Birter

„Připravte být trošku mimo vaší komfortní zónu, tím nejlepším možným způsobem.“-Chrysta Bell Ačkoliv je dnes zápletka malého městečka se záhadami regulerní televizní klišé (Stranger Things, Les Revenants, Riverdale, Wayward Pines) silně pochybuji, že by, kterýkoliv z vyjmenovaných mohl být s pramáti tohoto žánru srovnáván. V první řadě si musíme připomenout kdo je David Lynch. Je to režisér s velkým R a král divnosti a surrealismu na stříbrném plátně. Kritici o něm řekli, že se vysmívá vlastnímu publiku, což tak sice nejednou může působit, ale vzhledem k tomu jak perfektní a umělecké (a stejně bizarní) jsou jeho filmy, můžeme o Lynchovi prohlásit, že to na nás nehraje a opravdu je to takový magor. V uvozovkách. Mnoho lidí si stěžuje na dlouhé smyslnedávající scény. No, dnes už se natáčí jinak a Lynchovu vizi s tím nelze porovnávat objektivně. Mnoho s těchto scén má za účel pobavit, protože humor (ať už jste nebo nejste fanoušci takovéhle srandy) je jedna z částí původních Twin Peaks, která mu dává ještě lepší šmak. Na jednu stranu máte kriminální vyšetřování, nadpřirozeno, temnotu, bizár a na té další specifický humor, ze kterého lze dokonce vybírat. Mezi zástupem postav je to Pete Martell, Ben Horne, Dáma s polenem a nebo samotný Dale Cooper. A tím se dostávám k další části. Postavy. Nejenom, že jsou všechny strašně sympatické, ale je jich TOLIK. No a to já (jakožto fanoušek J.K. Rowling) rád, a je to faktor, který vždy dokáže pozvednout příběh. Tolik dějových linek...Hm. Samotná atmosféra původních Twin Peaks je strašně unikátní a nepopsatelně krásná a vtahující. Není ani moc temná ani málo zajímavá. Je tak akorát skvělá a vyhovující. A do mysteriózní show velmi dobře zapadající. No a v neposlední řadě i legendární hlášky jako Damn fine cup of coffee, Black as a midnight on a moonless night a podobně, dávají fanouškům seriálu další důvod proč seriál milovat. Co se týče revivalu už fanoušci Twin Peaks (ba dokonce i dlouholetí obdivovatelé Davida Lynche) nejsou za jedno. První tábor považuje Davidův ultra-bizarní přístup (jenž občas navštívil i originální seriál) se, kterým vytvořil Fire Walk With Me a The Return, za nesmyslný paskvel, který ničí tak dobrý seriál. A pak jsme tu my. Ti, kteří milují The Return. Já sám jsem ještě neobjevil kompletní hodnotu Fire Walk With Me, i když jí hledám a jednoho dne ji objevím, ale The Return...Nevím jestli se zde shodnu s ostatními, (s největší pravděpodobností ne) ale Twin Peaks revival považuji za ještě lepší než původní seriál. Do toho. Zlynchujte mě! Nevím jak vás, ale mě vždycky zajímala více perspektiva autora, než to jak se dílo líbí fanouškům (viz. George Lucas a Star Wars). No a s ohledem na to jak dlouho musel Mark a David scénář ke 3.sérii psát, a s ohledem na to, že všechny epizody režíroval Lynch osobně, pokládám The Return za ještě lepší Twin Peaks. Za skutečnou vizi autorů (očividně hlavně Davida). Všechny zápletky, dějové linie, kvadriliony dalších záhad, propojení s Fire Walk With Me, 3 Cooperové, temná atmosféra, Tým FBI: Cole, Prestonová, Evansová, Rosenfield, krásná ukončování epizod kapelou v Roadhousu a mohl bych pokračovat ještě dlouho, mě chytly a nepustily. Do Twin Peaks jsem se zamiloval. Vůbec to nechápu. Nemám ani šajna o čem to je a považuji to za umělecké mistrovské dílo. A už se nemůžu dočkat až se podívám na filmy Davida Lynche. A teď se vyjádřit ještě k poslední věci. Bizár. Každý režisér má něco. Tim Burton gothickou atmosféru, Quentin Tarantino krvavou lázeň no a David Lynch má holt bizár. Prostě se mu to líbí. Baví ho to. Proč ne. Někdo to vidí ve verších poezie a někdo v trpaslíkovi říkájícím, že je ruka a vydávající zvláštní zvuk. Nerozumím tomu, ale respektuji to a líbí se mi to. A myslím, že je to neodmyslitelná součást Twin Peaks. A abych přece našel výtku, občasně až moc dlouhé nezajímavé (podotýkám nezajímavé) scény mě sice neiritovali, ale mohlo by jich být méně (viz. dementní Cooper) a kdyby některé scény v ''Zóně'' nevypadali jako stříhané v Movie Makeru taky by to bylo asi lepší. Nic horšího jsem nenašel. Pardon. Ta show je prostě dokonalá.

The wise ones long ago understood the degree to which sex, as a source of pleasure, has overvalued in our society. Už jsem viděl hodně seriálů a mohu s jistotou říct, že i lepší než je tento. Přesto bych nepotřeboval všechny prsty jedné ruky abych spočítal, které mě fascinovaly více než Mladý papež. První scéna seriálu výborně vystihuje má, a možná i jiných, očekávání ze seriálu. Papeže, který je liberální a bude se snažit dělat kontroverzního a zahrát si na malou revoluci ve Vatikánu. A vono kulový. Pius XIII. je konzerva. A nejen to. Sorrentino (s jehož prací jsem se setkal poprvé) se rozhodl prozkoumávat psychologii postav nejen katolické elity a zaměřit se i na těžké náboženské, politické a etické otázky, jejichž rozmanitost je ohromující a vyhnutí se černobílosti rovněž. Seriál samotný je vrcholem nepředvídatelnosti jako postava Lennyho Belarda samotného a nechával mě napnutým a zamyšleným, jak jsem zvyklý na prvoplánové televizní scénáře. Jude Law, Silvio Orlando, James Cromwell a tak dále jsou všichni vynikající. A všichni mi dosvědčí, že Jude Law jako Lenny má charisma na rozdávání a tvoří tak postavu nadmíru zajímavou, sympatickou a... no, cool. Seriál se pohybuje v, pro seriály, netypickém bezčasí, které ústilo v rozmanitost zápletek, prozkoumávání postav a dalších otázek, které všechny dokázal Sorrentino bravurně zrežírovat a napsat.

Skalním fanouškem Gothamu jsem se stal ihned po první epizodě. Je pravda, že jsem byl v roce 2014 natolik zamilován do pokulturního odkazu Batmana, že bych byl ochoten pochválit cokoliv, ale Gotham nejenom, že předčil má očekávání, ale i zpětně si myslím, že zrovna první série se opravdu povedla. Seriál se uvedl ve stylu anachronické pseudonoir kriminálky, která se za A soustředí na temné případy vražd, pomrkávajících na znalce Batmana a za B staví skvěle gradující mafiánské drama (a mezi námi, to je subžánr, který fakt nemusím). Dále spěl do výší i dramatický vývoj ikonických i neznámých postav a s výjímkou Barbary Kean a Tabithy, byly veškeré postavy velmi sympatické a zajímavé. Ať už to byl přehrávající Tučňák, dramatická Fish Mooney nebo (můj favorit) Ed Nygma, jehož herec Cory Michael Smith s lehkostí trumfnul Carryeho i Gorshina. Je pravda, že epizodu co epizodu se stávál Gotham více a více přitaženým za vlasy, ale divák mého typu jim to žral i s navijákem. V béčkovější druhé sérii se to totiž rozjelo do takové míry, že bych Gotham i dnes označil za mistrovské dílo (subjektivně samozřejmě). Nijak mě nepotěšilo, že tvůrci seriál přikořenili sci-fim nebo že si scénaristicky, v uvozovkách, hráli na Les Revenants, ale byl jsem ochoten to pro lásku ke Gothamu překousnout. 3. série si to s ultra-sci-fi vsuvkou pokazila na začátku a výborná 4. série zase na konci s hektickým příběhem pana J (dost vynuceným mimochodem). V těch dobách už byl Gotham nepopiratelné béčko, u kterého to mnohdy bylo jako na houpačce. U takového Arrowa můžete v klidu říct: Od třetí série je to bullshit a nemá cenu to sledovat (což je BTW pravda). Ale zrovna když tento mrak stínil Gotham, dokázal se příběh protočit natolik dramaticky (ač lacině), že skalní fanoušky jako mě, nedokázal zklamat. A dokonce i nad ne moc dobrou 5. sérií jsem neofrňoval, jakože si tvůrci moc dobře uvědomili, že s touhle, třeba zábavnou, maškarádou je třeba praštit. Za mě zůstavá Gotham srdcovkou.

Čím to jen je, že seriál, který je v mnoha ohledech zastaralý a plný zápletek, jenž jsou dnes považovány za klišé, (nejen) mě dokázal zaujmout na hony více, než mnoho moderních televizních kousků? V první řadě je třeba vychválit kostýmy a speciální efekty, které nás díky nadčasovým scénářům dokázaly přenést do atmosféry devadesátých let, očima konspiračních teoretiků a věřících na UFO. A ač sám na emzáky či Ilumináty nevěřím, a ani nejsem nějaký extra fanoušek sci-fi, mysteriózní Akta X si mě získala absolutně (a logicky se mi také líbily i epizody související s čarodějnicvím nebo nadpřirozenem, jehož jsem fanda více). Musím ale prohlásit, že celou výbornou práci tvůrců, bych asi jen těžko ocenil, nebýt nejlepšího aspektu seriálu a dost možná nejlepší svého druhu. Není to ani Mulder, ani Scullyová, ale je to Mulder a Scullyová. Tato kombinace je v mnohých epizodách až dokonalá a v těch regulérních slouží jako držitel pozornosti. Sarkastický Mulder a Scullyová, se svým ''Seriously, Mulder?'' výrazem, tedy o to více přidaly na mém prožívání hlavní linky, čemuž tedy pomohl i tajemný Cigarette Smoking Man. Je tedy pravda, že v cca 7. sérii to začíná být trochu rutina, ale naštěstí byl seriál trochu pozměněn a po ne moc vydařené 9. sérii si dal pohov. John Doggett ani Monica Reyesová jako noví členové Akt X mi nijak nevadili, pouze nebyli tolik zajímaví jako hlavní duo (Johna jsem měl vlastně i rád a Monica se stala zajímavější v revivalu). No a jakožto divák nové generace tohoto seriálu, jsem si okamžitě zamiloval i revival, který podle mého nijak nepoklesl, právě naopak. Rovněž se vrátil i k dalšímu užasnému prvku Akt X, což jsou sebeparodické epizody. Celá Akta X, jsou ale pecka i dnes.