Poslední recenze (229)

Králova řeč (2010)
Jako zapřísáhlého antiroyalistu by mě jen tak nenapadlo podívat se tento film, kdybych kdysi neviděl jeho skvělou inscenaci v Divadle pod Palmovkou. Nakonec jsem byl však zklamán jaké málo dokáže původní film nabídnout. Uvěřitelně zachycuje trauma následníka trůnu a buduje slušnou atmosféru připomínající úzkost v pohodlí logopedovy ordinace, ale jinak pořád lacině skáče od sympatie k nesympatii k svéráznému doktorovi, občas nechá vystrčit Hitlera jako zlého maňáska v loutkovém divadle a o zbytek se dělí "skandály" na královském dvoře (zív) a odpovědnost za vedení války (v sedě... erm... erm). Bohužel jsem si hodně podobně představoval většinu samolibých anglických biopiců o jejich panovnících. Ocenil bych více dialogů, větší ponor do královy hlavy a jeho logopeda/psychologa. Že jsme však všichni diváci napjatě sledovali jeho závěrečnou reč je myslím jasné.

Dobré ráno, Brno! (2023) (seriál)
Další docela zdařilá trapnohumorná série z dílny České televize oplývající vynikající chemií mezi postavami (dokonce i Vojtěcha Hrabáka jsem byl schopný tolerovat), svéráznými šibeničními vtipy a jímavou atmosférou. Má však jeden zásadní problém, kterým je ohlušující šustění papírem. Kdykoliv se seriál pokouší vymanit ze svého šablonovitého sitcomového formátu k něčemu víc, třeba k nezávaznosti Čtvrté hvězdy, hloubce Dabing Street nebo bizáru Zkázy Dejvického divadla, vidíme spíše jen porodní bolesti, vyjma např. E6, E5. Především jsem však ocenil, že i širší veřejnost snad konečně spatřila Jana Kolaříka v celé jeho kráse. A Dobré ráno, Brno pro mě zůstane tím, čím je pořad Dobré ráno pro jeho diváky.

Na nože: Glass Onion (2022)
Kolik cibulových vrstev si musíme představit, abychom mohli říct, že tenhle film je doslovné Glass Onion tj. působící komplexně, leč mající očividné jádro, aniž to tak Rian Johnson zamýšlel? Krása Knives Out spočívala v tom, že detektivní parodii dokázalo povýšit o další roviny a zároveň zůstalo věrné sofistikovanému christieovskému rozuzlení, které eo ipso bylo o to více zábavné, zatímco u Glass Onion je finále až vulgárně přizpůsobeno profláklé sociálně kritické myšlence přítomné od samého začátku. Většinu dalších aspektů takto podlomených však nelze než pochválit. Herecké výkony, tempo, hudbu, atmosféru, dialogy a koneckonců i řadu kriminálních zápletek. Zůstal-li ve mně ten čtenář detektivek posuďte spíše sami. Ale připravte se na nedořešené nesrovnalosti a dnes obvyklou apelativní mantru.