whitas

whitas

Vítězslav Chovanec

okres Brno
I´m Cyborg but that´s OK


33 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3
    • 8.2.2010  11:38

    Na rozdíl od Paříže je NY velice kompaktní dílo, které nepůsobí dojmem skládačky nesourodých krátkých snímků. Naopak jsou všechny příběhy dobře provázané, čímž se zahlazují přechody mezi jednotlivými částmi. Ty spojuje prolínání některých postav mezi příběhy a zejména postava mladé dokumentaristky, která natáčí obyčejné lidi, při obyčejných událostech přímo na ulici. Na americké půdě se tak konečně (po všech těch záchranách světa) objevuje kouzlo banality. A stejně jako u Paříže je i u NY nejsilnější stránkou ta jedinečná atmosféra města, ve kterém se příběhy odehrávají.

    • 8.2.2010  11:26
    Bratři (2009)
    ***

    Je hezké, že se v Hollywoodu točí i filmy bez snadných problémů, amerických snů, které se vzápětí splní a klasických vztahových několikaúhelníků. Bratři jsou film postihující spoustu současných problémů americké společnosti, který jde svým tématem proti "růžovému realismu" většinové produkce. Ale bohužel jenom tématem, neboť film používá stejnou rétoriku jako "růžový" mainstream, proti kterému se vymezuje. Proto vyznívá tento snímek trochu do ztracena a jediné co si po projekci průměrný Američan řekne, bude: "Fucking Afghanistan."

    • 29.12.2009  01:53

    "Film o Terezíně, který nacisti vyparádili pro komisi Červeného kříže, a o tom, jak ho viděla ta komise. Čekali koncentrák, a najdenou tohle. Docela lidské zařízení: lidé tu hrají divadlo, organizují koncerty, (...) děti zpívají ve sboru. Ten sbor skutečně existoval, a když odvedl svou práci před komisí, šel do plynu, děti i sbormistr." Alfréd Radok -------- Cenzůra ponechala z tohoto záměru ve filmu jen některé náznaky, těžko mohla v roce 1949 nechat Radoka, aby odhaloval zrůdnost ideologické propagandy. ------------- "S Hitlerovým jménem se mi vybavuje v mysli obraz: Děvčátko jako cukrová panenka podává Hitlerovi kytici divokých květů. Hitler se k ní naklání a laskavě se usmívá. Tenhle obrázek je spjat s vědomím, co nacismus znamenal, protože něco skrývá. (...) Kdo vidí jen Hitlera a holčičku s kyticí, nevidí vlastně vůbec nic." Alfréd Radok

    • 26.9.2009  18:28
    Lištičky (2009)
    *

    Celou dobu útrpně sledujete hloupou, nevyrovnanou a agresivní slovenku Alžbětu, pro jejíž dětinské chování marně hledáte nějaké opodstatnění. Místo osvobozující katalyzátoru (v podobě flashbacku) se na konci dočkáte zmateného vysvětlení, které vyrobí ještě více otazníků a přívalů vzteku. Jediným opravdovým katalyzátorem je to, že všichni ostatní diváci jsou stejně otrávení jako vy. Pokud tam ovšem s váma ještě někdo vůbec sedí...

    • 23.9.2009  13:33
    District 9 (2009)
    *****

    Na půl zábavné sci-fi a na půl sofistikovaná kritika rasismu, vykořisťování, mediální moci, dogmat, masového myšlení a touhy po penězích. Blomkamp si vyzkoušel hned několik filmařských postupů, začátek připomíná dokumentární film, konec zase válečnou řežbu. Dohromady tento guláš ale tvoří velice komplexní dílo.

    • 23.9.2009  13:21

    Vynikající sebereflexivní dílo, dlouhé záběry navozují optimální náladu a neustálé přeostřování nahrazuje rychlý střih. Film nepotřebuje rychlé tempo aby byl strhující.

    • 9.8.2009  18:06

    Moc nechápu jak někdo může dát grant na natočení takového scénáře. Asi nebylo z čeho vybírat. To by bylo ale smutné...

    • 12.7.2009  18:54

    Kritika lidské pasivity a neustálého oddalování důležitých úkolů. Zároveň také citlivý romantický příběh, který je mnohem víc ze života než kterýkoliv jiný film tohoto žánru natočený za velkou louží.

    • 12.7.2009  17:06
    Dvacet (2009)
    ***

    Pro mě je Bist zajímavý především tím, že ukazuje nelehké poměry v Íránu. Určitě není jednoduché tam takový film natočit a ještě ho dostat do zahraničí. Vždyť v samotném Íránu se takřka vůbec nepromítal. Pokud ale pominu tyto okolnosti tak je to celkem nudný film o jednom majiteli jídelny.

    • 12.7.2009  16:35
    Camino (2008)
    *****

    Camino je velice inteligentní film, který nabízí velmi neotřele různé pohledy na otázku víry a náboženství. Zpočátku je zobrazen život mladé Camino jako jedna velká idylka, hlavní hrdinka vypadá jak z reklamy na zubní pastu a i náboženství se nejprve jeví jako rozumně fungující instituce. Později se však objevují nové kontexty, které samozřejmě staví náboženství do nového světla. Ani dogmaticky věřící matka už na konci filmu není tak sympatická, jak se na začátku zdálo. Pro mě největší překvapení 44th MFF KV.

    • 23.6.2009  01:59

    Jarmusch se Trvalou dovolenou vymezuje vůči tradičním americkým hodnotám jako je touha usadit se, založit rodinu, najít si práci, mít auto, atd. Tím určitě odkazuje na beat generation, rozdíl je ale v tom, že tyto hodnoty neodsuzuje, stejně tak nekritizuje ani alternativní bytí mladého hrdiny. Film spíš zobrazuje neukotvenost v dnešní době. Allie nemá rodinu (v tradičním slova smyslu), neztotožňuje se s americkým snem, který mu připadá "prázdný". Proto se toulá, nepracuje, klidně ukradne auto, jde o vzdor vůči establishmentu. Ale jeho život je stejně nihilistický, jako ten, proti kterému se vymezuje. Kromě tradičního pojetí společnosti se Trvalá dovolená odklání také od klasicky vyprávěného příběhu. Spíše než k nějakému konečnému rozřešení směřuje film k poznání hlavního hrdiny, zrcadlícího se v příbězích, které si vypráví s cizími lidmi na potkání. Např. ten o saxofonistovi, který se musel neustále stěhovat, protože nikde nebyl pochopený. Konec není definitivní, jakoby to celé byl jen nepatrný výřez ze života. Jistě však hrdinu čeká poznání, že je to všude prakticky stejné, čemuž napovídá i scéna v přistavišti před odjezdem do Paříže. Allie se potká s hochem, který míří opačným směrem. Oba mají k cestě tytéž důvody, oba hledají nové útočiště jen proto, aby se pak znovu vydali... na cestu.

    • 16.6.2009  22:51

    Bože tohle žeru, minimum prostředků a maximum výsledků. Na dobrý film člověk potřebuje originální nápad a pak už jen kameru. Nejdražší na filmu bylo snad jen ukázat balík peněz, který Eva (Eszter Balint) dostala od neznámého dealera. Nic se tu neřekne přímo v dialogu, všechno je schováno jakoby pod povrchem. Pobavil mě i John Lurie, který neustále připomíná jak se mu nelíbí píseň I put a spell on you od Sreamin' Jay Hawkinse, kterou pro film sám vybral. Možná ne náhodou film svou atmosférou připomíná o deset let starší Alici ve městech od Wima Wenderse.

    • 27.5.2009  02:43

    Celou dobu film sleduje Charlese, ale ve výsledku je právě jeho postava to, co člověk sleduje nejmíň. Charles je jen situace, která nutí jednat postavy okolo. A my jen pozorujeme tu dekadenci, strach a slabost, zrcadlící se v průměrných lidských charakterech. Nakonec i ten pes má v sobě více morálky a charakteru, než jeho lidští protějšci.

    • 16.4.2009  00:22

    Prudké změny tempa v rychlém sledu, třesoucí a otáčející se kamera spolu s rozmanitým užitím hlediskové vzdálenosti ve mě vyvolaly pocit, že mi v kině něco strčili do popcornu. Po tomhle bych si nevzal ani placebo.

    • 12.4.2009  17:17

    Povedená ukázka toho, jak dokáže politika/systém změnit lidské charaktery. Morální rozklád společnosti v jedné vesnici prolíná poetická Kučerova kamera svými záběry okolní přírody. Dialogy mají velkou hloubku, přesto ve mě zůstává pocit, že v posledních minutách mohly být některé věci řečeny i beze slov.

    • 10.4.2009  01:14

    Tento film je tak mnohovrstevnaté dílo, že se dá jen stěží shrnout do krátkého komentáře. Je to skvěle propracovaná skladba, která má hned několik vrcholů. Kromě autobiografičnosti a sebereflexivity bych hlavně vyzdvihnul propojení humorné složky s tragickou, které se nejen střídají, ale i prolínají a splývají spolu. V některých situacích se zkrátka neubráníte smíchu, i když víte že scéna je smutná a váš smích je trochu bizarní. Kaufman tvoří velice propracovaná a složitá díla, což může jít spoustě lidem proti srsti, na druhou stranu však máte jistotu, že i při druhé nebo třetí projekci budete mít stále co objevovat, a to se cení.

    • 7.4.2009  15:40
    Za mraky (1995)
    *****

    Vypadá to, že snímek u mnoha lidí narazí tím, že způsob jakým se postavy seznamují neodpovídá běžné zkušenosti. Možná je ale důležitější zamyslet se nad tím, jak postavy a jejich jednání zapadají do celkového filmu a jeho poselství, než jejich psychologii porovnávat s realitou. Tvůrcům o to konec konců ani nešlo. Další (nepřekonatelnou) překážkou nejspíš bude netypicky kanonizované vyprávění, které diváka nutí k zamyšlení. To ovšem způsobuje neskutečnou bolest, a divák očekávající uzavřený celek hodný brzkého zapomění se bude této bolesti vyhýbat. Film lze doporučit patrně jen těm, kteří ví co od Wenderse a Antonioniho očekávat.

    • 24.3.2009  22:05

    Obsazením hvězdné herečky do svého kraťasu Anderson přilákal jistě širší publikum, než by mu jinak věnovalo pozornost. Na druhou stranu přilákal i velký počet lidí, kteří jeho tvorbu nebudou schopni pochopit. Natalie Portman nezastínila ostatní prvky filmu, ale čisté vědomí drtivé většiny diváků, které se během několika málo vteřin teleportovalo z mozkové části do kalhot.

    • 19.3.2009  18:31
    El Paso (2008)
    ****

    Říká se že českým filmařům dnes chybí závažnější témata, o kterých by mohli točit. Tohle je přesně to téma, aktuální a štiplavé, na které se zatím natočilo pohříchu málo filmů. El Paso nikoho neuráží ani neobhajuje. Je to takový pozorovací, dokumentárně laděný film.

    • 17.3.2009  14:12
    Nezvaný host (studentský film) (1969)
    *****

    Ve své době neuvěřitelně odvážný film, po němž následoval exemplární příklad politického umlčení jednoho talentu...

    • 9.3.2009  21:52

    Filmy Ladislava Helgeho mají velkou výpovědní hodnotu o své době, její dějiny však tvoří jen sotva. Generační neporozumění mezi Oldou a Jirkou lze paradoxně aplikovat i na Helgeho vztah k tvorbě nové vlny. První den mého syna je kvalitativně nevyvážený, dobré nápady kazí náladová režie. Postavy nejsou psychicky dobře zvládnuté, pokud se o to ovšem autor vůbec pokoušel. Spíš každá z postav reprezentuje jen určitou ideologii či segment společnosti, než by vystupovaly jako individuality. Pokud bych tento film hodnotil jako artefakt 60.let, dal bych 3, ale jako samotné dílo (i přesto že není nudné) ze mě víc jak dvě hvězdy nevytáhne.

    • 19.2.2009  02:01

    Píše se rok 2005 a probíhá běžný zápas španělské La ligy, Zidanovi ujedou nervy a nechá se vyloučit – poslední záběry dokumentu. O rok později hraje Zidane svůj poslední zápas kariéry, v 90. minutě se nechá vyprovokovat a opět vidí červenou kartu – poslední okamžiky v jeho kraiéře. Jak symbolické. ________________________ Neustálým pozorováním Zidana se dá snadno odvodit jeho styl. Svým pojetím částečně dokazuje, že patří do starší generace. Spíš podrží balón než by se ho rychle zbavoval, podobně jako Berkamp či Overmars. Ovšem v jeho případě to neznamená zpomalení hry, ba naopak. Zidan prokazuje neuvěřitelný přehled. Bez míče vypadá jako by se po hřišti jen procházel, ale když dostane slovo, dokáže rychle a neomylně přesunout hru dopředu, přečíslit soupeře či najít spoluhráče ať už je kdekoliv na hřišti. Je zajímavé sledovat takřka bezešvé a bleskurychlé přechody mezi tím, jak se zapojuje do hry. Minutu se tváří, že ho hra snad ani nezajímá, načež udělá tři rychlé pohyby a na hřišti je rázem všechno jinak. Při neustálém pozorování Zidana si můžeme také všimnout jeho zvyků během hry. Např. časté tření špičky (pravé) kopačky o trávník, utírání potu z nosu a z hlavy. Během hry nedává najevo prakticky žádné emoce. Zdánlivě se zdá že má pod kontrolu celou hru i své emoce, že má jakýsi nadhled. Ovšem zdání může klamat. Stejně nečekaně, jako se Zidan zapojuje do hry, tak umí také vybuchnout. Ideálně to dokumentuje závěr tohoto portrétu, stejně jako jeho zkrat v již zmiňovaném finále Mistroství světa, kdy udeřil hlavou do hrudi italského obránce Matteraziho. _____________________________ Po formální stránce nemůžu nevyzdvihnout práci se zvukem. Jeho realizace funguje na několika rovinách, mezi kterými dokument přepíná, nebo je prolíná. Slyšíme diváky, poté pokřikování hráčů, pak hudbu a do ní Zidanův dech. Později slyšíme hráče, jak kráčí po trávníku, dokud neprořízne klidnou zvukovou kulisu písknutí rozhodčího do píšťalky. Obraz také využívá několika různých perspektiv. Kamery jsou rozmístěny nejčastěji podél postraní čáry (většina záběrů je proto mírně z podhledu), ale ke slovu přichází také televizní kamery ze své klasické perspektivy, jak ji známe z živých přenosů. Vztahy mezi záběry nerozvíjejí žádné nové kvality, pouze si jakoby předávají štafetu ve sledování Zidanovi postavy. O to víc pak vynikne patrně jediný formální odkaz k hranému filmu – point of view. Kamera zabírá v detailu hráčovu tvář, který přelétne očima tribunu. Tento záběr vystřídá pohled na světla rozmístěná po střeše stadionu. Samozřejmě nemůžeme ztotožňovat Zidanův reálný pohled s perspektivou kamery umístěnou mimo hrací plochu, jde však o výjmečnou komunikaci mezi dvěma záběry, tak ji známe z klasické kinematografie. Role režiséra by v tomto projektu mohla ustoupit do pozadí, přisoudíme-li hlavní uměleckou odpovědnost kameramanům, kteří si sami alternativně volí, jak hráče zabírají, rámují, zaostřují, či jakým způsobem zachycují jeho pohyb. Kromě podílu na finálním sestřihu vidím velkou invenci tvůrců v záběrech, které vyplňují dobu mezi oběma poločasy. Je třeba si uvědomit, že do každého z poločasů, vstupujeme jako diváci se zcela jinými předpoklady a vzorci vnímání. Zpočátku sotva tušíme, co přesně máme očekávat, snažíme se vytěžit informace o utkání, vydíme však stále jenom Zidana. Do druhého poločasu už vstupujeme s tím, že víme jak tento dokument pracuje a objektivní zápasová fakta již ustupují v našem vnímání do pozadí. Mezi poločasová pasáž pak staví zápas úplně do nového kontextu, který způsobuje jakýsi percepční šok a krátkodobé ochromení prozatimního modu sledování. Na chvíli nás nutí přemýšlet mimo hranice samotného zápasu. Experiment je to určitě zajímavý, mám-li se na něj ale podívat z hodnotícího hlediska, pak mi zde chybí větší využití kamer z hlediska jejich umístění a pohybu. Kamery jsou statické a většinou nepřináší žádné nečekané či nezvyklé záběry. Autoři plně nevyužili ani potenciál klasického televizního přenosu, který např. při zápasech Ligy mistrů zahrnuje pohyblivou kameru na kolejnici za postraní čarou, jindy užívá také kamery pohybující se na lanku nad hrací plochou. Myslím že hlavní umělecký význam tohoto díla je v jeho ojedinělosti, a nepředpokládám, že na něj v blízké budoucnosti někdo naváže.

    • 12.2.2009  17:43
    Milk (2008)
    *****

    Nemusíte být zrovna fanouškem politických filmů, aby vás tohle dostalo. Každopádně zůstává rozum stát, když si uvědomíme, že to je teprve 30 let kdy se v "liberální" Americe jednalo o tom, zda by homosexuálové měli mít rovnocenná práva jako heterosexuální většina. Konec konců tento problém v menší míře přetrvává dodnes.

    • 9.2.2009  00:09
    Anténa (2007)
    *****

    Anténa nabízí mnoho filmových i mimofilmových odkazů, obecně je vnímaná jako pocta němému filmu. Inspirace německým expresionismem (např. Metropolis) či ruskou montážní školou (střídání černé a bílé obrazovky při střelbě ze samopalu kromě Sin city připomíná také Ejzenštejnovu rapid montáž, zpomalené záběry na holčičku, jak poskakuje na posteli zase evokuje zpomalené záběry sportovců v Muži s kinoaparátem apod.) je evidentní, ale určitě nelze celý film okleštit jen na takovýto výklad. Spojením prvků němého a zvukového filmu vznikají nové kvality - lidé slyší ale nemají co slyšet. Slova neexistují ve formě zvuku, zato jsou viditelná a hmatatelná. Stávají se věcmi, rekvizitami - zprostorovění slov - lidé mohou svá slova např. ukrýt do dlaně. Film splácává dohromady nejrůznější postupy, typy postav, způsobů vyprávění a celkové komunikace (vnitřní i vnější - s divákem), přesto velice dobře funguje jako celek, žije vlastním životem. Mimo tohle všechno je Anténa tak neskutečně fotogenický film, že by tam vypadal dobře snad i Paroubek. Možná mi učarovala ta točící se spirála, každopádně jsem tomuhle snímku podlehl, a rád.

    • 2.12.2008  16:28

    Jsem překvapený nízkým hodnocením tohoto snímku a z některých komentářů mi vyplívá, že mnozí film příliš nepochopili. Klišé? - Vůbec, rád bych tedy slyšel nějaký příklad. Deníková struktura vyprávění? - Já si představuju deníkovou strukturu vyprávění tak, že se rozvíjí den po dni, a ne náhodné cestování časem mezi vzpomínkami hlavního hrdiny, který spíše odpovídá lidskému proudění myšlenek. Tendenční vyprávění? - Děj se neustále bez jakéhokoliv varování přemisťuje v prostoru a v čase, některé scény se objeví dokonce dvakrát a divák si uvědomí že tato sekvence patří časově jinam, než kam ji původně řadil. Je to jako skládání mozaiky z mnoha maličkých střípků, v nichž se "rozvíjejí" dvě jednoduché dějové linie. Ale to jak jsou vyprávěny nutí diváka, aby byl neustále v pozoru. Gus Vas Santovi nešlo o to vyprávět jak to bylo, ale jak si to pamatuje hlavní hrdina. Proto zpomalené záběry, zamlžené pozadí, střídání 8 a 35mm materiálu. Dle mého jde o neskutečně vynalézavé dílo, které ale asi bohužel nezanechá v našich končinách větší ohlas.

    • 7.10.2008  22:54
    Katyň (2007)
    ****

    Dle komentářů spousty uživatelů vyplívá, že se jim nelíbí staromódní Wajdův styl. Ale co ste čekali? Že po té co oslavil osmdesáté narozeniny radikálně změní způsob své práce? Já jsme se těšil na Wajdu tak, jak ho znám a jak ho mám rád. A on mě nezklamal.

    • 3.10.2008  00:44
    Disaster Movie (2008)
    odpad!

    "Prosím Vás lidi, nechoďtě na to!" Jenom když takovéto filmy nebudou vydělávat, nebudou se ani točit. Disaster movie je naprostý vrchol trapnosti drtivé většiny parodií z poslední doby. Ty samé vtipy se obehrávají pořád a pořád dokola, kde je tomu konec? Filmařům se tady daří pouze jediná věc a to je kvantita filmů a postav, které se film snaží parodovat. Bohužel kvantita je nakonec pro tvůrce zjevně důležitější než kvalita. Kdyby se ve filmu objevil Paroubek a kouřil by přitom Topolánkovi, vůbec by to nenarušilo běh filmu, ba naopak, bezproblémů by to do toho "děje" zapadlo. Film prakticky ani nemá žádný konzistentní příběh, děj skáče jen od jednoho nepovedenýho vtipu ke druhýmu. Co z toho plyne? Masová kultura je zkrátka obrovský organizmus, který se potřebuje něčím živit a který zároveň musí něco vylučovat. A Disaster movie je krásným příkladem takového exkrementu.

    • 25.9.2008  00:24

    Tento film byl pro mě zajímavý asi jen proto, že je mexický. I s ohledem na dobu vzniku tohoto snímku jsem se nezbavil dojmu, že film působí v mnoha ohledech dost naivně. Největší překvapení pro mě bylo, že příběh není orámován. Na začátku totiž postarší malíř začne vzpomínat na jednu událost, kterou pak po dobu celého filmu sledujeme. Když tento melodramatický příběh skončí, automaticky jsem čekal návrat do současnosti za malířem, který svůj příběh právě dovykládal. Nic takového se ale nestalo a film tak končí zároveň s příběhem, který nám malíř vypráví.

    • 2.8.2008  19:05

    Konfucius řekl - "Jestli chcete poznat nějakou kulturu, poslechněte si její hudbu." A tak začíná poznávání Istanbulu. Cílem je pořídit nahrávky co nejširšího hudebního spektra, většinou pocházející z "ulice". Umělci k tomu připojují své postřehy a názory a vzniká tak zajímavý náhled na Istanbulskou hudební scénu. Nečekal jsem že u toho vydržím víc než pět minut, ale tento předpoklad vzal za své velice brzy. Z hudby tak po dlouhé době čišela bezprostřední radost, um, emoce, zkrátka cizí kultura jako na dlani. Fatih Akim svou tvorbou celkově mění můj postoj k Turecku, které bylo pro mě bylo dlouhou dobu zemí, kterou bych navštívil snad až jako poslední.

    • 2.8.2008  00:36

    Po tomto filmu mi nějak scházel pocit, že jsem se právě dodíval na Akta X. Krom toho, že scénář nenaplnil očekávání fandů této série a zavrhl zápletku vystavěnou okolo paranormálních jevů mi vadilo často neospravedlněné jednání postav. Mulder má spoustu důvodů případ nevzít a prakticky nenabízí žádný, proč tak udělat. Přesto se na něj vrhne aniž by ho k tomu vedla nějaká motivace. Postavy se navíc nedrží svých rysů, na které jsme u nich zvyklí z minulosti. Ze scénáře mám tak pocit, že za sebe klade události tak, aby se vytvořilo jakési napětí, avšak neospravedlňuje důvod proč se tak děje, proč postavy dělají to co dělají. Zápletka filmu posouvá Akta X od žánru sci-fi směrem k hororu a přidává příliš psychologyzující pohled na vztah Muldera a Scullyové. Viděl jsem tak zcela něco jiného, než na co jsem se těšil.

<< předchozí 1 2 3
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace