Vosje

Vůbec první film, u kterého jsem v kině zažila, že po jeho skončení seděli všichni jako pěny a četli si titulky. Sice jsem byla Formanovým fanouškem už když jsem šla do kina, ale když jsem sál opouštěla, byl pro mne v tu chvíli bohem. Strašně dlouho mi každý film proti Amadeovi připadal slabý a zážitek byl tak silný, že jsem film měla v sobě ještě nejmíň čtyři měsíce. Všichni lidé, podílející se na tomto filmu, odvedli, dle mého soudu, to nejlepší, co v nich bylo. Za vše mluví už fakt, že film byl nezvykle dlouhý a přesto udržel diváky sedět jako přibité a téměř bez dechu sledovat děj. Stručně řečeno, dokonale odvedené řemeslo a naprosto skvělý biják.

Můj nejmilejší film od Miloše Formana. Jsem nesmírně vděčná za to, že mohl tento snímek natočit. A Jack Nicholson se po právu tímto filmem proslavil. Dostal od Formana hřivnu, kterou zhodnotil do poslední mrtě. A nejenom on. Jeden vedle druhého, všichni zúčastnění herci si zaslouží pochvalu. Ale na to už jsem u Formana zvyklá, že u něho i neherci hrají jako z partesu. Že i ostatní profese odvedly to nejlepší možné, to už považuju v jeho případě za standard. A proč právě tento je mým nejmilejším od Formana? Inu, asi proto, že mi šel až na dřeň až jsem místy lapala po dechu a přitom k tomu nepoužil jeho tvůrce žádné "donucovací prostředky".

Tohoto filmu jsem měla plné oči i uši. Ačkoliv by mne měl spíš děsit, protože jsem poznala schizofrenii zblízka, nádherné výtvarné zpracování a v neposlední řadě s filmem skvěle sladěný hudební doprovod mi z tohoto díla udělaly divácký svátek, takže nakonec nad vším zvítězil velmi silný umělecký zážitek.

Zbožňuju Bohumila Hrabala. Pro jeho schopnost vyprávět o jednotlivých lidech, nevynechat při tom ani jejich špatné vlastnosti nebo podivnosti a při tom o nich mluvit s láskou, která z toho vyprávění čiší. A miluju Jiřího Menzela pro jeho úžasnou schopnost přenést Hrabalovo vyprávění na plátno bez toho, že by ztratilo něco ze svého kouzla. Naopak, Menzel k tomu ještě přidává vlastní vklad v podobě skvěle vedené režie, která dává k vyprávění další rozměr bez toho, že by něco vzala. Slavnosti sněženek jsou přesně takovým láskyplným vyprávěním o hrstce lidí, kteří byli panu Hrabalovi sousedy v Kersku a na malém prostoru (z hlediska času i plochy) je vykreslí se vším všudy. Hlášky z tohoto filmu se staly nesmrtelnými. Asi proto, jak výstižně ilustrují situace či povahy těch, kteří je ve vyprávění vyřkli. ;-) Mám ráda všechny hrabalovské filmy od Menzela, ale Slavnosti sněženek mám z nich nejradši.

V první řadě je třeba si uvědomit, že formu filmu určuje předloha. Je to zfilmovaný muzikál, nikoliv příběh podaný filmaři jako muzikál. Ve své době byl tento film naprostou bombou, protože z hlediska muziky, kostýmů a choreografie přinášel to nejmodernější. Samotné herecké výkony poněkud pokulhávají a dnes působí přímo směšně. Ale to mi nevadilo, na to jsem byla zvyklá z divadla, že ve zpěvoherním souboru byli protagonisté spíš zpěváky než herci (dnešní všestranná průprava muzikálových herců nebyla tehdy zdaleka samozřejmostí). Důvod, proč ten film mám mezi svými srdcovkami, je jednoznačný - geniální Bernsteinova hudba. Když to vezmu kolem a kolem, tak ty hvězdičky vlastně patří jen Panu skladateli a při znalosti děje by mi stačil soundtrack. Ale své dělá i fakt, že film přišel v době, kdy zase těch muzikálů tolik nebylo a často na něj koukám z čiré nostalgie.

Film, u kterého neodolám a musím se dívat vždycky, když ho dávají. Mám v něm spoustu oblíbených scén, ale nejvíc se mi asi líbí ta, kde Joe Patroni vytáhne letadlo ze závěje a mladý kopilot mu říká: "Ale to předpisy zakazují." načež Patroni to smete: "Jo, jenže tahle mašina naštěstí neumí číst." A potom taky ta, jak se začnou pod vedením přítomného kněze všichni modlit a ten kněž, když se křižuje, vrazí facku hysterickému pasažérovi. :-) Jo - a dejte si zatracený pozor na roztomilé staré dámy!. :-)

Přesto, že mne k tomuto filmu přitáhl Jean Reno, musím konstatovat, že mne opět naprosto dostal Gérard Depardieu. A není to poprvé. Je důkazem jeho výborného herectví, že, ač ho vůbec nemusím, nakonec mne vždycky jako diváka přemůže. A ve dvojici s prvně jmenovaným pánem byli prostě neodolatelní. Smála jsem se od začátku do konce a už jsem ten film viděla několikrát, protože si ho pouštím kdykoliv si potřebuju zvednout náladu. Už se mi dlouho nestalo, abych si tak oblíbila některé scény a hlášky z nějaké komedie, jako v tomto případě. Film má svižné tempo, šarm a vtip a vyloženě potěší. A Depardieu je tak dobrý, že jsem mu jako divák na konci skutečně naletěla. :-)

Ke svému údivu jsem zjistila, že jsem tento svůj nejmilejší Mijazakiho film ještě nehodnotila, vzdor faktu, že jsem ho viděla už nejméně 10x (a tajně se kojím nadějemi, že se podaří právě probíhající akce a uvidím to v kine Scala na plátně). Naposledy jsem si to pustila předevčírem před spaním, že se kouknu na kousek, abych se ujistila, že je to ten správný soubor, který hledám, a půjdu spát. Jak jsem si vůbec mohla myslet, že to dokážu vypnout dřív, než to skončí, to fakt nechápu. :-) Možná to bylo tím, že jsem to už dlouho neviděla a zapomněla jsem trošku. Okouzlením jsem nedýchala a v té okouzlené náladě šla spát a bylo mi fakt krásně. Tolik úžasné fantazie, co má v sobě tento pán, to snad ani není možné. Je překrásné, když člověku zůstane dětská duše (v tom nejlepším slova smyslu) na celý život. A ještě úžasnější je, když má takový člověk nadání, které mu dovoluje o tuto fantazii se podělit s ostatními lidmi. Příběh se rozvíjí jako kytka a odkrývá další a další překvapení a spoustu drobných detailů, takže i po opakovaném vidění jeden stále nachází něco nového, čeho si prve nevšiml. Je to jako jeden krásný, dlouhý sen. Mám k tomu už jen jedno veliké a okouzlené DĚKUJI.