Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (208)

plakát

Absolvent (1967) 

Poměrně zvláštní film, který se příliš nesnaží skrývat svou divadelnost, díky čemuž působí lehce absurdně. Nejedná se o žádnou zběsilou komedii, spíše o úsměvnou romantiku, i když díky výbornému výkonu Dustina Hoffmana se pár opravdu legračních momentů taky najde. Co mě ale docela vadilo, byla hudba, ačkoliv Simona a Garfunkela mám rád, tak díky neustálému opakování mi písně, které jsou jinak moje oblíbené, vcelku lezly krkem. Jinak velmi příjemné pokoukání a závěrečná scéna v kostele by zasloužila hvězdiček možná i 6.

plakát

Ajťáci (2006) (seriál) 

První série dokonalá, bohužel druhá (kromě prvního dílu, ten je naopak skoro nejlepší) seriál ztrhává o několik stupňů, zvlášť pak poslední epizoda je docela trapná. Pořád se však jako celek jedná o nadstandardně kvalitní seriál a kéž by takových bylo víc (navíc snad se tvůrci v dalších sériích ještě daj dokupy).

plakát

Akira (1988) 

Asi nejlepší anime, co jsem zatím viděl. Perfektně propracovaný příběh, výborná hudba a zvuky, na svojjí dobu nadstandardní grafika (schválně zkuste zkouknout anime z podobný doby, moc jich neobstojí) a hlavně pohlcující atmosféra vtáhnou diváka od začátku až do konce. Pravda vzhledem k rozsahu manga předlohy nemusí být všechny okolnosti divákovi jasné, ale na působivosti to rozhodně neubírá a naopak alespoň další shlédnutí poodhalují stále nové skutečnosti.

plakát

Akta X (1993) (seriál) 

Pro mě srdcová záležitost. Když to začala TV Nova dávat, bylo to něco neuvěřitelného a zlomového. Dříve by mě vůbec nenapadlo, že něco podobného může v televizi běžet, něco, co vypadá tolik filmově, s originální a mysteriózní zápletkou a silnou ústřední dvojkou. Bohužel s přibývajícími sezónami nadšení pomalu opadalo, ale i z dnešního pohledu se pořád jedná o velmi kvalitní seriál a obzvláště první sezóna je luxusní.

plakát

Alois Nebel (2011) 

Poměrně zajímavý počin a to nejen svým vizuálním zpracováním. Příběh je vyprávěn ve stylu původního komixu, tedy úsporně a decentně, s minimem slov. Myšlenky hlavního představitele aby člověk vydoloval z takřka apatického pohledu M. Krobota, jehož výkon je sice velmi minimalistický, ale k danému formátu vyprávění se dokonale hodí. Za zmínku minimálně stojí taky kamera, která dle mě skvěle vystihuje atmosféru a jednotlivý záběry jsou vesměs povedený. Co bych ale vytknul je závěr, který je poměrně nevýrazný a člověk čeká, co bude dál, a ono nic nebude a taky asi filmu škodí, že je nasazován jako mainstream, kterým ale rozhodně není (na druhou stranu je asi pochopitelně snaha vydělat zpátky vynaložené finance).

plakát

Americká krása (1999) 

Úžasný velký a zároveň intimní film o malých každodenních životních útrapách, a nebo jednom velkém životním dilematu? Výborně natočeno, tak, jak to umí snad jenom Mendes a zároveň výborně odehráno, jak to snad umí jenom Spacey, který je pro film asi stejně důležitý jako Hanks pro Forresta Gumpa. Filmový koncert po všech stránkách a jeden z nejzářivějších filmových klenotů.

plakát

Animatrix: Poslední let Osirise (2003) 

Sice náramě vymodelovaný, ale z Animatrixu pro mě asi nejslabší, i když i tak hodně dobrý. Navíc se osvětlí i celkem klíčovej moment dalších dvou pokračování matrixu. Na rozdíl od ostatních filmů z animatrixu mu ale schází nějaká vnitřní hloubka, což neznamená, že by ho to nutně odsuzovalo k tomu aby byl špatnej, ale Let Osiride jsou prostě jenom grafický orgie zabalený do prostředí matrixu.

plakát

Arizona Dream (1993) 

Kusturica, Bregovič a Depp v nejlepších letech spojili své síly a natočili neuvěřitelný film o životě a snech.

plakát

Asterix a Obelix (1999) 

Podivný slepenec různých příběhů animovaného Asterixe, který navíc převodem do hraného filmu ztratil svojí lehkost a nadhled. Nic co bych musel vidět víckrát.

plakát

Atlas mraků (2012) 

Velkolepý návrat sourozenců Wachowských (+ Tykwera) do povědomí filmových fanoušků. Geniálně poslepovaný mix šesti příběhů (žánrově odlišných :-)), který však dohromady vytváří jeden celek a skoky mezi nimi, ač nejsou vůbec nijak rozlišeny od jakýchkoliv běžných střihů mezi scénami, nepůsobí vůbec rušivě a naopak, pomáhají gradovat vyprávění. Navíc i propojenost příběhů použitím stejných herců pomáhá navodit pocit, že divák nesleduje x příběhů, ale jeden celek. Bohužel právě v promíchanosti rolí se ztrácejí některé herecké výkony, které jinak určitě stojí za řeč. Celkově se dá říct, že se režisérskému triu povedlo vytvořit něco výjimečného a neobvyklého, co stojí určitě za to shlédnout vícekrát.