Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Komedie
  • Akční
  • Mysteriózní

Recenze (209)

plakát

Karamazovi (2008) 

A holčička si umyje svou špinavou tvář a odpustí svým rodičům, kteří jí utýrali k smrti. Ale to já právě nechci. Nesmí jim odpustit. Pokus zhustit skoro tisícistránkovou filosofickou epopej do půldruhé hodiny dlouhého filmu, kde navíc třetinu zabírají vlastní metazápletky, se může jevit jako svatokrádež, ale výsledek je pravým opakem. Tak jako se Evaldu Schormovi podařilo vypíchnout ve své dramatizaci přesně to podstatné z Dostojevského magnum opusu, pak se Petru Zelenkovi podařilo zasadit ji do úzkostlivého prostředí navozující pocit blížící se apocalypsy, a okořenit jí překvapivě hodícím se humorem mezi herci Dejvického divadla. Po asi pěti zhlédnutích už jsem byl naprosto odpoután od jakékoliv role komentátora na ČSFD, abych posuzoval kvalitu metapříběhu, jenž Karamazovy zrcadlí, což bylo samozřejmě perfektně zvládnuto až ve Ztraceni v Mnichově, nebo jeho stručnost, z jejíž údernosti a hbitosti mi stále mrazí. Všechno ze Zelenkova filmu na mě nyní působí jako inkarnovaná dokonalost, na kterou bych se mohl dívat každý den a díky které je mi Dostojevského ruská duše a její pekelná muka pochybností blíž zase trochu jiným, leč podobně fascinujícím způsobem. Fantastická hudba, herecké výkony (Český lev by pro Trojana s Holubem byl málo). A jistě mi dáte za pravdu, že naprostým vrcholem filmu je dialog s Ďáblem. Ten jsem viděl tak často, že už ho znám nazpaměť.

plakát

Jedna ruka netleská (2003) 

Zase se mi zdá, že mi unikla nějaká hlubší poenta nebo smysl sofistikované parodie. Ale jak se říká: co se zdá je sen, a možná je to spíš opravdu jen laciná komedie s klišé stereotypy a vyhrocenými charaktery, co působí jakoby jí napsali kucí ze 4. B o volný hodině.

plakát

Spectre (2015) 

Já vím, já vím. 007 je commedia dell'arte akčních filmů, normální měřítka na něj neplatí, ale stejně budu ofrňovat. Když jsem koukal na Skyfall měl jsem pocit, že by to hrozně vylepšilo přidání nějakých zápletek a Spectre ukazuje, že jsem se mýlil. Stejně totiž nakonec máme afektovaného Silvu 2.0 jako úplně zbytečnou postavu (a to říkám s těžkým srdcem, Waltze mám rád), předvídatelné bitky a neměnné charaktery. Přitom Andrew Scott by byl tak dobrý Bond villain, nejen Moriarty. No a celá ta aktuální zápletka o poslouchání za dveřmi mohla ze Spectra udělat stálou referenci: ''Pozor na tu důvěru k big tech., neviděls Spectra?'' Pokud si to ale shrnu, bavilo mě to i tak. Nejspíš tu tedy jen snobácky mluvím do dubu, když se v Hollywoodu pokouším najít něco víc než zábavu.

plakát

Asi to ukončím (2020) 

Dovedu si představit, že kdybych o tvůrcích nic nevěděl, zhodnotil bych I'm Thinking of Ending Things jako nesprávně ukočírovanou bizarnost, kterou by výborně zvládl natočit/napsat třeba Charlie Kaufman. Přeplácaná post-moderna tohoto filmu navíc vůbec nedotahuje nihilisticko-feministický monolog, kvůli čemuž se s postavami nijak nevžijeme a i výsledný voiceover, ač dobře napsaný, působí otravně a ufňukaně. A thriller? Od první chvíle, kdy se objeví první náznak mindfucku zbývá do konce ještě hodina a půl, během níž nejste napjati, jak byste mohli. Jen... čekáte. A film vámi proudí jako vítr... nebo co to tam ta protagonistka říkala...

plakát

Na nože (2019) 

Inu, rád jsem se vrátil do dob mých obsesí Agathou Christie, Vraždami v Midsomeru a Smrtí v ráji, kdy jediné, co mnou hodnocený materiál dělilo od páté hvězdy bylo brilantní rozuzlení. A bylo tomu tak i v případě Knives Out, které by v mnoha ohledech potřebovalo vyladit. Větší prostor vedlejším postavám, silnější rozjezd a Daniel Craig rozhodně nemusel být Poirot přes kopírák. Ale ve výsledku si natolik cením Johnsonových (ač jsem mu ještě stále neodpustil Posledního Jediho) nápadů a odhodlání vrátit pořádné béčkové detektivky na stříbrné plátno, že se rozhodně nestydím jak moc jsem si jeho film užil.

plakát

Muž ve stínu (2010) 

Předlohu pro tento film si představuji jako takový ten dvousetistránkový román z Levných knih, co má na půlce coveru vytištěné autorovo jméno, které jste v životě neslyšeli, ve verzálkách, v rohu zlatou pečeť s nápisem "bestseller" a na pozadí pateticky temné zátiší. Jinými slovy z čeho jsou všichni u tohohle béčkového a předvídatelného trhilleru tak vyplesklí nechápu. Uznávám, že atmosféru to má opravdu dobrou a s lepším scénářem bych snad cítil i nějaké to napětí, ale že Ghost Writera natočil jeden z nejslavnějších filmařů naší doby a ne začínající rejža, co si občas přividělává v televizi, na tom fakt vidět není.

plakát

Král rybář (1991) 

Energický film ve svérázném pojetí, pro které si čas vždycky najdu. Alespoň na jedno zhlédnutí určitě. V poťouchlém světě bezdomovce Parryho a jeho charismatického  "companion" se divák rychle uvelebí a v mnoha případech ho v něm Gilliam občerství dobrým vtipem nebo intenzivní scénou. Pro mě však film velmi shazovaly romantické dějové linky, které jakoby mi připomínaly a snad i vyčítaly, že se prostě dívám na Hollywood. Nevěrohodné chování, přeslazené milostné zákonitosti a ohrané repliky. Nemohu však říct, že by mě Fisher King nechal cynickým, takže svůj záměr scénárista asi naplnil.

plakát

Dokonalý trik (2006) 

Velmi podařený film s originálním scénářem, blýskavou chemií a zdařilými rozuzleními jak už u Nolana známe. U Christophera ovšem také známe, že je kolem jeho filmů přehnaná reputace, což se projevilo i zde. Ačkoliv jsem se u The Prestige vůbec nenudil a na konci byl i dost napjatý, umělý patos a za vlasy přitažené sci-fi mi zážitek hrozně podráželi.

plakát

Chlast (2020) 

Úžasná balance divácky přístupného drsnodramatu a chytře napsané ódy na odvázání se od monotónu života po čtyřicítce. Některé zápletky mi sice přišly jako dost nadbytečné a myslím, že by filmu bohatě prospělo, kdyby byl se o úlohu protagonisty dělili všichni čtyři kamarádi rovnoměrně, ale jinak nemám co vytknout. Zábavná a na nic si nehrající podívaná, podpíraná vynikajícími výkony, scénáristickými lahůdkami a působivou hudbou.

plakát

Muž na Měsíci (1999) 

Zdá se mi, že Kaufmanovy vtipy mají něco do sebe a občas bych se pochechtával byl-li bych současníkem, ale to je všechno. Udivuje mě skoro mučednický kult osobnosti, který se kolem něj vybudoval. Ve filmu je to trochu patrné, protože je jeho humor podprahově uznáván za vrchol geniality nepochopen svojí dobou a zamyšlení nad tím, proč si jej Andy zvolil a proč je tak nadřazený chybí. Naopak já jsem měl na konci sto chutí zakřičet ''Andy, jestli si budeš stále dělat prdel ze života, bude si i z tebe život dělat prdel!'' Nicméně jinak je Formanův film velice povedený a dokázal jsem se silně vžít s tématem, které by mě jinak tolik nezaujalo (což je mimochodem podle mě přesně to o co by se obecně životopisné filmy měly pokoušet). A pak je tu lev salónu Jim Carrey, který mě nesmírně pobavil a tuto zábavu doručil, ale pro mnohé to není dost. Na jedné straně máte Zlatý glóbus za nejlepší herecký výkon a straně druhé obvinění, že svou arogancí udělal z Andyho animovanou postavičku. Protože jsem s filmem velmi spokojen a navíc vím, že Jim rozhodně nemá jen jednu polohu, bránil bych ho. Možná neobjektivně. Nestranně posoudit by to mohl asi jen samotný Andy Kaufman, který by si z toho navíc udělal legraci.

Ovládací panel

Reklama

Reklama