pe3czech

V posledním týdnu mě, co se filmového světa týká, nejvíce nadzvednul snímek King's Speech/Králova řeč(**), který jsem měl tu čest zhlédnout(pozn.: Díky, woody, za jazykovou opravu a poučení).

 

Jak jsem již zmínil ve svém komentáři ke snímku, jsem v hlubokém rozporu s názore Akademie, jež rozhodla o ocenění Královy řeči velkým množstvím Oscarů(4), včetně té za nejlepší film roku 2010.

 

Proč s Akademií nesouhlasím? Ač rozumím, že ne každý člověk musí být hluboce obeznámen s historií světa, v tomto případě mě Akademie osobně uráží, protože i když uznávám kvalitu a hloubku filmu Králova řeč, vůbec se mi nelíbí, že oslavuje krále Jiřího VI. jako statečného muže, jež bojoval se svou vadou řeči neboť jej osud postavil před úlohu vedení britského impéria v nejtěžší době, v době druhé světové války.

 

Jeho boj s koktáním je totiž ničím oproti zvěrstvu, kterého se Velká Británie a Francie dopustily na Československu, když z pozice největších mezinárodních spojenců naší vlasti nečinně přihlíželi nacistické okupaci.

 

To jsou mi teda spojenci! To je mi teda Král!

 

Myslíte si, že jsem zbytečně zaujatý a že tahle okolnost by neměla zasahovat do mého názoru na film? Já říkám, že by měla, když historickou epizodu kolem Mnichova 1938 a stanovisko mrtvého brouka Britů na adresu osudů třinácti milionů obyvatel Československa na dobu padesáti let film naprosto zamlčuje a vyzdvihuje Královu hrdinnost. Pokud by byl film komplexní a zmínil by i tuto část osobnosti Jiřího VI., jež neváhal nehnout brvou během Hitlerova triumfálního příjezdu do Prahy, určitě bych zvýšil své hodnocení, neboť jinak je film opravdu zdařilý.

 

Obávám se totiž, že nebýt pokračující rozažnosti Němců napříč Evropou, spokojili-li by se Nacisté s Československem, Británie by nehla palcem a "srdceryvný" projev by se nikdy nekonal, Velká Británie by totiž Německu možná nevyhlásila válku.

 

Zajímavý názor na Královu řeč- recenze kfilmu.net (Martin Svoboda II):

"...Pokud mě něco opravdu mrzí, je to jistá limitace zdejšího světa. Vzpomněl jsem si na Sedm let v Tibetu, kde se děly státní převraty a umírali lidé, ale v dalajlámově paláci to stále vypadalo, že nejosudovější událost je zprovoznění biografu. V The Kings Speech stojí král na pokraji války, nacisti kují Fall Grün, Chamberlain zahajuje appeasement, ale Jiří nemá větší problém, než řešit své koktání. Celý svět jako by se točil jen okolo něj. Maličko to snímek degraduje a dělá z něj jen epizodní pohled na královskou rodinu (přitom je nám jasné, že takhle doslovně k těm událostem jistě nedošlo). Není těžké uhodnout proč - královská rodina se prostě v záporném světle neukazuje a král Jiří rozhodně svědomitý zastánce boje proti nacizmu nebyl. Jakéhokoli většího historického kontextu tak děj dosáhne až asi dvacet minut před koncem, kdy se i v reálu Jiří konečně rozhoupal k akci - i toho je ale příliš málo a přichází to příliš pozdě a hlavně není vůbec naznačeno, že by král před tím dělal pravý opak. Právě to je jedinou věcí, která Královu řeč mírně znehodnocuje. A zrovna my, kteří na pozadí tušíme Mnichovskou dohodu, která Evropu ovlivnila až do konce osmdesátých let, ne-li dodnes, stejně jako celou světovou válku, o jejíchž dopadech ani nemusíme přemýšlet, bychom jistě ocenili maličko větší "zapuštění" do historie, které by režisérův záměr snad nemuselo nějak rozbít. Je sice milé si uvědomit, že ta malá holčička u krbu je dnešní královna, ale to mi jako pojítko s realitou přijde maličko ne-dost...."