Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Western

Recenze (465)

plakát

Skála (1996) 

Vinnetou a Old Shatterhand v Alcatrazu. A Cage ještě stihl zahrát Sama Hawkinse. Snad jedinou zajímavostí na tomhle opusu bylo, že jedna ze dvou nejzápornějších postav byl černoch. Jo, to bylo před čtvrt stoletím...

plakát

Présumé coupable (2011) 

Nesmírně silný film. O celém případu si lze přečíst na anglické nebo francouzské verzi Wikipedie, článek se jmenuje Outreau trial.

plakát

I dva jsou rodina (2016) 

Novoten mě teď právě obeznámil s termínem dramedium, což je tenhle film. Začíná titulky ve stylu komisaře Clouseau, v podobném duchu se nese i první polovina, ale pak se změní žánr. Už se mi dlouho nestalo, aby režisér v posledních dvaceti minutách třikrát změnil moje přesvědčení o tam, jak film dopadne. Nesmírně silný, nezapomenutelný film!

plakát

Ve službách papeže (1965) 

Ono je vždycky těžké hodnotit historický film. Máme do hodnocení zahrnout i to, jak se scénář vyrovnal s historickými reáliemi? Zde to bylo většinou věrné; hlavně až na to, že když Michelangelo maloval Sixtinu, byl papež pětašedesátník, na tehdejší poměry stařec, a ne křepký muž v nejlepších letech, jak ho hraje (výborně) Heston. Stačí se podívat na papežův portrét od Raffaela. A zpracování? Přišel mi ten film nesmírně statický a polopatistický. Dialogy aktérů probíhaly tak, jako by předčítali z nějaké monografie o dějinách umění - viz např. hovor Michelangela a Raffaela. Ztrnulé, neživotné. Ale takhle se v půli 60. let historické velkofilmy prostě natáčely. Nemít za sebou zkušenost dalšího půlstoletí vývoje filmu tohoto žánru, snad bych hodnotil výše.

plakát

Piková trojka (2003) 

Vzdáleně mi to připomínalo některé Lynchovy filmy. Natočit tenhle film on, má tu 80 %.

plakát

Scény z manželského života (2021) (seriál) 

Především musím ocenit práci kameramana. Nebylo jednoduché udržet pozornost diváka, když po většinu děje se vyskytují jenom dva herci v interiéru. Ale snímal je z různých úhlů, tu staticky, tu dynamicky, dokázal v detailech tváří zachytit nejjemnější emoce obou. A oba herci hráli své role jedinečně. Jenže: poslouchat pět hodin tisíce keců dvou sebestředných polopsychopatů, oslovujících se "lásko" a snad padesátkrát projevujících touhu "musíme si promluvit" (používáte tuhle frázi doma?) bylo ubíjející. Zlatý Bergman. Anebo se běžte podívat na inscenaci agentury Harlekýn s Badinkovou a Dlouhým. Tam se to všechno stihne jen za dvě hodiny. Po posledním dílu jsem si pustil pár epizod Mr. Beana.

plakát

Slunečnice (1970) 

První část filmu, dokud nejsou manželé přistiženi v návštěvní místnosti blázince, je výborná. Na obou hercích je znát, s jakou chutí - a mistrovstvím - hrají. Jenže pak se z filmu stane sladkobolná romance a komunistická agitka k tomu. Některé události v něm jsou naprosto nesmyslné. Fašistického invazního vojáka by na konci války v SSSR čekala kulka nebo v lepším případě gulag. Mastroianni musel být nejméně celozávodním předsedou komunistické strany a se svou minulostí i spolupracovníkem NKVD, aby mu přidělili takový byt. Až komické je, že o jeho výjezdu do Itálie rozhodovala jakási laskavá paní, která ho nakonec zařadila "do seznamu". A korunováno to je na konci, když Antonio žadoní, aby se s ním Giovanna vrátila. Kam? Jak? Možná je ten film třeba vidět v kontextu doby. V době jeho vzniku začínala tzv. Ostpolitik, která se snažila s SSSR navázat korektní vztahy. A taky v kontextu tendence některých západních intelektuálů vidět v Rusku jen to dobré - vzpomeňme jen na André Gida. Souhlas s recenzí Lapacky z 13. 9. 2014.

plakát

Moje noc s Maud (1969) 

Přečtěte si aspoň část Pascalových myšlenek (nejlépe v Žilinově překladu), seznamte se s protestantským pietismem, nastudujte si aspoň základy teorie pravděpodobnosti, vžijte se do Francie Sartrových dob, kdy se s existenciálním podtextem nekonečné hodiny řešilo všechno možné, a pak teprve shlédněte tento opus.

plakát

Hodiny (2002) 

Skvělé. A ta Glassova hudba...

Ovládací panel
1 bod

Reklama

Reklama