Disk

Avengers: Endgame je opravdu výborný snímek, který jsem si skvěle užil. Paradoxně mě vůbec nebavil závěrečný bitevní digibordel s epileptickým střihem, který je bratrů Russoových absolutně nehoden. Dialogový scény a herecká chemie nejlepší, závěr krásně dojemný. Spoustu dialogů a vtipných momentů si vybavím ještě nyní (Big Lebowski!), ta údajně megaosudová bitva... meh, velké zklamání. Takže nakonec čtyři hvězdičky z pěti.

Oblečen na zabíjení je filmová pecka, ale z etického hlediska jde o dost problematický snímek plný předsudků o trans* lidech. S tímhle mělo ostatně problém i Hitchcockovo Psycho, které Brian De Palma okázale cituje. Ovšem v napětí byl De Palma ve svě době skutečný mistr a jeho tehdejší filmařina dodnes nevyčpěla.

Silný zážitek, něco nevídaného. Je to komplexně polské a skutečně to tne do živého. Černé svědomí Polska Wojtek Smarzowski natočil další skvělou pecku, právem nejnavštěvovanější polský film loňského roku. V kontextu se současnou antiliberální kampaní PiSu je Klér ještě důležitější. Film o pokrytectví a děsivé minulosti, které se není možné zbavit.

Ve své době byla Madla v podání Zdenky Sulanové velmi populární, ale dnes už v žádném případě neobstojí ani jako oddechový snímek. Dnes z toho zbyl jen šílený a nesnesitelný sentiment se šťastnými náhodami a koncem jak ze španělské telenovely (doslova). Nechci zpochybňovat pěvecký talent Zdenky Sulanové, ale tohle je přesně ten druh filmu, který byl nádherně zparodován v Pytlákově schovance.

Je to dílo zcela mimořádných kvalit a pověsti o nejlepším českém seriálu posledních let vůbec nelhaly, naopak. Fakt bych si to přál někdy vidět na plátně, je to filmová žeň, absolutně dokonalá věc.

Sydney Pollack se svým posledním filmem rozloučil s diváky maximálně důstojně. Tlumočnici ocení především lidé obdivující sedmdesátkové thrillery. Ostatně párkrát si vzpomenete na Pollackovy Tři dny Kondora, aniž byste upadli do přehnané nostalgie.

Silná feel-good pecka, která si zaslouží mnohem větší pozornost. Není to jenom příběh o dospívání Johna Lennona, je to film o mladickém rebelství a hledání sebe sama a vlastní rodiny. Nechce se mi ani moc věřit, že Nowhere Boy je debutovým filmem. Režie Sam Taylor-Johnson je neuvěřitelně sebejistá a sama režisérka fantasticky pracuje s hudební a střihovou formou. Její manžel (a můj oblíbený mladý herec) Aaron Taylor-Johnson zde podává vynikající herecký výkon a je tu skvěle civilní bez jakýchkoli póz. Příjemný divácký zážitek.

Krásně jsem se bavil. Sice to ještě nebyla ona klasická vorlíčkovská komedie, které mistr točil později, ale i tak by se na toho pejska nemělo zapomínat.

Veškerou pozornost na sebe strhl - a zcela právem - Paul Dano. To je absolutní herecký, hudební a pěvecký koncert. Bohužel je tu druhá časová rovina s Johnem Cusackem, který Danovi ve stejné roli absolutně nestíhá. Střídání těchto časových rovin pak vytváří podezření, že se režisér nemohl rozhodnout, na co by se měl zaměřit, zda na Brianovy hudební experimenty a zákulisí kapely nebo na příběh člověka uvězněného v sobě samém. Výsledek je potom silně rozháraný. Všechno naštěstí zachraňuje jednak boží písničky Beach Boys a již zmíněný božský Paul Dano. 7/10

Technicky v pořádku, ale scénář byl totálně slabý a ani hlavní představitel s nulovým charismatem tomu příliš nepomohl. A bohužel to bylo až moc krotké, především co do milostných scén. Pokud chcete vidět skutečně zajímavého Saint Laurenta, doporučuji paralelní projekt Bertranda Bonella s Gaspardem Ullielem.