Recenze (1 027)
Sicilský klan (1969)
Heist movie s několika památnými momenty, ale napínavé je poskrovnu, protože příběh je místy až ukázkově šablonovitý.
The Slayer (1982)
Velmi slabý horor, kterému schází atmosféra, zajímavý děj i postavy, o které by se divák bál.
Vymítač ďábla III (1990)
Kombinace groteskna, surreálna a ponuré atmosféry zafungovala stejně jako v prvním díle. Přibyly sarkastické dialogové výměny, které pomáhají uvolnit napětí v divákovi, aby ho pak smetly nečekanou lekačkou nebo šokujícím zvratem. Pokud budete k filmu přistupovat jako k jedné obří noční můře, užijete si každou jeho minut, podobně jako já.
Ambulance (2022)
Akčňák s dějem, ve kterém je více děr než v ementálu. Díky sympatickým postavám to ale funguje, byť komediálnější háv by filmu nejspíš slušel více.
Fantastická čtyřka (2015)
Týmovka, které schází chemie mezi postavami. Origin story, jež postrádá jakékoliv napětí. Kromě Bena Grimma a jeho házení si s tanky chybí jakákoliv zajímavá ukázka schopností FF. Film působí jako pilot k televiznímu seriálu, jenž by každý rozumný producent zamítl.
Imaginárium Dr. Parnasse (2009)
Velké zklamání. Každý z Gilliamův snímků mě buď nadchl jako celek nebo alespoň zaujal nápady, které sice netvořily dohromady skvělý film, ale ukazovaly, že Terry to v sobě pořád má. Imaginárium je ale zoufale nudný film, což nelze odůvodnit nešťastným úmrtím Heatha Ledgera, protože alternace (Depp, Law a Farrell) jsou rozhodně důstojné. Problém je pouťový příběh, ošklivé CGI, nekonzistentní přístup k postavám i samotným představám a nefunkční dramatická část.
Elektra (2005)
Dokonalý prototyp filmu napsaného umělou inteligencí, která dostala k prozkoumání Želvy ninja, Kill Billa a odpolední seriály pro náctileté. Výsledný postrádá emoce, kvalitní akční scény, napětí a ještě se bere tak neskutečně vážně jak ten největší edgelord ve třídě. Jen na vlastní nebezpečí!
Moře, náš osud (1942)
Ačkoliv je Cowardův snímek neskrývaně patriotický, agitační část je vyvážena i hořkostí osudů některých postav. Přesto je škoda, že dvouhodinový film se více zaobírá flashbacky, než samotnou válečnou vřavou. Ubírá to jinak profesionálně natočenému snímku na působivosti.
Chuť zeleného čaje v misce rýže (1952)
Manželství, obzvláště to dohodnutné, je křehká věc. Ozu krásně demonstruje pozitiva i negativa takového svazku. Zároveň v postavě neteře zosobňuje boj s tradicemi, který je ale stejně zarputilý jako snaha starší generace zachovat je. Ozu pohlíží na ústřední trio chápavě a jejich chování připomíná spíš umanuté děti, které občas doma lžou, aby se vyhnuli potrestání, ale ve skutečnosti v hloubi duše nechtějí své okolí zklamat. Jak je ve snímcích režiséra zvykem, nechybí humor i intimní atmosféra japonských příbytků. Přesto se tentokrát dočkáme i scén ze strýcova zaměstnání, letiště, pačinkové herny nebo závodiště. Krásný film a povznášející zážitek, pokud máte rádi Ozuovu poetiku. Sledováno za konzumace zeleného čaje (bez rýže).
Tokijský klan (2014)
Hiphopová historka z podsvětí, které občas zadrhne flow a spěje k předvídatelnému konci. Pokud by Sono zkrotil stopáž nebo z jednotlivých battlů udělal větší zážitek, mohl Tokijský klan patřit mezi jeho silné kousky. Takto zůstal na půli cesty.