JimiH

Preston Sturges byl asi největším cynikem v komediálnílm žánru 40. let. To jak v dialozích omýlá milostná klišé, aby je pak obrátil vzhůru nohama, případně popřel... to jak zcela evidentně pohrdá manželstvím a nevěří v "žili šťastně až do smrti" je evidentní. Je jen škoda, že si místo zde kupodivu toporného Fondy nepřibral i sem svého oblíbence McReau.

Těžkopádná agitka, kde Cooper představuje ještě naivnější postavu než byl pan Deeds v Úžasné události. Jenže zde chybí Caprův nadhled, zajímavý děj, satirický humor... na místo toho se mlátí prázdná sláma patrioctví, bagatelizování války a oslava všeho amerického. Film lze dnes brát už jen jako dobový artefakt (válečná agitka) a nikoliv jako plnohodnotnou klasiku. Škoda Hawksova talentu...

Film je místy opravdu hodně přímočarý a celý děj v podstatě směřuje k jedinému možnému závěru. Na druhou stranu všichni představitelé předvádějí skvělé výkony a obzvláště Bogart je zde ve své nejlepší formě. Atraktivní lokace a netradiční žánrová kombinace (drama a noir) zachraňují výše zmíněné slabiny filmu.

Béčkový horor společnosti RKO si sice po celou dobu udržuje tajemnou atmosféru, ale toporně navržené postavy (jejichž jednání je ještě více tlumeno produkčním kodexem) a poměrně neuspokojivé závěrečné vyvrcholení mě nutí zařadit film mezi průměr. Přesto na uhrančivý pohled francouzské herečky Simone Simon a bazénovou scénu jen tak nezapomenu.

Humus... to především. Čirý a chladnokrevný sadismus. Poměrně amatérské zpracování, ale značně převyšující různé pokusy z poslední doby (Poughkeepise tapes apod.). Po zajímavém úvodu jsem ale očekával něco jiného, nelze však popřít že i tak mě především nápaditou kamerou film překvapil. Střídání polodetailu, detailu s velkým detailem diváka do filmu vtáhne, ať chce nebo ne a je jen na jeho nervech, zda dokouká do konce. Já to zvládl, ale další díly už pravděpodobně oželím.

Perfektní scénář zdobí ani ne tak již poměrně omšelá zápletka, jako dobře navržené postavy a skvělá atmosféra. Snaha o nečernobílé vidění je sympatická, byť samozřejmě v rámci žánru se najdou i realističtější kusy.

Výborně zpracovaný Steinbeckův román. Roseveltova administrativa se snažila po celou dobu udržovat americké občany ve víru optimismu, ale právě v Hroznech hněvu je vidět odvrácená tvář doby New Dealu. Není to levičácká propaganda, přiznává snahy státu pomoc i chybu samotných farmářů... je to prostě portét lidí procházajících si těžkým životním obdobím na které nebyli připraveni, přesto neztrácejí víru. Fordova režie je výborná a nesnaží se charaktery zplošťovat, jak tomu u hollywoodských adaptací románů často dochází. Celkově asi nejlepší zfilmovaný Steinbeck spolu s Na východ od ráje.

Kudla do zad prefabrikovaným komediím, kterých bylo v období zlaté éry Hollywoodu bohužel až nezdravě moc (výjimkám - Capra apod. čest). Preston Sturges má svůj autentický rukopis a jeho snímky nabízejí opravdovou katarzi a nejen pár vtípků a happy end. Perfektní kombinace komedie a dramatu s výborně napsanými rolemi pro oba hlavní představitele.

Patos a sentimentalita. Dvě slova, která nejvěrněji definují tento film. U Forda, který býval většinou poměrně realistický tento přístup překvapí. Díky té pohádkovosti je to ale chvílemi opravdu nekoukatelné. Pár světlých chvil, Fordova režie a Donald Crisp zachraňují co můžou.

Wong Kar-Wai je borec. Perfektní vylíčení samoty s použitím moderních filmařských postupů.