JoeElman

Giacomo Casanova, benátský šlechtic a dle vlastních slov vynálezce, literát a vědec, člověk renesančních dovedností a velikán své doby, ve skutečnosti však jen šašek, který cestuje po Evropě a pokouší se získat uznání a bohatství. Divák je spolu s ním účasten fantasmagorických výjevů, jaké dokázal inscenovat svým nenapodobitelným stylem jedině Fellini, a které jsou podbarveny hudbou stejně geniálního Nina Rotu. Žádný z bohatých mecenášů nestojí o žádný z jeho talentů, ať již skutečných nebo smyšlených, dokáže oslnit jen díky fyzické dispozici neúnavného milovníka. Casanova koneckonců není víc než hračka, mechanický pták na klíček, neunavitelná hříčka přírody, groteskní a směšný, jak spatří až ve snu coby starý muž. Možná byl snem celý jeho život, zcela cíleně se potopil do iluze o vlastní výjimečnosti a krom kratičké chvíle prozření se nikdy nedokázal vynořit nad hladinu. 90%

Z kina jsem odcházel nespokojen. Ryan Coogler dobře zvládá práci s herci, ale vůbec neumí točit akční scény, jsou buď úplně nepřehledné, nebo je to jen digitální bordel s nesmyslně skákajícími figurkami. Když si vzpomenu, co dokázali v omezeném rámci filmů od Marvelu bratři Russoovi, tak jsem zklamán o to víc. Stačí si vybavit fantastický souboj kapitána s agenty ve výtahu, nebo útok na auto Nicka Furyho v Zimním vojákovi, to je úplně jiná liga. Navíc má Black Panther nedotažený scénář, se zvláštními motivacemi některých postav. Padouch, kterého hraje Michael B. Jordan je vcelku fajn, ale nad všemi herecky vyčnívá Andy Serkis, škoda, že nedostal ve filmu větší prostor, každou scénu si krade pro sebe. Nelíbil se mi ani ten vychvalovaný dizajn budov a techniky Wakandy, působilo to na mně jako modely z hračkářství. 50%

Odkud se vlastně S. Craig Zahler vzal? Kde se ukrýval takový režisérský a autorský talent. Pro mne osobně jsou jeho dva doposud realizované filmy, Bone Tomahawk a Brawl in Cell Block 99 stejným zjevením, byť ne tak okázale, jako kdysi režijní počátky Quentina Tarantina, Davida Finchera, nebo naposled Denise Villeneuvea. Zahler si ve svých příbězích vytvořil svébytný styl, který vychází z pokleslých žánrů jako jsou exploatační a revenge filmy. Ovšem Brawl in Cell Block 99, navzdory scénám explicitního násilí a brutální akce funguje i jako civilní drama, a to způsobem, o jakém si i autoři „artových“ filmů, které kolují po festivalech a kinech pro náročné diváky můžou v mnoha případech nechat jenom zdát. Stačí když vzpomenu scénu na počátku filmu, kdy postava, kterou skvěle ztvárnil Vince Vaughn (tak tohle je opravdu radikální změna v dosavadní kariéře), rozebírá se svou manželkou jejich uvadající vztah; je v ní díky skvělému režijnímu vedení a uvěřitelně napsaným promluvám postav značná dávka realističnosti a působí tak příjemně civilním dojmem. Dialogy jsou kapitolou samou pro sebe. Splňují svou funkci skvěle, posouvají děj, odhalují divákům pozadí postav a zároveň baví. Bradley Thomas (Vince Vaughn) rozdává své sarkastické poznámky se stejnou intenzitou jako údery. Hlavní postava svým jednáním neustále překvapuje, je příjemně zneklidňující, nechává diváky v neustálém napětí, co a jak v příští chvíli udělá, už jen v tomto je vidět, že má Zahler po celý čas svůj film pod kontrolou. Viděl jsem spousty filmů s podobným příběhem, ale navzdory tomu jsem tentokrát dostal něco, co je nové a originální, naplněné od začátku až do konce jasnou autorskou vizí. Podívejte se na to. Nemáte rádi akční filmy? Považujete všechno, v čem účinkují Seagal a van Damm za brak, který je leda tak k smíchu? Nevadí. Podívejte se na Brawl in Cell Block 99. Nebo vás možná už nudí superhrdinské filmy, kde je akce přemrštěná a násilí bez krve a zjevnějších destruktivních následků na lidském těle? Opakuji, podívejte se na Brawl in Cell Block 99. Tohle jste zřejmě ještě opravdu neviděli. Já osobně jsem na další Zahlerův počin nesmírně zvědavý. Očekávám, že opět dostanu pokrm, který je na první pohled všední, ale po každém soustě mne překvapí novou chutí a nevšední kombinací jinak klasických ingrediencí. 85%