Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (475)

plakát

Koala Johnny: Zrození hrdiny (2012) 

Vzhledem k tomu, že jediný komentující zde dal 1*, aniž by film viděl a mektá nějaký bláboly o Snížku (o úplně jiném filmu), tak pro absenci skutečného názoru na film jsem se rozhodl okomentovat tenhle nenápadný snímek. Je to svižné, nádherně kreslené, zápletka typu "nechtěně hrdinou" už tu byla milionkrát a přesto se dokáže pomilionté dostat člověku k srdci. Čili, pokud jste tak zapšklí a hloupí jako kaylin, rozhodně se na to nekoukejte, mohlo by vám to zbořit váš iluziorní svět. Zbytek diváků, kteří si film opravdu pustí, neprohloupí - na začátku jsem to viděl na 3, vprostřed na 4 a skončilo to na 5. Co na plat, ocením kvalitní film a kvalitních pohádek, co pobaví malé i dospělé, je málo... :P

plakát

Gancheob (2012) 

I když se jedná o plitkou zábavu, je to slušná zábava, rozhodně větší, než jsem od toho čekal. Divák se nenudí, usmívá se (kam se poděla moje hora? Zatracenej rozvoj!), nebere si to moc klišé z jiných KLDR/KR filmů a dojde i na slušný akce. Dle mýho... stojí za zkouknutí ;)

plakát

Twinkle Toes (2011) 

V podstatě jednoduchý, příjemný animáč především pro mladá děvčata. Ale je to dokonalý relaxační snímek, a pokud nejste odpůrci tanečnější hudby, tak i bezvadně hudebně podbarven. Od chvíle, kdy jsem ho dokoukal, kdykoli si na něj vzpomenu, naskočí mi úsměv. Není to kdovíjaký majstrštych, je to opravdu prostý film pro děti, viděl jsem, jak mu vytýkají šablonovitost a další věci, ale co má být? Hlavní je, že někomu, třeba mně, dokáže udělat radost a zlepšit den.

plakát

Kotoko (2011) 

Už věky jsem neviděl něco tak bizarního a zároveň dokonalého. Jako antagonistka, tak stejně tak divák musí ze střípků skládat, co je realita a co ne, a i když jde o film tempem pomalý, moje mysl u něj hučela naplno. V kontrastu jsem předtím viděl všechny Nolanovy Batmany, a ačkoliv nerad používám jakékoli filmové příměry, to bylo jako nebe a dudy. Nolanova údajná "genialita", která nic neříká a divák prostě musí mávat rukou nad spoustou věcí, co nepochopí - a skutečná genialita filmu, kde když vám něco uniká, musíte se o to víc soustředit a poznání vede k dokoukání celých titulků a koukání do prázdna. Rozhodně ne film pro každého, rozhodně ne film pro pseudointelektuály ani jinou chátru. Tohle je film O Něčem. A o Čem... to se musí vidět.

plakát

Čaroděj a bílý had (2011) odpad!

Nebýt stíhačky Liho, který drží čarovnou cucomisku, vlastní jetpack, rotační hůl, ochranné štíty a je rozhodnutý za každou cenu zničit všechno dobré ve jménu jména buddhy, tak by to byla hezká pohádka s happyendem pro všechny. Mně ani tak nevadí, že to je asi první pohádka, co jsem kdy viděl, která končí tím nejpříšernějším možným koncem pro všechny, mně vadí to, že za to máme být rádi, protože stíhačka to přeci dělal ve jménu dobra. Dokonce to urazilo i mou zadnici, jež se oprudila...

plakát

Helen (2009) 

Absurdní film. Každý, kdo ví něco o depresích, ví, že takhle neprobíhají, mají svoji vnitřní logiku, kterou jen "normální" lidi nechápou. A zde se nám servíruje cosi, co bych nazval... zápornou pohádkou. Všechny ostatní postavy ve filmu jsou přirozené, ale hlavní protagonistky a dění kolem nich je prostě naprosto mimo, každý, kdo ví aspoň něco málo o skutečných depresích a psychózách, bude u tohohle filmu trpět nad nesmysly, které se vrší jeden na druhý, až je vám na konci všechno fuk a jen koukáte, kam to teda autor (který to zřejmě pojal jako propagaci svojí, mylné, představy o psychických nemocech) dovede, a až to nějak dopadne, tak pokrčíte rameny a řeknete si, no to byla kravina. Film s rádoby realistickou, masochistickou a emoční nálepkou, plný zavádějících, nikdy skutečných nesmyslů a s vnitřní náplní lít lidem do hlavy nesprávný názor. Odpad nedávám jen proto, že uznávám, že z hlediska nějaké té filmařiny to není špatné, člověk se v podstatě nenudí. Akorát, že když o tom něco víte, tak je vám za sebe trapně, že se na to vůbec koukáte.

plakát

Spalovač mrtvol (1968) 

Když jsme se ve škole o tomhle dílku učili, tak jsem to nedokázal pochopit. Byl to nesmysl, tudíž jsem to nemohl dostat do hlavy (taky jsem svoje zhodnocení díla v písemce odskákal 0 body ;)), ale až při sledování filmu jsem pochopil, o co se tu autor snažil. Myšlenkově je to na blití, pokusit se zpersonifikovat nacismus do psychopata - přičemž základní smysl psychopata je, že nepsychopatovi nedává smysl. Čili z myšlenky je mi na blití, jak z filmu, tak z novely či co to bylo... Filmová stránka, to je zase jiný kafe. Na jednu stranu jsem nemohl pořád z hlavy vyhnat vzpomínky na Tarkovského Solaris, kde byly jen půlhodinové monology a žádný děj. Na druhou stranu musím uznat, že jsem toho psychopata Hrušínskému naprosto věřil, a když na konci nahání dceru, tak mě dokonce zamrazilo... pro tyhle dvě věci dávám 2 hvězdičky. Jinak je to nudná psychopatická ideologická sprasenina... což není ovšem vina ani tak pane Herze, jako spíš pana Fuchse (či Fukse či jak), který ovšem spolupsal i scénář, takže je jisté, že "přesně takhle to myslel". A z jednostranně pojatých, alternativu nenabízejících, do psychopatie zjednodušujících děl, která míří na jakoukoli ideologii... mi bylo vždycky na blití. Škoda předlohy, ale chápu, proč se to mnohým líbí a proč se o tom musíme učit v Češtině, historii píší vítězové a ti si do Čítanek nacpou i díla, která se jim hodí do krámu, jakkoli jsou psychopatická, iracionální, směšná a - zde doslova - černobílá...

plakát

Vyměřený čas (2011) 

K tomuhle filmu sedí sousloví, nelituji ani minuty, stejně jako sedne prdel na hrnec. Hlavně díky zdejší, ehm, politice, jsem nečekal moc, a dostalo se mi něčeho, co jsem nečekal. A nechci moc spekulovat, ale tenhle film by se býval dal natočit i před 20ti lety, a tehdy by si z něj už jen pro nápad a zpracování sedli na zadek všichni, jako si sedli u Jurského parku. Je mi jasné, že většina lidí už dneska prostě vnímá film jinak, než tehdy, ale tenhle si zaslouží víc... a snad by mu jen pomohlo, kdyby mu čas "vyměřili" o něco dříve.

plakát

Kohout na víně (2011) 

Jako u většiny mých filmů jsem moc nevěděl, do čeho jdu, a snad i to přispělo k tomu, že jsem z něj vyšel naprosto povzneseně. A co mě napadlo jako první - ale až při závěrečných titulcích - že je to takovej malej německej Kolja. Naprosto, aspoň z toho, co vím o německé kinematografii, nevšední film o všedních životech nevšedních lidiček, podaný s uvěřitelností, lehkostí i vtipem... prostě okouzlující.

plakát

Neklid (2011) 

Film, který je stejně fantasijní jako je opravdový, a tím myslím, že v obou hlediscích je hodně vysoko. Filmy, které mají myšlenku a zároveň rozebírají téma života a smrti, ty mi vždycky seděly. Tenhle myšlenku má, na to, jakou, na to si každý musí při závěrečných titulcích přijít sám, a ta myšlenka je na tolik hluboká a vždycky aktuální, že už pro ni má smysl film vidět. Myslím, že i z hlediska těch pomýlených lidí zastávajících myšlenku, že film musí být inovativní, aby byl dobrý - i z jejich hlediska jde o dílko povedené (ačkoli z principu jejich uvažování za rok dva "náhle už nebude", ale to je dlouhodobější myšlenkový spor nehodný Restless)... Celkově musím říct, že Gus Van Sant mi dokázal, že opravdu umí, a tenhle film je nejen tak opravdový, jako je fantastický, je i stejně mrazivý, jako je hřejivý... a já si u něj jen přál, aby ještě nekončil...