Vampireman

Doposud žádný sitcom nevykazoval takovou míru nevtipnosti, šustotu papírových replik sešitých setsakra horkou jehlou a nevýraznosti Joeyových přicmrndávačů. Žasl jsem však, jakou studnicí ukradeníhodných "nápadů" je Joey pro současné seriálové "trháky" jako Big Bang Theory nebo How I Met Your Mother.

Jen o pár let méně pedofilní než předchozí Shyamalanův "popcorn" a jen o pár momentů kvalitnější guilty pleasure jen proto, že ho údajně z části točil sám Will Smith a zvládl to i v kocovině. Některé hlášky a nelogické situace jsou velmi explozivní, tak proto ty **.

Festivalová jednohubka. I když je forma originální a do jisté míry účelná, přeci jen je na ni kladen větší důraz, jenž strhává režijní pozornost např. k vyvážení všech tří obrazů, devalvuje film na přehlídku neestetična a spíš než o historii Maďarska je o laciném bavení diváka.

Antiteze konvenční hollywoodské produkce, která sice obsahuje příběhy dynamičtější a zábavnější, ale mnohdy trestuhodně opomíná exotickou formu a detaily (např. násilí). Jen bůh odpouští je filmem sestavený z prvků, které nám v běžných filmech chybí, ale na druhou stranu zde chybí vrstevnatější děj, jenž by je všechny unesl. 5/10.

Film stabilizován divákem především znalostí souvisejících Star Trek počinů. Pak si můžou tvůrci bez problémů dovolit vršení patetismu v logicky nejděravějším příběhu, jaký jsem viděl až kam mi mysl sahá a lidi to sežerou, protože se obeznámeni baví a dalším stačí zřejmě "pouze" epický vizuál (jenž je navíc barevně skvěle vybalancovaný). Svými ohranými nebo naprosto debilními postupy (mrazení sopky, superkrev!) jen těžko může jiného diváka vtáhnout. Keptin on dzi bridž!

Lineárně a maximálně nezajímavě z A do E autobusem v tříčtvrťácích s ledvinkou a tričkem I'm a motherfucker za hrdinského hymnu I'm a badass.

Neváhal bych Juráčka nazvat utopickým komunistou, neboť zejména o tom je jeho film - o zboření iluzí o ideologii a lidstvu v posmutnělém, hořkosladkém balení, které pro mě nejvíce zvýrazňuje ústřední hudební motiv. Nejedná se o kritiku, satiru nebo hluboké existenciální drama, veselý alegorismus se poměrně významně překrývá s optimismem (Je jedno v čem žijete. Hlavně, že žijete) Případ pro začínajícího kata je film hrozně osobní a na diváka kašle - Juráček vyjádřil postoj a komu tento není po chuti, má smůlu. Dá se ocenit jedinečnost, jakou film v naší kinematografii zaujímá především díky svému fantasy ladění, ale díky maximální odtažitosti mi přijde snobsky intelektuální a tudíž nepříjemný.

Je otázka, jestli takhle krkolomně psaný scénář má jít podvratně ruku v ruce s vyzněním filmu, anebo se jedná o Romerovu vyčerpanost. Připomínání evidentního (teď jsme v nemocnici, teď jsem zastřelil třetího chlapa), hlášky stylu A nebo B, A protože B, A a tudíž B apod., flashback na událost 10 vteřin ... vše diváka nutí neomylně věřit předkládanému, přičemž mediální ostražitost je jedním z témat filmu, ale z filmového hlediska působí neuvěřitelně hloupě ... ještě jsem se úplně nerozmyslel na kterou stranu se přiklonit. 5/10.

Detention je jako intenzivní droga působící hned po injektáži. Div jsem nedostal schízu, když svojí dokonalostí v odkazování nevědomky odkazoval na věci osobního života. Všech těch tisíc a milion referencí je neskutečně schopně zarežírováno do fungujícího multivrstevnatého celku, jenž funguje i multižánrově, což je obdivuhodné. Až stihnu chápat všechny odkazy, bude to jistých 5*. Ale kamufláž stylu rugbysta mutující v mouchu plive kyselinu a místo ruky má televizor nebo Iron Man monster medvěd cestující v čase je takzvaně for the win.

Především nostalgické hodnocení. V osmi letech jsem to sledoval na Esu, fascinován scénami ze zeleného pokoje.