nudnik

Zajímavý náhled nejen do zákulisí baletního souboru, ale hlavně do profesního i soukromého života těch, kteří mají balet jako svou životní lásku, i když právě toto umění velmi závisí na fyzické kondici. Hlavní postavu primabaleríny hraje Ariane Labed, manželka Yorgose Lathimose, který díky tomuto seriálu poznal nadanou Suzy Bemba a dal jí roli v Chudáčcích, kteří jí otevřeli cestu ke slávě. Za mě spokojenost.

Bohužel dokument na mě nezapŭsibil tak, jako "Efka" ve skutečnosti, možná posledních 15 minut je to lepší. Nemělo to šťávu, nenápaditá kamera, mluvící hlavy, nic moc. Škoda.

"Konverzace se nám nějak zacyklila." Pro mě zatím nejvýstižnější: "Chudáčci jsou vychýlenou komedií o tom, jaký děs může v mužských očích vyvolat žena, která chce mít ze života radost. Nejvíc znepokojivé na nich, a koneckonců i na Barbie, je tak nakonec to, že dva z aktuálně nejúspěšnějších filmů uplynulého roku ohromují i přesto, že vyprávějí příběhy jak z prvních kapitol učebnic o ženské rovnoprávnosti. Jako bychom oba filmy neviděli ve třetině jedenadvacátého století, ale uprostřed upjaté viktoriánské éry." (Jonáš Zbořil, Seznam)

Viděla jsem teprve včera na oslavách 17. listopadu v Praze. Jednoznačně nejlepší, působivé a pro dospělé možná dojemné vylíčení života v roce 1989 včetně zmínek o kvalitě věžného života tehdy. Toto je způsob, jak přiblížit historii těm, kteří ji nezažili a pevně doufám, že tento dokument i další, které Člověk v tísni natočil, učitelé ve školách používají při výuce nejen při akci Jeden svět na školách. Bravo, dávám maximum!

Dobře zpracované téma, před kterým lidé zavírají oči.

Spíš než počátek vnímání tělesnosti na mě film zapůsobil výborným vystižením atmosféry letního odpoledne a náznaků vztahů ostatních osob, vše hlavně díky nádherné kameře Lubomíra Bellka. Navíc dobrý casting a střih.

Jen za Joshe dávám i druhou hvězdičku, očekávala jsem něco totálně jiného. Kromě pár momentů to nebyl můj šálek čaje, navíc roztahané, přehlídka týpků jak z neorealismu, narážky na ženskou sílu, prostředí ale ze 70. let. (?) Ve vedru se vláčet na toto...

Počáteční nechuť k omílanému vztahu překonalo překvapení v podobě velmi dobrého dokumentu o bezskrupulózních médiích a hlavně dezinformacích tvořených na objednávku, např. na twitteru. Velmi poučné a zároveň děsivé, jak se dá zničit člověk. Totálně jsem změnila názor na Meghan.

Film, který velmi zjednodušeně řečeno vysvětluje, proč jsou ve Spilbergových filmech tak zdůrazňovány "family values" a od kterého jsem čekala, že z ní bude tryskat vášeň pro film. Bohužel vše je jinak, pro mě film bez šťávy, i dramatické okamžiky na mě nepůsobily, po dlouhé době jsem si 150 minutovou délku opravdu skoro vytrpěla, což se mi už dlouho nestalo i u delších záležitostí. A tak nejlepší zůstává závěrečná scéna s Davidem Lynchem coby Johnem Fordem. Nečekala jsem žádný zázrak, ale tohle také ne.

Mnoho nového pro nás dokument nepřináší, pouze znovu připomíná zrůdný režim, v kterém byl zmanipulovaný pohraničník schopen zastřelit kamaráda nebo nechat roztrhat psy a bez přivolání pomoci vykrvácet mladého neozbrojeného člověka. Díky za úsilí přivést k zodpovědnosti viníky, i když pozdě.