RomanHyde

Úžasné dílo nejvyšší kvality, výpověď o lidské slabosti, touze, strachu a povrchnosti, za použití uměleckých, přesto velmi citlivých výrazových prostředků, které lze popsat v rámci dokonalé filmové estetiky slovem KRÁSA. Citlivým a vnímavým duším se monology a dialogy vryjí do srdcí, stejně jako by si zasloužily vytesat do kamene a denně tak připomínat současné populaci základní lidské hodnoty.

Kieslowskeho poslední film a zároveň završení barevné trilogie. Asi nejkomornější ze všech Kieslowskeho filmů, které stojí na hlubokých a skvělých dialozích Irene Jacob a Jean Louise Trintignanta o životě, náhodě, čistotě, soudcovství a odsuzování,morálce a naději. Mám pocit, že stejně jako Tarkovskij celý svůj odkaz převedl do své poslední "Oběti", tak i Kieslowski "Červenou" sdělil vše co chtěl říci a ukázal nám život takový jaký je.. a totiž že žijeme předem napsaný scénář i finále. A v Červené bylo finále asi nejkrásnější, nejemotivnější... vlastně nelze popsat slovy. A v tom je nádhera filmu, nemusíte používat slova. Červená je pro mne jedním z nejlepších filmů a asi nejlepší film 90tých let.

Úžasně modré drama deroucí se do morku kostí. Kieslowski díky svým vizuálním schopnostem, citem pro detail a pomocí asi nejlepší herečky kterou mohl pro roli získat (Julii Binochet byla zároveň nabídnuta role v Jurském parku) vytvořil něco, na co se nezapomíná. Emoce smutku, balancování na hraně mezi touhou žít a nebo ukončení svého pozemského trápení, pocitů beznaděje a totální ztráty, to vše s jiskřičkou naděje a světýlka na konci tunelu ve 100 minutách, kdy ani jedno filmové políčko nebylo nadbytečné a bylo využito do posledního detailu. Absolutní dokonalost.

Po temné modré přišla panensky bílá. Bílá je o lásce která má různé podoby a v tomhle případě je nenaplněná a neopětována. Polák Karel Karel s ní bojuje a nakonec se snaží vítězit pomstou. Jde však tahle nad láskou zvítězit? Kieslowski obrací o 180 stupňů a po modrém dramatu přichází s bílou tragikomedií, která je lidem bližší, protože se dotýká tématu, se kterým má většina z nás zkušenost. Film je to neuvěřitelně lidský a otevřený. Civilní herectví Zamachowského ještě více přibližuje příběh divákovi a není problém se s hlavní postavou ztotožnit. Díky tomu dostává "tento obyčejný" film zcela jiný rozměr. Kieslowski opět dokazal, že se dá na "malém jevišti odehrát velké divadlo".

Epochální!!! Andrej Tarkovskij se tohoto snímku nedožil, zemřel o rok dříve, ale myslím že by mu udělal moc velkou radost. Svou hloubkou, filozofií v každém okénku a neskutečně krásným nasnímáním se Wim Wenders velmi přiblížil k tvorbě výše zmíněného ruského génia a zároveń se použitými prostředky v určitých momentech na něj odkazuje. Kamera i zvuková stopa jsou neuvěřitelně propracovány a už jen pokud hodnotíme tohle, řadí se tento snímek mezi jedinečné. Přidáte-li k tomu hluboký filosofický obsah, kdy mistr ztvárnil to co si my všichni "šeptáme", myslíme, co je pro většinu tvůrců tabu a co má jen pár jedinců odvahu převést na filmové plátno, vznikne dílo neskutečných kvalit, tedy kultovní snímek. V hodnocení mi na něj pět hvězdiček bohužel nestačí.

Velikost režiséra Kieslowskeho lze velmi jednoduše dokázat oběma krátkými filmy, o lásce a zabíjení. V tom samém prostředí vytvořil nejdříve "peklo" a potom "ráj". Použil jen jiný příběh, jiné osudy těch samých obyvatel a jiný úhel pohledu. To samé sídliště je v jednom filmu neuvěřitelně špinavé, studené a šedé , v druhém je "barevné", plné života a lásky. Netřeba velkých a nákladných epochálních exteriérů, bombastických předloh a hollywodských rozpočtů aby byl natočen krásný film o lásce. Kieslowski to dokazuje levou zadní.

Asi nejsugestivnější snímek co jsem viděl!! Člověk na něj nezapomene a pokud se dívá dopoledne jako já, má jim ovlivněn celý zbytek dne a to nikterak růžově. Polodokumentární kamera a šeď chladného špinavého sídliště, které tak dobřé známé, jsou hlavními prostředníky mezi námi a dvěma postavami, z nichž jedna měla to štěstí a vyrostla v pochopení, toleranci a dostalo se ji vzdělání , a druhé se těmto hlavní aspektům pro hladké začlenění do společnosti nedostalo. Jak málo chybí a člověk se dostane na rozcestí, jak malá hranice je mezi životem a smrtí, co ještě je a co už není osud. Kieslowski zachytil naprosto výborně, syrově a bez jakýchkoliv vlastních emocí, a velmi krátce a výstižně, příběh o zabíjení........... ať už těch vinných či nevinných. Nastavuje zrcadlo naší společnosti, kdy se staráme hlavně sami o sebe a těm co pomoc potřebovali ale nepomohli jsme, nenabídneme záchranné lano, ale provaz.

Má srdcovka. Znám jej nazpaměť, včetně rozhovorů. Výborná tíživá a deštivá atmosféra (předpověď počasí by v tomto Scottově světě byla asi zbytečná), úžasný Vangelisův podkres na pozadí toho nejzásadnější příběhu o touze žít. Timto snímkem a Vetřelcem se Ridley Scott stal pro mě nesmrtelným!

Epochální epos!!! Leonovsky pomalinku vyprávěný životní příběh "gangstera" , leonovské pohledy do očí, leonovské ticho, leonovské dlouhé nájezdy kamery a Morriconeho skvělá muzika ! Mne osobně se zdály i ty bezmála čtyřihodiny málo a musel jsem dávat hodně pozor, aby mi neunikalo propojení postav a zachytil vše, co se mi v těch nadupaných čtyřech hodinách nabízelo. Velmi rád bych viděl původní desetihodinovou verzi :) Opravdový mistr odchází na vrcholu... stejně jako se Tarkovskij rozloučil "Obětí", Leone si "vysnil" Tenkrát v Americe. Zanechal tak zde dalším generacím jeden z nejzajimavěji vyprávěných filmů, na které prostě nezapomenete a budete jej v sobě nosit celý život - stane se vaši součástí!