JosefTomas

Původní komentář měl stejně úmornou délku, jakou se jevilo sledování Cool Girl!, takže jsem nakonec rozhodl, že ho přepíšu. Ve zkratce totiž šlo jen říct, že tento film nezná svou cílovku, snaží se zavděčit všem a bez výraznější logiky rozhazuje happyend na každém kroku, jen aby nemusel řešit všechny následky výhry a prohry hlavní soutěže, o kterou tu navíc vlastně vůbec nejde. Technická stránka je přitom slušná, ale zazdí ji klišovitý scénář a absence talentu hlavní představitelek. Přitom by to všechno mohlo docela fungovat, kdyby byla jasně definována hlavní postava, pro dramatizaci a stravitelnost by se ctila věrněji tříaktová struktura (první akt má asi 55 minut, druhý 15 a třetí tak 10 i s titulky, což je prostě debilita) a hlavně si tvůrci uvědomili, že sociální sítě a film nejdou téměř nikdy dohromady. Odpad tomu nedám, protože ten si už předplatil Neil Breen a jedna hvězda by byla pro kameramana se střihačem a pár dobrých herců furt málo. Takže 2* v přepočtu za 40%, dvojnásob, když jde o debut.

Tam kde Flash naházel, co mohl, jen aby to tam bylo, si s ním Lidskej pavouk vytírá místo, odkud bere pavučiny a přidává naprosto dech beroucí vizuální bombu, která po dlouhé době dokáže udržet krok s požadavky dnešní doby a očekáváními. Jestli je tedy pro mě animovaná jednička OK film za 8/10 (ten tehdejší hype stále nedokážu přijmout a pochopit, včetně rozhazování 10/10 hodnocení na každém recenzním kroku), tak dvojka jí díky již zaběhnutému světu, nápady a konzistentností o dobrou dávku pavučiny přelétá. Opět si na ten přehnanější hype musím zvyknout, protože i nyní jsem spíš blíž k 8,5/10 než k 9/10, ale chápu to o to víc (po tom komiksovém suchu po kvalitě se možná ani nedivím). Spider-Man: Napříč paralelními světy je vlastně trefou do černého a prohrává maximálně jen v dlouhé stopáži a rozdělení na dvě části. Jinak ale z toho tvůrci upletli krásnou pavučinu skrze paralelní vesmír (ach ty camea a odkazy), pro který už není druhý Doktor Zvláštní od společnosti Žasnout a už vůbec ne Blesk od Detektivních Komiksů komiksů žádná konkurence.

//JÁ: Ne! Je to možné? To snad nemůže být pravda. MÉ DRUHÉ JÁ: Vy to znáte? JÁ: Právě že ne. Ale tohle se mi ještě nestalo. A že už jsem viděl několik filmů. Ale za celou dobu svých zhlédnutí jsem se s tím nesetkal. Četl jsem o tom, to ano, ale že bych to někdy na vlastní kůži zažil, to ne. To by mě ani ve snu… MÉ DRUHÉ JÁ: A co? Co se stalo? JÁ: No, co? Láska na první pohled! Jak jsem ji uviděl, okamžitě jsem se zamiloval. Ale nemyslete si, že je to nějaká povrchní známost. To je na celý život. To je hluboký, trvalý vztah. Fuj, to mě to vzalo!// Kdo nepoznal Cimrmany, tak dohnat a kdo vydržel až sem, tak dočíst (a kdo poznal, že nejsem normální, doktora nevolat, stejně by jen kroutil hlavou). Skutečně je tomu tak, že Lepší už to nebude je láska na první pohled, protože jsem se stihnul zamilovat do fantastického scénáře, kouzelně civilní Helen Hunt, i do nespočtu skvělých hlášek, které od teď nebudu mít problém citovat a srát tím ostatní. Člověk si po včerejšku díky IMAX projekci Oppenheimera připomene, co umí filmové médium po technické stránce, jen aby o den později hleděl na tento skvost a připomněl si, co umí film napsaný od srdce. V ten moment nepotřebujete obrovské plátno, dunivý zvuk, pohyblivé sedačky, kouř, výbuchy a sexy ženský v rychlých autech, kde jeden chlápek v třikrát větším tílku říká "Rodina" [pro správný efekt číst s pokusem o hluboký hlas a ideálně i mumlat], ale stačí vám telka, notebook, nebo i jen displej těch svítících sviní, do kterých dneska všichni čumíme, protože o zbytek se postará ten pravý film sám.

Nolan fikaně uskutečnil Hunt na Ethana "Tomáše" Cruise a po dobu několika týdnů si tak Oppenheimer užívá exkluzivní projekce na největších plátnech IMAXových kin. Cinema City na Flóře si se svou 70 mm promítačku pak musí mnout ruce, protože i ty nejhorší místa, kde vidíte úplný hovno, bolí vás za krkem a před váma je zábradlí, jsou vyprodané. Marketing tak společně s Barbie vyšel na jedničku, ale hodnocení samotného filmu je však přeci jen trošku složitější, než by se mohlo zdát. Přestože je nový Nolanův snímek ehm... bomba, tak jeho měřítko tu jde zbytečně na úkor zdravě odsýpajícího tempa. Vizuálně je to přitom ten nejčistší film, jaký lze letos vidět a černobílé i retrospektivní pasáže těží samotné médium na nejvyšší možné obrátky. K tomu si ještě připočíst tu famózní zvukovou stránku, která v IMAXu těm připraveným minimálně přehází orgány a nepřipraveným je pak přes otevřenou hubu z úžasu vyrazí ven. Tento audiovizuální zážitek, kterým Oppie v doprovodu s dech beroucím hudebním podkresem bezesporu je, však kazí chvílemi nestravitelná délka, jejíž cesta skrze 18 filmových kilometrů nelze proběhnout tak lehce, jak bývá jindy u jeho filmů zvykem (podezřívám Nolana, že Jennifer Lame schválně odpálil výbuchem všechny střihačské nůžky, aby ten snímek nemohla o těch nadbytečných 30 minut výrazně zkrátit). Nebýt toho, tak film atakuje nejen plnou palbu v hodnocení, ale zřejmě i post nejlepšího Nolanova filmu. Bohužel nyní se jen zvýrazňuje čím dál očividnější problém, že Chris jako režisér filmařsky a vizuálně zraje (sestavení bomby je dokonalá práce), ale jako scenárista začíná ztrácet dotek se světem řadových diváků, kteří chtě nechtě jeho filmy primárně zaplatí. Těžko říct, jestli již není schopen kritického pohledu, nebo záměrně odmítá příběh osekat v bodech, kde by to snesl, ale pokud by nebylo skvělého hereckého ansámblu, který to v čele s Murphym táhne, asi by neomylný filmař odcházel víc jako poražený, než vítěz. Navzdory výtkám to však společně s IMAX formátem máme za hezkých 90%, ale stále se nemohu zbavit pocitu, že jakmile film sleze ze svého velkého plátna, přijde o prostorový zvuk a digitálně spočine na streamu, začne kvalita razantně upadat. A to je zrovna u Nolana ta největší škoda.

3 a půl hvězdy, protože jako jednohubka dobrý, jako následovník regulérního Invincible (který má laťku jinde) slabší. Což o to, origin je to fajn, dramaticky i scenáristicky zvládnutý bez chyb, ale... to je právě to. Invincible byl nekonvenční, a přestože oprašoval standardní motivy, dokázal včas uhnout jinam. Atom Eve na to neměla takovou stopáž a možná ani ambice, ale proto z tohohle předem prohraného boje odchází jako poražený. A čekání to dle mého úplně nenaplnilo, spíš jen urychlilo hlad po regulérní druhé sérce, do které zbývají nekonečné tři měsíce.

No ty VOLE! Jako takhle, já mám docela velkou trpělivost a ten, kdo mě zná, mi to potvrdí, (klidně se zeptejte), ale ty vole, tady už mi došla. Tento zvláštní úkaz vaření dortu pejskem a kočičkou, ze kterého vyšel výsledný mišmaš, nemá v dnešní době co dělat. U triků je jasně vidět, že chyběl čas i nápad, scénář je šitý horkou jehlou a fan service je všechno možné, jen ne moc service a už vůbec ne fun. Tohle je trefa tak mimo, že jen představa rozpočtu čtyřikrát většího než Joker s Phoenixem mě sama o sobě děsí. Camea nic moc, často spoléhající na CGI a veškeré reference skončí pouze u toho, že Marťas McFlay není "ten" Marťas McFlay, toť vše (plus multiverse, ale to je takové zklamání, že už je zbytečné se vyjadřovat). Možná už jsem na tohle ve svých 22 letech starý (což film často vyžaduje, abyste pochopili všechny reference), ale nabídnout v dnešní blockbusterové době kvalitu filmů od Asylum (a i ti by to snad svedli líp), tak se Flash stává ekvivalentem vykopání si jámy, do které spadnul, sám se zakopal a už z ní zřejmě nikdy nevyleze.

Cinefilní preciznost, která dodržuje veškerou dramatickou strukturu, nebojí se díky formě a vyprávění experimentovat s žánrem, a přesto dokáže odvyprávět srozumitelný příběh i bez nutnosti znalosti mluveného jazyka. Pálfi totiž našel ten pomyslný střed vypravěčského umu, který společně s neotřelým nápadem vypaluje rybník všem, jenž by to byť jen zkusili po něm. Tohle je seriózní Final Cut dosavadního filmového světa, dámy a pánové a po něm už dle mého nejde jít dál. Tohle je meta na x-tou, jež se bude těžko překonávat jakémukoliv filmaři, protože víc než tady už snad film říct nemůže. Dost možná pravděpodobná tečka kinematografie, kterou kvůli neochotě objevit (plus nedořešení autorských práv) většina filmařů přehlídla a i po tomto symbolickém konci točí dále.

Většinou to nepíšu, ale ČÍST JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ PŘED SPOILERY, protože čím míň víte, tím líp pro vás! // Takže si od teď zásadně na veřejných hajzlech nezpívám Total Eclipse of The Heart, netancuju u toho jak debil, když nejde kohoutek na vodu, nemlátím do něj a rozhodně nemačkám tlačítko osušení rukou (naštěstí dneska jsou automatický), abych náhodou tím časem taky necestoval. To ovšem nemění nic na tom, že tahle britská komediální bomba mi přišla ideálně vhod. Je krátká a úderná, komediálně díky britskému humoru zábavná a hlavně je totálně boží. Čert vem nízký rozpočet na triky, protože nápadem a zpracováním to dokáže všechny ztracené body dohnat a zároveň i nějaké přičíst. Zamrzí proto jen ten nezájem publika, v té době nedocenění daného materiálu a rychlý filmový sešup pro Carrivicka a Mathiesona, protože navzdory jejich talentu ten film v kině prošuměl.

Z počátku nevybočující Black Mirror epizoda, která se v průběhu stane víc a víc meta, jen aby potom byla meta meta a na konci byla meta meta meta.  Brooker opět trefil dobu a se stávkou herců a scenáristů mu to nyní hraje velmi do karet, možná lépe než před tím a že kolem toho dokázal vybudovat i satirický komentář doby, to je jen třešnička na dortu.

Hakuna matata baby (reálná hláška v tom filmu, mimochodem), tohle bylo něco. Nečekal bych, že v rukou režiséra Myšáka Stuarta dokáže scénář tvůrců Pařby ve Vegas takhle fungovat. Respektive ho musíte nechat, aby fungoval, protože na tu hru se musí přistoupit prakticky okamžitě. Dempseyho huba k tomu jede na plné obrátky, jeho mozkový proces se však přesto dá stíhat jednoduše a jakmile i divák pochopí, že realističnost u filmových loupeží musí chtě nechtě uhnout diváckému zážitku, začne Flypaper nečekaně ze škatulky "krimi-komedie" vyskakovat. Ke konci už je plán možná až moc překoncipovaný a ti, co mají nakoukáno, finální rozuzlení "hlavy plánu" nepřekvapí. Přesto si však duo Lucas/Moore připravili pár lahůdek, včetně rozbušky samotného děje, která je stejně jako některé momenty (odpalování bankomatů) vtipně absurdní. Nejednou nachytali i mě, protože jsem někdy možná myšlením nad všemi těmi zvraty Patricka Dempseyho i překonal a za to jsem dostal facku v podobě ukázkového porušení žánrové konvence. Skvělá práce. 80%