Adasin

Adasin

Adéla Sýkorová

okres Praha
Human After All

26 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
    • 5.12.2019  22:34

    Tady je hrozně vidět, že je to jenom pro prachy, třetí Jumanji vůbec vzniknout nemuselo. Občas se mi zdálo až neuvěřitelné, jak předvídatelné to bylo. Fakt jsem si nejednou řekla, co asi za chvíli přijde a v duchu se modlila, aby to tam nedali, ale ne, prostě to tam být muselo a to mi hodně vadilo. Nevadí mi jednoduché příběhy, ani když se mi občas "podaří" něco odhadnout, ale tady to překročilo únosnou mez, tady už mi to přišlo trapné a čím hůř, emočně mě to minulo obloukem. ----- I přes předvídatelnost jsem viděla snahu o změnu oproti předešlým dílům, jenže skoro všechny zajímavé nápady (třeba ten s výměnami těl), do kterých jsem vkládala naděje, byly nakonec zazděny jen proto, aby to skončilo přesně dle očekávání a došlo i na dojemné loučení, urovnání všech vztahů a poučení. ----- Výš to nevytáhne ani zábavná a někdy i fakt cool akce, soundtrack ani pomrkávání na hráče videoher. ------- Musím říct, že i vtipy mi přišly trochu lepší jak minule, i když je vyslovovaly stále stejně nezajímavé postavy (v jakékoliv podobě). ----- Takhle se hra nemění. Schválně, jaké budou výdělky, jestli bude lidi bavit víceméně to samé, co minule. 6/10

    • 28.11.2019  18:27
    Taxikář (1976)
    ***

    Ne, že bych dávala jenom tři hvězdičky, protože Scorsese řekl, že podle něj marvelovky (z nichž některé mám hodně ráda) "nejsou kinematografie". Mě prostě Taxikář nebavil. Je sice hezký, že je to sonda do duše (nejspíš) psychicky narušeného osamělého jedince, ale ten jedinec mi nebyl dost sympatický a ani dost zajímavý (nedozvíme se o něm skoro nic a pokud jo, díky nespolehlivému vypravěči nevíme, jestli je to vůbec pravda) na to, abych mu nějak fandila nebo s ním nějak soucítila. Když nad tím tak přemýšlím, nebyla mi sympatická žádná z postav. Ani ten děj mě nějak neohromil, nebylo moc těžký odhadnout, kam se to bude ubírat dál, a ni tady nebylo nic, díky čeemu bych byla ochotná tu předvídatelnost odpustit. A ta scéna s tím chlapíkem, co špehoval svou ženu mi přišla zbytečná, i když to prý hlavního hrdinu posunulo k tomu, aby si koupil zbraň... no nevím. Joker mě bavil rozhodně víc a fungoval by podle mě líp i bez toho "Jokera" (tj. mohl by se takhle zbláznit i někdo jinej v jiným městě). 6/10

    • 18.11.2019  22:16

    Kdyby tak neprohodili dvě třetiny (děje) knihy a prodloužili stopáž, mohla to být absolutní fantasy pecka. Vizuál a soundtrack jsou totiž dle mýho fakt super a i obsazení mi hodně sedlo (škoda, že aspoň Daniela Craiga a Nicole Kidman nedostali i do seriálu). Jenže ten děj to hrozně shodil a konec zmršili tak, že navázání by šlo dost těžko a odklon od knih by asi byl v dalších filmech ještě větší... No nic, i tak tomuhle filmu vděčím za to, že mě přivedl k Pullmanově knižní trilogii, jejíž čtení mě neskutečně bavilo a za novou seriálovou adaptaci jsem nesmírně vděčná. 6/10

    • 15.11.2019  22:40

    Tak neuvěřitelně natahovaný film tu dlouho nebyl - pocitově mi přišlo, že jsem v tom kině seděla tak o hodinu a půl víc než je zde uvedená stopáž. Příběh se šine hrozně pomalu, a to přitom nijak složitý ani zajímavý není - vše je totiž hezky polopatě vysvětleno, takže zájem a tajemno opadá. Podobně opadá i napětí, jehož budování se zde zoufale nedaří - je to jako na houpačce: nějakou dobu to vypadá, že se něco stane, ale najednou je to pryč a napětí se buduje odznova bez nějakého předchozího vyvrcholení. Hezký příklad je pasáž odehrávající se v hotelu Overlook, kdy při jejím sledování strávíme minimálně deset minut jen procházením již známých míst - pro znalé Osvícení zbytečné a pro ostatní vlastně taky, jelikož nebudou vědět, o co jde. To mi připomíná, že bez znalosti Osvícení nemá moc smysl na Doktora Spánka koukat - je v něm totiž velké množství odkazů, které často doplňují celé scény. I když ta doplnění stejně za moc nestojí, místo starých záběrů z Osvícení jsou použity záběry nové, které úplně postrádají tu správnou atmosféru a je z nich cítit jakási umělost. Je prostě znát, že jsou digitální, a že někdo nehlídal jas a kontrast barev, protože takhle nablýskaný třicet a víc let starý hotel prostě být nemůže... a SPOILER: to, že je to vlastně bytost mi přijde dost mimo, když v Osvícení nic takovýho nebylo. Konec SPOILERu. ----- Další problém Doktora Spánka spočívá v soundtracku: kromě toho z Osvícení to zní, jako by tady ani žádný originální soundtrack nebyl. To jediné, co je slyšet, je ten z Osvícení, jenomže je slyšet zase moc, aby podpořil lekačky. Jako jo, lekla jsem se, ale ne proto, že bych se vyděsila, ale proto, že moje ušní bubínky dostaly z ničeho nic dost nepříjemný zásah. ----- Aby toho nebylo málo, Doktor Spánek je plný nejednoho "WTF" momentu: za mě "vedou" dublér Jacka Nicholsona v některých flashbacích a inhalace té "páry" - to vypadalo jako nějaké divná seance plná sexuálních narážek. Trochu to vypadalo jako hladoví upíři. Zarážející je i to, že do léta zavřeného hotelu, který je známý tím, že do něj v zimě nedá dostat, dojedou Danny s Abrou autem po uhlazené cestě. P.S.: to Rosino "hello/hi there" mě na konci už pěkně štvalo, navíc mi to pokaždé připomnělo tohle meme. 5/10

    • 9.11.2019  01:26
    Šingeki no kjodžin (TV seriál) (2013)
    *****

    „Sie sind das Essen und Wir sind die Jaeger!“ Vím, že nejsem první, kdo takhle začal komentář, ale já si nemohla pomoct… Když jsem kdysi v knihovně náhodou zahlédla mangu nazvanou Útok titánů, připadalo mi to jako blbost, která nemůže mít dobrý příběh… tehdy jsem netušila jak strašně moc se pletu... Tohle je totiž jedna nejepičtějších věcí, co jsem kdy viděla! Začnu u OST, které je opravdu nabušené a často kulervoucí, hlavně některé openingy (zejména první). Ta animace je taky nádherná, hlavně prostředí je fakt krásně nakreslený. Nevadí mi ani trochu té statiky (oproti Berserkovi je jí fakt minimum), navíc zde nejsou žádné zbytečně přehnané animace k vyjadřování emocí postav (myslím tím komickou kresbu obličejů jaká je třeba ve Fullmetal Alchemist). S animací souvisí i akce, která je fantastická, hodně dobře se na ni kouká a já jsem hltala každou akční scénu. Neskutečně žeru to, jak se vojáci pomocí toho prostorového manévrovacího zařízení pohybují mezi stromy, budovami nebo titány a vůbec tu akrobacii jako takovou. Mimochodem mi to připomíná třeba Spider-Mana. ----- Musím tvůrce pochválit za to, že na rozdíl od jiných anime počkali na mangu a Attack on Titan tak neobsahuje žádné fillery. Samozřejmě jsme museli čekat i my diváci (jsem ráda, že jsem začala se sledováním až v době, kdy byly už tři série venku). Za pochvalu (která patří především autorovi mangy) stojí i celková promyšlenost toho světa – od slabých míst titánů přes manévrovací zařízení a informace dostupné pro veřejnost až po minulost tuctu postav a světa jako takového. ----- Postav je tady velké množství, především těch vedlejších, které velmi často umírají a mnohdy se ani nezdrží moc dlouho. Je třeba podotknout, že mnoho z nich i přes své krátké působení dostane flashback, který vysvětluje jejich minulost. Vůbec flashbacků jako takových najdeme v Attack on Titan hodně a často se stává, že v půlce akční scény přijde flashback na půl epizody. Po čase jsem si na to zvykla a beru to jako takové poznávací znamení seriálu. ----- Kromě ústřední trojice (zase je to osvědčené složení dva kluci a jedna holka) mám nejradši kapitána Leviho – má drsnou minulost, na venek se tváří jako drsňák, ale emoce má, a navíc je excelentní bojovník… Doufám, že Eren nakonec bude jako on a zbaví se těch občasných projevů slabosti. Z ženských postav bych si pak vybrala Hanji Zöe, která je svým způsobem střelená, ale nechybí jí odhodlání a odvaha. Není tu nikdo, kdy by mi vyloženě vadil, i když zrádcům jsem vždycky přála prohru. Mimochodem komunikace postav rozhodně nesestává jenom ze řvaní! Za prvé: nepouštěli jste si to vy, kdo to píšete, náhodou moc nahlas? Za druhé, jak byste se asi domlouvali v bitvě – šeptem? A za třetí: kolik epizod jste skutečně viděli, než jste seriál odstřelili s jednou nebo dvěma hvězdičkami? Ono se stačí dívat trochu dýl a zjistíte, že spolu postavy většinou normálně mluví… Možné SPOILERy: ---------- PRVNÍ série: nářez – jak fyzický (velké množství krve, roztrhaných lidí i zabitých titánů) tak psychický (ne všichni jsou proti titánům schopni bojovat) už od začátku, a i když tempo není tak vysoké a epizody tak nahuštěné jako u třeba u Code Geass (kde by mimochodem prospělo více epizod), sérii ani při rozjímavých nebo filozofujících pasážích nedojde dech, plus člověk má čas všechno v klidu vstřebat a srovnat si to v hlavě i tzv. „za pochodu.“ Snad každá epizoda končí tak, že Vás nechá napjaté a Vy si musíte co nejdřív pustit další. Série je vlastně rozdělena do několika částí v délce od dvou až do devíti epizod (podle story arců mangy). Moje nejoblíbenější část (arc) je asi Bitva o Trost, kde je Eren již v 5. epizodě sežrán, aby se později ukázalo, že se umí proměnit v titána (tušila jsem, že to on, když začal bojovat proti jiným titánům a znal základy boje). Už teď „umírám“ touhou zjistit, co v tom sklepě je a jaké je tajemství titánů, ale mám pocit, že tohle si tvůrci nechali až na úplný konec příběhu. ----- Zaujalo mě, že i když jedna epizoda skončí cliffhangerem a divák očekává, že v další epizodě se hned dozví, co bude dál, tvůrci místo toho dají epizodu, která na první pohled může působit jako filler. Attack on Titan ale prý žádné fillery nemá a k tomu ta epizoda vždy obsahuje něco důležitého buď k ději (flashbacky) nebo o minulosti postav (např. epizoda věnovaná Mikasině minulosti). Tohle hádám může někoho naštvat, mě to ale nevadilo a všechny epizody jsem hltala s nadšením. Dokonce i ty, ve kterých se řešilo jen to, jak ochránit a dostat pryč Erena. ----- Potěšilo mě, že jsme na titány nemuseli čekat několik epizod, jelikož je často zvykem diváky dlouho napínat, než je jim představena titulní hrozba. A co víc, dostali jsme o nich a hodně informací (např. skrze pokusy na nich, celkem mě překvapilo, že se povedlo nějaké zajmout). Přesto je jasné, že nám toho ještě hodně tají… třeba to, kdo je v Kolosálním a Obrněném titánovi – už od začátku byli jiní než normální titáni, protože neměli kůži a byli inteligentní – nakonec jsou v nich asi taky lidé, stejně jako v Erenovi a Annie. To, že Annie je Ženský titán mě fakt dostalo, tady jsem se spletla, když jsem tipovala, že Ženský titán je Arminova matka, protože ten titán Armina nezabil. Jakože čekala jsem vnitřní spory mezi lidmi, ale takovouhle zradu ne, vlastně nejdřív ani to, že se lidé budou měnit v titány… pecka! ----- Do série se dostala i trocha humoru skrze Sashu, např. při „Co je to za kravál?“ „Sasha prděla, pane.“ jsem lehla smíchy (4. epizoda). Tak kolem 12. epizody se však humor vytratil, což je sice škoda, ale zase je to vzhledem k událostem pochopitelné. ----- Konec se nese v duchu konce většiny epizod a je to pořádný cliffhanger. Ještěže jsem na další sérii nemusela čekat. ---------- DRUHÁ série: začíná tam, kde skončila ta první – u proražené zdi a odhaleného titána. To, že ve zdi jsou titáni, mě překvapilo, ale je fakt, že jsem si od začátku říkala, jak vlastně stihli lidé ty zdi postavit, aniž by je přitom sežrali titáni. Snad se tohle dozvíme ve třetí sérii. Nic nového jsme se nedozvěděli ani o tom sklepě, moc se k němu nepřiblížili. Ani o tom zvířecím titánovi, co umí mluvit, jsme se do konce série nic nedozvěděli. Ano, vypadá to, že jsme se nikam moc nepohnuli, a to na téhle sérii pracovali tak dlouho… ale omyl! V téhle sérii se toho stalo hodně a to, co zůstalo nevysvětleno, kompenzuje kupa dalších informací, nové postavy a další a další zvraty. A díky polovičnímu počtu epizod mi tahle série utekla opravdu rychle - možná za to může i to, že na rozdíl od první není rozdělena na části (a epizody mají většinou jednoduchý jednoslovný název). U postav mě nejvíc dostalo odhalení dalších tří lidí, kteří se mohou proměnit v titány (potvrdila se tak domněnka z první série). Fakt mě zamrzelo, že ti zrádci, kteří prorazili zeď Rose, jsou Reiner (Obrněný titán) a Berthold (Kolosální titán). Nevěděla jsem, jestli je litovat nebo nenávidět, protože se zdá, že to nedělají úplně dobrovolně a Reiner má navíc rozdvojenou osobnost. U Ymir mě ta proměna sice překvapila, ale Ymir předtím nepatřila mezi moje oblíbené postavy, takže mi její osud byl popravdě celkem volný. Tihle tři mi připomněli, že vlastně nevíme, o co jim jde – jen to, že chtějí Erena a vracejí se „domů“. Mimochodem Eren získal novou schopnost – ovládání titánů, proto ho nejspíš chtějí… Eren se taky setká s titánem, který sežral jeho matku. Dopadlo to jinak než jsem čekala a tvůrci mě potěšili s vývojem postavy Hannese, který se z původního ožraly nakonec stal hrdinou. ----- U postav samozřejmě nechybí flashbacky do jejich minulosti. Ty nejzajímavější dle mého patří Christě… teda pardon, Historii (imho zvláštní jméno). S flashbacky se pracuje i jiným zajímavějším způsobem – často se děje, že sledujeme napínavou scénu, která je náhle přerušena flashbackem, jenž se odehrává obvykle pár hodin před onou scénou. ----- Nakonec nemůže chybět další šokující odhalení, a to sice, že všichni titáni jsou přeměnění lidé… ouch. Opět jsem ráda, že na další sérii nemusela čekat. ---------- TŘETÍ série: je tak nabitá informacemi, až z toho jde hlava kolem. Konečně jsme se dočkali mnoha odpovědí a zásadních zjištění. Konečně jsme se dostali do sklepa! Trvalo to sice hodně dlouho, předtím proběhlo spoustu bitev s titány a taky jeden státní převrat (asi prvních šest epizod série), ale stálo to za to! Dlouhé čekání se bohatě vyplatilo! Ve sklepě byly zásadní informace, které všechno změnily…. Tak nějak jsem tušila, že lidé musí být i mimo zdi… ale že jsou to nepřátelé, to jsem netušila. Že ti ve zdi jsou Marleyany uvěznění Eldiané, potomci jisté Ymir (není to ta naše Ymir, členka 104. jednotky), kteří mají titánské síly, jsem neutušila už vůbec. Nebo to s rodinou Reiss, předáváním tradice a Zakládajícím titánem… Všechno do sebe zapadá – minulost Erena, Grishy, Christy alias Historie, dokonce i Leviho se nakonec propojí a mě spadla čelist. A to ještě čekám na to, jak je to přesně se zvířecím titánem a jeho úmysly… myslím, že to má být Grishův první syn Zeke… ----- Další věci, co mě v sérii potěšily nebo zaujaly: rodina Ackermanů, jejímiž členy jsou Mikasa, Levi a Leviho strýc Kenny spojený s Rodem Reissem. Dále Reiner s Bertholdem konečně utrpěli drtivou porážku, což vzhledem k jejich zradě potěšilo. I Erwinova minulost je zajímavá, mrzí mě, že se Erwinovi nesplnil sen a nedozvěděl se pravdu, i když přiznám, v té chvíli, kdy byl Erwin spolu s Arminem na pokraji smrti, jsem stejně jako Levi váhala, komu bych titánskou injekci dala. Mimochodem Armin na mě svým obětováním udělal dojem. Levi v této sérii potvrzuje pozici mí nejoblíbenější postavy (promiň, Erene). A nakonec: Rodd Reiss je bezkonkurenčně nejhnusnější titán, být slabší povahy, bylo to skoro na zblití… ----- Nemůžu se dočkat, jak to bude, dál, až se přeživší skupina vydá přes moře a dojde na střet s Marleyany… to bude sakra dlouhý čekání. A samozřejmě si musím pořídit mangu… 10/10

    • 8.11.2019  19:18

    SPOILERy: Není to taková patlanina jako byl Genisys, ale spokojená pořád nejsem. Nechápu, proč musí někdo pořád ničit ten konec dvojky. Takhle to vypadá, že ať se stane cokoliv, Skynet (zde přejmenovaný na "Legion"), se stejně někde objeví. Potom je vlastně na nic i to cestování časem za účelem měnit minulost, když ta budoucnost i po zničení všeho, co by k ní mohlo vést, stejně vznikne... ----- Kéž by radši vznikl film, který sleduje, jak se John Connor v budoucnosti (tak, jak je vyobrazena v prvních dvou dílech, ne ta v Salvation) stane vůdcem lidského odboje a jak nakonec pošle Kylea Reese do minulosti - kruh by se krásně uzavřel. ----- Tady jsou zase jenom fragmenty, co se vizuálem blíží spíš šedému Salvation. Malé bezvýznamné plus u mě mají tvůrci za pokus vytvořit nové zajímavé typy terminátorů. I když Gabriel Luna nepůsobí tak hrozivě jako Arnold a Robert Patrick. Tady by asi mohli dosadit kohokoliv a výsledek by vyšel nastejno. Ze zbytku osazenstva pro mě překvapivě nejlíp vyšla Linda Hamilton, vůči jejímuž návratu jsem byla nejvíc skeptická a nechci, aby to znělo nějak hanlivě, ale je vidět, že zestárla. Návrat Arnolda byl celkem ok, dokud jsem nedozvěděla, že potom, co jeho terminátor zabil Johna Connora, tak si našel rodinu a z pocitu viny začal Sarah pomáhat. Ano, jisté "polidštění" tu bylo i ve dvojce, ale tam byl Arnoldův T-800 přeprogramován lidmi. Samozřejmě po vzoru dvojky všechny zachránil a hrdinsky "zemřel" s hlavním padouchem. ----- Nové postavy mě nezaujaly. Grace byla taková zvláštní, ale vyloženě mi nevadila. Jen si myslím, že bez ní by to v klidu šlo taky. A Dani? Půlku filmu je ustrašená, neschopná boje, pak najednou jako lusknutím prstů obrátí a vrhá se do boje. ----- Zajímalo by mě, na co přesně šlo těch 185 milionů dolarů. Ne, že by CGI bylo vyloženě špatné, ale většina akce se odehrává ve tmě a vůbec i za menší peníze se dají podle mě předvést zajímavější věci. P.S.: Kolik za těch pár vteřin doslat Edward Furlong? 6/10

    • 5.11.2019  23:15
    Le Mans '66 (2019)
    *****

    Nevyhnu se srovnávání s Rivaly, protože Rivalové jsou moje srdcovka. ----- Rivalové nakonec překonáni nebyli, ale ne zase, že by Le Mans ’66 zůstal daleko za nimi. Jen dojel do cíle druhý. Příběh Rivalů mi sedl víc. Přišel mi trochu zajímavější a to napětí mezi soupeřícími stranami bylo dle mého výraznější, „hmatatelnější“, víc mě to zasáhlo. To Le Mans ’66 je víc jednostraný, „ti zlí“ jsou v něm daleko méně častěji než hlavní dvojice Miles a Shelby a SPOILER zajímavé je, že spíš než jako Ford v Ferrari (dle originálního distribučního názvu) mi to přišlo jako Ford v Leo Beebe, jelikož Beebe tam byl největší osina v zadku a snažil se brzdit úspěch hlavní dvojice. Konec SPOILERu. V tomto případě tak možná k filmu víc sedí český distribuční název. Bale i Damon byli mimochodem super, skvěle se doplňovali, chemie mezi nimi fungovala a sledovat je spolu byla radost. Ani vedlejším rolím nejde nic vytknout, potěšil zejména Punisher (Jon Bernthal). ----- Rivaly mi připomínal i soundrack, hlavně jedna skladba co se objevila na začátku a na konci před titulkama, snad nebyla hlavní… Vizuál je bez chyby, jen by mohli použít víc dobových záběrů, které v Rivalech skvěle doplňovaly „nový“ materiál a navíc na nich bylo vidět, jak ve skutečnosti vypadali protagonisté – zde je jen jedna dobová fotografie, navíc jsou na ní Miles i Shelby z profilu a v helmách, takže stejně není nic poznat. P.S.: Ten konec je skoro k nas*ání, ale jestli to bylo opravdu podle skutečnosti, tak budiž. P.P.S.: Ukradení stopek Italům a ty ohnivý (no dobře, žhavý) kola byly super. 9/10

    • 30.10.2019  13:03

    Dojmy z konce seriálu částečně napraveny. Proč jen částečně? Jak už tu padlo, ze začátku je to bomba plná akce, která se nikde nezastavuje a emoce se řeší spíš jen okrajově. Pak se ovšem film vrátí k filozofování a pocitům a prožívání postav a jsme tam, kde jsme na konci seriálu byli. Naštěstí s lepší animací a o něco menším zaměřením na Shinjiho, jehož otravnost pro mě zde dokonce překonala Asuku (ta mě naopak překvapila během jednoho souboje). Možná by neškodilo být trochu doslovnější - nemám sice ráda, když tvůrci zbytečně vodí diváka za ručičku, ale tady je to občas tak... matoucí, překombinované, že by pár slov neuškodilo. Pokud nemáte rádi film 2001: Vesmírná Odysea, tady Vás čeká minimálně zklamání. 7/10

    • 30.10.2019  11:10
    Šinseiki Evangelion (TV seriál) (1995)
    ****

    Je dobré, když má seriál propracované postavy a dokáže se aspoň na chvíli zaměřit i na jejich pocity a prožívání, a diváci tak mají možnost se s nimi ztotožnit a víc jim tak fandit. Jenže nic se nemá přehánět. A tak, i když má seriál jen 26 epizod, díky častým rozborům pocitů a prožívání hlavních i vedlejších (!) postav, se děj neuvěřitelně táhnul a posouval jen velice pomalu. Zezačátku jsem si říkala fajn, nějak to přežiju, když bude dostatek akce a dozvím se něco navíc, ale jak se i v těch „rozborech“ začalo pořád opakovat to samé, začala mi docházet trpělivost. Vrchol přišel u posledních dvou epizod… Upřímně… to snad není možný, takovej pojeb diváků! Proč to sakra točili? Vyšlo to úplně nastejno, jako kdyby prostě skončili 24. epizodou – všechen dosavadní děj jde do hajzlu a seriál se naplno ponoří do psychologických rozbor postav a do toho je tam takovýho divnýho filozofování, že to otrávilo i mě jakožto studentku filozofické fakulty. ----- Možná by to bylo snesitelnější, kdybych si postavy oblíbila. No dobře, některé jsem měla ráda, bohužel ne ty úplně hlavní. Jasně, hlavní hrdina je puberťák, ale občas mi to jeho hysterčení a nerozhodnost lezla na nervy a nenašla jsem u něj žádnou vlastnost, díky které bych si ho mohla oblíbit. To samé s Asukou, která mě většinu času rovnou štvala a já si užívala každou minutu, kdy nebyla na obrazovce. Ano, Shinji se možná občas zachoval jako idiot, ale nemusela to zopakovat 150krát! Rei sice nebyla otravná svým chováním, jenže byla tichá až moc, taková tichá zabijačka v pozadí, co poslouchá na každý slovo. Asuka asi měla pravdu v tom, že Rei je v podstatě jen loutka... I přes spoustu chyb, které má, se mi nejvíce líbila Misato Katsuragi. Měla jasnou, srozumitelnou motivaci, šla za svým cílem, nevzdávala se, měla odvahu. Ani to, jak často řešili její vztah s Kajim, mi tak nevadilo. Bavil mě také tučňák Pen Pen nebo Shinjiho spolužáci, i když mi přišlo, že tam byli jaksi navíc. ----- Děj byl oproti postavám rozhodně zajímavější. Nebyl to úplně „tah na branku“ jako u jiných seriálů (tj. úplně mě to nevtáhlo), ale hodně epizod bylo sakra napínavých – hlavně díky tomu, že tvůrci vymysleli nějaká pravidla a omezení pro titulní (bio)roboty (třeba napájení). Tady mě zase mrzelo, jak epizodický občas děj byl – prostě zničit Anděla, jen za jiných okolností. Navíc kvůli tomu konci jsem nedostala všechny odpovědi, snad aspoň tohle napraví film. ----- S výjimkou posledních dvou epizod se animace povedla a na svůj věk nevypadá vůbec špatně. Jen některé záběry jsou dost epileptické nebo jak to říct… nepříjemné na pohled – hlavně ty náhledy do prožívání postav… nezajímalo mě to u Shinjiho a u Asuky už vůbec ne… ---- Poslední poznámka se týká postavy Kaworu Nagisy – proč tam byl jenom jednu epizodu, když byl pro děj evidentně zásadní? Celkový dojem nakonec za 7/10.

    • 29.10.2019  10:23

    Nedoporučila bych dívat se na tenhle film před jídlem nebo jakoukoliv společenskou akcí, kde bude třeba raut anebo před tím, než si uděláte "hezkej večer". Film nejspíš zasáhne i milovníky knih. A to se přitom celý odehrává jen na několika málo místech a většinu času (aspoň tak mi to přišlo) se děje pořád to samé, jen se mění den na jídelním lístku. Až po "odhalení" se děj začne posouvat a občas je to fakt síla. Do toho ještě ta barevná stylizace, kdy restaurace je červená tak, jako by byla politá krví a kuchyň zase občas vypadá jak zadní dvůr nějakého supermarketu. Ale nejvíc mi v paměti utkvěl asi hlavní hudební motiv, u některých scén jsem měla skoro husí kůži. 7/10

    • 26.10.2019  18:19

    Už komiksu jsem na Databázi knih dala plný počet, a tak jeho rozpohybování, které je ve 162 minut dlouhé verzi zbaveno těch částí (ano, mám na mysli zejména Příběhy Ćerné lodě), které mi při četní komiksu vadily (nepřekročila jsem je z úcty k autorovi), nemůžu jinak, než nadělit plný počet i zde. Lze namítnout, že jde „jenom“ o rozpohybování komiksu se skvělým obsazením, herci a soundtrackem, kde nějaká přidaná tvůrčí vize je vlastně jen Snyderův vizuál a zpomalovačky. Nabízí se tedy otázka, jak by Watchmeni vypadali, kdyby je točili Nolan nebo třeba Matthew Vaughn, anebo jiný režisér se specifickým přístupem k (audio)vizuálu, jakým je např. Joseph Kosinski. Nechci Snydera nějak shazovat, ale mám pocit, že tady měl opravdu štěstí při výběru látky, kterou chtěl adaptovat a zároveň je štěstí, že se rozhodl ji nijak zásadně neměnit. 9/10

    • 17.10.2019  21:49
    Joker (2019)
    ****

    Velmi dobrá one-man show. Phoenix se v mnoha scénách překonává a jelikož vím, jak na člověka dokáže zapůsobit jediný herecký výkon, chápu, proč se Phoenixův Joker těší takové oblibě. Za sebe ovšem musím zmínit několik ale: To největší je asi smích. Sice má Arthur nemoc, při které se nekontrolovatelně směje, ale mě ten smích nikdy nepřišel úplně opravdový, nikdy jsem neměla pocit, že by začal tak lehce, tak samovolně, jako by se Phoenix/Arthur nutil nekontrolovatelně smát. Opravdu nejsem takový cynik, ale pravda je, že Joker ve mně po dobu sledování vyvolával depresivní náladu. Temné prostředí, zlí lidé, ponurá vážná hudba (někdy až moc nahlas, obávám se, že napodruhé a mimo kino by účinek nemusel být stejný) a nejprve smutný a pak hodně zlý klaun. Schválně jsem nenapsala a pak šílený klaun, protože mi nepřišlo, že by se během filmu nějak zásadně měnil, šílený byl už od začátku a my vlastně jen čekali, co způsobí definitivní proměnu. Tohle čekání mě na začátku lehce nudilo, zajímavé věci se začaly dít až od blíže nespecifikovaného výstřelu. I tak mi ale přijde, že ten vrchol, na který mě tvůrci celý film vnadili, tak úplně nepřišel. Neřeším teď, jestli je film věrný komiksům, dávno jsem věděla, že nebude (možná je I škoda, že tvůrci možnosti odchýlení se nevyužili trochu víc, především jedna dějová linie mohla být ještě zajímavější). ----- Lehce nevyužitá mi přišla Zazie Beetz, bohužel se ukázalo, že ne všechny scény s ní jsou skutečné (ovšem musím uznat, že rozeznat je od reality se mi nepovedlo, zjistila jsem to díky ději filmu až později). ----- Možná vidím něco, co tam není, ale dle mého se tvůrci Jokera snažili i o sociální kritiku, ale v tomto případě bych doporučila spíš jihokorejského Parazita ----- Přes všechny poznámky jsem za takový projekt ráda, rozhodně raději tohohle Jokera než předloňskou Ligu spravedlnosti. 8/10

    • 14.10.2019  23:01

    Jako malá jsem Pokémony milovala, pamatuju si to šílenství, kdy jsem s ostatními měnila kartičky, měla figurky, plyšáky, jak jsem vstávala asi v šest ráno, abych Pokémony neprošvihla na Jetixu… To všechno bylo tehdy hrozně super, ale nikdy jsem nijak netoužila po live action adaptaci. Přesto jsem doufala, že by Detektiv Pikachu mohl oživit nostalgické vzpomínky na dětství a podle trailerů to navíc vypadalo zábavnou blbinu s roztomilým mluvícím Pikachu. Bohužel ani má nevelká očekávání nebyla naplněna. Mluvící Pikachu je sice fajn, ale občas mě ty jeho kecy otravovaly podobně jako hlavního lidského hrdinu. Co je ještě horší, ani lidský hrdina si nezískal moje sympatie, zde ovšem vlivem hereckého (ne)výkonu Justice Smitha, jemuž jsem ty emoce a vypořádávání se s traumaty nevěřila. K tomu ani vlastně nic nedovedl zařídit sám, všechno k němu přišlo samo. Pomohlo by, kdyby byl zajímavý třeba příběh. Ani tady se nezadařilo, příběh je nezajímavý (viděla jsem už lepší story o hledání otce a odcizení otce a syna) a celkem předvídatelný, i když finální twist mě, musím uznat, zaujal. ----- Live action verze některých Pokémonů jsou povedené a někdy i dost roztomilé, ale zase někteří Pokémoni měli zůstat ve své animované podobě – někteří se tam „nehodili,“ byli spíš jak rozpohybované modely, jako jsou třeba v DinoParku (konkrétně Charizard). Aspoň efekty při jejich soubojích (kterým bylo žalostně málo) se povedly. I soundtrack ušel, výrazný byl ovšem jen v pár scénách. ----- Nakonec teda tři hvězdy. 6/10

    • 9.10.2019  12:22
    Elfen Lied (TV seriál) (2004)
    *****

    Upřímně nechápu, co na tomhle seriálu tolika lidem tak moc vadí – viděla jsem už o dost nechutnější věci (nejen z Asijské produkce) a ani si nemyslím, že by se jednalo o nejkrvavější anime (v Berserkovi je tý krve dle mýho daleko víc, vlastně i tý nahoty). Nebo je snad takové množství lidí pohoršeno tím, že se hlavní hrdinka v jedné scéně počůrala? ----- Nevím, jak popsat pocity z tohohle anime. Na to, že má Elfen Lied jenom 13 dílů mi seriál utekl celkem pomalu. Velkou část epizod jsem až tak emočně neprožívala a některé postavy (Yuka, Mayu) a s nimi spojené scény (např. vše okolo toho, že Yuka miluje Koutu) mi občas přišly i zbytečné, ale i tak Elfen Lied nikdy úplně nedošel dech a když jsem to nečekala, přišla sakra silná scéna nebo flashback odhalující minulost a motivace jednotlivých postav (za mě vede Kuramův příběh a minulost Kouty a Lucy). Vytkla bych ještě na můj vkus až příliš časté opakování ústředního hudebního motivu – ne, že by byl špatný, ale takhle to vypadá, že víc skladeb nebylo na skladě (pokud došly peníze, chápu, pokud je to lenost tvůrců, zlobím se). Mrzí mě i ten otevřený konec, mám radši, když se vše hezky uzavře, ale co se dá dělat. Uvítala bych další sérii, minimálně proto, abych se dozvěděla, co vlastně měl ředitel (ne, Kurama, kterého tak taky oslovují), v plánu. Úplně bez připomínek zůstává jen animace, to prostředí nakreslili fakt nádherně. ----- I přes všechny vady ovšem Elfen Lied stojí za zhlédnutí. Takový zážitek Vám asi moc seriálů jen tak neposkytne. 9/10

    • 4.10.2019  19:55
    Parazit (2019)
    *****

    Naprostý úžas. To je to, co se jako první dostavilo po skončení Parazita. Něco tak skvělého jsem neviděla už hooodně dlouho. Nic kromě zdejšího oficiálního krátkého obsahu jsem si o filmu nezjišťovala (neviděla ani jedinou ukázku z filmu). Jen jsem slyšela, že je to prý nejzábavnější vítěz festivalu v Cannes od dob Pulp Fiction. A když nějaký film vyhraje Cannes, s*ačka to být nemůže. Očekávání tedy nebyla malá, ale Parazit je nejen, že naplnil, on je mnohonásobně překonal, vlastně je rozdrtil. ----- Takhle skvělá kombinace žánrů se jen tak nevidí! Ano, Parazit je zábavný, přesně jak lákají upoutávky a plakáty, ale pak se to najednou zlomí, a i když jsem jistý zlom čekala už od začátku, stejně mě naprosto dostal. Všechny mé odhady a predikce, kam by se děj filmu s takovýmto námětem mohl ubírat, byla rozmetána a já se nestačila divit. Po zlomu už to není komedie ani trochu, stane se z toho drsné drama, vlastně spíš thriller, nechybí tu napětí a brutalita, za jaké by se dle mého (nepříliš mnoha zhlédnutými horory ovlivněného názoru) nestyděly ani horory. ----- Aby nedošlo k omylu – Parazit není jen komedie, co se zvrhne v thriller. Pokud totiž hledáte chytré filmy s přesahem, tady jste správně. Nejvíc viditelné jsou v tomto směru asi srovnání + střet dvou hodně odlišných společenských vrstev, které nejvíc ovlivňují chování postav. A na mě rozhodně zapůsobily tak, jak nejspíš měly – ti z horní bohaté vrstvy mi připadali jako ti špatní – snobové, kteří si nevšímají těch dole a odmítají s nimi vůbec jednat, a ti ze spodní vrstvy jako ti „dobří.“ Úvozovky proto, co byli ochotni udělat, ale nechci spoilerovat. Pak je tu např. i motiv odhodlání a vůle vydržet a překonávat utrpení. Osobně mě potěšila i ukázka rodiny, která spolu dovede takhle držet. ----- Ústřední rodina je skvěle napsaná, fakt jsem jim fandila a herce musím pochválit. Já jsem teda neměla problém rozeznat, kdo je kdo, a to od samého začátku. Pokud s tím budete mít problém, tak si myslím, že po chvíli si také zvyknete, ono i když se to na první pohled nezdá, jednotliví herci jsou celkem dost odlišní. Mimochodem představitel pana Parka mi připomínal herce Gabriela Lunu (Ghost Rider z Agentů S.H.I.E.L.D.u nebo nový Terminátor). ------ Zdá se, že technická stránka tu nehraje až takovou roli, ale všimněte si např. rozdílů nasvícení mezi bytem ústřední rodiny a luxusním domem rodiny pana Parka. Soundtrack vynikající, občas skoro jak z akčního filmu. ----- Zasloužený vítěz Cannes, běžte na Parazita do kina! 10/10

    • 2.10.2019  22:34

    Suverénně nejslabší díl série. Příběh nedojímá ani nešokuje (aspoň mě ne). Jasně, několikrát se rozloučíme, ale pak se zase setkáme jo, takže v klidu draci nikdy tak úplně neutečou. Aspoň přidali pár nových druhů, jenže ani o těch jsme se nic nedozvěděli. Ani tom skrytém světě, co vypadá jak dračí Pandora, jsme se v podstatě nic nedozvěděli, jen jsme se proletěli něčím, na čem si animátoři jistě dali spoustu práce. Podle mě zbytečně. Záporák škoda slov. Tuctový a skoro stejný jak z dvojky, i když jaký jiný cíl by záporák v téhle sérii mohl mít než ovládnutí světa, pomstu nebo vyhubení draků? Určitě by se dalo něco vymyslet, ale tvůrci si nejspíš řekli "ne, kašlem na to, prostě to nějak uzavřem." Jediné, co zůstalo při starém, je audiovizuál. Jenže draci mají navíc. 6/10

    • 27.9.2019  12:54
    Star Trek (TV seriál) (1966)
    ***

    „Je mrtvý, Jime.“ Dlouho jsem přemýšlela, čím začít tento komentář, pak mě ale napadlo: co třeba nejčastěji používanou větou v seriálu? Nejdřív jsem neměla v úmyslu se podobné věci zaměřovat, ale tuhle větu jsem slyšela snad v každé druhé epizodě. Ano, různé postavy (nejvíc z posádky Enterprise) ve Star Treku umírají jak na běžícím pásu… a tak nějak mi přišlo, že se to moc neřešilo, třeba v seriálu Star Trek: Enterprise byl humbuk kolem každého jednotlivého mrtvého člena Archerovy posádky, kdežto tady si Kirk prostě jen vyslechne větu z úvodu mého komentáře a jde se dál… ----- Ty triky jsou na dnešní dobu úsměvné (aneb papundekl na každém rohu), to musím uznat, ale při hodnocení je třeba si uvědomit, že je to víc než padesát let starý seriál a brát tak v potaz kontext doby. Obraz náhodou dobrý a představa tvůrců o podobě moderních přístrojích podle mě není vůbec špatná a celkem se i trefili. Model Enteprise je hezký – ano model, protože na průletech Enterprise vesmírem je nejvíc vidět zastaralost triků – to, že je to jen model pronesený kolem nakresleného pozadí musí být do očí i netrénované oko. ----- Na technické stránce mi nejvíc vadila hudba - přijde mi příliš hlučná a špatně načasovaná a celkově se moc nehodící. K tomu neustálé opakování jen pár motivů, což je problém, když si je zrovna neoblíbíte. ----- Podobně jako hudba mi vadí i to, že většina mimozemských ras má lidskou podobnost (rozvedu níže) – když si vezmete třeba Planetu opic z roku 1965, tak se zde s maskami až na pár výjimek moc nevyhráli. ----- Hlavní postavy (jak charaktery tak herecké obsazení) mám radši v jejich mladší verzi z roku 2009 (jen u Spocka je to sporné, protože výkon Leonarda Nimoye je naprosto skvělý), což je možná tím, že jsem novou verzi viděla jako první. ----- Co se týče hlášek o warpu (zde tedy „warp faktoru“), laserech, transportéru atp., od jiných Star Treků se to moc neliší, zde to ale působní víc fantastkně a naivně. To, že zdejší vize budoucnosti je i přes občasné konflikty např. s Romulany nebo Klingony nereálně idylická, radši nerozvádím – snad jen řeknu: podívejte se na dobu vzniku seriálu a navíc to není zdaleka největší problém seriálu. ----- Mohou následovat SPOILERy: ---------- PRVNÍ série má především epizodický charakter, kde na sebe jednotlivé epizody nenavazují – k vyššímu hodnocení by alespoň lehké propojení určitě přispělo (osobně mám radši propojené než epizodické seriály). Epizodičnost je však nejmenším problémem první série. Zápletky větší části jednotlivých epizod totiž i tak zajímavé a obsahují dobré myšlenky, kdy scénář a dialogy nejsou jen snůška hovadin. Bohužel jsou epizody přetažené a jednoduché, byť zajímavé zápletky ztrácí na atraktivnosti. Ale ještě horší je to, že se během série zápletky a scénáře poměrně často opakují – např. v ohrožení je jenom kapitán a vždy musí na nějakou planetu přijít sám, kdy na něm chtějí experimentovat nebo se posádka dostane na planetu, kde záhadným způsobem přežili dlouhá léta lidé → posádka je infinkována či jinak ohrožena, je tu časový press (limit, než dojde ke zkáze), většinou zbyde jen pár jedinců, kteří to vždy vyřeší… Některé epizody jsou pak rovnou zbytečné (např. epizoda o planetě dětí nebo začlenění neodvysílaného pilotu do kánonu, kde se na ten pilot v podstatě díváme podruhé). Přes všechny výtky ovšem tato série ode mě získala čtyři hvězdičky, protože mě bavila na tu dobu skvělá audiovizuální stránka věci a postavy, hlavně pan Spock, jednoznačně nejlepší postava seriálu. ---------- DRUHÁ série je ze začátku hlavně kecací, akce je pomálu, což se v průběhu změní jen málokdy. Epizody jsou opět přetažené, těch padesát minut je na většinu zápletek prostě moc. Většina epizod mě spíš nebavila a vysloužila si jen průměrné tříhvězdičkové hodnocení. Stejně jako přetaženost epizod musím zkritizovat i nadměrný počet, s čímž souvisí přílišné opakování jednotlivých zápletek (např.: mocná bytost - už poněkolikáté vidím návštěvu civilizace, která uctívá nějakou bytost, která je ovládá a posádka Enterprise to musí změnit, pak bytosti bez fyzického těla, a obzvlášť mě nebaví epizody, kde mimozemšťané vypadají přesně jako lidé a jejich společnost je podobná určitému období lidských dějin (např. Římské impérium, Chicago 20. let 20. století, Nacisti) – jen laciný způsob, jak se vyhnout něčemu zajímavějšímu, přitom se v této sérii objevili i Andoriané nebo Tellarité. Návrat Mudda mě na rozdíl od jiných zdejších uživatelů nepobavil, ale spíš otrávil. Oproti tomu např. epizody s Tribbly nebo stárnoucí posádkou Enterprise byla lidově řečeno velká prdel. Sérii celkem zachraňují postavy a práce s nimi. Třeba Spocka pořád žeru a vidět ho emocionálně rozhozeného bylo zajímavé. Ještě hezčí bylo vidět ho, jak má radost (dost možná nejhezčí okamžik celého seriálu). Oceňuji i hodně prostoru pro Scottyho a Chekova nebo neustálé rozepře mezi Spockem a McCoyem. Nejlepší na celé sérii ovšem byla epizoda Zrcadlo, zrcadlo – stejně jako u dvojdílu v seriálu Enterprise platí, že bych v tomhle stylu chtěla vidět celý seriál nebo rovnou celé univerzum, třeba by mnozí odpůrci na fenomén Star Treku změnili názor. ---------- TŘETÍ série: již byla z většiny utrpením a přestože má ode mě stejné hvězdičkové hodnocení jako ta druhá, zde je dojem jednoznačně horší a je to na hranici se dvěma hvězdičkami. Proč? I když se i v minulých sériích opakovaly zápletky (nebo byly velmi podobné), pořád se našlo dost nadprůměrných dílů, na které budu ráda vzpomínat, a především tu byla skvělá práce s postavami, díky kterým se ty přetažené díly daly přežít. Ve třetí sérii však ani postavy nezachránily, protože vidět je po desáté ve stejné situaci (opakovaně se setkávají s mimozemskými verzemi různých období lidských dějin – hezký podvod na diváka, který čeká další ukázky téhle utopické „budoucnosti“- s mocnými bytostmi, které stejně nakonec nějak porazí, nebo odpoví na nouzový signál, který je ovšem falešný a Enterprise je tak zpravidla obsazena a buď jí hrozí zničení nebo cesta někam do hajzlu) už se u takto sympatických postav omrzí, jelikož zde nedochází (až na hrstku epizod) k vůbec žádnému vývoji charakterů nebo k výkyvům z normálu (stereotypu). Co mi pak hodně vadilo, bylo, že jakékoliv potenciálně zajímavé linky, které by postavy mohly změnit (např. Kirkovo dítě) byly vždy utnuty hned v zárodku. Fascinující je, že Enterpirse naráží výhradně na planety podobné Zemi, kde žijí buď lidští kolonisté nebo mimozemšťané vypadající jako lidé bez pozorovatelných změn – jako by maskéři dali hromadně výpověď. Největším utrpením všem byly epizody, kde se hlavní postavy chovaly vyloženě trapně, byly nuceny dělat trapné věci a pak epizody s dětmi, ty jsem nesnášela již v předchozích sériích, zde mi už pěkně pily krev… Víc jak tři epizody za den již pro mě představovaly až příliš velkou zátěž, avšak TOSce jsem věnovala již příliš mnoho času a chtěla bych se posunout dál… ---------- Celkové hodnocení mi vyšlo na průměrné tři hvězdičky. Po slibné první sérii seriál spadl (nejspíš hlavně kvůli své epizodičnosti) do nudného neustále opakujícícho se stereotypu, kdy to vypadalo, že se na to půlka tvůrců jednoduše v*srala a zbytek už byl líny vymyslet něco nového a zajímavějšího. Jistě, mnohé díly jsou opravdu skvělé a kultovní status si zaslouží, jenomže jejich počet je v porovnání s tím zbytkem žalostně malý. Chci vidět Jima, Spocka, Kostru a Scottyho v lepších příbězích, tak snad mě první Star Trekovské celovečeráky v tomto ohledu nezklamou. 6/10

    • 20.9.2019  19:12

    Opakování nemusí být ve filmu nutně špatná věc, podstatné je, když se objevuje i variace a nejlepší je, když si řeknu - "Jo, tohle je podobný, jak jedna předchozí scéna, ale není to stejný a ta změna je zajímavá." U Ptáčete jsem měla jeden zásadní problém - kvůli tomu, jak je film dlouhý a je rozdělen do kapitol, je tu hrozně vidět, že všechny kapitoly jedou podle stejného mustru - kluk je s někým, ten někdo, kdo mu nejdřív pomohl, se ukáže jako hovado, kluk se s ním nepohodne, vidí násilí/spáchá násilí a odejde. Sice se to děje s jinými lidmi a na jiných místech, ale už tak po třetí kapitole jsem tušila, jak ty další asi skončí. Pocitu rozkouskování a neustálého opakování jedné dějové kostry napomáhají i zatmívačky, které tam byly na můj vkus až příliš často a upřímně si už ani nevybavím jiný typ střihu. To je podle mě škoda, film by pak působil víc jako jeden celek, byl by plynulejší. ----- Ptáče disponuje opravdu povedeným obsazením a kvalitními hereckými výkony (Petra Kotlára může čekat slibná kariéra, pokud si to nepokazí jako již mnoho dětských hereckých hvězd), ovšem mrzelo mě, že se v něm většina herců (zejména těch slavnějších) ohřála jen na pár minut (někdy i míň, třeba Pavel Kříž se objeví tak na 30 sekund). Kromě hlavního hrdiny mě překvapila i Jitka Čvančarová, a to hned dvakrát: poprvé svým výkonem zde, přiznám se, že jsem jí nejdřív nepoznala, a podruhé tím, že vůbec vzala roli v takovém filmu, když většinou vidím, že hraje akorát v komediích (třeba teď hraje ve zde již "černé" komedii Román pro pokročilé). ----- Fakt by mě zajímalo, jak přesně probíhalo natáčení, když Petr Kotlár nesměl na projekci svého filmu kvůli násilí. I když třeba to tolikrát zmiňované násilí ne vždy přímo viděl, nějak přece museli zařídit, aby z něj dostaly určité výrazy emocí, ne? Nicméně, to násilí není takové, jak jste si po přečtení ohlasů z Benátek nejspíš mysleli. I já potvrzuji, že většina násilí se odehraje mimo záběr - to nejdrastičtější na ostro nikdy neuvidíte, jen uslyšíte zvuky. Při projekci jsem si říkala, že už jsem v tomto ohledu viděla daleko horší věci ve filmech. Proto taky nechápu ty odchody ze sálu. I když za to možná může psychika. Tenhle film je tak možná zkouškou, co jste ochotni snést jako násilí ve filmu - fyzické, ale i psychické. Vedle vynikající kamery je tak na filmu fascinující ještě jedna věc - proměna hlavního hrdiny z ustrašeného šikanovaného chlapce v necitlivého vraha. Jen by ta proměna nemusela nýt tak násilně rozkouskována. P.S.: Jsem opravdu ráda, že se v kinech objevil český (nebo aspoň českého režiséra) film tak odlišný od zbytku české produkce posledních let, která zde až na výjimky končí v černých číslech. 8/10

    • 19.9.2019  18:55
    Ad Astra (2019)
    ****

    V náznacích se mohou objevit SPOILERy: Audiovizuálu se nedá nic vytknout, je to pastva pro oči (skvěle zvládnutá kamera i střih) a i soundtrack je dobrý, avšak i přesto mě soundtrack lehce zklamal. Ne, že by nebyl hezký, špatně znějící nebo nehodící se, jen jsem od něj čekala daleko víc - větší rozmanitost, větší ráz, který by i jinak klidnějším záběrům dodal nějakou velkolepost nebo "epičnost" a emoce (což se skvěle povedlo u jiných podobných vesmírných sci-fi jako jsou Interstellar nebo První člověk). O emoce se dle mého nejlépe postaral Brad Pitt a jeho postava Roye McBridea, jehož nejen fyzická, ale i emocionální cesta za svým otcem mi připomněla pátrání Sama Flynna po otci v Tron: Legacy (všimněte si podobností - otec se ztratil, syn má pocit, že jej opustil, a mezi otcovým zmizením a synovým pátráním uběhla doba 27 let). Pitt to zahrál skvěle, jeho emoce byly uvěřitelné a já s jeho postavou soucítila, v některým momentech mi ho bylo dokonce i líto. Líto mi ho bylo i kvůli vývoji jeho vztahu z otcem, to nebylo zrovna hezké. Postavu Royova otce jsem měla chuť profackovat. V tomhle je podle mě Ad Astra zase dál než třeba zmíněný První člověk se svými (extrémně) chladnými postavami. ----- Ačkoliv se jedná o sci-fi, mnozí jistě ocení tu reálnost cestování ve vesmíru - klidně bych si dovedla přestavit, že v "blízké budoucnosti" to takhle bude opravdu vypadat (ne jako u prvních X-Menů, jejichž "blízká budoucnost" je už mimo). Doufám tedy, že při hledání života mimo Zemi nezažijeme podobné zklamání jako hrdinové tohohle filmu. I já jsem popravdě trochu zklamaná z toho konce, trochu jsem si přála konec ve stylu knihy Metro 2033, jejíž mou vysněná filmová adaptace se konečně hýbe kupředu. ----- Škoda, že se neobjevilo více strhující akce ve stylu té honičky na lunárních vozítkách na měsíci (a i téma bojů o měsíční území zůstalo lehce nevyužité) - i když ani tato honička se neobejde bez výtky - v těch skafandrech, obzvlášť, kdy měli astronauti na helmách nasazený solární kryt, nebylo občas poznat, kdo je kdo, a když to někdo schytal, chvíli jsem nevěděla, kdo to byl. K nepřehlednostem dochází i u některých flashbacků, přestože tu snaha o výraznější oddělení (pomocí odlesků světla a starého obrazu) od "současnosti" je. ------ Z vesmírných filmů i přes všechny výtky určitě jeden z těch lepších, u nějž se i trochu těším na případné další zhlédnutí za pár let, ale trochu se bojím, že prožitek z filmu už nebude takový. 8/10

    • 17.9.2019  23:41

    Na Lelouche Akito sice nemá, i tak je le tento spin-off velmi povedený. Komentář jsem si šetřila až k poslednímu dílu, jelikož souhlasím s názorem, že by to tu mělo být jako jeden seriál. Ale zpět k hodnocení: ačkoliv jsem to po prvním díle nečekala, postavy jsem si postupně hodně oblíbila a zajímaly mě jejich osudy, ať byly místy jakkoliv divné (např. babky u řeky). Vztahy mezi nimi působí uvěřitelně (hlavně zajímavě pojatý vztah dvou bratrů) a právě v posledním díle to vyvrcholí epickým finále (se skvělou akcí). Do toho je tu opět Geass a je opět jiný než v sérii o Lelouchovi. Mimochodem, jakkoliv mám Leloucha ráda, zde ty vsuvky s ním působily celkem zbytečně, spíš bych je nějak zakomponovala do hlavní série. Vlastně je škoda, že tahle série není přímo spojená s tou Lelouchovou - seriál by se tak prodloužil a příběh ještě vylepšil. 9/10

    • 15.9.2019  14:33
    Automata (2014)
    **

    Tohle dělá kyberpunku ostudu (nechápu, proč tady ten tag je, ale u Altered Carbon ne). Robot, u kterého se jinak vyvine program, nejlépe směrem k lidskému myšlení, kde už jsem to jenom viděla... Jistě, myšlenka ve sci-fi poměrně častá, zde ovšem k uzoufání nezajímavě a neoriginálně zpracovaná. K tomu Banderas tady vypadá hrozně (ne, že bych jinak byla fanynka) a v celým filmu je víc šedý než na starým panelákovým sídlišti. Ani design robotů není nijak oslnivý (myšleno obrazně i doslova). 4/10

    • 10.9.2019  16:08
    Code Geass: Hangjaku no Lelouch (TV seriál) (2006)
    *****

    Moje první mecha a hned taková pecka! Mohla jsem sáhnout po starších kouscích, ale Code Geass mě ze všech prohlížených profilů zaujal nejvíc, ať už grafickou stránkou (mám dojem, že zrovna CLAMPovská animace patří k těm, které nesednou každému), obsahem nebo podobností s Death Note . ----- Nejdřív jsem si myslela, že tenhle styl kresby postav asi nebude úplně můj šálek čaje, ale ani mi to moc nevadilo a všechno okolo bylo nakresleno krásně – třeba na souboje mechů je radost pohledět: pokud vás baví souboje v Transformers a Pacific Rim, ale chcete k tomu napínavý, zajímavý a komplexní příběh plný hlubokých myšlenek a úvah, je Code Geass přesně pro vás (kritika příběhu Tranformers se netýká prvního dílu, ten mám hodně ráda, ale pak už to šlo do kytek). Možná je to jen nezkušeností s mecha anime, ale že se budu víc soustředit na dialogy a na děj (a občas i kvůli tomu přetáčet nazpět) než na souboje robotů, to jsem nečekala. Příběhy o přátelích mám hodně ráda a pro ty, kdy se z nich stanou nepřátelé mám speciální slabost, asi proto, že se v nich může stát cokoliv – zrady, udobření, souboje. Tady je to navíc i ten případ, kdy jde i o souboj ideálů a volby metod, jakými vytyčeného cíle dosáhnout (podobně jako v X-Menech). Neméně potěšily i filozofické úvahy nad nesmrtelností a tím, co to vlastně je a co znamená „žít“ nebo úvahy o lhaní a přetvářkách. Za pozornost stojí i drobnosti jako třeba postava Anyi, která je závislá na svém „mobilu“ nebo co to vlastně bylo – tady tvůrci Code Geass předpověděli budoucnost. A možná i tak trochu předpověděli Brexit (v seriálu je Britské impérium proti EU). Mimochodem pokud chcete změnu v podobě padoušského státu a jste ochotni překousnout, že je to Británie, Code Geass vás opět potěší. Ještě mě napadlo, jestli snaha o osvobození Arei 11 (neboli Japonska) není anekdotou na boj USA o nezávislost (ale to je jen hrubý odhad). ----- Tady je pro pochopení potřeba dávat pozor, stejně jako u šachů, čímž se dostávám k věci, kterou Hromino již zmínil ve svém komentáři – po tomhle seriálu máte chuť zahrát si šachy, ať už je hrajete nebo ne. Já je aktivně hrála naposledy na základní škole, ale i tak jsem zalitovala, že už doma nemáme ani ty malé cestovní magnetické. Kromě šachů je tu další výrazný prvek táhnoucí se celých seriálem – pizza, přesněji Pizza Hut. Tak jako jsem často měla při sledování chuť zahrát si šachy, měla jsem stejně tak chuť dát si pizzu, bohužel jsem si pro ni kvůli časové vytíženosti tímto seriálem nestihla dojít. Na Lelouchovu počest konečně vyzkouším pizzu z Pizzy Hut, která už je i v Česku. ----- Na první pohled se může zdát, je to Death Note v mecha kabátě, ale ta podobnost je jen velmi malá a s přibývajícími epizodami je čímdál menší. Použití titulní síly se liší, prostředí se liší, postavy se liší. Ve srovnání mi dlouho jako lépe napsaný antihrdina (ne záporák) vycházel dlouho Light, ale v průběhu seriálu nad ním jasně zvítězil Lelouch. Proč? To se dozvíte níže, ale bacha, u části komentáře věnované jednotlivým sériím jsou SPOILERy: ---------- PRVNÍ série měla dobrý začátek, k dokonalosti ovšem ještě něco chybělo (i když se roboti objevili již v první epizodě). Nebyl však důvod nepokračovat a všechny pochybnosti se brzy rozplynuly. Opět musím srovnávat s Death Note – oproti Death Note je tu pomalejší začátek, kdy je víc prostoru se se vším seznámit. Taky se tu víc než samotná nadpřirozená síla řeší boj proti Britům a backstory Lelouche, která je oproti Lightovi mnohonásobně bohatší. K podobnostem patří určitě i věk hlavních hrdinů a dívka, která miluje hlavního hrdinu (a přidělá mu tak problémy). Objeví se i další člověk s podobnou schopností, což se i zde naštěstí ukáže důležité pro další děj (i když tu část týkající se Maa bych klidně vynechala). ----- Výrazným rozdílem ovšem je, že Lelouch nepodlehl svojí moci tolik jako Light (i když o tom by se dalo debatovat) a dovedl svých činech pochybovat a zaváhat, kromě toho měl i víc cílů (zničení Britského impéria, pomsta, lepší svět pro sestru). ------ Od napínavého hlavního děje plného zvratu za zvratem, zajímavých postav (i těch vedlejších a zdánlivě zbytečných) a soubojů robotů mě trochu rušily náznaky romantické (pod)zápletky u Lelouche a jeho spolužačky (a i u Lloyda a Milly), ale nakonec toho tam nebylo tak moc (určitě míň, než v Legendě Korry), dá se to v pohodě snést. Co mě naopak nerušilo, byla příhoda s kocourem Arthurem (miluju toho kocoura), která může působit jako filler (ale dle Anime filler listu není), přesto však skvěle zapadá do děje a je vtipná. Celkově humor mi v této sérii nijak nevadil. ----- Líbilo se mi, že se měnila úvodní promluva před jednotlivými epizodami, navíc tak akorát dlouhá, jedná se tak o užitečné zopakování předchozího děje. ----- Konec je cliffhanger jako prase, skoro by mi „praskla žilka“, kdybych se hned nemohla podívat na pokračování. ---------- DRUHÁ série (R2): Vypadalo to, že se pojede zase úplně odznova (dle zdejšího obsahu), ale je to jen začátek dalšího kola a po nastínění Lelouchova alternativního života se jede dál. A že je to pořádná jízda – je pravda, že kvalitativně je druhá série ještě lepší než ta první. Opět se objeví podobnost s Death Note - hlavní hrdina zapomene na předešlé události, ale nakonec získá svou sílu zpět a vzpomene si – u obou seriálů na to však dojde jinak a Geass je jiný než Zápisník – Geass je na rozdíl od Zápisníku u každého jiný a má jiná pravidla. ----- Druhá série naplnila má očekávání v tom, že konečně poznáme minulost C.C. i to, jak je to se „smlouvou“ a s Geassy a kultem, proč je Vládce Charles tak mocný a jak to vlastně bylo s Lelouchovou matkou. Hodně se mi líbil vývoj Lelouche jako postavy, zvlášť při tom, co všechno se dozvěděl a co se musel postavit následkům svých činů - Lelouch to nikdy nevzdal (i když k tomu měl párkrát blízko), fandila jsem mu, aby Británii dostal (nevěřila bych, že to o Británii napíšu :-D). ------ Tvůrci se nevykašlali ani na další postavy – skvěle přidali nové postavy (třeba Rolo se po počátečních pochybnostech ukáže jako dost důležitý pro děj) a kolikrát mě překvapilo, kam to v první sérii nedůležité vedlejší postavy nakonec dotáhly (příklad za všechny – Nina). Ale mrzí mě, že víc prostoru nedostal sympaťák Rivalz. Tak jako postavy musím pochválit i zapojení dalších států (mocností) do děje seriálu, míra epiky tak stoupla raketovým tempem. ----- Jediné, co by mohlo někomu výrazněji vadit jsou pasáže z Ashfordské akademie. Už jsem myslela, že se nedočkám lázní, které medojed zmiňoval jako jedno z anime klišé v tomhle videu - epizoda Love Attack byla neskutečně vtipná, ale i tak si nemyslím, že bych nějak začala nakoukávat harem anime. ----- Co závěr série? No tak ten závěr je naprosto boží! Dostavil se při něm fantastický pocit, že Lelouch nakonec není takovej hnusák – sice umřel (?) ten, jemuž jsem fandila, ale i tak to dobře skončilo. ---------- Na závěr chci poděkovat Chika-Translations za skvělý překlad (vysvětlovali i nepřeložitelné výrazy a místní názvy), díky kterému jsem si mohla tenhle maraton (všechny epizody zhlédnuty kvůli nedostatku času během cca 48 hodin, pravděpodobně můj osobní rekord u seriálu podobné délky počtu i stopáže epizod) pořádně užít. Excelentní kombinace sci-fi a fantasy. 10/10

    • 4.9.2019  22:52

    Stejně jako v komentáři u jedničky předem upozorňuji, že knižní předlohu jsem nečetla, kritika zejména děje se tak týká pouze filmu. ----- Nepřijde mi to lepší ani horší než jednička - oproti jedničce jsou zde plusy i mínusy. ----- Je to moc dlouhé, to mě napadlo jako první. Je zde spousta scén, které by šly vypustit nebo – k čemu bych se přikláněla spíš – sestříhat do koláží, díky čemuž by film získal svižnější tempo a pocit natahovanosti by byl ten tam. Je sice hezké, že se tvůrci chtěli věnovat hlavním postavám (v kontrastu s tím, že např. postava Henryho Bowerse mi zde přišla naprosto zbytečná a vhodná tak maximálně k natahování děje), které jsou i sympatické a dle mého dobře obsazené (děti i dospělí – někdy až zarážející podobnost herců), ale nic se nemá přehánět, a za sebe jsem zase nepotřebovala vidět úplně všechno (např. o vztahu mezi Richiem a Eddiem). Pokud vám postavy a obsazení nesednou, tak je to docela problém, kromě toho film dle mého nemá moc co nabídnout, aby to člověka nějak výrazněji zaujalo – dějově je dvojka podobná jedničce – zlo se najednou objeví, začne terorizovat město, skupina lidí se dá dohromady, bojují se zlem, přitom se hádají, několikrát to skoro vzdají a pak je na řadě finálová řežba. Oproti jedničce je asi nejvýraznější změnou přidání flashbacků a vyrovnávání se s předchozí zkušeností s Pennywisem (klaun opět dobře zahrán Billem Skarsgårdem). Doporučuji tedy zhlédnout v maratonu s jedničkou, kdy flashbacky z dvojky doplňují děj jedničky. ----- Ani po technické stránce se moc nemění, přesto musím přiznat, že zde jsem se párkrát lekla. Ovšem, že bych měla vyloženě strach a celou dobu byla napjatá, jak to bude dál, to se říct nedá. ----- Do žánrů sem na ČSFD bych připsala i komedii – na horor mi přijde, že jsem se (a se mnou půlka sálu) smála až moc často. Na druhou stranu cameo Stephena Kinga bylo perfektní. 7/10

    • 4.9.2019  12:52

    No, na tenhle film jsem slyšela jen samou chválu a vypěstovala si dost velká očekávání, proto možná prozatím tu pátou hvězdu udělit nemůžu. Pořád ve mně hlodá pocit, že z toho šlo vymáčknout ještě víc. Myslím že takováhle zápletka by byla dost výživná v nějakém fiktivním (ať už sci-fi nebo fantasy) světě. Tady je to jen vracení se do minulosti, i když dost děsivé a ten konec je dost smutný. Každopádně jeden z těch filmů, který dovede člověka zasáhnout a utkví mu v paměti. 8/10

    • 2.9.2019  23:42
    To (2017)
    ****

    Knižní předlohu (přecejenom, 1000+ stran je fakt hodně) a první filmové zpracování neznám, tudíž mohu srovnat maximálně tak se Stranger Things, se kterými má To společného i jednoho z dětských hereckých představitelů. Musím říct, že jak jsem dřív dětské obsazení moc nemusela, poslední dobou se to celkem zlepšuje a To je jeden z těch případů, kdy děti nejsou otravné a Vás zajímají jejich osudy. Z dospělých herců jednoznačně vede Bill Skarsgård jako Pennywise. To, co dělal Pennywise, byl občas fakt hnus. Jenže i přes to, že to někdy bylo opravdu nechutné, jsem se nebála, ale vůbec nebála, nelekla se, ta atmosféra na mě moc nedolehla (asi hlavně proto jenom čtyři hvězdy). Nevím proč, ale před zhlédnutím mi v hlavě utkvěla představa, že se budu u filmu spíš nudit, ale vždy se našlo něco, co jsem musela vidět, případně kvůli chvilkové nepozornosti přetáčet o kousek zpátky. Jsem zvědavá na další kolo (Smolaři vs Pennywise). 7/10

    • 29.8.2019  22:10
    Berserk (TV seriál) (2017)
    ****

    Oproti části/sérii z roku 2016 rozhodně zlepšení. CGI animace už tak nebije do očí a dá se na ní v pohodě dívat, ale přecejenom je potřeba na ní ještě zapracovat (třeba pro anime typické vyjadřování určitých emocí si vzhledem k povaze příběhu mohli odpustit). I příběh je lepší, není tak roztěkaný jako v předešlé části/sérii, je naopak přímočarý bez zbytečných odboček. Prohlubují se i charaktery postav a vztahy mezi nimi. K mnou vytouženému střetu sice pořád nedošlo, ale aspoň se tu Griffith objevil už přímo. Taky se nemůžu dočkat okamžiku, až Casca zase bude sama sebou. Musím přiznat, že svět Berserka se mi začíná dostávat pod kůži. 8/10

    • 24.8.2019  12:42

    Doufala jsem, že jako 4000. hodnocení budu mít nějaký film, který stojí za to. A s Laputou jsem nešlápla vedle. Miazaki mě opět dostal. A taky se po Laputě dostal do mých oblíbených režisérů a scénáristů. Ani Laputa sice není taková emoční bomba jako Princezna Mononoke, ale i tak má super příběh a sympatické ústřední duo, které mě bavilo sledovat i přes fakt, že je to jen jiná variace u Miazakiho již viděného. Při sledování Laputy jsem si vzpomněla na několik mých oblíbených filmů a seriálů a tipla bych si, že jejich tvůrci čerpali inspiraci právě zde (schválně zkuste porovnat Laputu (zámek) a vzdušné chrámy ze seriálu Avatar: Legenda o Aangovi). Krásný soundtrack mě pak vede k domněnce, že se zde mohli inspirovat i Daft Punk při tvorbě soundtracku k Tron: Legacy - přecejenom víme, že mají rádi anime. Spousta současných animáků před tímhle bledne. 10/10

    • 19.8.2019  18:04

    První dojem byl takový, že je to tak, jak píšou v recenzích - pomalejší (jo, trochu eufemismus) rozjezd a pak nabušené finále. K tomu fajn herci a super atmosféra. Pak se mi rozleželo v hlavě. Následný dojem je: hrozně pohodový a příjemný film, ale Tarantinův, takže je to sice často "feel-good", ale s příměsí napětí a soubojů. Jsou tam věci jako prostřihy s vyprávěním, které byly i v Panchartech, kde mě to hodně bavilo. Tady to dělá z jinak spíš průměrného filmu něco víc a to čekání na finále je tak hned příjemnější. Bavila mě ta atmosféra Hollywoodu šedesátých let nebo sledování natáčení těch filmů a seriálů. I přizpůsobení formátu tehdejším rozměrům ve scénách braných jakože z televize potěšilo. SPOILER: Jediné, co mě lehce zklamalo, byla Sharon Tate - čekala, jsem, že se do děje zapojí o něco víc, a že jí zmasakrují (ne, nejsem sadista) - takhle tam skoro nemusela být. Ale vyloženě mi nevadila. Konec SPOILERu. ----- Nemůžu říct, že jsem čekala větší řežbu, i přesto jsem si to ale užila. Přiznám, že jsem nepobrala úplně všechny odkazy, ale nemyslím, že by to zážitek nějak zásadně ovlivnilo. Spíš mi přijde jako ten případ, kdy tyhle odkazy mají přidanou hodnotu, než že by jejich neznalost vyloženě škodila. 9/10

    • 18.8.2019  22:05
    Berserk (TV seriál) (2016)
    ***

    Takovejch let po seriálu z roku 1997 přišlo pokračování a ta animace je snad ještě horší než ta původní statická! Tady sice akci nezastavují statické obrázky, ale tahle CGI animace je prostě hnusná. Zde je hezky vidět, že CGI je dobrý sluha, ale špatný pán. Tenhle Berserk se úplně utápí v příšerně použitém CGI. Postavy vypadají divně, divně mluví, divně se hýbou. Třeba Gutts a Casca vypadali v původním seriálu MNOHEM líp a měli nějaké to charisma. Tady jsou to jen figurky v příběhu, se kterýma nejde vůbec soucítit, natož jim fandit. Zvláště ztvárnění Cascy se mi hodně nelíbilo, kdyby ji neoslovili jménem, vůbec bych ji nepoznala. Prostředí je možná hezky nakresleno, ale jakákoliv akce v něm vypadá divně, je z toho cítit ta umělost. A krev je tu tak tmavá, že to občas vypadá, jako by tam místo ní stříkal třeba benzín nebo nějaký hnusný olej. Nejsměšnější je ale cenzura nahoty, to bylo fakt něco. ----- Pozitivem je, že se příběh nerozjíždí skoro polovinu všech dílů a pořád se děje něco, kvůli čemu tohohle Berserka sledovat až do konce. Snad bude další série lepší. 5/10

    • 18.8.2019  01:18

    Asi jako když stojíte na nástupišti na nádraží a kolem vás projede vlak, který ve stanici jen zpomalí, ale nemůže zastavit, protože má zpoždění a už by nestíhal plnit plán cesty. Tenhle film je na tom podobně: kolem jenom prosviští, nepříliš se snaží hlavní zápletku moc rozvíjet, hlavně, aby už byl u akčního finále a tvůrci si tak mohli odškrtnout, že projeli první zastávkou na cestě za vybudováním univerza monster. Jenže do cíle už nedojedou, jelikož Universalu to univerzum šlo po neúspěchu Mumie s Cruisem do kytek. Novou Mumii jsem zatím neviděla, ale jestli je stejně jako tenhle Drákula plná šedých nepřehledných a digibordelu plných akčních scén, tak se tomu ani moc nedivím. Btw. Ani herecké výkony žádná sláva. A soundtrack na Djawadiho nebývale nevýrazný. 6/10

<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18