JimiH

Thriller s lehkými prvky gialla, který roky před Piknikem na Hanging Rock a Suspirii skvěle zachytit zlověsnost číhající na dívčích internátních školách. Film neustále mate tím, kam se bude ubírat a kdo je vlastně jeho hlavním hrdinou. Povinnost pro všechny fanoušky evropského hororu.

Film je směsí hitchcockovského thrilleru, gialla a lehké sexploitation. Ačkoliv je prostřední část slabší, scénář šlape velmi dobře a animální chování hlavních postav přispívá k působivosti scén a celkovému napětí.

Několik působivých scén, dráždivá erotika, ale chybí zajímavější režisérský rukopis a nápaditější scénář.

V úvodu sledujeme partu táborníků vyprávět si klasické smyšlené báchorky u ohně a dojde řeč i na to, co se odehrálo před pěti lety v nedalekém táboře. Děj druhého dílu by mohl svou výstavbou rovněž sloužit jako podobná historka.  Angela vraždí vynalézavě a s chutí vše sarkasticky komentuje. Rovněž konec nutí diváka povzdechnout si, že to už vypravěč přehání. Díky skvělé Pamele Springsteen vám to ale zas tolik vadit nebude, i když místo chytrého podtextu jedničky nabídne spíše podprahovou radost z toho jak jeden protiva za druhým umírají.

Anthony Wong jako mašina na lásku až za hrob. Exploitační film, který ignoruje logičnost konání jednotlivých hrdinů a soustředí se raději na atrakce v podobě nahoty a explicitního násilí. Prvních pár minut otestuje, jestli jste ochotni snést to, co si film s neokázalou drzostí dovolí nabídnout. Pro fanoušky CAT III filmů povinnost.

Je něco shnilého na sousedských vztazích aneb Kurosawova studie křehkosti toho, co považujeme za jisté a předvídatelné.

Ačkoliv se v synopsi mluví o inspiraci giallem, blíže mají Rudé noci k french new extremity a Hellraiserovi. Zasazení do Hongkongu tu není jen na okrasu, ale je přímo jádrem zápletky, motající se okolo neferitového vraha a spirále smrti související s pomyslným McGuffinem, kterého zde zastupuje starodávný jed

Skvělý námět, dobře napsané dialogy, ale na poměry Wildera průměrný film. Nejvíc zaujme výborný Eric von Stroheim v roli Rommela.

Trosečníkovi by slušela buť krotší stopáž nebo více promyšlená prostřední část. Závěrečná dvacetiminutovka je totiž skvělá. Přesto mohu říct, že se mi podařilo na Zemeckisovu vlnu naladit, jen v zápasu s Robinsonem by Hanks prohrál.

Dospělá verze Roye Weasleyho se snaží být yuppíkem, žijícím stejně požitkářsky jako Patrick Bateman. Říct cokoliv více by znamenalo spoilerovat, a to si tahle studie krize maskulinity nezaslouží.