Tyler

Tyler

okres Jablonec nad Nisou
Thin is sharp

homepage

141 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
    • 5.11.2017  23:40

    Dvě hvězdičky by asi byly "objektivnější", ale když si vzpomenu nejen na "Pátý element" a i ostatní Bessonovy klasiky mimo sci-fi žánr, jsem s prominutím nasraný, znechucený a víc jak jednu nedám... Totálně přeplácané, nudné, rozkouskované, bez sympatických herců, se záporákem-nezáporákem, předvídatelnými scénami... Dvě a čtvrt hodiny barviček za 200 milionů euro. Kriste, přitom tenhle chlap uměl.

    • 29.3.2015  21:48

    Svérázný, barevný, někdy trochu nebezpečný, ale po všech stránkách podmanivý svět, ze kterého se vám nebude chtít vynořit zpět... Po prvním zhlédnutí musím konstatovat, že hračičkovství Wese Andersona bombarduje smysly i mozek v takovém tempu, že rotující kolečka v hlavě mají co dělat, aby vše stíhala. A stejně nestíhají. Druhou projekci tak mám nevyhnutelně v plánu. Ale nejen kvůli tomu, abych pochytil co nejvíce detailů, prostě jen tak, pro radost... Ta precizně dávkovaná směs humoru, laskavosti, absurdity, temných tónů a přímo neskutečné výpravy je totiž hlavně úžasně příjemným důkazem, že nejlepší na příbězích je jejich vyprávění.

    • 22.3.2015  13:00
    Zmizelá (2014)
    ***

    Komentář obsahuje spoilery... Puntičkářsky zrežírovaná hříčka kombinující thriller, sociální kritiku a "studii" rozpadu (manželského) vztahu je pro mě snad prvním filmem Davida Finchera, se kterým jsem se úplně nepotkal. Fincher od samého začátku naprosto přesně ví, co, kdy a jakým způsobem chce ukázat, bravurně proplétá záběry ze současnosti s flashbacky, relativizuje divákův pohled na situaci skrze střídání vypravěčů. Herci jsou skvěle vybraní a vedení, ukázka toho, jak jsou média schopná překroutit nebo ještě lépe řečeno samostatně vytvářet "realitu", funguje velmi dobře, práce s kamerou, přesně dávkovanou hudbou, to vše ukazuje na Fincherovu vyzrálost a lze si ji užívat. Ale celkově na mě "Gone Girl" působila s postupem času čím dál tím víc studeně, jako kdybych místo emotivního příběhu dvou lidí sledoval sice precizně vystavěné, ale až laboratorně čisté a neživé představení. Ještě větší problém bohužel představuje scénář, který sice konceptuálně hraje s divákem zajímavou hru, ale v otázce logiky pokulhává. A po návratu Amy vyloženě padá na ústa. Nickovo absolutní popření toho, co se snažil dobrou polovinu filmu o Amy dokázat a jeho kompletní přijmutí svěřené role, vykazuje takovou míru manipulace, na kterou by byť trochu vidlácký, ale jinak zcela racionální muž (navíc s takto hořce prožitými zkušenostmi), prostě nemohl kývnout. Prvotní odvolávání se na případné zničení Nickovy pověsti prostřednictvím médií, pokud zrovna teď Amy opustí, nemůžu označit za nic jiného než hloupou berličku. Žili byste se ženou, která v minulosti skoro zničila dva muže, vás chtěla dostat do cely smrti, jednoho chudáka zmanipulovala a úkladně zavraždila, a to jen proto, aby o vás v televizi neříkali, že jste svině? Nechtějte po mně, abych přistoupil na tuhle z prstu vycucanou konstrukci! Ale nejde jen o Nicka, "Gone Girl" je určitě prvním hollywoodským filmem, v němž chytrá a poctivá policistka ví, že původně hledaná oběť je ve skutečnosti psychopatická mrcha, ale po oficiálním uzavření případu jen usrkne kávu a prohlásí, že končí taky. Bohužel, i potenciální obhajobu ve smyslu "je to přece satira na médii řízený svět, hyperbolizace manželských konfliktů, přemrštěný důkaz, že chlapi kvůli sexu i umřou, ty sis nevšimnul těch několika černohumorných vtípků?" musím smést ze stolu, závěr filmu prostě a jednoduše v kontextu předchozích 120 minut nefunguje. Je tedy pro mě poměrně těžké "Gone Girl" hodnotit - z filmařského hlediska se jedná o velmi kvalitní a vlastně zábavnou podívanou, bohužel Fincher nedokázal najít odvahu pro radikálnější úpravu nehodnověrného scénáře. Ve výsledku jsme někde v polovině. Přesto musím ještě smeknout před Rosamund Pike, která dokázala naprosto zásadní postavu Amy ukočírovat bez toho, aby sklouzla vyloženě do karikatury (ačkoliv v pár scénách balancuje na hraně) a způsobila, že snad poprvé jsem měl ze ženy při sledování filmu i po jeho skončení velice nepříjemné pocity hraničící se strachem. Tyhle blondýnky...

    • 18.3.2015  15:49

    Nepříjemná, mrazivá noir kriminálka plynoucí jako pomalá špinavá řeka... Jednoduchý příběh, v němž je hlavní hrdina Matt spíše průvodcem než hybatelem děje, dokazuje, jak důležité je se prostě ptát, protože i v chladném a odcizeném velkoměstě lidé vidí a vědí. Divákem očekávané komplikované pátrání plné zvratů se tak vůbec nekoná, film kráčí vcelku přímou cestou, přičemž některé detaily, náznaky či motivace nechává zcela stranou, neboť pro samotné jádro vyprávění nejsou potřebné (viz linka s DEA nebo věta "You know, I just wanted..."). Díky tomuto zdánlivě opomíjejícímu ale ve skutečnosti zcela záměrnému zjednodušení je divák o to víc nasáván precizně budovanou atmosférou. Svět filmu, situovaného do pozdních 90. let, svět sestávající z šedivých ulic, vesměs poloopuštěných budov a nejednoznačných charakterů plných osobního selhání tvoří vlastní mikrokosmos, v němž není místo pro lítost nebo soucit. Také sebezpytná touha hlavního hrdiny po odčinění vlastních hříchů akcentovaná v závěru filmu (a zmiňovaná v jiných komentářích), do konceptu vyprávění přirozeně zapadá vzhledem k tomu, že Matt Scudder není žádným rozervaným hrdinou, ale již vnitřně srovnaným člověkem, který si je dobře vědom nejen svých chyb, ale i hodnot, které jsou pro něj osobně podstatné. Sečteno a podtrženo, "A Walk Among the Tombstones" nepřináší žánrovou revoluci nebo životní herecké výkony. Ale temným, vtahujícím a opravdu poctivě odvyprávěným příběhem je.

    • 14.3.2015  15:59
    Street Kings (2008)
    ****

    Ne, asi bych se nechtěl přátelit s jedinou postavou této drsné krimi, kde - jak hlavní hrdina správně podotýká - zlo plodí zase jenom zlo. Temná sonda do útrob speciálního oddílu losangelské policie (jehož členové by si velmi rozuměli se "Zvláštní jednotkou" Oliviera Marchala), v němž už dávno nejde o hledání světské spravedlnosti, staví na skvělé atmosféře a zejména vynikajících hercích s Keanu Reevesem v čele v pro něj atypicky prohnilé roli. Scénář "Street Kings" je sice v některých ohledech celkem průhledný, to však filmu nijak neubírá na působivosti. Skvěle vykreslené prostředí, drsná přehledná akce a nekompromisní přístup od všech zúčastněných stran prodchnutý povýšeným pocitem nedotknutelnosti vytvářejí pro ty, kdo si rádi pochutnávají na syrovém, kvalitní filmové sousto.

    • 11.3.2015  00:26
    Chappie (2015)
    ****

    Velmi poutavě podaná naivní pohádka o lidství a touze nikdy nezemřít. A vyznání lásky kapele Die Antwoord.

    • 17.11.2014  20:33

    Musím říct, že ačkoliv v posledních letech tvorbu Tima Burtona obcházím obloukem a od Sweeney Todda jsem žádný z jeho filmů neviděl, přičemž nemám chuť na tom něco měnit, "Dark Shadows" se mi líbily... Filmu dle mého výrazně pomáhá, že se odehrává v 70. letech minulého století, které měly styl samy o sobě, natož pokud do nich zasadíte typicky burtonovsky ujeté postavy. Scénář "Temných stínů" sice v mnoha ohledech pokulhává, zejména v práci s milostnou linkou mezi Barnabášem a Vicky, kdy se dlouho nic neděje, načež znenadání Vicky osudově padne upírovi k nohám - ale není třeba se tím příliš trápit, ona stejně Vicky/Josette nemá moc co nabídnout. Mnohem zajímavěji působí zbylé osazenstvo panství, prim samozřejmě hraje skoro k nepoznání nalíčený Johnny Depp a čarodějná Eva Green (která vypadá skvěle i jako blondýna!), jejich společné scény mají potřebnou energii a oba herci v nich sympaticky a zcela v rámci příběhu přehrávají, čímž jen posilují hravost celých "Temných stínů". Jsou to totiž hlavně drobné detaily, vtípky a černohumorné scénky, ne soudržnost celého filmu, které vyzdvihují "Temné stíny" ke čtyřhvězdičkovému hodnocení.

    • 17.11.2014  19:59
    John Wick (2014)
    ****

    Už dlouho jsem neviděl tolik prostřílených hlav. Béčko s naprosto jednoduchou zápletkou, ovšem natočené s evidentní chutí. Keanu na začátku filmu dokazuje, že stále umí být smutný, ovšem od chvíle, kdy rozmlátí perlíkem podlahu, je radost sledovat, s jakou urputností přepne do vyhlazovacího módu. Přestřelky, ani ruční a automobilová akce nepostrádají přehlednost a naštěstí také adekvátní rating, film má celkově spád a při relativně skromné stopáži tak nehrozí hluchá místa. Potěší i přítomnost Willema Defoa, Johna Leguizama nebo úklidová služba Davida Patrika Kellyho alias Sullyho z "Komanda". K tomu připočtěte úsporné ale účinné využití humoru, zajímavý nápad s hotelem Continental, zábavného padoucha, nekompromisnost hlavního hrdiny a výsledkem je razantní akční jednohubka, která napodruhé chutná ještě lépe.

    • 17.11.2014  18:40
    Hon (2012)
    ****

    Do určité míry manipulativní a zjednodušující, ovšem i tak velmi působivý snímek, který není jen obžalobou stádní "spravedlivé" společnosti, ale i absence selského rozumu a ochoty ověřovat si důkladně fakta, dřív než vyslovíme své těžko odvolatelné soudy. Neschopnost přiznat se k vlastním chybám a nedostatek ochoty odčinit je, ve druhém plánu jen podtrhuje pokrytectví, se kterým se musí Lucas během svého pádu potýkat. Emocionálně nejdrásavější scény "Honu" totiž přicházejí na řadu až ve druhé polovině filmu, kdy je zdánlivě vše vyřešeno, ale podhoubí pochybností a nenávisti již není zcela možné odstranit. Lucas, brilantně ztvárněný Madsem Mikkelsenem, však odmítá ztratit poslední zbytky hrdosti, a přestože jej okolí neustále sráží na kolena, urputně bojuje o udržení lidské důstojnosti (fantastické scény v obchodě a zejména v kostele), přičemž ale navenek rozostřuje divákovy sympatie jistou nejednoznačností svého jednání... "Hon" tak nutí diváka prožívat s hrdinou vše až na dřeň, ale zároveň přemýšlet, místy pochybovat, zpětně však chápat a docenit ztvárnění Lucasova vyrovnávání se s trýznivým pronásledováním a jeho touhu po satisfakci hraničící až se sebezničením. Závěrečné minuty pak už jen logicky doplní poslední tahy celkového obrazu a vnímavému divákovi nedají nějaký čas dýchat.

    • 14.11.2014  21:35

    Enyky benyky kliky hec, vyzvi Evu na tanec, ať ti říkaj třeba lev, bude z tebe crčet krev... aneb jak jedna oprávněně motivovaná a přímo démonicky působící žena, která i sex mění v další bojiště, totálně zastiňuje všechny testosteronem napumpované borce. "300: Rise of an Empire" je vysoce stylizovaná, výrazně brutální filmařina, která si s historickou věrností bez ostychu vytírá zadnici, ale kdo by si stěžoval?! Hlavně že soundtrack epicky duní, meče sviští, hustá krev stříká na všechny strany a prostě a jednoduše ty vizuální a zvukové orgie drží pohromadě, mají tempo a švih. Ano, je to primitivní, ale dívá se na to vážně dobře - zvýšené vyplavení hormonů garantováno.

    • 14.11.2014  12:56
    MR 73 (2008)
    **

    Olivier Marchal tentokrát už příliš tlačí na pilu... Venku je neustále zataženo, na zem padají potoky vody, vraždy jsou vyloženě sadistické, hlavní hrdina tížený rodinnou tragédií se topí v litrech alkoholu, pochcává se, vyrábí jednu botu za druhou, při vyšetřování případu selhává, mnozí kolegové jím (vcelku právem) pohrdají. Policejní tým-netým krom elegantní velitelky tvoří skoro samí santusáci, kterým byste nevěřili, že jsou od policie, ani kdyby vám mávali plackou a potvrzením ministra vnitra pod nosem, ve volném čase okrádají oběti zločinů, v bordelu jsou víc než doma. Vyšetřování vražd je vlastně věnováno pouhé procento času, navíc je vedeno takovým stylem, že nalezení vraha se dá přirovnat k malému zázraku (a to uznávám, že při policejní práci musí mít člověk i trochu štěstí). Po jeho odhalení navíc dojde k takovým veletočům, až jsem nestačil kroutit hlavou.. Celkově je děj "MR73" koncipován pouze a jenom za jediným účelem - aby se hrdina brodil čím dál tím hlubší špínou, bez ohledu na to, jestli se do ní noří vlivem vnějších sil nebo vlastní vinou. Prostředky, kterými scénář přimáčkne hrdinu na samé dno a dotlačí ho k "nevyhnutelnému" závěru, však nepůsobí důvěryhodně, logicky. Už úvodní scéna překračuje mantinely absurdity a samotný konec filmu vše jen podtrhuje - navíc si nemyslím, že tragédií, kterou si Schneider prochází, se dá omluvit všechno, jak by si asi Olivier Marchal přál. Opravdu působivý umí být "MR73" pouze ve scénách, ve kterých se objevuje Philippe Nahon alias recidivista Subra - z něj čiší opravdové zlo a temnota, zbytek filmu si na ní bohužel jen křečovitě hraje.

    • 16.10.2014  14:15

    Kriminální drama staré školy, jíž ani rezavějící panty a opadaná omítka neubírají nic na působivosti. Atypické vyšetřování, kdy ústřední dvojice nehledá pachatele zločinu ale jeho svědka, pozvolna gradované tempo plné motání se v slepých uličkách, důraz na ubíjející stereotyp policejní práce, při níž se vyšetřovatelé k cíli posouvají pouze malými krůčky, všechny stopy musí prověřit osobně, oběhat po svých - jak poctivý a osvěžující prožitek oproti dnešním géniům s laboratořemi a superdatabázemi! "Poslední adresa" také výborně pracuje s kontrastem hlavních hrdinů (skvělí Ventura i Jobert), on životem zkoušený profesionál, který již dávno pochopil, že s prohnilým a neosobním aparátem nejde pohnout, ona nadšená, naivní, angažovaná. S blížícím se závěrem atmosféra snímku podpořená výbornou hudbou potemňuje, očekávaný klimax nechává na moment vydechnout hrdiny i diváky, aby je vzápětí o to silněji udeřil přímo do tváře obludným realismem posledních scén... i po 44 letech silná podívaná.

    • 21.9.2014  21:57
    Zulu (2013)
    ****

    Původně jsem chtěl napsat, že jinak skvělou a velmi drsnou kriminálku "Zulu" v závěru podkopává poněkud překombinovaná zápletka, ale... to nemůžu udělat. Protože stačí jen chvíli hledat a číst. Pak zjistíte, že nejen nedávná (co je to dejme tomu 20 let?) historie JARu byla a je potřísněná spoustou krve. Protože brutální násilí páchaly obě strany původního konfliktu. Protože překotný přerod rasově oddělené země v duhový národ s sebou přinesl i chudobu, korupci a vzestup zločinnosti. Protože Project Coast opravdu existoval. Protože necklacing. Protože odpuštění občas nedokáže smazat všechny bolestné křivdy... těch protože je hodně... a jestli mě donutila se nad nimi zamyslet přímočará a nekompromisně vedená krimi, ctící žánrová pravidla (a formovaná drsnou francouzskou školou), musím před jejími tvůrci smeknout. Atmosférická podívaná s fantastickým Forestem Whitakerem a překvapivě skvělým Orlando Bloomem funguje díky dynamice vyprávění a výborné práci s prostředím a postavami samotnými nejen na úrovni žánrového filmu, ale dokáže zejména ve svém závěru vnímavého diváka i nepříjemně kousat. Finále totiž odhaluje tu jedinou a skutečnou pravdu - že krutost se změní jen v další krutost... až k úplnému (sebe)zničení.

    • 13.9.2014  20:06

    Jsem rád, že jsem se rozhodl jít na 3D verzi (přitom na 3D vlastně vůbec nechodím), která podtrhuje vizuální působivost Sin City a vlastně vylepšuje celkový dojem z filmu. Totiž on ani první díl neměl nijak úžasně vypilovaný scénář, stavěl v první řadě na tehdy revolučním obrazovém pojetí, přesto se mu povedlo divákovi přiblížit postavy, získat jejich sympatie, logicky vrstvit děj. V tomhle ohledu "Dáma" selhává, roztříštěnost epizod respektive nevhodné řazení jejich částí má za následek neblahý fakt, že dalece nejzajímavější titulní příběh skončí zhruba ve třech čtvrtinách filmu - a poté už se jen lopotně prokulháme nastavovanou kaší až k závěrečným titulkům. Svůj podíl však nesou také herci, taková Jessica Alba opětovně potvrzuje, že jí to lépe jde na striptérském jevišti, hlubší emoce nebo přerod v drsnou mstitelku jí nevěřím ani v nejmenším. Josh Brolin příjemně překvapuje, přítomnost Bruce Willise je zbytečná, Rosario Dawson má bohužel jen malý prostor, Marv Mickeyho Rourkea funguje pouze jako ocelový boxer, který na svou ruku nasazuje vždy někdo jiný. Z nových postav zaujme zejména Dennis Haysbert, vidět Christophera Meloniho v podobně expresivní roli beru také jako zpestření. Karbaník Joseph Gordon-Levitt troufale přihazující proti senátoru Roarkovi mě naopak moc neoslovil. Vlastní děj navíc připomíná pouze šňůrku, na kterou scénář navléká korálek za korálkem v podobě jedné násilné scény za druhou, jako kdyby stříkající krev byla podstatnější, než hrdinové filmu nebo budování atmosféry... Naštěstí, jak už jsem se zmínil, si film pro sebe nakonec ukradne titulní dáma, pro kterou se zabíjí (a umírá). Eva Green - od chvíle, kdy poprvé ještě mimo záběr promluví - charismatem a krásou rozené femme fatale strhává veškerou pozornost na sebe. Události, které Dáma rozehrává, spalují všechny muže v jejím okolí, a přinášejí do jinak ledově odtažitého snímku plného drsných či toporně nadživotních proklamací osvěžující závan emocí. Byť, jak se v průběhu děje ukazuje, často jen umně předstíraných ;).

    • 24.8.2014  22:46

    Film, v němž hlavní hrdina před půvabnou čínskou středoškolačkou jménem Knives (yes!!) dá přednost jakési Ramoně, která ani netuší, jakou barvu vlasů nebo jakého kluka to vlastně chce, si komentář snad ani nezaslouží... Takže jen ve zkratce - v jednotlivostech bezvadné, přehršel výborných nápadů a drobností, ve výsledku roztahaná jednohubka s nepříliš sympatickou ústřední dvojicí. Hudba, Kieran Culkin a úvodní logo Universalu na jedničku.

    • 11.7.2014  16:23
    Penny Dreadful (TV seriál) (2014)
    ****

    Užíval jsem si pomalé tempo, postupné odkrývání minulosti a motivace jednotlivých postav, do jednoho skvělé herecké výkony (moje oblíbenkyně Eva Green špičková, ale takový Timothy Dalton taky!), krásnou hudbu, výbornou výpravu, kostýmy, nemalou porci krve, příjemně temnou a dekadentní atmosféru. Je pravda, že pár dějových zvratů je očekávatelných, ovšem vůbec to nevadí. "Penny Dreadful" totiž stojí na postavách, na práci s nimi, vlastně se v ní i víc mluví než koná. Každý z hrdinů si nese své tajemství, těžké břímě, se kterým se více či méně úspěšně potýká. Důraz na charaktery a jejich vzájemné vztahy povyšuje "Penny Dreadful" vysoce nad horrorový průměr, diváka důkladně emocionálně angažuje. Na povrch vyplouvají staré hříchy, řeší se otázky zodpovědnosti (např. dojemná dějová linka s Frankensteinovým Monstrem), místy je těžké rozhodnout, zda ušlechtilý cíl může omluvit drsnost použitých prostředků, jestli je možné svévolně obětovat lidskou bytost pro záchranu jiné. Nečitelnost postav tak věrně odráží lidskou přirozenost, o to naléhavěji působí touha hrdinů po dobru a spasení, jakkoliv při své snaze klopýtají a padají. "Remember us better than we are." ... Těším se na druhou sérii a doufám, že půjde stejnou cestou.

    • 8.12.2012  15:59

    Chtělo to dvě projekce, navíc s různými titulky. Kdyby vám tedy "Sympathy for Mr. Vengeance" napoprvé nesednul, dejte mu ještě šanci, klidně s delším odstupem než 24 hodin jako já... Z Parkovy volné trilogie o pomstě jsem nejdříve viděl "Oldboye" a "Sympathy for Lady Vengeance", k "Boksuneun naui geot" jsem se dostal až teď. Všechny tři filmy spojuje téma pomsty, ve všech je na ni pohlíženo jinak, všechny filmy jsou natočeny jiným stylem, ale spojuje je jedna základní věc - jde o ryze režisérské filmy. Velmi zajímavé scénáře hrají jen druhé housle, hlavním virtuozem na scéně je bezsporu Parkův způsob vyprávění. Často nelineární, zdánlivě zmatečný, jednou vysoce expresivní, jindy plný jen velmi jemných náznaků. Slovy se šetří, kamera maluje obrazy posouvající děj vpřed i prohlubující charaktery postav. Nic se zbytečně nevysvětluje, přesto výsledná skládanka do sebe zapadá do posledního dílku... A přesně tak funguje i "Sympathy for Mr. Vengeance". V něm dominantní roli hraje také zvuková stopa, respektive její absence v přesně promyšlených momentech odrážejících postavu Ryua. Hodně střídmé užití hudby (oproti mladším sourozencům) dále minimalizuje tradiční filmařské postupy, přitom však pomáhá ukotvit emoce pryštící z plátna v realitě. "Sympathy for Mr. Vengeance" působí v rámci "trilogie pomsty" navenek nejobyčejněji, nejméně dravě a stylizovaně. A nejvíce ambivalentně, vzhledem k neurčitosti toho, kdo má vlastně být hlavním hrdinou. O to více vyniká hrůznost příběhu, zmar nad zbytečně zmařenými životy a prolitou krví. Lítost se střídá s nenávistí a opovržením, fandění jedné postavě s jejím odsouzením o pár minut později. Tahle drásavá dvojakost, kdy podle mě není možné zodpovědně říct, kdo byl "zlý" a kdo "hodný", tvoří jeden z trumfů filmu. Zároveň jde o prostředek ke splnění hlavního cíle - nechat diváka prožít bludný a stále se rozšiřující kruh pomsty jako nekonečně nesmyslnou a krutou hru, jíž nakonec neunikne nikdo. Vedle toho "Sympathy for Mr. Vengeance" stíhá být i filmem konkrétnějším a angažovanějším než "Oldboy" a "Lady", ukazuje prstem na ubohou sociální situaci jeho hrdinů, která se de facto stává odrazovým můstkem pro lavinu událostí následujících... "Boksuneun nai geot" není podobně jako "Oldboy" a "Sympathy for Lady Vengeance" jednoduchým filmem, rozhodně si při něm neoddychnete. Přestřelená extrémnost určitých scén (nikoliv vizuální ale psychologická) a neuchopitelnost dobrého mi brání dát tomuto filmu pět hvězdiček. Přesto - a možná i proto - na něj nikdy nezapomenu.

    • 5.12.2012  16:26
    Troja (2004)
    ****

    DOPLNĚNÍ PO ZHLÉDNUTÍ REŽISÉRSKÉ VERZE: Skoro o 45 minut delší verze už tak ne krátkého filmu na mě udělala o dost lepší dojem, paradoxně se zdá zhuštěnější, zdobí ji rychlejší spád, víc emocí, krve i smrti. Zároveň posouvá vyznění některých scén z původního filmu jiným směrem (byť i jen za pomoci změněné hudby - viz scéna boje mezi Hektorem a Achillem). A v zásadě to samé platí i o některých postavách, které dostaly více prostoru, přidává jim na hloubce a odhaluje více jejich motivaci a charaktery. Čímž i některé mnou dříve kritizované herecké výkony staví do lepšího světla. "Troja" v těch 201 minutách působí komplexněji, dospěleji, prostě jako lepší film. 4* zaslouženě. PŮVODNÍ KOMENTÁŘ: Než jsem se podíval na “Troju” řekl jsem si, že odhodím část mozku, která Homérův epos zná a budu se jen bavit, dojímat, strachovat o její hrdiny a užívat si velkolepé podívané bez myšlenek na to, proč Hollywood musí prznit poklad evropské literatury a historie. A dobře jsem udělal, protože přidat tuhle věc ke všem slabinám, kterými Petersenův velkofilm trpí, musel bych s hodnocením níž. Překvapivě mi ale nové pojetí v lecčems sedělo – bylo zajímavé, jak se tvůrci vypořádali s absencí božstev. Budiž jim ke cti, že prakticky všechny události, kde měli bohové vystupovat, se jim podařilo předělat poměrně dobře - i když silné výhrady mám k vysvětlení legendární Achillovy paty...Vizuální stránka je vskutku velkolepá, Trója vypadá báječně a při pohledu z jejích hradeb na řecké loďstvo mrazí. To same platí i o bojových scénách, kdy se střetávají tisíce mužů v kruté podívané. V protikladu k nim jsou komorní pasáže a na mé gusto dlouhý úvod, kdy se (krom představení Achilleových bojových schopností) prakticky nic neděje. Tím se dostávám ke hlavním problémům “Troje” – jsou sice jen dva, ale zato zásadní. Především je to stopáž filmu a nevyrovnanost vyprávění. Mnoho scén se dalo prostříhat – film by byl stravitelnější a snad i dramatičtější. Druhý problém je v hercích – Orlando Bloom je přímo tragický, jediným světlým bodem v jeho výkonu je Paridova zbabělost při souboji s Meneláem. Helena v podání Diane Kruger je výsměchem “nejkrásnější ženě světa, jejíž láska byla Paridovi slíbena” a po herecké stránce – škoda slov. Neseděl mi ani Brian Cox v roli Agamemnóna, podal svého krále jako tvrdého a nelítostného vládce, ale ve výsledku působí jeho figura ploše. O to víc vyniká Peter O`Toole jako trójský král Priamos, starý muž na konci vlády. Scéna, v níž přijde prosit o tělo Hektora je jeho zásluhou velmi emocionální a právem vyzdvihovaná. Čímž jsem se dostal ke dvěma hlavním hvězdám filmu – Hektorovi Erica Bany a Achilleovi Brada Pitta. Nehodlám řešit, kdo z nich byl lepší – stačí se podívat na scénu jejich souboje a přiklonit se k jenomu či druhému. Dva velcí muži – jeden princ, nástupce trůnu, který se bojí o osud svého města a svých blízkých, přesto je ostatním oporou a vůdcem, kterého mohou vojáci následovat. A přitom se v jeho nitru skrývá stále jenom obyčejný člověk. Brad Pitt podal Achillea vskutku zajímavým způsobem a věřím, že mnoha lidem nemusel sednout. Já si jeho kreaci užil - sebestřednost a naprostá sebejistota ve spojení s osobním šarmem, ale i krutost, nadřazenost a v opozici k tomu zvířecí ladnost, kterou se pohybuje po bitevním poli - Pittův Achilleus skutečně žil jen bojem a o to silněji působí scéna, kdy obřadně balí Hektorovo tělo do posmrtného roucha...Bana a Pitt jsou tak jednoznačně tím nejlepším, co „Troja“ nabízí a jejich střetnutí je skutečným vrcholem filmu – a mimochodem je to jedna z nejlepších duelových scén, které jsem kdy viděl, především úvod, kdy oba rekové bojují kopími a štíty. Vše, co následuje po Hektorově smrti a následné Priamově prosbě, nemá šanci přebít vrchol filmu. Přestože z plenění "pyšného města" chvílemi opravdu mrazí... 3*

    • 28.7.2011  20:25
    Ženy sobě (2011)
    ***

    Banda praštěných, chvílemi afektovaných, sprostých, chybujících, prostě sympaticky nedokonalých bab to pořádně rozjela a bylo to absurdně vtipné, civilně lidské, přehnaně bláznivé... a ano, "Bridesmaids" se mi líbily moc! A to i když jsem se na tenhle film chtěl podívat hlavně kvůli Rose Byrne, která se oproti dojmu z plakátu nakonec ukázala být jako ta nejnesympatičtější růže ve váze (čti pořádná mrcha), což je docela paradox. Ale co, obyčejně pohodový polda Chrise O´Dowda, jediný chlap co v téhle podívané za něco stojí, vynahradí jakékoliv nedostatky (sem tam hluchá místa, kdy se oproti předešlému nářezu nic moc neděje). Netuším, jestli tenhle film udělá něco dalšího pro ženskou emancipaci, ale jsem rád, že jeden fakt stojí na prvním místě i tady - když správná holka potká správného kluka, tak by byla vážně škoda, kdyby si to pěkné a křehké, co mezi nimi je, nějak podělali (ach bože, už nikdy se na svatební šaty nebudu dívat stejně).

    • 23.2.2011  12:45
    Vlkodlak (2010)
    ***

    Z "Vlkodlaka" mám rozporuplné pocity. Vlastně se mi líbíl a dá se říct, že mi na něm zásadně vadila pouze jediná věc. Ovšem u horroru dost podstatná - absence napětí... Divoká bestialita vlčího muže snímaná kamerou, která neuhýbá ani před opravdovými orgiemi krve a vnitřností (a já ji beru jako plus :)), totiž sama o sobě pocit tísnivého strachu nevyvolá. Osnova „dorůstající měsíc – úplněk – proměna – masakr“ působí dost mechanicky, vlkodlačí scény se opravdu nesou jen v duchu efektního otevírání lidských konzerv, postupné budování atmosféry hrůzy chybí. A to mě mrzí… Na druhou stranu výprava, a to od vymazlených kostýmů přes rodové panství až po blata a viktoriánský Londýn, nemá chybu, tady se vysoký rozpočet projevil na výbornou. To samé kamera. K výkonu herců taktéž nemám námitek, Hugo Weaving si roli inspektora Abberlina (příjemné pomrknutí na diváka) evidentně užívá, Benicio působí dostatečně temně i v lidské podobě a Anthony Hopkins zase jednou předvádí, že nečitelní a i přes nasazený úsměv děsiví samorosti mu jdou skvěle. O nikom jiném nemá cenu mluvit, Emily Blunt funguje jen jako ozdoba a zbytek jako více či méně důvtipný dobytek na porážku… Celkově jsem zklamán rozhodně nebyl, ale čekal jsem přece jen víc. Ty tři hvězdičky proto berte spíš jako 70%.

    • 18.2.2011  13:01
    Syriana (2005)
    ****

    Tříšť jednotlivých obrazů a epizod… Tak nějak by se daly popsat dvě hodiny „Syriany“. Ale i přes vysoké nároky na divákovu pozornost, zoufání si, že se ve všech těch jménech a postavách, o kterých se často jen mluví, minimálně v první polovině filmu ztrácím, i přes chvílemi nenuceně pomalé tempo a celkovou odtažitost, je tenhle film skutečně zajímavý. Načrtnuté charaktery dostávají hloubku jen v několika málo případech (Bob Barnes, Bryan Woodman, princ Nasir, mladík), zbytek osob vypadá jakoby se do film propadnul přímo z aktuálního zpravodajství CNN. Atmosféra se z odtaženého „sledování zpráv a zákulisních intrik“ mění ve skutečné osobní a až fyzické vcucnutí přímo do děje opět jen v několika scénách, přesto zůstává vyváženě neutrální a tímto svým postojem zvláštně podmanivá. „Syriana“ se netočí kolem zjednodušeného konfliktu dvou stran, černé a bílé, naopak představuje sestavu mnoha pěšáků a vládců s různými motivacemi a prostředky. Nestraní ani jednomu z protagonistů, skoro až dokumentárním stylem pouze konstatuje, že takhle nějak to ve světě chodí - nedává odpovědi, pouze klade otázky. Je už pouze na nás, jestli na její hru přistoupíme a necháme se vyprovokovat k provětrání mozkových drah nebo zůstaneme pasivními konzumenty… Já sám se těším, až „Syrianu“ uvidím podruhé, jsem si totiž jistý, že jsem nepochytil veškeré souvislosti. Ale možná právě v tom je kouzlo „Syriany“. Však kdo, a to i z lidí hluboko zasvěcených, ví všechno?

    • 10.2.2011  12:10
    Foxfire (1996)
    ****

    Včera jsem přepínal ledabyle programy, když tu najednou jsem narazil na tvář mladé Angeliny Jolie. Film byl sotva pár minut po svém začátku, po náročném dni jsem se už chystal spát, ale... Ale najednou jsem zjistil, že je půlnoc a já nadávám, protože milá televize Doma ustřihla závěrečné titulky okamžitě po posledním záběru! Jenže ta hodina a půl, která mému výbuchu předcházela, stála za to. Epizodní příběh o dospívajících dívkách, které prostřednictvím z nebe spadlé Neznámé postupně opouštejí vyjeté koleje a uvědomují si vlastní cenu, je jednoznačně katalyzován postavou a charismatem Legs. Ta naštěstí - přes veškerou auru tajemství a mnohoznačnosti, jež ji obklopuje – stále zůstává zranitelnou lidskou bytostí a tak má se svými „nevinnými“ sestrami společného mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Citlivě natočený a přitom vlastně úplně prostý příběh o zásadní fázi v životě party mladých děvčat nese jasně ženský rukopis, občas dokonce až feministicky angažovaný, ovšem vždy podaný uvěřitelným a empatickým způsobem. Proto ani dramatické a vypjaté scény v závěru filmu nepostrádají elementární logiku, pouze upřímně reflektují proměnu, jíž hrdinky během těch několika intenzivních dní prošly. „Foxfire“ se tak stal filmem, který má potenciál oslovit každou další generaci. Nemohl by však nikdy fungovat bez silného ztvárnění Legs a výběr tehdy svěží, energií a charismatem nabité Angeliny Jolie jen pomohl objevit novou hvězdu na nebi. A už tehdy ve vší nejednoznačnosti.

    • 31.1.2011  15:28
    Lovci lvů (1996)
    *****

    Když se ohlédnu zpátky, připadá mi, že „Lovci lvů“ byli posledním opravdovým dobrodužným filmem v našich kinech. A ani po těch 15 letech (je vůbec možné, že je to tak dávno?) neztratili nic ze svého kouzla. Právě naopak, za ten čas vůbec nezestárli a v mých očích se přetavili v nadčasovou klasiku… Pláně porostlé suchou a větrem neustále provívanou trávou skýtají dokonalý úkryt pro záludné predátory, jejichž dravost jako by ztělesňovala odpor země vůči spoutání civilizací. Řádění Ducha a Temnoty přináší hrůzu a smrt, oblast Tsavo (jak prozíraví byli domorodci, když toto místo pojmenovali „Místem krveprolití“!) se stává dějištěm vyhroceného souboje mezi člověkem a zvířetem. V této krajině se muž bez rychlých reflexů a pořádné pušky v ruce mění ve snadnou kořist - na jedné straně jej příroda mámí svojí krásou, aby ho pak bleskově a krutě připravila o život. Masakr rozpoutaný dvojicí šelem vráží klín do lidské soudržnosti, vzájemnou loajalitu nahrazuje pradávný primitivní instinkt, touha přežít. Vzduch je prosycen pachem krve a strachu… A vy si tohle všechno můžete vychutnat v klidu kinosálu nebo domova, nechat se přimrazit k sedačce skvěle zvládnutou atmosférou podpořenou vynikající hudbou a především až neuvěřitelně uvěřitelnou prací s titulními kočkovitými šelmami. Kamera přirozeně střídá okouzlující panoramata s krvavými detaily, charizmatičtí lovci lvů představovaní hollywoodskými hvězdami i domorodými „přihrávači“ bezchybně odvádějí svoji práci… A vy se prostě díváte na pravý dobrodružný film. Tak si ho užijte, stojí za to!

    • 8.10.2010  14:36
    Banánové děti (TV film) (2009)
    ***

    Oproti jinému dokumentu Martina Ryšavého, zabývajícímu se tématikou Vietnamců v ČR (výborná "Země snů"), se nemůžu zbavit dojmu, že "Banánové děti" pouze nejistě kloužou po povrchu. Dojde na představení několika mladých lidí, seznámíme se s částí jejich osudu, poznáme výchovu prostřednictvím českých "babiček", navštívíme SAPU, hodiny vietnamštiny pro malé školáky, svatbu, Slavín se sympatickou slečnou, o které se ale dohromady nic nedozvíme atd. Chápu, že problém spočívá i v omezení stopáží, ale silně jsem postrádal hlubší pohled do vietnamské rodiny, jakoukoliv interakci mezi prezentovaným mládím a rodiči, zdůraznění třecích ploch mezi generacemi nebo povídání o povinnostech zejména nejstaršího dítěte v rodině. Ve filmu taktéž absentuje jakákoliv zmínka o vztazích - vždyť na českých ulicích lze potkat čím dál víc smíšených párů - a režisér tuto oblast naprosto pomíjí. Jeden z mladíků během obecného rozhovoru prohlásí, že si vezme určitě jen Vietnamku. Ale přirozená reakce štábu, zosobněná otázkou "Proč?", naprosto chybí! Češky se mu nelíbí? Cení si většího smyslu pro rodinu u vietnamských dívek? Nebo by snad jeho rodiče nepřenesli přes srdce, kdyby syn nechodil s Vietnamkou? A podobně vypadá bohužel většina filmu. Škoda.

    • 24.9.2010  12:32

    Zatím ŽÁDNÝ film ani seriál z nemocničního prostředí, který jsem viděl, nedokázal být tak realistický (a věřte, že vím, o čem mluvím)!! Jistě, ve "Smrti pana Lazaresca" se proces příjmu, vyšetření, diagnózy a ošetření prezentuje spíš negativním pohledem, u zdravotnického personálu je kladen důraz hlavně na přepracovanost spojenou s arogancí, neochotou a lhostejností. Jakožto prostředek vedoucí k zachycení syrové výpovědi se dá tento nedostatek ovšem velmi lehce obhájit a přijmout, proto ho za nějaké výrazné negativum nepovažuji... Postupně se zhoršující stav titulního hrdiny, nekonečné putování z jedné nemocnice do druhé, zdržení při vyšetřeních a další problémy, kterým musí doprovod pana Lazaresca čelit, však odkrývají hlavní trumf tohoto filmu - naprosto dokonalou atmosféru. Musím znova zopakovat, že realističtější zobrazení provozu ambulancí, byrokracii, které musí čelit nejen pacienti ale i sami zdravotníci, obyčejnost dialogů sester třeba i nad pokáleným starcem, dohadování se o dalším postupu, únavu čišící z očí a každého pohybu lékařky po náročné noční směně, jsem nikdy neviděl... Nedivím se, že se v některých komentářích mluví skoro o dokumentu! Ještě si svůj dojem ověřím, ale skoro bych se vsadil, že skutečných herců si v tomto filmu zahrálo jen pár, že zbytek lidí, které vidíme v akci, představoval skutečný zdravotnický personál. Pokud se ve svém tipu pletu, a výsledný dojem zaručila "pouze" práce režiséra a odborných poradců, musím smeknout o to víc. Protože ve výsledku, pominu-li kladení důrazu především na negativní stránku celého procesu, tenhle film není ani v nejmenším falešný.

    • 16.7.2010  16:12
    Zvláštní jednotka (TV seriál) (2009)
    *****

    Hlt bourbonu a potáhnutí z užmoulaný cigarety po pořádný nakládačce (a je jedno jestli zadek nakopali tobě nebo jsi někomu festovně zmaloval ksicht ty), po těch letech tak běžná rutina, že by byla škoda si nezařídit bar přímo v kanclu. Co jinýho taky zbejvá, než si přihnout, když se ti všichni hajzlové, co jsi je před chvílí přivlekl v poutech, při odchodu smějou do očí. I s tím panákem, co má advokátskou licenci a kvádro za víc než celej tvůj roční plat. K tomu tlupy zlodějíčků, pasáků, násilníků a práskačů, na který je třeba čas od času přitlačit. Šlapky, ke kterým když se chováš slušně, tak s tebou půjdou i zadarmo a jako bonus k orálnímu sexu přidají i alibi. A že ho je potřeba, když ty svině z inspekce sledujou každej tvůj krok a je tak čím dál tím těžší utajit všechny průsery, který tahle práce přináší. Jenže jak že se to říká? Na hrubej pytel, hrubá záplata? A taky to funguje, výsledky tvýho týmu to jasně ukazujou! Jste nejlepší. Jenže... Jenže nikdo není bez chyby, nikdo nezůstane v týhle branži bez poskvrny, každej si časem ušpiní ruce. Navíc nikdo nechce umřít chudej, ne? Obrat grázla přece není nic špatnýho. Podržet jinýho a zavázat si ho do budoucna, tak to přece chodí, to musí chápat všichni. Respekt si prostě musíš vybudovat. Sakra, ale podsvětí není romantickej podnik, kde se všichni držej za ruce a společně zpívaj písničky o cti a přátelství! Ne, je to žumpa, do který když spadneš, těžko se vyhrabeš zpátky. Ty jseš sice policajt, pro kolegy legenda, ale když se ti svět, kterej sis kolem sebe vybudoval (a bláhově si myslel, že takhle to bude fungovat až do důchodu), začne hroutit jako hrad z písku, už je pozdě. Ještě že se můžeš spolehnout na parťáky, který by za tebe i dejchali. Ale stejně to vypadá, že už to nebude stačit. Překročili jste hranici, za kterou jste se neměli nikdy ani podívat, a teď vás nemilosrdnej proud osudu a odplaty strhne s sebou. Zoufalá snaha ze všeho vybruslit přináší chybu za chybou, mrtvoly se začínají kupit, rozdíl mezi tebou a lidským póvlem, kterej obvykle odklízíš, se rozplynul... Dokonalá atmosféra plná špíny a tvrdosti, střídání obdivu a odporu, strhující tempo. Skvělí herci, neustálý pocit, že každou chvílí může udeřit do černého, a famózní závěr. To všechno stojí za tím, že se ze "Zvláštní jednotky" stal jeden z nejlepších seriálů, které jsem kdy viděl. Nekompromisní záležitost.

    • 10.5.2010  12:59
    Kick-Ass (2010)
    ****

    "Well, I think you´re craaazy - I think you´re craaazy - I think you´re craaaaazy - Just like meeeeeeeeeeeeeeee" a dva maskovaní tupci zpívající si v nabušeném Mustangu z jehož kapoty stoupá pára... Koho by to nevzalo za srdce a bránici?! Parodická podívaná s nepokrytě vážnými momenty a tunami detailů a myšlenek vhodných k sáhodlouhým diskuzím se dle nálady (a to klidně ve schématu scéna - scéna) mění v "pouhou" svižnou akčně-konverzační jízdu (a zase zpět), která ze svého slovníku vypustila slovo nuda už dávno přes startem. Za volantem najdete toho nejnepravděpodobnějšího losera s úděsnou příchylkou ke žlutozelené kombinaci barev a fyzickým potenciálem držitele modré knížky, na místech spolujezdců sebranku barvitější než letní duha po požití LSD. A všichni do jednoho perfektně stylizovaní a do maličkostí vypiplaní, od kostýmu po tu nejsušší hlášku... Zamačkávám slzu při vzpomínce na Nicolase "Jor-Ela" Cage stavěného někam mezi watchmenovského Sůvu, batmanovského Batmana, terminátorovskou Sarah Connorovou a neúspěšného stand-up komika. Při pohledu na Hit Girl se mi chce režiséra obvinit z propagování patologických sexuálních preferencí, ale to nemění nic na tom, že tahle holka má koule větší než všichni nositelé chromozómů XY ve filmu dohromady. Divné? Jasně, ale taky zatraceně zábavné! Různé fórky, narážky a drobnosti , které vám vykouzlí minimálně úsměv na tváři, může člověk při sledování "Kick- Ass" přehazovat vidlemi, namakaná vizuální stránka a choreografie krvavých akčních scén lahodí oku a... stejně někde v pozadí sílí dojem, že tenhle skutečně chytrý film si zaslouží alespoň krátké zastavení a vážnější zamyšlení. Opravdu musíme vypadat jako ninjové při čištění akvária a máchat kolem sebe tonfami, jen abychom okusili aspoň malou příchuť hrdinství? Opravdu je tak těžké pozvednout hlavu, sebrat v sobě odvahu a vystoupit proti bezpráví? Je kousek Kick-Asse i ve mně? A nebude mi kdyžtak vadit, že moje nervová zakončení fungují naprosto dokonale (mhmmmm!)? Uměl bych to s motýlkem Benchmade BM42 taky tak dobře, nebo bych měl radši vsadit na automat Protech Godfather? A... a... víte co? Mazejte do nejbližšího kinosálu, ať nemám ztuhlé lícní svaly, rozkymácenou hlavu a pocit díry v břiše jenom já! P.S.: Děkuji všem primitivům označujícím sebe sama za fotbalové fanoušky za zablokování dopravy ve Vršovicích – adrenalin vylitý do krve při hledání nouzové cesty do kina pomohl k tomu, že jsem do filmu skočil rozeběhnutýma nohama a už se jen vezl.

    • 16.4.2010  09:04
    Moje super úžasné šestnáctiny (TV seriál) (2005)
    odpad!

    Patnáct minut strávených s televizní inkarnací totálního dna společnosti (které bohužel napomáhá formovat současnou mladou generaci) se stalo zážitkem, ze kterého jsem se vzpamatovával půl dne... ZLO!!!

    • 1.2.2010  14:16
    Avatar (2009)
    ***

    Pohádka, od které jsem preventivně nic nečekal, a ani jsem nic výjimečného nedostal. Což je fakt, který stojí v příkrém kontrastu s většinovými nadšenými kritikami a názory. Ale "Avatar" není prvním a určitě nebude ani posledním filmem, u kterého půjde můj pohled mimo hlavní proud... Dvě a půl hodiny lineární předvídatelné zábavy, u které bych (upřímně řečeno) ve svých dvanácti hýkal nadšením, mi dokázaly, že skutečně dobrý film vtáhne a nepustí a žádné 3D a opulentní trikové záběry k tomu nepotřebuje. A platí to samozřejmě i naopak. Propracované vizuální ztvárnění "Avatara" totiž jen zdůrazňuje nemastný neslaný dojem z příběhu postrádajícího hlubší pohled a především jakékoliv EMOCE. Z filmu se tak stává pouhá přehlídka pěkných obrázků (pominu-li, že dost věcí na Pandoře mou první signální soustavu stejně neoslovilo), doprovázená tu více, tu méně klišovitými dialogy a hláškami... Nebudu to protahovat - jestli tohle má být revoluce, která udá trend nové kinematografii, ušetřím peníze za vstupné. A budu pečlivěji studovat nabídku klubových kin. P.S.: Taky vás baví představa "duchovního spojení s přírodou" pomocí USB kabelu? P.P.S.: Zapamatujte si to konečně všichni - kdo má největšího ptáka, ten boduje :).

    • 13.8.2009  16:55
    Případ pro Sam (TV seriál) (1996)
    *****

    Trvalo to přes deset let, ale dočkal jsem se!! Konečně jsem viděl poslední dvě epizody, které uzavřely roky působení Sam Watersové ve VCTF a přinesly odpověď na otázku, kdo je Jack. Aaaaaaaach... Proč to nadšení a zadostiučinění? Je to už dávno, kdy se na našich obrazovkách (konkrétně na TV Nova) objevil nový krimiseriál. Jmenoval se "Případ pro Sam", a byl jedním z úplně prvních, který se zabýval tzv. profilováním. Chlubil se charismatickou inteligentní hrdinkou, propracovanými scénáři, skvělými herci, temnou atmosférou a v rukávu schovával trumfové eso. Sériového vraha Jacka Všeuměla, postavu která se celým seriálem táhla jako černá nit, nemesis odhodlanou připravit Sam o všechny blízké a získat ji jen pro sebe... Pak přišel konec druhé série, jeden z nejnapínavějších okamžiků celého seriálu a... a Sam i její kolegové se na dlouhá léta odmlčeli, protože se programovým oddělením našich televizí nezdála sledovanost, a seriál proto z nabídky stáhnuli. A tak jsem se ke třetí řadě dostal až nyní, po zhruba deseti letech... "Případ pro Sam" za tu dobu ze svých kvalit neztratil vůbec nic. Čas, během kterého jsem měl možnost vidět a číst spoustu tématicky podobných filmů, seriálů i knih, kdy jsem zestárnul a (snad) dospěl, tenhle čas neměl žádný vliv - stále jsem se díval na skutečně chytrou televizní sérii plnou napětí, uvěřitelných zvratů, výtečných hereckých výkonů a napínavé atmosféry. Víc než kdy dřív jsem si užíval výborně vykreslenou psychologii postav, hrdiny kteří myslí a jednají jako lidé a ne scénáristou navržené figurky, a všeprostupující pocit, že takhle kvalitní a v žádném ohledu hloupý seriál dnes už málokdo umí nebo chce točit... Je v tom možná i kus nostalgie, ale pro mě bude "Případ pro Sam" už navždy milovanou klasikou. P.S.: Vše výše napsané platí pro epizody s Ally Walker.

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace