JimiH

Perfektně napsané i zimprovizované s pasujícími hudebními vložkami. Jedna z ukázek inteligentního stand up výstupu.

Silné a citlivé drama. Poslední třetina je možná dost přepálená (naivita rozmazlené dcerušky), ale i tak dostatečně působivá. Barbara Stanwyck rozhodně nebyla jen tvářička, ale i perfektní herečka. Vidor navíc ukazuje, že když ubere oproti svým předchozím filmům na patosu, výsledek je daleko syrovější a nadčasovější.

Pozapomenutý klenot. Film, který se snaží najít příčiny neporozumění mezi generacemi. Porozumění si zaslouží téměř všechny postavy, byť dnes by se nastále problémy daly řešit poněkud citlivější a ohleduplnější cestou. Citlivá režie a emocionální síla předlohy je zárukou krásné podívané.

I přes záměrnou stylizaci chvílemi až nechutně realistické.

To na co potřeboval Zemeckis skoro dvě hodiny, zvládli v Disneyho studiu za půl hodiny... a mnohem lépe. Nádherná pohádka s trochu té strašidelné atmosféry. Mickey je prostě největší sympaťák animovaného světa.

Perfektní experiment... s výjimkou dinosauřího příběhu se všechny ostatní abstraktní obrazy i vyprávění povedly. Nádherná animace a hudba. A možná přijde i Mickey ;-)

Jean Gabin ve filmu o pronásledovaném mafiánovi, který ale odsouvá samotné zločiny do pozadí ve prospěch milostné linky a francouzského šarmantního stylu řešení konfliktů s nadhledem. Dominantou snímku je především špičková kamera.

Po řadě pokusů, jak nalézt ideální filmovou podobu muzikálu je Svět valčíků přímo vzorným prototypem, jak na to. Fred Astaire není jen skvělý tanečník a zpěvák, ale má perfektní komediální timing a ještě k tomu nezaměnitelný baby face. Ginger ho pak doplňuje svým charismatem, krásou a ladnými tanečními kroky. Dvojice přihrávačů je pak více než příjemným doplňkem.

Fred Astaire s Ginger Rogers sice ještě ne v takové formě jako později, ale pořád jsou po všech stránkách okouzlující. A některé písně (Cheek to Cheek) a taneční scény (téměř všechny) jsou prostě nezapomenutelné...

Hitch sice zdaleka tak zdatně neproplouvá styly jako v 39 stupňích, ale díky ďábelskému Oscaru Homolkovi (lekce v přehrávání bral nejspíš u Bely Lugosiho) a několika nezapomenutelným scénám (balíček) je tento snímek dostatečně výrazný na to, aby si jej žádný fanda Hitchocka nenechal ujít.