q66

Co se týče hudebních mixed media projektů, BanG Dream! vždycky patřil k tomu lepšímu (tedy po jeho transformaci po neúspěšné první řadě anime), ale gacha médium je fundamentálně svazující (jde to vidět na mobilní hře, která má často dost kvalitní scénář, ale...) a platilo to zatím o každém anime, co z tohoto vzešlo - nejlepší byla tedy zatím třetí řada (a OVA Morfonication) a i tam nakonec nešlo o nic lepšího, než běžných 7/10. To se teď zásadně mění - MyGO!!!!! se nebojí riskovat a dát plný prostor k realizaci jak scénáře (za tím je opět Yuniko Ayana jako vždycky, jen teď má viditelně volnější ruku), tak režie a všeho ostatního. Výsledkem je výborné hudební drama a (zdaleka) nejlepší anime sezóny léto 2023. Že nejde o standardní adaptaci gacha hry jde poznat hned během prvních tří epizod, ale seriál postupně dává daleko víc najevo, že teď jde už o opravdové cílevědomé drama, s kvalitním vykreslením charakterů a gradací, která vyústí v naprosto dokonalé epizodě 10 v to nejlepší, co se v anime tento rok objevilo a objeví. Z technické stránky tu pokračujeme v lince začaté studiem SANZIGEN v druhé řadě, tzn. plné 3DCG zpracování. Tentokrát jde o další dílčí zlepšení už z dřívějška dobrého výsledku a mezi 3DCG anime jde o špičku. Jde to vidět hlavně u hudebních vystoupení, nicméně těch tu moc není a v podstatě do druhé poloviny tu není ani jeden koncert (ale hudba je jinak kvalitní), a to úplně cíleně. Nějaké vady? No, ta hlavní je úplná absence zakončení, ale zas už je oznámeno pokračování. 9/10

Většinu času je to takové nemastné neslané nezáživné nic bez jakékoliv centrální tématické linky, zajímavých postav (Mitsumi a Sousuke jsou obzvlášť nuda, Mitsumi neprojde absolutně žádným vývojem) nebo čehokoliv jiného, ke konci se dostaví hloupé drama, jehož jediným účelem je dát Sousukemu nějakou backstory, a v závěru se rozplyne zas do... ničeho. Jinak je to produkčně kompetentní, celkově neškodné, a dost generické, takže se to asi bude hodně lidem líbit, nicméně já dám nejvíc 5/10.

Exception je určitě zajímavý počin, a v anime dost unikátní, protože animace připomíná spíš západní tvorbu, a jde o CGI s kompletním motion capturingem. Styl to má dost nekonvenční, a pro většinu lidí bude chvíli trvat než si zvyknou, ale rozhodně není špatný. Tématicky a tonálně je to úplný unikát - jako hlavní zdroj inspirace se zdají být scifi filmy sedmdesátých let a klasická scifi literatura; ze začátku to vypadá trochu na Vetřelce, ale už v první polovině se ukáže, že jde spíš o Silent Running. Což také znamená, že v závěru se to tématicky úplně nevyvede a o nic opravdu hlubokého nejde, ale nelze neocenit celkovou suchost a pomalost, protože mezi dnešním průměrem je to až osvěžující (ale myšlenkové pochody lidí v Netflixu, co se rozhodnou tohle financovat, trochu nechápu). A navíc jsem se ani chvíli nenudil. Ve výsledku trochu slabších 7/10.

Bocchi má jednu věc, co to celé zachraňuje, a to nepochybně luxusní produkci - samozřejmě je za tím opět CloverWorks (někteří by řekli Cloverworked), a i když ne všechny epizody jsou si rovny, často je to parádně experimentální a "volné", a prostřídá se tu spoustu stylů. Bohužel co není výhrou je samotný obsah - v jádru jde v podstatě o další z řady terminálně 4koma adaptací 4koma mangy (u každé scény si jde představit ty původní panely, aniž by to člověk četl), a ničím z toho nevybočuje, mimo to, že tentokrát je ten relatable faktor asi tak 10x větší, což bezpochybně vede ke spoustě meme materiálu, ale ve výsledku mě to spíš otravuje. Špatné to sice jako celek není, ale masivně nadhodnocené každopádně, protože bez produkce tohoto kalibru by šlo o úplně klasický sezónní průměr. 6/10

Bohužel pár slabších epizod uprostřed kazí mírně celkový dojem, ale jinak jde o perfektně zpracovaný gangsterský pastiš s originálním a překvapivě výborně funkčním konceptem; je to vtipné kde to má být, seriózní když se tomu chce a přemýšlivé když je to potřeba, režie je na jedničku, stejně tak produkce. A třešničkou na dortu je jedna z nejlepších závěrečných epizod roku, že až člověk skoro zapomene na těch pár slabších. 8-/10

Solidní anime s kvalitní produkcí, výtvarným zpracováním a zajímavým tématem, kromě toho originál, což mu umožňuje vyvarovat se mnoha neduhům. Bohužel jeden velký neduh tu je, a to fakt, že asi 2/3 obsazení jsou nic moc, a člověk es na to dívá hlavně kvůli Serufu a Purin. Spolu s tím, že tohle vysílá ve stejné sezóně jako Yama no Susume: Next Summit, což je charakterově podstatně silnější a promyšlenější záležitost, to dělá DIY znatelně tenkým. Ale je třeba ocenit oddanost centrální slovní hříčce, kterou seriál neopomene zmínit minimálně jednou každou epizodu, a celkově perfektně zpracovanou estetickou stránku. 7-/10

Zatím nejvíc plně realizovaná řada - sice jsou tu čtyři rekapitulační epizody pro předchozí sezóny, ale zbytek je 100% konzistentně silný, což se nedá říct o třetí řadě (která je sice dobrá sama o sobě, ale minimálně část času jede na autopilota) a vlastně ani té druhé (protože i přes výbornou asi polovinu tam je celkem jasně vidět určitý vrchol), první ani zmiňovat nebudu (protože jde jen o kraťas, a takový náhled toho, co bude). Tento seriál má, a v podstatě vždycky měl dvě velká pozitiva - oproti spoustě v žánru netrpí terminálním syndromem čtyřpanelového komiksu, ale nejdůležitěji umí pracovat s charaktery tak, že nejde o 100% CGDCT archetypy, což je ve výsledku dost polidšťuje a nejde jen o jednoduché moebloby - samozřejmě z archetypů vychází stále, ale na poměry žánru tu najdeme i vcelku detailní vykreslení schopné vybočovat z předem daných vzorů (nejvíc to jde poznat na Aoi, ale platí to o všech). V tomto ohledu dost pomáhá i to, že pro žánr trochu raritně se seriál nebojí zaměřit jen na část hlavního obsazení a ke zbytku se vrátit pozdějí, což otevírá nové možnosti a prostor pro charakterizaci. Kromě toho Mt. Fuji je překvapivě nejsilnějším antagonistou celé podzimní anime sezóny, a je tu i určitý uzávěr, minimálně ten emocionální, i když samozřejmě opravdový konec ne (což se vzhledem k pokračujícímu komiksu dá čekat). Co se týče produkce, ta se drží stejného standardu jako předchozí řady - takže vysoce kvalitní, ale jinak ničím nevybočující. Opening je tradičně vizuálně nápaditý (zvukově průměr), ale za zmínku stojí hlavně ending, který je do určité míry unikátní pro každou epizodu a patří v tomto roce k tomu nejlepšímu. Výsledek 8+/10.

Opět stejně unikátní a zvláštní jako první řada, stejně tak Konomi Kohara v roli Shamiko stále stejně bezchybná, akorát tentokrát si Machikado Mazoku rozšiřuje obzory, primárně ze scénáristického hlediska, kde tomu narostla překvapivě hluboká story, která zkouší hranice 4-koma mangy. Vizuálně a zvukově si také stále drží vysokou úroveň a nemám vůbec žádné výhrady. Dialog je stále stejně hustý a to nesedne každému, hlavně když teď to celé díky nově nabytému příběhu vyžaduje dvojnásobnou dávku pozornosti, ale těm co se líbila první řada to obecně vadit nebude, protože už by měli být zvyklí. Ve výsledku se mi druhá řada líbila ještě o trochu víc, než ta první. 8++/10

Nový originální počin od Studia 3Hz, a vcelku dobrá ukázka, proč mám rád originální tvorbu; z adaptace by něco takového prostě nevzešlo. Celá premisa je správně praštěná, ale zároveň je to brané vážně; líbilo by se mi ale trochu víc muzikálových sekcí. Asi největší vada tu je v epizodě 8, kde závěr bohužel kompletně resetuje jakýkoliv dramatický efekt úplně bez důvodu (a přitom je to jinak jedna z nejlepších epizod), a ta pachuť je pak cítit bohužel až do konce seriálu. Naopak líbilo se mi technické zpracování, kde jak výtvarný styl, tak animace využívají až náčrtové "syrovosti" k dobrému efektu, ale bez jakéhokoliv náznaku levnosti. Ve výsledku 7(+)/10.

Začnu tím, že jde pro mě jedno z největších překvapení posledních dvou sezón (seriál má 24 epizod). Celkově je to levné, animace je dost ekonomická a občas trochu toporná, vizuální šmrnc to taky moc nemá, a ještě jde o adaptaci obskurní idol gacha hry na mobily. Proč tedy překvapení? Protože Cue! je perfektní ukázkou toho, na čem ve výsledku záleží nejvíc - a to je úsilí a snaha tvůrců. Největší silnou stránkou Cue! je scénář - seriál využívá formy do určité míry epizodických příběhů, a ty jsou často nápaditě napsané a mají hloubku jdoucí dost mimo základní nutnost (práci zkušeného scénáristy tu jde poznat), a to pak má pozitivní vliv i na charaktery, jejich vývoj a celkovou progresi seriálu. Co se týče hlavních charakterů - těch je tu 16, což by typicky bylo strašně moc, ale jsou rozdělené na 4 týmy, a většina epizod je zaměřená jen na jeden, což s celkovým 24-epizodovým rozsahem znamená dostatek prostoru. Zbytek produkce je pak funkční a ničím moc významný, ale jako celek je to daleko lepší, než by to typicky mělo být - 7(+)/10.