Takaru

Další z mnoha velmi smutných zamyšlení na téma lidské hlouposti, hrabivosti vydávané za pokrok a dobro pro všechny. O podobných stavbách by měli rozhodovat odborníci na životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj krajiny spolu s těmi všemi ostatními, kteří umí použít selský rozum, a nemají žádný nebo mají jen zcela nepatrný ekonomický zájem na podobných pomnících "všehoschopných" jedinců, kteří mají jediné měřítko, a tím jsou peníze. Jak dlouho ještě potrvá, než naše společnost bude natolik vzdělaná a kultivovaná, abychom dokázali citlivě a přesně rozlišovat, co je skutečně smysluplné, nenahraditelné, krásné a co je jen lákavé zbytečné a setsakra drahé pozlátko, které přinese zisk jen betonářům, tunelářům a s nimi spojenými politickými kreaturami? Naučíme se někdy vidět a hlavně důsledně chránit ty opravdové, často nenahraditelné poklady, hodnoty, pestrou, stabilní, zdravou krajinu, ve které budou moci šťastně žít další generace. Bude to ještě dlouhá a klikatá cesta plná nástrah, ale dokumenty jako tento jsou těmi správnými ukazateli směru. Čtyři.

Konečně normální (formou nenáročný) díl. To, jak si autoři v jednotlivých dílech hrají s různými formami (existenciální drama, absurdní drama atd.), je chvályhodný a slušně vydařený počin, ale pro mnohé diváky to bude nejspíše dost odrazující. Mimochodem, Franěk je hovado, ale taky borec, to bez debat.

Slušný rozjezd. Nová postava taxikáře k zblití. Tak nějak si představuji voliče SPD. Snad se to v příštích dílech překlopí do větší pohody. Každopádně různé osobní krize našich hrdinů zdařile vymyšlené. Čtyři kousky.

Trefa do černého, tohle beru všema deseti. Přesně ten typ programu, který chci v neděli večer vidět. Jednoduché, přímé, přitom díky vážným odbočkám (záběry z potratu) a hlavnímu tématu (spolupráce s režimem) to nespadá do kategorie pouhé všelidové "mrdkozábavy" pro dementy, ba právě naopak.  Ani se nedivím negativním reakcím, které určitě přijdou, neb tato nadstandartně zdařilá zábava nastavuje nejedno nelichotivé "zrcadílko" všem podobným zmrdečkům, kterých je všude stále plno a kterým se bohužel daří vždy a všude. Kritika lidských a společenských nešvarů v apartním a velmi lákavém kabátku. A "kozatky" všech věkových kategorií jako bonus, mňam. ŘEMESLNĚ PAK BEZ CHYB. Tak co bude dál.  Volha, give me more!!!

Odporný propagační materiál vytvořený zřejmě ve spolupráci Ministerstva zemědělství, těžařské lobby a dalších, kteří naše lesy léta drancovali, drancují a les vidí jen jako zdroj suroviny a jejich obohacení. Věta "les se vychovává pilou a harvestorem", mluví sama za sebe. Smutná podívaná. Těšil jsem se na komplexní hodnotný pohled, místo toho jsem dostal jednostrannou agitku na téma, jak naše lesy efektivně pěstovat, následně těžit a snažit se v lidech vzbudit dojem, že lesníci jsou ti jediní, kteří můžou naše lesy zachránit. Tak ještě jednou: produkční - hospodářská funkce lesa je významnou, nikoli jedinou a hlavní funkcí lesa. "Ostatní" mimoprodukční - systémové funkce lesa jsou mnohem důležitější, přesto jsou v tomto dokumentu zmíněny jen okrajově a to je ten hlavní, zásadní a neodpustitelný nedostatek tohoto nebezpečného paskvilu. Jedna hvězda za pár hezkých záběrů. PS: jsem majitelem lesa a snad vidím jeho skutečnou krásu a neocenitelnou hodnotu pro vše živé. Lesní porosty jsem sázel, dnes už v nich sbírám houby. Jo, a dřevo využívám.

Proč jsem nešel na tenhle film do kina, a zhlédl jej až v televizi. Asi proto, že jej nedávali v klubovém kině, kam chodím. Možná i proto, že Patrik Hartl s jeho podivným smíchem mi nepřišel jako lákavá pozvánka. Upřímně, čekal jsem "kokotinku" ala Román pro muže nebo ještě hůře. Každopádně jsem se seknul jako už dlouho ne, pominu-li tedy dva měsíce starou hororovou story, kdy jsem po delší době (pár let) vyrazil na Piargy, lákala mě Judit, avšak v kině jsem byl jediný, to si nedělám legraci. V 87 minutě jsem pak musel tento luxus v podobě promítání pro jediného diváka opustit, tak se mi z filmu udělalo nevolno. Hartlův film bych si v kině ale užil, to teď můžu říct. Takhle má vypadat důstojný mainstream pro masy, žádné debilní "primonovotroškovo" hnědé mazlavé. Příběh čtveřice kamarádů mi sedl a já si ho užil. Film má hloubku a přesah, kterou jsem nečekal. 70% zaokrouhlím nahoru, na čtyři hvězdičky. A rád se někdy podívám znovu.

Tak po druhém shlédnutí můžu s klidným srdcem konstatovat, že Bourák se povedl skoro na výbornou. Nízké zdejší hodnocení je trochu smutné, no nic. Jo, a Jirka Macháček tady boduje, tak mu možná někdy prominu i to jeho pozerský "popojedem". Čtyři rokenrolové zlaté hvězdičky.

Bylo to "koukatelné". Navíc jsem se při odchodu z kina nezmohl, což jasně dokládá mé rozpaky a vlastně i zklamání z filmu. Komedie to určitě není. Srovnání filmu, některých zdejších, s hřejivými švédskými komediemi je také zcela mimo, možná tak podoba s islandskou tvorbou připadá v úvahu. Trochu divné, v podstatě velmi smutné, a přesto tak nějak bez emocí. Mnohem více pak unavující, otravné a nudné, pár "výbušných žertíků", to nezachrání. Závěrečných deset minut pak vyznívá zcela do prázdna, alespoň pro mě. A, že život stojí občas za hovno a přesto jej žijeme, tak nějak asi tušíme nebo dokonce víme všichni. Autor jakoby nevěděl, co chce vlastně natočit, čímž neříkám, že u svých krajanů nezabodoval. U mě slabé tři.

Slušně zpracováno. Ano, neziskovky k otevřené demokratické společnosti patří a je trochu děsivé kolik představitelů různých politických stran, dělá vše proto, aby z nich udělali toho nejnebezpečnějšího škodlivého strašáka. Bohužel u části populace, ať té "hloupé, nevzdělané, nebo té "vychcané, amorální a všeho schopné, se jim to celkem daří. Naštěstí je tu i ta část populace, mezi kterou se řadím i já, která význam neziskovek chápe a považuje za zcela normální a společensky přínosné, je podporovat, ať už finančně nebo vlastními silami. Klausovským zrůdám, Pitomiovým kašpárkům, Babišovým ovčanům zmar, všem slušným, vzdělaným lidem, stejně jako neziskovkám věčný zdar.

Uf, tohle nezachrání ani nějaký ten "věneček", rozuměj díra do prdele, některé z hlavních představitelek rozcapený přes celou televizní obrazovku. Zatím vůbec netuším Jane, co nám chceš sdělit a v neděli večer to vlastně ani vědět nechci.