BlackLass

Normálně u filmů nepláču. Ani u dojemných rozchodů, ani u úmrtí a psychologického zlomení pozůstalých, ani u uřezaných genitálií, hlaviček mimin či apokalyps. Ale tohle mě úplně rozervalo. Asi jsem zkrátka zmatené dítě přelomu milénia, na které měl snímek cílit a které řeší svou nikým nedoceněnou genialitu, flirt v okázalém stylu Kareniny, stálé chtění něčeho nedosažitelného a dobrovolnou trýzeň vlastní duše. Totéž řešila hlavní protagonistka Julie, která ale vůbec nevyznívá jako špatný člověk. Záměrně se nesnaží nikoho urazit, zklamat nebo zradit. Jediné, co v tuto chvíli potřebuje, je zachytit svou vlnu a nespadnout do existenční propasti, protože záměrně zvolená samota se může protáhnout a dříve nebo později bude muset žena trpce zaplatit za chybná rozhodnutí. V tomto ohledu nelze snímek vinit z cukernatosti, melodramatu nebo nějaké manipulace – je to zkrátka jen lekce, bez které se další sebeformace neobejde. Ostatně to nejdůležitější, co se Trier snaží sdělit divákovi, je: dělat chyby, hledat sám sebe, učit se z vlastní zkušenosti nebo nechápat, co od svého života chcete, to je naprosto přirozený jev a dříve nebo později to člověk pochopí a dojde přesně k výsledku, ve který podvědomě doufá. Nejdojemnější mi v rámci celého filmu přišlo svítání – ráno totiž vidíme obzvlášť jasně, že svět se obejde i bez naší existence a to, co se odehrávalo v noci, už je pasé. Ačkoli chtějí lidé dotáhnout do konce alespoň něco, právě konec je to, co tyhle lidi (včetně mě) tolik děsí. Co bude pak? Prázdnota. Režisér mistrovsky dokázal nefascinujícím postavám, které nepředstavují zrovna nejlepší prototypy lidstva, dodat kouzlo. Děj navíc naráží na spoustu dobře zachycených momentů a ilustrací známých, ale mnohdy opomíjených ‚‚pravd‘‘: sex na rozloučenou je pro slabochy, houbičky jsou hlasitější než bomby a ‚‚chcaní‘‘ jeden před druhým je lepší než podvod. Je zřejmé, že tento vzdorovitě umělý pokus strukturovat film do kapitol také odráží touhu samotných postav najít alespoň nějaký rámec svého života. Takže se ptám, Joachime: Jak se Ti podařilo natočit snímek o mně?