Pink.Panther

18. pařížský obvod viděný kamerou filmové trilogie o Prohnilých je i v druhém pokračování dobrou zábavou. Originalitu prvního dílu není možno očekávat, ale nádherné výhledy na Montmartre s jeho bazilikou Sacré-Cœur za doprovodu akordeonu hrajícího variace Francise Laie na šansony které zněly v uličkách bohémské romantické Paříže na přelomu 19. a 20. století kdy se Montmartre stal oblíbeným místem umělců, jsou opět stylovou kulisou pro Zidiho zručnou režii a výborné herecké výkony zejména Philippe Noireta, Thierry Lhermitta, Guye Marchanda. Ještě jednou je nutno vyzdvihnout soundtrack - Lai byl prostě genius.

Poloimbecil procházející bez úhony dějinami i současností je oblíbený hrdina postmoderní doby (Forrest Gump, Amélie z Montmartru). Jejich obliba tkví i v tom, že nás takové filmy nenutí ke kritickému myšlení a ironickému postoji vůči nespolehlivým vypravěčům, ale spíše vyvolávají kýčovitý soucit, říká Fila a já s tím souhlasím, není moc co dodat, tímto filmem pro mne Menzel ztratil autorskou soudnost. Film jde s dobou a má integrované CG efekty, které jsou sice nenápadné ale hlavně nadbytečné. Naivní antihrdina je pracovník hotelu, který hodnotí svůj život. Tento film má epický, téměř mýtický ráz, který nastiňuje historické období českého národa viděné očima jednoho muže, ale ve výsledku působí zase jen vyprázdněně a kýčovitě. A pár voyaersky naservírovaných nahotinek na tom nic nezmění.

Poetické vylíčení konzumního života "starých zlatých časů". Zidealizovaný svět, jehož dobová realita byla pro většinu obyvatelstva ne až tak veselá.

Ono se to málo ví, ale první kdo chtěl točit film o Havlovi byl počátkem 20. století vídeňák Jára Cimrman. Tento český génius je znám tím, že rád prošlapával slepé cestičky, kdy je dopředu jasné že experiment je nereálný a skončí nezdarem. Někdo to ale udělat musí aby bylo všem jasné, že tudy cesta nevede. A tak se Cimrman rozhodl natočit film o Havlovi. Asi všichni víme, na čem celý projekt ztroskotal - Havel v té době kdy o něm chtěl Cimrman točit životopisný film ještě nebyl na světě._____Z počátku se ani tohoto problému Jára Cimrman nezaleknul a jal se psát scénáře o budoucím spasiteli, kterého si představoval jako filmobarona a velkého režiséra. U mecenášů svého filmu tímto vyvolal jen zhovívavý úsměv, ale nevzdával se a upravoval scénář ke stále bizarnějším představám, kdy viděl Havla jako zachránce českého národa, národního hrdinu a buditele a budoucího českého prezidenta, který otevře Čechům dveře do světa. To už si producenti filmu s nevolí ťukali na čelo, považovali Cimrmana za podivína a financovat takový nesmyslý projekt odmítli._____Myslím že jsem v těchto řádcích jasně demostroval vizionářství českého génia, ale hlavně nepopíratelný vliv Járy Cimrmana na současnou českou kinematografii - její beznadějné prošlapávání slepých cestiček má původ v cimrmanovském snažení o jedno stolení nazpět._____ Ani tento film nevybočuje z této linie, scénář banální, řešit soukromou morálku u kazatele té veřejné se může jevit jako zlomyslnost, ale hlavní slabiny díla jsou jinde. Je až neuvěřitelné jak plytký film lze o Havlovi natočit - chybí hlubší charakteristika postav, snaha o zajímavou formu je přebita emočním chladem linoucím se v cigaretovém dýmu, geislerka nepřekonala svůj stín provinční herečky excelující v erotických scénách (v jiných filmech). Řada kauzálně spojených prvků by zasloužila lepší vysvětlení, tady se očekává že divák tyto souvislosti zná. Já čekám, že mi budou vyprávěny. Krom toho jsem čekal něco vyjímečného je-li to film o Havlovi, něco opravdu zajímavého, grandiozně vypointovaného, když se tu nabízí epický příběh hrdiny povstanuvšího ze tmy žaláře do prezidentského křesla a ne slabých 40%. I když je mi adorace Václava Havla poměrně cizí a jakkoliv chápu, že to nebylo cílem filmu - tu se mohl postavit Havlovi pomník - udělat to filmem by bylo v jeho případě stylové. Ale nestalo se tak...

Pomalý, utahaný film postavený na nezáživném scénáři, bytˇvize o síle médií mají co říci i dnes. Kulisy průmyslového skotského Glasgow ani RS nejsou argumenty proti nanicovatosti tohoto díla.

Bertolucciho esteticko-filmové intelektuálně sofistikované cvičení jež má tři témata: kino, politiku a sex. Tyto se prolínají v diskuzích mezi třemi hlavními postavami, které si vybudují vlastní svět ve svém bytě, zatímco venku probíhají pouliční protesty studentské revolty roku 1968. Je to podáno s dostatkem empatie, šarmem a lehkostí, že je celkem snadné podlehnou názvu filmu a zasnít se také. Bertolucci vzdává hold světovému filmu, v prostřizích jsou skryty pozdravy od Keatona, Chaplina atd., skvělý soundtrack zahrnuje vše možné od Dylana až po hudbu z dobových francouzských filmů včetně prvního hitu u nás více méně neznámé, avšak pro pochopení kontextu francouzské moderní kultury významné šansonierky Françoise Hardy "Tous les garçons et les filles"._____Samostatnou kapitolou je nahota a sex ve filmu. Možná je to víceméně bezúčelná berlička pro povrchní atraktivitu filmu s naznačeným sourozeneckým incestem._____Tak či onak tehdy začínající filmové hvězdy to pojaly opravdu odvážně a adolescentní Evík po té co se ve své filmové prvotině svlékne do stavu ganz ohne, je autentickou sexuálně osvobozenou flower power teenagerkou a nenechá o svém velkém filmovém talentu pochybovat ani toho největšího puritána z kláštera poustevníků augustiniánů. Další mužské stars této trojky nijak nezaostávají, jen jejich herecký talent nedokáži tak odborně posoudit jako u Zelené Evy – tam jsem si naprosto jist. V čem trochu tápu je otázka, mám-li dílo považovat za filmový majstrštyk nebo úlet lascivního básníka z Parmy…Brilantně natočená a netuctová podívaná je to každopádně. 👍 Produkce: Recorded Picture Company

Balada je snad jediný western „krvavého Sama“ který točil možná střízlivý, když žena není jen courou na jedno použití a brutalita tu nehraje prim. Za to pohled do výstřihu a na boky prostitutky Hildy v statických záběrech kamery dají vzpomenout obsesi Russe Meyera (proti které nic nenamítám) a viděl bych tu i inspiraci spagetti westerny Sergia Leone. Film mimo jiné nabídne kritiku pokrytecké morálky v podobě chlípného kněze, pěkným falzetem odzpívané balady v duchu končících sixties music a výbornou režii i herecké výkony._____Prvních čtyřicet minut je skvělých, pak příběh mírně ztrácí páru, ubude komických momentů a závěr je možná trochu banální. A nebo druhý pohled, konec předpovídá přelom od století páry ke století benzínu a hrdina tentokrát neumírá jedoucí na koni s ostruhami na botách a kulkou z winchesterovky v zádech. A to je přece konec Divokého západu! 90%. Produkce: Warner Bros

Dlužno říct, že remake za originálem nijak nezaostává, přidává barvu velmi solidní kameru a střih a ubrali na socialistické morálce, trochu to zmodernizovali což zasloužilí komsomolci přijmou z uzarděním, ale pokrok nezastavíš. Smysl takových povedených remaků je oživit legendy - stalo se, tohle je velmi solidně zmáklej válečnej film.

Jsem jeden z mála lidí v republice co vlastní notebook značky TESLA. Nedivím se. Už původní název firmy TEchnicky SLAbé státní podnik z kterého byl odvozený zkrácený název zadával důvod k hlubšímu zamyšlení před koupí čehosi takového. Ale retro móda přínáší na trh různé věci, prostě retro je retro a když šlapu dostatečně intenzivně vše funguje jak má._____Takže než mi to zas klekne je třeba k náčelníkovi Mescarelů napsat, že to není žádné retro a je úplně jedno za jakého státního či rodového zřízení to uvidíte. Zdali na kamenném monitoru v prvobytně pospolné společnosti nebo na latifundiích první společenskoekonomické formace vykořisťovatelského typu tedy otrokářské společnosti, či snad za feudalismu a stejně tak je úplně jedno jestli jste to viděli za socialismu nebo kapitalismu. Aby vás tyto filmy dostaly do kolen je nutné je vidět v dětství, klidně v předmykénském období, ale ideálně být i čtenářem předlohy. A ještě něco potřebujete._____Potřebujete mít v sobě elementární touhu po dobrodružství, potřebujete duši romantika a musíte umět snít. Jinak nikdy nebudete mít kolty proklatě nízko u pasu, vaše šípy nikdy nezasáhnou cíl, vaše zářezy zde nikdy nebudou v plné palbě pěti hvězd a klotové rukávy vám nikdo nikdy neodpáře.

Popelku vysílají na Novém Zélandu ve čtyřicetistupňových vedrech, v Argentině mají 82 minutovou verzi a například v Norsku je pohádka ve skutečnosti jediným filmem, který lidé požadují vysílat na státním kanále NRK1 na Štědrý den - tvrdí, že bez něj nebudou řádné Vánoce; jen jednou vynechali a norská TV byla zavalena protesty a museli film ještě následující Vánoční den odvysílat. To shrnuje do značné míry to, o čem tato klasika je._____Co mě vadí zejména u nové remasterované verze, kde můžete počítat Libuščiny pihy, je zastaralý academy ratio, je opravdu škoda že to nebylo natočeno na širokoúhlý formát. To je ostatně problém mnohých českých filmů, přičemž s anamorfním objektivem by se snad dal točit širokoúhlý film i na klasickou 4/3 techniku? Škoda, mohli jsme mít u těchto filmů vyplněnou celou plochu monitoru a nebýt limitovaní černými pásy po stranách moderní televizní full/ultraHD obrazovky._____Celkově je Vorlíčkem prezentována velmi úspěšná a ucelená práce a její fenomenální úspěch celosvětově nejznámějšího českého filmu někteří dodnes nerozdýchali. Zimní krajina a snová hudba podtrhují romantický materiál filmu. Snímek neguje vše k dokonalosti, rozdíly ve feudální/nevolnickodělnickorolnické třídě musí ustoupit lásce a nespravedlnost musí nakonec vyklidit pole. Úžasně nerealistický kurz včetně šťastného konce dělá pohádku a umožňuje lidem snít.