Mortifera

Nevšední příběhy lidí, jejichž plány a sny na lepší život se prozatím odkládají na neurčito, se prolínají pod střechou hodinového hotelu. Každý z návštěvníků i zaměstnanců tohoto azylu pro milence, dívky na telefonu, pornografický průmysl a jiné „obchodní záležitosti“ atd. řeší/ nebo se spíše snaží proplout zcela odlišnými životními zkušenostmi tak, aby na nich samých zanechaly co nejméně škod. Film citlivě prezentuje i ty emočně nejvyhrocenější chvíle (a to včetně uvzdychaných erotických scén) a obstojně se mu daří vyhýbat se klišé. Navíc o jednotlivých (byť často poněkud bizarních) postavách poskytuje postupně dostatek informací, díky kterým jim divák dokáže porozumět a některé si oblíbit. (Za mě to je paní Suzuki skrývající se už 15 let před policií v podání Kaho Minami, a nezodpovědná středoškolačka, která přežívá jen díky „laskavostem“ od náhodných mužů, spolu s jejím partnerem na dnešní noc, jenž ji má v plánu naverbovat do řad levných žen.) Snímek se dotýká mnoha závažných témat současné společnosti (prostituce, nevěry, drog, zneužívání nezletilých...) a z toho krystalizují až překvapivě zajímavé osudy. Všechny konce nejsou nejsladší (pohádku nečekejte), ale za to působí příjemně lidsky (nebo chcete-li opravdověji).