Adasin

Fakt nádhera. Dlouho jsem neviděla tak krásný film. Už Miazakiho Cesta do fantazie mě dostala, i když jsem její dokonalost docenila až časem. Tady jsem ovšem již od začátku věděla, že nadělím plný počet. Moc se mi líbí, jak je tenhle film zároveň temný (z některých momentů až mrazí) a dojemný - emočně mě to naprosto odrovnalo, i když to neskončilo tak, jak to jindy u příběhů dvou spřízněných duší bývá. Fandila jsem Ashitakovi i Mononoke a při každé akci jsem žhnula napětím, jak to bude dál. Animace i hudba perfektní, obojí se naprosto skvěle k příběhu hodilo a utvářelo jej. Sypu si popel na hlavu, že jsem se podívala až teď. Pokud pocítím stejné emoce i při opakovaném zhlédnutí, bude to útok na mou filmovou topku. 10/10

Intenzivní zážitek, jak zde mnozí píší, ovšem to platí jen pro druhou polovinu. Berserk trpí až příliš dlouhým rozjezdem – u většiny epizod z první poloviny jsem si říkala, co je na tom tak úžasnýho, vždyť je to akorát o soubojích, rytířích a hektolitrech krve. A nadpřirozené monstrum se kromě pilotu objevilo jen v šesté epizodě. Do toho mi vadilo to časté používání statické animace, kdy místo úderu mečem a zabití protivníka skočí jen obrázek – sice hezky nakreslený, ale pořád jen obrázek. Někdy obrázek nasadili ve fakt nevhodný moment. I na hudbu mi trvalo, než jsem si zvykla, ze začátku mi přišla trochu mimo, a navíc se některé skladby opakovaly dost často. Na hudbu jsem si časem zvykla (i když openingy jsem pak přeskakovala), ale ta vizuální stránka mi dělala trochu problémy až do konce. Ano, přiznávám, že si potrpím, a náležitě dokáži ocenit kvalitní audiovizuální stránku filmu/seriálu, v čemž mi zde brání ta proklatá statická animace - ovšem oproti pokračování z let 2016 a 2017, kde tvůrci ztratili kontrolu (nebo soudnost) nad použitím CGI animace, je tahle animace ještě zlatá. Prý v takovém množství v žádném jiném anime už není – kdyby jo, už bych nebyla ochotná to překousnout jako tady. Proč tedy i přes všechnu kritiku tak vysoké hodnocení? Nakonec (zhruba asi v té polovině) mě totiž začal opravdu bavit příběh, skvěle vykreslená atmosféra, a především (jak napsali mnozí přede mnou a měli pravdu) postavy a i intriky. Jak se to rozjelo, dychtila jsem vědět (i přes ty mnou nepříliš oblíbené letité časové skoky, které jsem pak už stejně skoro nevnímala), co se s všemi postavami stane, a nemyslím jen Guttse, Cascu (mimochodem jedna z nejlépe napsaných ženských postav, co znám) a Griffitha – oblíbila jsem si i Judeaua a Pippina nebo toho otrapu Corkuse. Chtěla jsem vědět, co vlastně umí ten záhadný Behelit, jestli se splní ten Griffithův sen, a jak a proč Gutts dopadl, jak bylo ukázáno v první epizodě. Nejsem si jistá, jestli se mi odpovědi úplně zamlouvají, konec byl aspoň za mě těžký „WTF.“ Kromě toho chci vědět, co bylo dál, v „lepší“ moment to fakt utnout nemohli… 7/10

Naprosto skvělý a neuvěřitelně vtipný dokument – u mnohých pasáží jsem se řezala smíchy, hlavně jak herci vzpomínali na natáčení a na kostýmy. Nebo na to, jak natáčeli před černým, nyní „zeleným“ plátnem, což bylo tehdy něco zcela výjimečného. Kromě vzpomínání jsem samozřejmě dostala kupu nových informací, a to jsem před zhlédnutím přečetla snad všechno, co o Tronovi na internetu bylo. Tady je toho ale mnohem víc – jinde se toho o nápadu a procesu výroby filmu tolik nedozvíte. Tenhle dokument bych doporučila i těm, co původního Trona neviděli, protože je zde i něco z historie Disney, počítačových efektů a animace obecně. Ale se znalostí filmu to bude určitě větší zábava. Opravdu nemůžu než doporučit. 10/10

No, oproti seriálu celkem slabota. Snaha udělat to trochu jinak a nejet podle mangy jako seriál (mangu jsem nečetla, ale našla jsem si, že jel přesně podle mangy) je sice hezká, ale jak vím z jiných adaptací, takováhle snaha o inovaci předlohy většinou nemá takový úspěch nebo i přes nesporné kvality nedosahuje toho, čeho originál (příkladem budiž dvě verze seriálu Fullmetal Alchemist). Jak mi u netflixovského hraného Alchymisty nevadily zkratky a některé úpravy děje, tady mi to bylo proti srsti, protože tady tím zaniklo to, čím je seriál tak výjimečný – zmizelo to potěšení ze sledování všech kroků na obou stranách, napětí ze scén a postavy už nebyly tak zajímavé nebo sympatické (hlavně Light mi v tomhle filmu připadal jako někdo jiný než Light v seriálu, ale i Ryuk byl pro mě zklamáním, za což mohou především slabší CGI efekty) - tady je vidět, jaký má kresba a animace účinek, a že je někdy těžké převést postavu z animované do hrané podoby (podobné jako u hraného Alchymisty). Oproti seriálu, ze kterého se stala závislost, film mi vůbec neutíkal a i přes to zkracování mi přišel přetažený. V důsledku toho mi začaly vadit i detaily, které bych jinak přešla, jako nap. změna pravidel v zápisníku nebo změna příjmení Raye Panbera. 6/10

Náhodně vybrané (aspoň zde mi to tak připadalo) výjevy ze života nějaké, u nás navíc nepříliš známé osobnosti, doplňované lehce monotóním (možná je to vina dabingu) voice-overem mi nikdy nedovedly poskytnout uspokojivý filmový zážitek. Zde tomu není jinak. Přišlo mi to jako celkem povedená koláž záběrů Afriky doplňovaná dialogovými scénami, ty dialogové scény mi ovšem nepřišly vůbec zajímavé, a když už, tak jsou pomocí elipsy nepříjemně zkráceny nebo rovnou přeskočeny (a přitom je ten film tak dlouhý!) a jakýkoliv emotivní efekt je zabit hned v zárodku. Chemie mezi hlavní dvojicí možná je, já mám bohužel problém s tím, že mi Meryl Streep ani za mladá nepřijde moc hezká. Hrát umí, to bezesporu, jen mi nesedí do romantických rolích, jako záporačka mě bavila daleko víc. 6/10

Neskutečný nářez již od prvních minut. Dost možná nejnapínavější seriál, co jsem kdy viděla. V mnoha momentech jsem z toho měla neskutečné nervy. Souboj intelektů (fascinující propracovanost jednotlivých kroků jak Lighta tak L, tak i seriálu celkově) neustále nutil moji ruku po skončení epizody okamžitě přepínat na další epizodu, abych mohla sledovat další tahy obou stran. Jen u pár seriálů jsem pociťovala takovou „závislost“ - u Death Note jsem trávila každou volnou chvíli, nestále přemýšlela o ději a o postavách. Absolutní závislost platí především pro první naprosto brilantní polovinu seriálu, jejíž tempo bylo „vražedné.“ Každou chvíli to vypadalo, že to může skončit, ale ne, jelo se dál, a přitom se nikdy nedostavil pocit, že by byl děj zbytečně natahován. Jediná (lehce) uspěchaná věc byl snad Lightův přerod v takový neskutečný hovado – moc Zápisníku smrti ho pohltila na můj vkus možná až moc rychle (pokud ovšem neměl sklony ke zlu už předtím), ale o tom, jestli je Light dobrý nebo špatný podle mě tenhle seriál není. Nikde (snad kromě začátku) není vidět, že by Light nad svými činy pochyboval – všechny svoje protivníky ale i spojence likvidoval chladnokrevně a vždy to promýšlel – většinou jsem nestačila žasnout, jak se mu povedlo z těch situací vybruslit, jak ze sebe dokázal setřást podezření (např. promyšlení několika násobné předání zápisníku, které zajistilo, že se mu vzpomínky zase vrátí), jak se nebál jít přímo k srdci nepřítele nebo zasáhnout své blízké. Co do promyšlenosti a vůbec psychologie postavy je Light Yagami jednou z nejlépe napsaných záporných postav, které jsem dosud ve filmech nebo seriálech poznala. Přesto jsem si většinou přála, ať vyhraje druhá strana - SPOILER: v tomto směru mě konec velmi potěšil, jelikož tohle je ten případ, kdy mi smrt nějaké postavy udělala vyloženě radost. Fandila jsem především podivínskému detektivovi L (ty jeho vlastnosti jako způsob sezení a jezení sladkostí) a jeho následovníkům (a nástupcům, to, že ho Kira dostal, mě mrzelo) – konec SPOILERu. ----- Druhá polovina seriálu (vlastně spíš až od 27. epizody) je jiná než první polovina, osobně bych to ale neoznačila jako výrazný pokles kvality, ale jako proměnu – muselo být jasné, že se smrtí jedné z postav a časovým posunem už to nebude stejné jako první polovina. Tohle bylo, když vezmete v potaz 26. epizodu jako „season finále“, víc jako druhá série než jako druhá polovina seriálu, ovšem zde na ČSFD i na IMDb jsou všechny epizody uvedeny jako jediná série. Co do absolutního pohlcení s přehledem vyhrává první polovina, ve srovnání s druhou bych to přirovnala k rozdílu dvou verzí seriálu Fullmetal Alchemist: první polovina Death Note je jako Fullmetal Alchemist z roku 2009 (druhá verze), a druhá polovina Death Note je jako Fullmetal Alchemist z roku 2003. Jinými slovy: i druhá polovina je skvělá a podle mě si i ta zasluhuje pět hvězd (ale slabších), ale ta první je ještě něco mnohem lepšího, co by si zasloužilo hvězd tak deset... ----- Kromě Lighta Yagamiho a L jsem si oblíbila i Ryuka (bůh smrti se zálibou v jablíčkách, to je parádní úlet), Neara, Mella, Aizawu, Matsudu, Soichira Yagamiho a Raye Panbera (SPOILER: jeho smrt mě zasáhla podobně jako smrt Maese Hughse z Fullmetal Alchemist - konec SPOILERu). Zaujalo mě barevné vyvedení především vlasů a očí postav, když např. přemýšlely, a přitom se v okolí jakoby zastavil čas. Potvrdila se mi tak domněnka, že červená je velmi oblíbenou barvou pro označení záporných postav a vůbec jakéhokoliv zla. ----- Nejen po stránce postav a příběhu Death Note vyniká – i animace je skvělá a mě je trochu líto, že v seriálu nebylo víc akce. Aspoň že zajímavě využili rozdělení obrazu na víc částí. Do toho hraje soundtrack, který je stejně tak chytlavý jako děj seriálu, zejména pak „themes“ Lighta a L (pouštěla jsem si je při psaní tohoto komentáře). Do toho však nepočítám openingy, které jsem od páté epizody začala přeskakovat. Ten metalový je mimochodem pěkné šlápnutí vedle. ----- Opakované zhlédnutí (hlavně první poloviny) je nevyhnutelné. Také jsem si koupila mangu, která u nás na rozdíl od Fullmetal Alchemist vyšla komplet... a rozhodně si ji přečtěte taky, konec v ní je lepší než v anime! 10/10

Tvůrcům seriálu se na mě podařilo opravdu zapůsobit – ne ani tak nápadem, který je samozřejmě zajímavý (o tom až za chvíli), ale díky, nebo spíš kvůli nim teď téměř nesnáším Elizabeth Moss. Ani před seriálem jsem ji nijak moc nemusela a kroutila hlavou nad volbou těch, kteří ji do seriálu obsadili, za mě se totiž jedná o jeden z největších castingových failů na poli seriálů, zvlášť, když se jedná o hlavní postavu, kterou vídáme v každé epizodě. Navíc většinu stopáže, kde se objevuje, tak z ní vidíme stejně jenom obličej. V první sérii se to ještě dá, její obličej je většinu času od kamery dostatečně vzdálen natolik, aby se nedostavila chuť seriál vypnout. Ve druhé sérii se tvůrci zřejmě rozhodli, že diváky donutí mít rád Elizabeth Moss násilím, jinak nevím, čeho chtěli docílit tolika detailními záběry (close-upy) na její obličej. Pokud z toho chtěli mít impresionistický seriál čistě z pohledu první osoby, měli začít už od začátku a hlavně sehnat sympatičtější a hezčí herečku, na kterou by se vydrželi koukat jak muži tak i ženy po tolik hodin. Pokud ovšem chtějí do seriálu přidat více úhlů pohledu na příběh a používat neomezenou (víme víc, než postavy) či smíšenou (střídá se to, že buď víme víc nebo stejně jako postavy) naraci, tak jsou dle mého názoru ty close-upy naprosto k ničemu a jen znepříjemňují sledování. Jak je vidět na zdejších komentářích, nejsem sama, komu Elizabeth Moss a close-upy na její obličej vadí. Bohužel, to není zdaleka jedinou vadou v seriálu. Více v části komentáře k jednotlivým sériím. Mohou následovat lehké SPOILERy: -------------------- PRVNÍ série: Zajímavý námět byl v první sérii převeden i do zajímavého provedení s dobrou atmosférou a hlavní hrdince jsem i přes nesympatie k Elizabeth Moss fandila, ať nakope Waterfordovi p*del, ať porazí Serenu, ať uteče, najde svou dceru a ať se setká s manželem. I ty flashbacky na její minulost a na to, jak to vypadalo před vznikem Gileádu byly zajímavé a dávkované v rozumné míře. Deset epizod bylo naprosto ideálních, i když to na konci už trochu zavánělo zbytečným protahováním, děj byl pořád dostatečně zajímavý na to, aby spolehlivě držel moji pozornost. I postavy byly zajímavé a těšila jsem se na jejich vývoj v další sérii. -------------------- DRUHÁ série: Necrotongue měl pravdu, že seriál šel s touhle sérií do p*dele, ale já na rozdíl od něj nedokážu s rozkoukaným seriálem jen tak přestat a musím jej dokoukat, ať se v něm děje cokoliv. Jelikož ani 1. sérii jsem přímo nezbožňovala (na pět to těsně nebylo), nelze se přes tuhle „slabší“ sérii přenést jako jsem ochotna se přenést u mých oblíbených seriálů. Takže: Přetažená rozmělněná série plná rádoby „šokujících“ momentů, které byly hlavně otravné a nudné. Lukova linka je o h*vně, naprosto zbytečná - stejně tak linka Nežen - Emily tam byla jako proč? Zbytečná postava. Trochu lepší je linka okolo malé Hany/Angely – aspoň nějaké uvěřitelné emoce. // Nelíbí se mi, jak Serena tak vyměkla a Waterford je asi labilní/psychicky nemocný/magor nebo něco bere, jelikož jeho názory se radikálně mění v řádu hodin a nelze si být jistý jeho charakterem (šlo to do hajzlu). Podobně nerozhodná je i Offred - v jednu chvíli to vzdává, pak je zase odhodlaná nakopat p*del celýmu Gileádu… // Je zajímavé, že se tam děti nekřtí, když neustále říkají repliky jako „chvála boží milosti“ apod. Také mě „dostalo“ zjištění, že děti služebnic se zřejmě neučí číst… to jako chtějí, aby jim vládli negramotní, nebo jak? Tohle už je fakt ústřel… // V poslední epizodě téhle řady teta Lydie konečně dostala po hubě, čekali jsme dlouhých 23 pos*aných epizod! // Vynecháme-li close-upy na Offredin obličej, ani jinak obraz seriálu ve druhé sérii za moc nestojí - je tak tmavý, že místama člověk vidí h*vno, výprava se smrskla na čtvrť, kde bydlí Waterfordovi + občas Kanada nebo ledová pustina. Všude buď šeď nebo úbory služebnic, jednou bazénová modř… -------------------- TŘETÍ série: Přesto, že občas mění chování postav i ze scény na scénu, mi tahle série přijde o něco lepší než zbytečné temná (saturací barev, nikoliv příběhem) a v kruhu se točící druhá - možná je tou dlouhou pauzou mezi nimi. Bohužel zůstaly ty dementní close-upy na obličej June, klidně bych si tipla, že zabírají tak půlku celkový stopáže. Opět je to natahované jak smažený sýr, škoda, že si nikdo po druhé sérii neuvědomil, že 13 epizod je prostě moc na to, kolik toho chtějí (nebo se spíš snaží) odvyprávět – vidím, že tu má čtvrtá série napsaných 10 epizod, že by se konečně poučili? Je docela paradox, že pokusy o natahování přinesly i něco zajímavějšího minulost tety Lydie - v této epizodě navíc výrazně ubylo těch close-upů, za což jsem epizodu ocenila hvězdičkou navíc. Série se pěkně zmohla ke konci, kdy jako by se všichni zúčastnění probrali a vzpomněli si, že by se mohli někam posunout a že by to chtělo sérii nějak zakončit. Zatčení Waterfordových, kteří tady svou evidentně zbytečnou snahou o znovu sblížení jenom překážejí, opravdu potěšilo - asi jako když v Harry Potterovi Umbridgeová dostala výprask. Pěkné zakončení kazí akorát fakt, že June v tom podělaným GIleádu zase zůstala, takže příští sérii budeme zase trpět ty její ksichty v HD.. 5/10

Nový Lví král dává další příležitost těm, kteří kritizují CGI, přesněji kritizují nedostatek emocí u počítačově animovaných postav. Zvířata ve Lvím králi totiž aspoň navenek neprojevují téměř žádné emoce, není to na nich skoro vůbec vidět. Jsou sice dokonale fotorealistická, ale v podstatě se hodí jen do nějakého toho dokumentu, není tu žádná snaha přiblížit jejich pohyby a gesta těm lidským jako v původním animáku, kde např. Scar vezme myš do ruky dvěma prsty nebo si drápem vyškrabává zbytky masa ze zubů. Nejvíc mi to chybělo u opičáka Rafikiho a Zazua, jehož klanění je zde předěláno. Jasně, že pták by takhle asi křídlo neohnul, ale zase, tohle měla být pohádka, ne biologicky přesný dokument. ----- Zvířata jsou sice fotorealisticky dokonalá (třeba malý Simba je hodně roztomilý, Pumba naopak moc sympatický není) – to ale neznamená, že nádherný je i zbytek vizuálu. Jediné, co mě nezklamalo, byla Lví skála. Jinak se mi ta příroda vůbec nelíbila. Z tolika barev, které tvůrci mohli použít, si zřejmě vybrali jen určité spektrum. Záběry přírody jsou nezajímavé a zvlášť za šera nehezké na pohled. Ne, že by se jednalo o špatné nebo nedodělané CGi efekty, jen to prostě není hezký pohled. Vůbec se zde nevyužívají stíny či jiné barvy (přitom to jde i u pouští a pustin tak krásně, jak lze vidět ve filmu Šílený Max: Zběsilá cesta), chybí tu atmosféra děsivých i veselých scén s písničkami, jakou měl původní animák. K té se nový Lví král přiblíží akorát v závěrečném souboji, ale to už je dost pozdě. Dále nechápu, proč vynechali Mufasovu tvář ve scéně, kdy na dospělého Simbu mluví z oblohy – když do toho narvali takový prachy, proč zrovna tohle šlo do kopru? Vždyť to byla jedna z nejlepších a emocionálně nejsilnějších scén původního animáku! Předělaná hudba mi ani tak nevadila, ale ani mě nijak nenadchla, ani ona totiž moc emocí do příběhu nepřinesla. ----- Změny v příběhu jsou většinou jen kosmetické, měla jsem u nich však pocit, že jsou tam narvané jen proto, aby to nebylo čistě 1:1 (spoustu lidí to ale i tak bude říkat). Dle mého názoru, jestli chtěli původní příběh nějak ozvláštnit nebo ho měnit, měli udělat větší změny a udělat je pořádně, takhle to působí jen jako zoufalý pokus. ----- Vypadalo to, jako sázka na jistotu, kterou si v kině užiju, bohužel, hraný Lví král je zatím jedno z největších zklamání roku. 6/10

Těžko říct, jestli bylo vůbec možné vyrovnat se jedničce, když i komiksové pokračování je slabší než první kniha. Kdyby tohle byla naprosto přesná adaptace, možná by si stěžovalo míň lidí, ale s tímhle (oproti komiksu) happyendem na konci jejich očekávání nemohla být naplněna. I komiks to dle sequelového pravidla "všeho víc" rozjíždí a soubojů a násilí je víc, než v jedničce. Mnohé scény jsou skoro jak rozpohybované panely komiksu, přesto v nich ta osudovost není tolik cítit a u předělaného finále není vůbec, což mě hrozně mrzelo. Ani napětí, nebo spíš ta nenávist při soubojích nebyla cítit. I přes tyhle výtky jsem si ovšem sledování užívala, souboje, když už neměly emoce, měly aspoň dobrou choreografii a hrál k tomu super soundtrack, v některých částech připomínající První třídu. Bavila mě i ujetost těch kostýmů a Chloë Grace Moretz byla skvělá, např. scénu, kdy to nandá Broke a spol. jsem sledovala s pobaveným úsměvem na rtech. I zbytek obsazení byl parádní, vyzdvihnout musím Jima Carreyho, musím poznamenat, že ho mám radši spíš v nekomediálních rolích. ----- Celkem mě i mrzí, že není třetí díl, jenže tenhle je nešťastně zakončený tak, jako by třetí díl ani neměl být (nebyl potřeba). Trojku by kvůli předělanému finále museli pravděpodobně pojmout úplně jinak. Velmi těsných 7/10.

Je mi jasné, že si plno lidí smlsne na celkem jednoduché dějové linii s v podstatě jediným pořádným zvratem, nový Spider-Man přesto má toho hodně co nabídnout - trailery nepropálily téměř nic, i když to vypadá na pravý opak. Nový Spider-Man rozhodně nenudí, ty dvě hodiny a kousek mi utekly rychle, určitě rychleji než jednička, která mi přišla roztahanější. Oproti jedničce tu není tolik střední školy, ale aspoň vztah Petera a MJ se někam posunul. Líbí se mi ta věc s "probliknutím" jak popsali vyrovnávání se s následky lusknutí a následného návratu všech zmizelých. K tomu to ještě hezky propojili s poctou padlým hrdinům z Endgame (melodie z Titanicu :D). Výlet do Evropy je hodně fajn, samozřejmě velmi potěšila část v Praze, nečekala jsem, že zrovna Praha dostane snad nejvíc prostoru ze všech měst (i když je to natěsno s Londýnem, ale to bych musela přesně počítat uběhlé minuty) - je fajn, že tentokrát Praha ve filmu (natož v Hollywoodském) nehrála jen jiné město jako ve většině případů, ale že postavy do Prahy skutečně jely (dokonce se objevil i popisek) a pobavilo i ČT24 v hotelové televizi. Mimochodem takhle vylidněný Karlův most je asi nejméně reálná scéna z celého filmu ;-). Jo a netušila jsem, že natáčeli i na Hlavním nádraží. Následují SPOILERy: V úvodu jsem se zmínila o trailerech - nový Spider-Man mě zvládl nejednou překvapit - třeba s těmi paralelními světy: vlastně mě lehce zklamalo, že multiverse byl fake - i když to aspoň zavře hubu všem remcalům a trollům, kteří (nejen) zde blili do diskuze. Naopak to, že Mysterio je ve skutečnosti záporák se dalo čekat a nepřekvapilo mě to vůbec, jelikož kromě elementálů (kteří byli nakonec rovněž fake) se v trailerech neobjevil nebo nebyl naznačen další záporák. To, že se z původně kámoše vyklube hlavní záporák je dost podobné prvnímu Iron Manovi. S prvním Iron Manem lze najít víc spojitostí - Happyho Hogana, způsob, jakým Peter pracuje s holografickým vybavením pro návrhy obleků, postava Williama (skvělý flashback s Jeffem Bridgesem jako Obediahem Stanem) nebo závěrečné odhalení. S Iron Manem jako osobou má spojitost i Mysterio, opět je to někdo, komu Tony nějakým způsobem ublížil a o něco ho obral. Upřímně mě i tohle trochu zklamalo - ne proto, že je to skoro stejný origin jako u Vultura, záporáka z minulého dílu, ale proto, že se mi nechce věřit, že v té době by Tony něco takového ještě udělal, v té době přeci zažil už mnohé a řekla bych, že z podobných chyb se poučil... Když pominu origin, Mysterio se mi líbil, jak díky kostýmu a práci s iluzemi (které se mi velmi líbily, výborná práce trikařů) tak díky hereckému výkonu Jakea Gyllenhaala - čím je starší, tím víc mi přijde sympatičtější. Je škoda, že stejně jako Obediah Stane nebude nadále využit. ----- Nejzásadnější jsou však (jak to již někdo zmínil) potitulkové scény, které se obě postarají o největší mindfucky celého filmu. Ta první potěší především fandy Spider-Mana s Tobey Maquirem, protože se zde ukáže J. K. Simmons jako J. Jonah Jameson - udělalo mi to radost. A spolu s ním přijde i odhalení Peterovi identity veřejnosti - tohle bude daleko horší než když to zjistila teta May. Mimochodem byla zábavná ta hra s divákem, kdy to vypadalo, že to chce Peter oznámit sám, přesně jako to udělal Tony v prvním Iron Manovi. Druhá potitulková scéna je možná ještě zásadnější - fakt mě dostalo, když se z Furyho a Hillové stali Skrullové, ale zase je fajn, že budou mít v MCU ještě nějakou roli. A i zvědavost, co s nimi Fury ve vesmíru buduje mě nutí aspoň trochu se těšit na další filmy z MCU, i když už bez Iron Mana. Konec SPOILERů. Abych to shrnula bez spoilerů: nový Spider-Man je zábavný a i přes jednodušší dějovou linku obsahuje spoustu zajímavých a i zásadních věcí, kvůli kterým byste ho měli (nejlépe v kině) vidět. A hlavně zůstaňte i na potitulkové scény! Jsou tam a jsou důležité! 8/10