Disk

Mladý a velmi ambiciózní Petr Hvižď mohl toho natočit ještě mnohem více a překvapovat polistopadovou diváckou obec, žel zákeřná nemoc byla rychlejší. Ve svém jediném celovečerním snímku se sám vzepřel řádu požadující tvorbu bezduchých filmových podnikatelských slátanin 90. let. Jeho Řád navazuje na to nejlepší, co tematického vzniklo ve filmové tvorbě 60. let (především Údolí včel a Kladivo na čarodějnice). Bohužel už navždy zůstaneme o jeho další díla ochuzeni. Řád je výjimečný a bohužel nedoceněný snímek, který by si zasloužil mnohem větší diváckou pozornost. Nejen kvůli skvělým hereckým výkonům Jany Preissové, Jana Třísky, Andrey Elsnerové a v neposlední řadě Marka Vašuta. I další složky jako kamera, hudba a výprava si vás naprosto podmaní. Silný divácký zážitek.

Neuvěřitelně silné a hlavně LIDSKÉ drama, kdy si člověk uvědomuje, co znamená přijmout obrovskou zodpovědnost. I papež je pochybujícím člověkem.

Po mnoha letech od světové premiéry lze bez obav říci, že Cameronův Avatar patří k novodobé klasice. Nejen svou atraktivní diváckou přístupností, jež je v mnohých scénách dosti nepříjemná, ale především svou myšlenkovou naléhavostí, která je dnes mnohem hlasitější než v době vzniku. Jamesi Cameronovi se podařilo stvořit dokonalý fikční svět, jenž si nás dokázal neskutečným způsobem podmanit. Často vyčítaný archetypální příběh je ve skutečnosti Cameronovým scénáristickým vítězstvím, protože mnohem podstatnější jsou tu všechny drobné detaily, které jsou rozesety po celém filmu (např. minipříběh školy, ve které se místní děti učily porozumění bytostí z různých kulturních světů). Platí to především o tříhodinové (nejdelší) verzi, která je skutečně komplexní záležitostí. Těžko se z Pandory odchází, je to nezapomenutelný zážitek i na domácím Blu-ray nosiči.

Stále silný a neméně stále aktuální snímek o tom, že za překračování společenských konvencí a výsměch falešné měšťácké morálce se platí vysoké ceny. Stephen Fry a Jude Law, pro kterého mám z pochopitelných důvodů jistou slabost, se pro své role přímo narodili. Věříte jim každé slovo a každý polibek. Vše podtrhuje nádherná hudba, fantastická kamera (záběry na pohledného Judea Lawa jsou jednoduše pastvou pro oči) a nesmírně citlivá režie. Vznikl tak nesmírně komplatní snímek o lásce, která i přes dobové odsouzení má co říci i dnešku. Že i láska dvou mužů může být krásná. Snímek navíc zachycuje i komplikace, kterými taková láska může procházet, podobně jako jiné vztahy. Fantastický divácký zážitek plný elegance.

Zase tak úplně mi to nesedlo, ale oceňuji špičkovou animaci a jasné ideové odkazy na Spielbergova E. T. Ostatně sám Spielberg věnoval Železnému obrovi poctu v Ready Player One.

Jedna z nejlepších kingovských adaptací, Rob Reiner zkrátka uměl. Aneb co se stane, když nechtěně natrefíte na fanatickou obdivovatelku svých románů... Děj se odehrává prakticky v jednom domě, je tu vynikající atmosféra a napětí a k tomu jste fascinováni fantastickými hereckými výkony Kathy Bates (Oscar udělen právem) a Jamese Caana. Český divák je navíc obohacen o geniální dabing s Naďou Konvalinkovou a Jiřím Bartoškou. Co více si přát na klidný večer...

Nádherně pietní pocta původnímu Halloweenu z roku 1978, klasické úvodní titulky s geniálním Carpenterovým hlavním motivem v to počítaje.

Není nad kvalitní minimalistická dramata s malým počtem herců. A tenhle finský snímek o jednom několikadenním vztahu na mě zapůsobil s maximální intenzitou. Je to díky perfektní chemii ústředního páru, kterému skvěle sekunduje otec jednoho z nich. Vše přesně doplňuje ambientní hudba a nádherná kamera zaměřená na detaily tváří obou hlavních hrdinů, ve kterých se zračí rozmanitá škála emocí. Těch několik milostných scén patří k tomu nejlepšímu, co lze ve snímku vidět, a rozhodně se nejedná o nic samoúčelného, jak by se na první pohled mohlo zdát. K tomu si připočtěte vynikající dialogy, přesnou režii, nepatetický závěr a máte tu výbornou pecku z Finska.

Původní seriál neznám, ale na zkrácené celovečerní verzi je bohužel znát, že jde o krácený materiál. Sice je velkým plusem čeština (vím o seriálovém dabingu Petra Čepka Milanem Kňažkem a nedokážu si to vůbec představit), ale to zkratkovité jednání postav a jejich nahodilé objevování a mizení je iritující. Vše tak musí zachránit pečlivá výprava a fantastická hudba.

Komentář je především ke třetí sérii, ale zároveň charakterizuje i předchozí dvě série. Jiří Strach má dvě skvělé vlastnosti. Umí perfektně navodit příslušnou atmosféru (o napětí a spádu nemluvě) a umí si přesně vybrat herce - vousatý a prošedivělý Jiří Langmajer má neuvěřitelné charisma i po padesátce. Bohužel v případě seriálového Labyrintu (jakožto i u jeho dalších podobně laděných děl s mysteriózní tematikou) bolestně selhává s výběrem scénáře. Třetí série Labyrintu má sice stále dokonalou atmosféru (čemuž opět napomáhají neokoukané lokace Brna a jeho okolí), ale zápletka a motivace všech zločinců je ve výsledku nakonec komická a směšná, což pokaždé potvrzují závěrečné díly všech tří dosavadních sérií (řeč je hlavně především o překombinovaných motivacích s divokými souvislostmi). Labyrint se postupně okoukává, protože major Remeš a jeho tým pokaždé řeší totéž, a vraždy s náboženskými motivy byly okoukané už v době největší literární slávy Dana Browna. Osobně si myslím, že Jiří Strach by měl místo Petra Hudského angažovat nějakého nového scénáristu, který by přišel s něčím novým, jinak hrozí, že se Labyrint stane vyčpělým dílem, kterému se příští generace bude jenom smát.