Greg25

Film s nejaktuálnějším a nejnaléhavějším tématem současné evropské a americké společnosti. Film, který vás emocionálně dostane do kolen a v jednom kuse si říkáte tyhle příběhy znám, ty se dějí lidem stále častěji a to všechno dokázali bratři Dardennové ohraničit sžíravou filozofií svědomí, cti, hrdosti, zásad vs. reality všedního dne a přežití. Svým zpracováním, hereckými výkony (skvělá Cotillard, ale září i herci v menších rolích), atmosférou - tohle je náhled na život bez příkras. Pro mě nejlepší drama letošního roku. (Viděno v rámci 17. Festivalu francouzského filmu.) 100%

Dokument, který nabírá na intenzitě tím, že jím Marta Kubišová provází sama. Dostane vás ona, její přístup k životu, její osud, její hlas, její písně kontrastující s dobou, ze které mrazí. Skvělý dokument, přestože Olgu Sommerovou jako dokumentární režisérku většinou nemusím. 80%

Příjemně koukatelná česká komedie, u níž se párkrát doopravdy nasmějete, ale která vám v hlavě neutkví na moc dlouho, a když tak spíš jednotlivé scény než film jako celek. To ale nic nemění na tom, že přesto, že to není nikterak omračující, je to příjemně usměvné a dobře zahrané - na české filmové poměry současné komediální (a nejen jí) tvorby lehký nadprůměr. 65%

Jsem toho názoru, že z toho šlo vyždímat o trochu víc. Předloha od Eda McBaina a jeho detektiv Carella (kterému trochu scénaristé zbytečně obrousili hrany, protože jeho předloha je ještě větší suchar) to samo o sobě slibuje nadprůměrnou podívanou, která se ovšem nekoná. Víc než nenápaditý průměr ve všech směrech; s výjimkou Jeana-Louise Trintignanta, díky němuž se Carella blíží předobrazu literárního hrdiny, podává perfektní herecký výkon; ovšem nedostanete. A pár typických nesmyslů se tu taky najde - přesná střelba přes celé náměstí z klasické bubínkové pistole, nebo běh Carelly, který chce dopadnout vraha co nejrychleji a tak záhadně běží tou nejdelší možnou cestou. Leč tyto "nesmysly" jsou snadno překousnutelné, dnešní filmy podobného ražení jich přináší podstatně víc. Co mě mrzí ze všeho nejvíc, že to nemá tu správnou atmosféru, ne že by to nemělo žádnou, jen nějak nekoresponduje se zbytkem filmu. 65%

Adaptace, která (trochu překvapivě) zůstala daleko předaleko za kvalitou českých adaptací a citu českých divadelních režisérů pro díla Tennesseeho Williamse. Ať už Tramvaj do stanice pražského Činoherního klubu v režii Ladislava Smočka nebo Tramvaj s (naprosto skvělou) Zuzanou Slavíkovou v Divadle Pod Palmovkou (doposud nejlepší adaptace hry, kterou jsem měla možnost vidět) byla o několik úrovní výš než adaptace Benedicta Andrewse, který natahuje nepodstatné, přičemž podstata hry mu uniká pod rukama. Hra, která je plná symbolů a nevyřčeného a která nabízí, aby množství odkazů bylo vysvětleno divákem, o tento hlavní bod je tahle adaptace ochuzena, Andrews neustále něco zcela zbytečně vysvětluje a ještě to opakuje - ve hře je například tolikrát zcela zbytečně vysvětleno, co vůbec znamená onen název hry - takže hru bagatelizuje a zužuje až nevěříte, že tohle je adaptace oné hry, spíš na motivy. Gillian Anderson exceluje v druhé polovině, ačkoliv její Blanche nemá s předlohou mnoho společného, v závěru dokazuje, že je skvělá herečka, ale přiznávám se, že tónina jejího hlasu je vcelku rušivě nepříjemný prvek (a přestože je to záměr, pro mě je to už někdy přes hranu snesitelnosti). A upřímně Zuzana Slavíková ji na prknech Divadla Pod Palmovkou přehrává na celé čáře. Ben Foster se v roli krapet ztrácí a jeho Stanley během inscenace změní několikrát vykreslení Stanleyho povahy, Vanessa Kirby je mimo úplně a ve srovnání s Klárou Issovou na Palmovce, lze Kirby zmínit jen v tom nepovedeném na inscenaci, mezi které lze zmínit i otáčivé hlediště, což je v tomhle případě jeden z nejzbytečnějších prvků bez jasného smyslu (proč Andrews nevyužije otáčivé hlediště plně do pohybů herců?) obdobně jako přenesení hry do současnosti, což vlastně za a) není téměř znát (s vyjímkou zmínky o tom, že Stanley nebojoval ve 2. sv.v., ale v Afghanistánu) a za b) Andrews ani na moment posunutí do současnosti nikterak nevyužije. Stejně jako otáčivou scénu nebo kulisy. Nazvat Andrewsovu adaptaci jako nepovedenou je zcela na místě. Doposud nejhorší adaptace Tramvaje do stanice Touha, kterou jsem viděla. 50%

Jiným žánrem nedotknutý akční film ze staré školy. Díky za to, lepší film akčního žánru se skvělým hlavním hrdinou tu dlouhá léta nebyl. A ta atmsoféra a střih. Díky, Chade Stahelski, už jsem nedoufala v návrat klasického střihu do akčního filmu, konečně mě jednou neboleli po skončení filmu oči. Nejlepší hláška filmu? Jednoznačně Reevesovo: "Hmm." 100%

Jeden z těch filmů, u kterých vám to přijde chvílemi tak blbý, až je to vlastně dobrý. Legenda o Jiřím a drakovi je guilty pleasure jak vyšitý. Má takové množství logických chyb ve vypravování, chvílemi vám přijde, že se u některých scén museli při natáčení smát i sami herci, a přesto všechno to má takové to kouzlo diletantského béčkového filmu, tady navrch s neskutečným nadhledem Jamese Purefoye a vtipy, které těží právě z toho diletanství. A já se na tenhle film taky koukala s nadhledem a ve výsledku mě to vážně bavilo a nestydím se za to, prostě moje guilty pleasure. 70%

Kvalitativně rozhodně ne tak špatné, aby to stanice CBS musela zaříznout už po první (a to ještě neúplné) sérii. Patrick Wilson je sympaťák, mělo to celkem příjemnou atmosféru a všechno kolem bylo sice předvídatelné, nikterak nevybočující, ale na druhou stranu srovnatelné s kterýmkoliv jiným seriálem, který má nálepku vztahovka z nemocničního prostředí (osobně mi nevadila ani zjevující se manželka, aspoň měl seriál něco navíc oproti svým žánrovým kolegům). Proč sledovanost a ratingy byly tak nízké, je tedy otázkou, je to až s podivem, když se uváží, že taková Doktorka z Dixie nebo Chirurgové mohli dostat tolik sérií s takovou sledovaností a tak nízkou kvalitou. 65%

Příběhy, které nejsou zajímavé (nejde přitom ani tak o námět jako o zpracování; jiné jsou zase klasicky předvídatelné a samostatně by neobstály). Na sv. Valentýna nejsou zase o tolik horší než pozdější Marshallův Šťastný Nový rok, ale zatímco u Šťastného Nového roku byla pro kontinentální Evropany aspoň jakáž atmosféra, ztotožnění se s doopravdy mezinárodním svátkem není zase tak těžké, sv. Valentýn takový tah na bránu pro nás nemá, ani přesto, že ve většině zemí (mimo ČR, kde distributoři přišli s křížkem po funuse) nasadili film pár dnů před sv. Valentýnem. Celkově to tak působí spíš jako pokus o to vydělat bez zástěrky, Šťastný Nový rok měl všude product placement a nepříjemný patos (ale celkově vzato lepší příběhy), sv. Valentýn je jen vyčpělou romantikou s atmosférou, kterou jako Evropanka nevychována v tomto svátku ve filmu prostě nevidím, nebo tam jednoduše není. 50%

Filmu Z pekla se povedl husarský kousek - být docela dobrým filmem na straně jedné a na straně druhé zároveň být špatnou adaptací komiksu Alana Moora. A teď si vyberte.To se povede doopravdy málokterému filmu. 70% za film jako takový, 50% za adaptaci, v hodnocení se přikláním k tomu filmu.