JimiH

Sympatická zápletka, charismatičtí herci, ale chtělo by to více humoru a akce na stominutovou stopáž.

Originál měl svý mouchy, ale dokázal naplnit stopáž napínavými akčními scénami i dialogovými přestřelkami. Devadesátková verze je svou vyumělkovaností velmi nudná a předvídatelná bez potřebné chemie mezi hlavními představiteli.

„Však on z těch dětských fantazií vyroste.“ Ačkoliv toto jeden ze skřetů v přestrojení říká o dětském hrdinovi, poučený divák ví, že jde o dokonalý popis režiséra a scenáristy Claudia Fragasse. Ten se jen velmi chabě snaží o směsici pohádkové alegorie, teenagerovského filmu s nablblými dialogy a horor. Výsledkem jsou afektované a nepřirozené herecké výkony, dialogy vynikající naprostou nelogičnosti, masky mnohem horší než v Jacksonových Vesmírných kanibalech, naprosto nepadnoucí soundtrack a děda, který odmítá umřít. Díky bohu je to chvílemi zábavné sledovat, ale do kategorie „tak špatné, až je to dobré“ tomu ještě trochu schází.

Velká škoda, že je u nás toto anime tak málo známé. Přitom se jedná o neskutečně vtipnou záležitost se zábavnými postavami, emancipovanou hrdinkou a nahlédnutím do světa televizních idolů i středoškolského života.

Černohumorné kafkovské dobrodružství o dvou vykutálených kamarádech, sériovém vrahovi a patalogických vztazích.

Dokument, který se snaží jít proti tradičnímu pojetí mluvících hlav a nabízí pestré koláže z šedesátkových experimentálních filmů Warhola, Mekase a dalších. Důležitost Velvetů pro alternativní rockovou scénu nelze přecenit a je dobře, že film vystihuje důležitost a výjimečnost všech členů jednotlivých sestav kapely.

Dvojka REC se nese ve více béčkovém hávu, ale i tak servíruje solidní porci napětí, zajímavou práci s větším počtem kamer a flashbacky. Nejedná se už o takové překvapení, jako u originálu, přesto je atmosféra pohlcující a divák po chvíli přestane řešit dějovou logiku a naplno si užívá naservírovanou noční můru.

Deník venkovského faráře meets Taxikář. Tentokrát ovšem hraje prim spiritualita a existencionalismus tváří v tvář krizovým okamžikům v dějinách. Perfektní casting v čele s Ethanem a Amandou a jako lahůdka akademický formát obrazu.

Ve světle ostatních DCEU filmů patří (alespoň pro mě) Wonder Woman k těm méně problémovým. Nebojí se nadhledu, občas probleskne feministicky laděná myšlenka a poslední třetina je opravdu skvělá. Zvláštní uznání za tři velmi zajímavé záporáky a skvělé ústřední hudební téma.

Roger Corman předvedl ve většině svých Poeovských adaptací solidní řemeslo a ačkoliv zde místo campového Vincenta Price obsadil charakterního herce Raya Millanda, nevadí to. Samotná povídka ale nepokryje stopáž celovečerního filmu a scenáristé měli rozhodně přitlačit na lepším prokreslení postav i sestupu do šílenství.