Oralfabet

Sám nevím, jak je to možné, ale tohle je první film s Denzelem, co jsem viděl. A musím říct, Denzel je dobrej. Jinak nic až tak pozoruhodného, prostě solidní krimi thriller. Jo a joint s PCP jsem nikdy neměl, ale nevím, jestli po něm člověk začne vidět zeleně... 7/10

V poslední době jsem viděl hodně absolutně fantastických, technicky vyšperkovaných, myšlenkově podnětných a většinou taky emocionálně zničujících seriálů. Po dokoukání Mr. Robota jsem dlouze zvažoval, do čeho se pustit dál, a nakonec jsem usoudil, že by to chtělo nějakou změnu. Buffy jsem se na zoubek (pun intented) chtěl podívat už dlouho, protože na první pohled vypadá tenhle seriál jen jako značně zastaralá béčková kravinka pro teenagery, ale hodnocení pozdějších sérií naznačují, že by se mohl vyvinout v něco zajímavějšího, vážnějšího a důmyslnějšího. No, po shlédnutí první série můžu říct, že zatím je to fakt spíš jen ta zastaralá, béčková kravinka pro teenagery, ale sakra... bavil jsem se u ní parádně. Nic tady pořádně nedává smysl, kostýmy a efekty vypadají strašně a celkově je to prostě nepopiratelně debilní, ale zároveň jsem si hlavní postavy i svět, v němž se seriál odehrává, hodně rychle zamiloval. Buffy s Willow jsou obě rozkošné, Xander naopak pěkně otravnej (ale takovým celkem vtipným způsobem) a Giles mě tím svým britským gentlemanstvím vždy spolehlivě rozesměje. Nejvíc mě ale snad na celém seriálu zatím baví, jak na škole každou chvíli někdo zemře, ale nikoho to vůbec netrápí. Mrtvá těla nacpaná do skříněk jsou v Sunnydale High prostě na denním pořádku. Korunu tomu nasadila epizoda, v níž skupinka studentů posedlých duchy hyen sežere ředitele školy (který byl do té doby pravidelně se vyskytující vedlejší postavou) a normálně se prostě pokračuje dál, jakoby nic, nikdo není traumatizován, škola se ani na chvíli nezavře... Na druhou stranu to pak dost podkopává nohy poslední epizodě, v níž se přepne do dramatičtějšího tónu a úmrtí studentů se najednou začne brát vážně... Jinak mě ale závěr série docela navnadil na zbytek seriálu a doufám, že fakt dojde k tomu zlepšení, jemuž hodnocení napovídají... I když v první sérii jsem si ty nejstupidnější epizody asi užíval nejvíc. 7/10

Po dějové stránce dost jednoduchý film, a přesto se na něj člověk může při každém shlédnutí dívat úplně jinak. Já se naposledy rozplýval nad jeho krásou a tentokrát mi přišel spíš strašně depresivní. Rebelství hlavního hrdiny není poháněno žádnou vášní, spíš naprostou absencí vášně ve vztahu k životu, který se od něj očekává. Sám jakoby ani neměl žádnou osobnost nebo zájmy. A podobně prázdně tady působí všichni, hluboce nešťastná MILFka Robinsonová i Benjaminova nastávající (ke které podle mě film není úplně fér, což je společně s přehnaným opakováním písní Simona a Garfunkela asi má jediná výtka). Pořád výborný film, jen už jiným způsobem. Miluju tu scénu s potápěčským oblekem. 9/10

Na Fargu mě fascinuje, jak povědomě, ale zároveň zcela jedinečně každá série působí (čtvrtou jsem pořád neviděl btw). Jednotlivými prvky každá z nich připomíná ostatní série, původní film nebo jiné kousky z Coenovic filmografie, pak ale Hawley přidá několik nových ingrediencí, vypůjčené dílky rekontextualizuje a všechno to dohromady zamíchá tak, že se výsledného výtvoru prostě nemůžu nabažit. A tahle nejnovější série by dost možná mohla být zatím moji nejoblíbenější. Za což může především úžasná, krásně rozmanitá sbírka postav, kterým budete buď držet palce až vám zbělají nebo je budete naopak z celého srdce nenávidět. Někomu by mohly připadat příliš černobílé, ale za mě to v téhle sérii díky jistému pohádkovému nádechu funguje skvěle, navíc kromě jasných klaďasů a dokonale zavrženíhodných záporáků je tu třeba ještě pět set let starý pojídač hříchů Ole Munch, který do klasicky černohumorného Fargo světa vnáší element hororu, nadpřirozena a osudovosti. Společně s rozkošnou, ale zatraceně nebezpečnou tygřicí Dot je pro mě MVP téhle série a závěr jeho dějové linky je zároveň i nesmírně uspokojivým završením celého příběhu, které dá vzpomenout na jistou scénu z No Country For Old Men a pak i na závěr původního filmu... Poselství, které nakonec Hawley prostřednictvím téhle série předává by se dalo jednoduše shrnout slovy: "Nemůžeme na sebe být prostě všichni milí?" což může znít simplisticky a naivně, ale nikdy jsem ho neviděl podané v takhle efektivní, bizarně poetické podobě. Jak já tenhle seriál zbožňuju. 10/10

Tenhle film mám v oblibě už od útlého věku (kdy jsem ještě ani pořádně nechápal, o co v něm jde, a jen jsem si užíval všechny ty cool výjevy) a s přibývajícími léty můj obdiv jen roste. Ale až po posledním shlédnutí jsem si uvědomil, jak moc ho vlastně zbožňuji, a jaký je to hřích, že jsem ho dosud neměl ve svých top10. U takhle legendárních, kolosálních počinů mám prostě trochu problém vnímat je jako něco, co má nějaký opravdový význam pro mě osobně. Matrix je prostě Matrix, každý ho zná, je neodmyslitelnou součástí moderní popkultury. To by mi ale nemělo zabránit v tom, abych ho miloval se stejnou vášní s jakou miluji obskurnější filmy, které jsem musel sám objevit. První Matrix je prostě bezchybné dílo, jedinečný filmový úkaz, pravděpodobně neopakovatelný fenomén. Sestrám Wachovskim se na přelomu tisíciletí podařilo zkombinovat několik zdánlivě nesourodých ingrediencí a vlivů do dokonale kompaktního, unikátního celku s vlastní osobností a ikonografií, do celku, který se nepodobal ničemu, co vzniklo doposud... a já si nedokážu představit, že bych mohl od filmu chtít něco víc. Přesně o tomhle pro mě umění je - Nechávám se inspirovat tím, co miluji, a tvořím z těchto vlivů něco nového, něco jedinečného. Něco, co může v budoucnosti inspirovat další....10/10

Romantické komedie sice nejsou mým nejsledovanějším žánrem, ale mám je (navzdory naprosté absenci vlastních romantických zkušeností) docela v oblibě, některé dokonce absolutně zbožňuji. Tahle mě ale znechutila víceméně každým svým aspektem. Prázdniny mají celkem solidní premisu, ale to je tak všechno. Postavy jsou totálně umělé, neexistuje tady žádný konflikt, všechno je prostě dokonalé a bezchybné. Sice vám obě protagonistky na začátku neustále opakují, jak jsou nemožné a jak strašné jsou jejich životy, ale ani na vteřinu jsem jim to nevěřil. Kate Winslet je sice ze své neopětované lásky tak nešťastná, že se v jednu chvíli málem pokusí o sebevraždu otravou plynem ze sporáku, ale to je jenom takový vtípek, o chvíli později už je v LA, kde může potkat dokonale okouzlujícího Jacka Blacka. Oni jsou tady prostě všichni dokonale okouzlující, jaký to okouzlující rozkošný filmeček! Jsem tak dojatý, protože hudba, co hraje v téhle scéně mi říká, že mám být dojatý! Ale ne, Jude Law má dvě dcery, o kterých Cameron Diaz neřekl?! To bude asi velký problém! Ne? Okamžitě si ji zamilují a Jude jí naprosto racionálně vysvětlí, proč jí o nich neřekl, a všechno je v pohodě, vlastně je teď ještě mnohem sympatičtější? No nic, romantika na mě teda nezabrala, ale určitě to bylo aspoň vtipný, že? Ehm... Je tady asi jedna celkem úsměvná scéna no. Pokud prostě chcete sledovat pár atraktivních herců, jak jsou atraktivní, a nepotřebujete zajímavý příběh, skutečný konflikt nebo postavy s nějakou osobností či hloubkou, je tohle film pro vás. Pro mě to bylo víceméně jako poslouchat skřípání nehtů po tabuli. A proč je to proboha stejně dlouhý, jako Vykoupení z věznice Shawshank?! 2/10

Wow, včera jsem viděl poslední epizodu a pořád ještě zpracovávám své dojmy. Nathan Fielder a Benny Safdie společně stvořili něco naprosto unikátního. Má to v sobě jasně rozpoznatelné prvky jejich předchozích projektů, ale zároveň i něco úplně nového, stěží popsatelného... Je to nepříjemné, trapné, napínavé, tragické, vtipné i děsivé. Je to společenská satira, utahující si z fake woke liberalismu a pokrytectví celebrit na sociálních sítích, dekonstrukce reality TV i reality samotné, situační cringe komedie, Lynchovský surrealistický horor, vztahové drama a Bůh ví, co ještě... Je to padesát různých věcí najednou, ale zároveň soustředěný, koherentní projekt. Čemuž napomáhají i přesné herecké výkony, obzvlášť musím vyzdvihnout Emmu Stone, která mi v roce 2023 potvrdila, že je jednou z nejodvážnějších a nejtalentovanějších současných hereček. Bella z Poor Things je nejspíš její životní rolí, ale Whitney tady taky ztvárnila naprosto mistrně. Nathana musím mimochodem taky pochválit, sice se asi dá říct, že hraje nějakou postavu ve všech svých projektech, ale tady poprvé fakt HRAJE, a dovolím si trvdit, že za Emmou zase až tak výrazně nezaostává. Nesedne to každýmu, na to je to až moc specifické a nepříjemné, ale mě to přišlo absolutně fascinující a snad i geniální. 10/10

Na tomhle filmu mi přišlo asi nejzajímavější vyobrazení Beatlemánie, fascinujícího, pravděpodobně neopakovatelného fenoménu, jemuž můžu dneska jen stěží porozumět... z nějakého dokumentu bych si ale asi odnesl víc. Je to rozhodně obdivuhodně sebevědomý režijní debut se svižným tempem a skvělým námětem, ale bože můj... takhle nesympatickou sbírku postav jsem naposledy viděl snad, když jsem koukal na Sopranos. Nemluvím ani tak o uječených holkách (i když Rosie mi taky dost lezla na nervy), spíš mě vytáčel anti-beatlesák Tony Smerko a především pak samozvaný největší fanoušek skupiny - Richard Klaus. Jedna z nejotravnějších postav, co jsem kdy viděl. Na druhou stranu dost oceňuji, že mají všechny postavy celkem jasně definovanou osobnost a cíl, to rozhodně pomohlo. Nějak mi tady ale prostě nesedl ten smysl pro humor. Trochu zvláštní, že tahle stejná dvojka napsala Back to the Future. Btw: Měl jsem trochu pocit, že Smerkův plotline směruje k pokusu o atentát, a vzhledem k tomu, co se stalo o dva roky později, je asi dobře, že k tomu nedošlo. 6/10

Občas geniální, občas otravné, konzistentně obdivuhodně stupidní. Pokud máte ve svých skečích rádi pointy, držte se dál. Pokud máte ve svých skečích rádi nepříjemnou atmosféru, nesnesitelné postavy nebo hodně nepředvídatelných zvratů a podivně specifických detailů, nejspíš si to zamilujete. MVP: Sam Richardson. "No sloppy steaks guys, please!"

"I am finding being alive fascinating." Yorgosovi se nějak podařilo natočit totální crowdpleaser, aniž by obětoval cokoli ze své unikátní, nekonformní osobnosti, a já bych nemohl být spokojenější. Vizuálně opojná, mnohkdy provokativní a zneklidňující, ale ultimátně povznášející oslava osobní svobody a života jako takového. Bella se okamžitě stává jednou z mých nejoblíbenějších filmových postav. Je svou matkou a zároveň svou dcerou a zároveň ani jednou z nich, jen sama sebou. Na tom je prostě něco podivně krásného. Emma Stone si za svůj výkon zaslouží každou bezvýznamnou cenu, co může dostat. Pro mě bez debat film roku 2023. 10/10