pohádka, která dospělé publikum nijak výrazněji neohromí, není až tak vtipná a stejně tak nevidím ani větší “pleasure” pro děti, ale i tak se Buzz přežít vpořádku dá. Animace je krásná, příběh sice průměrný, ale celkem to na druhou stranu vynahrazuje poměrně rychlé tempo. Průměr, který neurazí.

S odstupem času po letech jsem film zhlédl znovu a jsem až zklamaný, jak málo toho ve filmu je. Del Toro, hodnocení v červených číslech i fakt, že snímek je víceméně “kult” v hororovém žánru lákaly na exkluzivní hororové strašení, ale bohužel toho jsem se vůbec nedočkal. Po filmové stránce je Sirotčinec skromný a vystačí si s pár herci, jedním domem a fajn povídačkou o temné minulosti sirotčince, ale jako celek je to takové mdlé a bez větších diváckých emocí. Slabší průměr, u kterého jsem měl očekávaní na plnou pětku, a o to víc mě výsledek zklamal.

Klasická komedie s Willem Ferrellem, která je vlastně skoro nachlup stejná jako všechny jeho předchozí podobné žánrovky. Občas se divák zasměje, častěji je to ale takový trapný humor, takže jako pozadí k obědu nebo vaření asi dobrý, ale jinak je to celkem brak...

Rozhodně ne komedie, naopak definitivně stoprocentní drama, ve kterém se doslova 90 minut jenom mluví, mluví a mluví a nedojde na jedinou filmovou akci či jediný vtip. Někým to dle hodnocení otřáslo, mě to nechalo naopak naprosto chladným. Debaty mi nepřišly zajímavé, chybělo mi zde výraznější napětí, zvraty, kolize či jakékoli vyvrcholení děje. Nuda.

Dusné atmosferické soudní drama v čele se skvělým Elyasem M´Barekem. První hodinka je takový ten nutný právnický ukecaný rozjezd, ale jakmile se odhalí ústřední zvrat, začne se film obracet vzhůru nohama a až do finále jede čistě v soudní síni. Dialogy jsou neskutečné, atmosféra je depresivní a ponurá, herci přesvědčiví a samotný nápad šíleně originální a neokoukaný, protože spojení válečných zločinů a moderního soudního drama-thrilleru jsme zatím tuším neviděli. Tleskám, bavil jsem se a díky škatulce “podle skutečných událostí” je film ve výsledku ještě daleko mrazivější.

Aniston a Owen v napínavém thrilleru, jehož hlavními přednostmi je áčkové herectví, nepředvídatelné zvraty a napětí sledovat, jakže celý film dopadne? Jackpot! Derailed dokáže šikovně pracovat s napětím, postupně budovat atmosféru a přenést na diváka tu reálnou starost o hlavní postavu, což se poslední dobou u podobných žánrovek nestává, takže už jen kvůli tomu nejde jinak než hodnotit poctivou čtyřhvězdou. Povedená záležitost. (Ikdyž zkušený divák s trochou snahy ten zvrat prokoukne už na začátku:D)

Hodně odvážná konverzačka o dvou hercích, která si s nimi ale kupodivu vystačí a na poli 90 minut pak má co nabídnout. V určitých chvílích dokáže být film trefný a vtipný (ikdyž bych si přál humoru více), jindy citlivý a emocionální a v mnoha ohledech i filozoficky postavený a za tuhle společnou kombinaci klobouk dolů. Dále cením i celkové vyznění a pointu filmu, odvahu herečky se v tomhle věku na kameru svlíknout a chytré dialogy na úrovni a suma sumárum jde tedy o pozoruhodný a originální film. Jen je to zkrátka takový více festivalový kousek než “ten film, který bych viděl rád znova” a možná jsem čekal více i po té komediální stránce.

Snaživé béčko o dvou kamarádech, kteří omylem srazí cyklistku, jejich následném zapírání a postupném vyhrocení vzájemných vztahů, kdy jeden se začne jevit jako psychopat a druhý jako ten "dobrák". Klasická zápletka, nevýrazný scénář bez lepšího nápadu, nedobří herci, ukecaný průběh a absence jakékoliv gradace či lepšího finále z filmu dělá ale jen další zbytečný kousek bez jediného důvodu, proč si jej pustit. Předvídatelná a nezáživná nuda.

Knoxville umí i líp. The Ringer je co se týče humoru hodně přízemní, na to, s jakou látkou potenciálně pracuje. Plno Dowňáčků a retardů okolo a světe div se, tvůrci se s humorem vůbec nerozmáchli, právě naopak si z nikoho tady nedělají prdel, nikomu se nevysmívají a celé jakoby to nemělo dostatečnou odvahu a koule vystoupit z pole formální korektnosti. Nakonec pak jde o komedii na vtipy chudou, která sice příběh tak nějak odvypráví, ale nikoho výrazněji nerozesměje a to je chyba. Šampioni (2018) byli v tomhle ohledu daleko více otevřenější, pobavili více a i příběhově i herecky zasáhli diváka šikovněji.

Bez debat jde o naprosto zbytečný film absolutně postrádající jakoukoli logiku, popírající fyzikální zákony, s otravnými postavami a jedním nesmyslem za druhým, nad kterým se divák bude chytat za hlavu. Na druhou stranu taky dokáže divákovi bez debat pěkně opotit prdel, okousat mu všechny nehty a slabším povahám udělat v hlavě pěkný bordel. Pak už je na každém z nás, jak moc u koho převáží radost či zklamáni nad jednou nebo druhou složkou a zda převáží spokojenost nebo naopak. U mě teda veškerá debilita filmu bohužel táhne výsledek šeredně ke dnu, ale zapotil jsem se u toho pořádně, takže hádám někde mezi 2-3 je takový zlatý kompromis. Každopádně to ale mohlo a mělo na to být lepší.