Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný
  • Horor
  • Komedie

Recenze (737)

plakát

Arcane: League of Legends - Krásný Den pokroku! (2021) (epizoda) 

Ještě jsem dostatečně nevychválila, jak dobře jsou všechny postavy napsaný. Málokdy se poštěstí, že by i vedlejší postavy byly takhle plastický, ale tady to vypadá, že má každá několik vrstev a svoje motivace. Většinou mě sere aspoň jedna postava, která se chová úplně nelogicky (nebo mě irituje z jinýho důvodu), a to se mi u Arcane zatím nestalo, každá má něco do sebe. Z Powder se stala Jinx - adoptivní dcera Silca, což je jeden z nejzajímavějších vztahů vůbec, i když ne nejzdravější. Doufám, že uvidíme víc Silca, jeho dějová linka mě baví zatím nejvíc, a to jsem si myslela, že to bude další nemastnej neslanej záporák. Mám jenom jednu hnidopišskou poznámku - jak Caitlyn přežila ten výbuch? Byla docela blízko. Ale jsem ráda, že to přežila, protože se těším, kam povede její příběh. Hodnocení: chudák Jayce se stal politikem, a to chtěl jenom zkoumat magii/10

plakát

Arcane: League of Legends - Některá tajemství je lepší nechat být (2021) (epizoda) 

Jedinou chybou, kterou moje hnidopišská povaha našla, je, jak Ekko věděl, kde byla parta Vi, aby jim spustil žebřík? To je sledoval celou dobu? Ale to je taková drobnost, že ani nestojí za zmínku, protože svět Arcane mě oficiálně pohltil. I když je druhej díl taky spíš úvod, styl vyprávění mě ani na chvíli nepustil. Do hry se dostávají nový postavy se svým vlastním příběhem, děj se zamotává (jako vždycky, když se do toho začnou motat politici). Už se těším na pořádný pletichaření! Pořád mi vypadávají oči z důlků z tý krásný animace, ta mimika je něco úžasnýho. Hodnocení: jsem zvědavá, co tvůrci vymyslí s magií, střet technologie a kouzel mě nikdy neomrzí/10

plakát

Arcane: League of Legends - Tak vás tu vítáme (2021) (epizoda) 

Tak jsem se taky nechala unést skvělými ohlasy. Pořád jsem to odkládala, popravdě mě odrazovalo, že je to podle League of Legends, který jsem nikdy nehrála, takže se v tom vůbec nevyznám. Ale po prvním dílu jsem mile překvapená, zatím je to sice spíš ukázka světa, ale je vidět, že si s tím tvůrci dali spoustu práce, což je znát na každým detailu. A to umím ocenit! Příběh zatím není nic superoriginálního, konflikt třídních vrstev je starej jak sám Marx, ale animace je nádherná, nic tak lahodícího oku jsem jaktěživ neviděla. Zároveň první díl nakousl hlavní aktéry - jak záporáky, tak protagonisty, a mě nezbývá než doufat, že to nebude černobílý zlo versus dobro, který je ve fantasy a sci-fi tak ohraný, že si z toho rvu vlasy hrůzou. Hodnocení: konec s kočkou a myší byl výbornej, těším se, co tvůrci vybalí příště/10

plakát

Arcane: League of Legends - Změnu přinese jenom násilí (2021) (epizoda) 

Bravurní vyústění prvního aktu, kdy se dozvíme o minulosti Silca a jeho historii s Vanderem. Líbí se mi, jak k tomu tvůrci přistoupili - Silco mohl bejt další typickej záporák s orlím nosem a já už byla připravená nadávat, ale ne, Silco má pochopitelný důvody, proč dělá, co dělá. Vander nebyl vždycky hrdina a Silcův plán i jeho motivace dávají smysl. Že by příběh, kde nejde jednoduše říct, kdo má pravdu a kdo je ten špatnej? To už tady dlouho nebylo. A zatímco Vi a Jinx prožívají největší trauma svýho života, Viktor a Jayce objevili svatej grál. Dokonce i starej profesor Heimerdinger musí ustoupit pokroku. Ze všeho nejvíc musím ale ocenit, jak seriál nakládá s klišé, který mě normálně rozpálí víc než indický jídlo. A že jich tu je - záporák vyjeví hrdinovi svůj mistrovskej plán, hrdina vydá poslední síly na to, aby zachránil svoje nejbližší, a tak dále... Ale když se ke klišé přistoupí originálně a přidá se něco novýho, tak to není vůbec špatný a moje nervy zůstaly nepoškozený. Hodnocení: konec epizody je emocionálně brutální, připravte se/10

plakát

Asi to ukončím (2020) 

Kde mám začít? Tenhle film je fakt těžkej zrecenzovat. Už jenom protože.. to musíte prostě vidět. Zároveň se mi líbil jako svině a na druhou stranu ho nenávidím. Tak a teď babo, raď. Jednu věc musíte vědět, fakt mám ráda divný filmy. Viděla jsem jich už spoustu a pořád mě fascinujou. Zkrátka přesně ten druh filmů jako tenhle, kdy si na konci řeknete "Co jsem to do prdele zase viděla?". (Ale co je moc, to je moc - ale k tomu se ještě dostaneme.) Pokaždý po takovým filmu se těším na dvouhodinový filozofování o tom, o čem to vlastně celý bylo. A následně ten film nemůžu dostat z hlavy dalších pár dní. Prostě labůžo. Taky že jsem si tenhle snímek pěknou polovinu pořádně užívala. Ta divnost, neklid a psychologickej horor.. Všechno to z toho nádherně sálalo. U každý scény jsem cítila, že je něco děsně špatně. Dlouhý záběry, monology, šílená rodina, děsivá atmosféra a neustálý napětí. Prostě úžasný. Pak jsem si ovšem začala říkat, jestli už to není moc dlouhý a netrpělivě poposedávala na židli, načež jsem zjistila, že zbejvá ještě hodina do konce filmu. Ta druhá půlka se neskutečně táhla, cesta zpátky byla stejná jako cesta na farmu, nic se nezměnilo. A pak se odehrálo něco, co bylo moc divný i na mě. Školník si sedne do auta, následně se svlíkne, vyleze (tuhle scénu nikdy nezapomenu, ach bože...), následuje nějaký animovaný prase na cestě do školy, pořád celej nahej a konec. No fakt. Prostě konec. Pochopila jsem to tak, že chlápek na konci umřel na podchlazení a celý si to představoval. Jestli to je pravda, netuším, každopádně mám dost. I já mám určitý hranice, který nechci překročit a nahej chlápek, co jde za animovaným prasetem je jedna z nich. Hodnocení: končím/10

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) 

Zážitek z jinýho světa. Celou stopáž jsem seděla v kině jako přikovaná a říkala jsem si, jestli pán vedle mě slyší, jak pětkrát za film brečím jako malý dítě. Na tři hodiny zapomenete, že jste na Zemi, a naplno se vžijete do Pandory. Teď si asi říkáte, proč jsem dala Avatarovi čtyři hvězdičky, když jsem z toho tak odrovnaná? No ono je to trochu složitější. Ani jednička neměla nějak složitej příběh, vlastně byl dost jednoduchej, ale zato uměla mnohem líp zakrýt jeho chyby, a proto se mi taky mnohem snáz odpouštěly. Ve dvojce jsou bohužel víc na očích, ale zároveň všechno ostatní je lepší, krásnější a dechberoucí jako prase. Scény pod vodou jsou pastva pro oči, klidně bych se dívala celej film jenom na to, jak se Jakeova rodina učí nový zvyky a povídá si s tulkunama. Scéna, kdy lidi lovili tulkuna s mládětem, byla tak realistická, až jsem začala přemýšlet, jestli je to fakt přístupný pro děti. Poselství je úplně jasný a musím ocenit, že se toho Cameron nebál a ukázal, jak probíhá takový běžný pytláctví. Na druhou stranu mě příběh přišel dost odfláklej (to ani nemluvím o tom, že měli třináct let na promyšlení) a to nemůžu nechat plavat. Vysvětlení, jak se narodila Kiri, je... žádný. Prostě se narodila. Zázrak. Takový vysvětlení mi moc nevoní. Její spojení s Eywou je ale udělaný dobře a Sigourney ji hraje skvěle, vůbec herecký výkony jsou výborný (snad kromě Spidera..). Nejsem velkej fanoušek jejího ovládání přírodních živlů, protože mi až moc připomíná superschopnosti, kterých už jsem přesycená a do Avatara se nehodí. Další věc je návrat Quadritche a jeho bandy. Přivést zpátky záporáky z bývalýho filmu, který mají bejt dávno pod drnem, mi prostě přijde hrozně líný, jakoby Cameron prostě nechtěl vymyslet nic složitějšího, tak tam plácnul klonování a je to. A pak je tu Spider. Ach jo... Spider. Zaprvé - jak se tam vzal? Narodil se na Pandoře, ale v prvním filmu o něm žádná zmínka nebyla, i když tam měl Quadritch víc scén. Zadruhé - celej film mě nesnesitelně lezl na nervy, přijde mi, že neměl pomalu žádnej význam. V Quadritchovi probudil z nějakýho důvodu city, i když spolu promluvili tak třikrát. A na konci ho ještě z nepochopitelnějšího důvodu zachránil. Však spolu neměli žádnej vztah! Kdyby jim dal Cameron víc času na vyvinutí nějakýho pouta, bylo by to aspoň uvěřitelný. Hodnocení: Ale víte co? Nakonec to byl krásnej film, s krásným poselstvím, o rodině, důvěře, přírodě.../10

plakát

Barbie (2023) 

Pravděpodobně budu jedna z mála, který se tenhle film vůbec, ale vůbec, nelíbil. Byli jste varováni. Jdeme na to! Když jsem viděla trailer, řekla jsem si: "Ale proč ne." Vypadalo to jako šílená komedie, a i jakožto nefanoušek komedií jednou za čas není na škodu nějakou omrknout. Už v prvních deseti minutách jsem začala chápat, že se film jako odlehčená komedie jenom tváří, protože ve skutečnosti akorát kázal o tom, jaký to je bejt žena, jak je patriarchát špatnej, stejně jako chlapi, feminismus je naprosto úžasnej a bez jediný chybičky. Ze zkušenosti svýho života, tedy života ženy, musím říct, že takhle to v realitě opravdu nefunguje. Opravdu nerozumím, jaký ponaučení se nám filmaři snažili předat. Pomalu v každý větě je slyšet, jak se svět chová k ženám špatně, ale když se stejně chovají Barbie vůči chlapům, tak je to naprosto v pořádku, protože... proč vlastně? Tímhle protikladem úplně zkazili myšlenku, kterou se snažili propagovat (sice ne nějak zvlášť dobře, ale to už je druhá věc). Ženský přátelství se vyzdvihují do nebe jako bezchybný a postavený na vzájemný úctě, na druhou stranu mužský jsou zobrazený jako toxická maskulinita (s pár výjimkami). Nehledě na to, že skoro každej chlap je kašpar neschopnej kloudný věty. Ale kdo mě nepředstavitelně sral byla dcera sekretářky. Rádoby chytrá holka, co se při první příležitosti ohání slovy jako "fašista". Zhruba tehdy jsem začala přemítat, jestli se pořád nacházím v kinovým sále, a ne v diskuzi na Twitteru. Vtipy byly buď tak geniální, že je můj mozek nebyl schopnej pochopit, nebo to nebyl můj šálek kávy, protože sál se mohl smíchy potrhat a já se s každým dalším "vtipem" propadala do židle trapností. Nakonec to zase skončilo tak, že Kenové jsou druhořadý a Barbie řídí všechno. Doufala jsem, že dojdou k rozhodnutí, že dynamika reálnýho světa je na hlavu, a proto bude jejich společnost postavená na rovnosti, ale ne, to asi není to správný poselství. A abych si jenom nestěžovala - choreografie a písničky byly chytlavý a někdy, přiznávám se, i docela úsměvný, neshazovali muže za projevování emocí, dali jim i nějaký dobrý scény a herecký výkony děj dost zachraňovaly. Margot Robbie jako Barbie byla výborná. A konec? Sama nevím. Přišel mi nemastnej neslanej, význam asi ujde, provedení už tolik ne. Hodnocení: Dle mýho skromnýho názoru je tenhle film jasným příkladem dobrýho nápadu s příšerným podáním. A předtím, než mě začnete osočovat z misogynie, feministický myšlenky by šly podat mnohem líp, mnohem subtilněji a přirozeněji místo toho, aby vám to cpali do obličeje v každý větě/10

plakát

Black Mirror: Bandersnatch (2018) 

Já upřímně absolutně nevím, jak tenhle počin hodnotit. On je ten samotnej nápad tady hrozně dobrej, udělat interaktivní film, kde to každýmu skončí nějak jinak podle toho, jak se rozhodne. Taky že na jednu stranu se mi to hrozně líbilo, ale na druhou mi to přišlo takový nic moc. Ty psychedelický momenty byly kurva dobrý, ale jinak samotnej příběh nic moc. Hodnocení: 6/10

plakát

Bohemian Rhapsody (2018) 

Sakra tak tohle je přesně ten typ filmu po kterým bych ho chtěla celej zapomenout, jenom abych na něj mohla jít zase znova a stejně si ho užít. Queeni jsou skvělá kapela sama osobě a některý jejich songy poslouchám do teď, protože po každý povedený činnosti se to musí přece oslavit songem We Are The Champions. Každopádně na filmy o kapelách tak často nechodím, spíš vůbec, ale když tady přece hraje Rami Malek (kterej si jen tak btw konečně získal trochu tý zasloužený pozornosti a zahrál to mistrovsky) a má to hodnocení nad 90%. Riskla jsem to a vyplatilo se, bylo to sakra dobrý a měla jsem chuť si začít v kině zpívat, ale to by lidi odcházeli z kina, takže tuhle část jsem vynechala. Posledních pár scén filmu se mi málem rozmazal muj drahocenej make-up, kterej jsem pečlivě dělala 5 minut, až takhle emotivní to bylo. No prostě tomuhle filmu nemám co vytknout. Deset z deseti mých osobností doporučuje. :)

plakát

BoJack Horseman (2014) (seriál) 

Znáte to taky? Ten pocit, když máte nějakej fakt kurva dobrej seriál, nad kterým jste ztrávili hodiny, a neskutečně jste si ho užili, a potom, když je najednou konec, se cejtíte najednou tak prázdný, jak lahev Vodky z vaší včerejší depresivní epizody? Jenom já? Ok no. :D Každopádně tenhle seriál je pro mě určitě jeden z nich. Na BoJacka Horsemana nezapomenu nikdy, ani kdybych sebevíc chtěla, a to ještě k tomu ani nechci. Ne že by mi nějak pomohl s mým mentálním zdravím, to spíš naopak, protože tohle fakt není komedie, a pokud si u něj chcete odpočinout po náročným dnu v práci nebo po dnu plným zkoušek, radši se vrhněte na The Office, z BoJacka totiž budete mít spíš existenční krizi a na všechno se následně vyserete se slove "Svět stejně nemá smysl.". Je to náročný jak svině a právě proto je to tak skvělý. Věřte mi, když říkám, že nebudete moct vydechnout ani chvíli, mluvím z vlastní zkušenosti. :D Teď si asi myslíte, co jsem to za cvoka mluvit takhle o animáku se zvířatama, ale zkuste se dostat do druhý série a uvidíte sami. První série je totiž ještě taková no nic moc, ale jak se tvůrci rozhodnou, co s tím chtěj udělat, je to tak kurva dobrý, že se z toho poserete. Ale musím dodat, že se u toho taky pěkně pobavíte, některý epizody vás nechaj tvůrci trochu odlehčit, pozor, na to si ale moc nezvykejte, po takovejch epizodách většinou přijdou ty, který vás nechaj absolutně v šoku a následující hodinu se z toho potom budete dostávat. Co si budem povídat, je to neskutečně výjimečnej a originální zážitek. Něco takovýho už v životě neuvidíte. Takže přestaňte číst můj komentář a jděte se koukat do piče! Hodnocení: absolutní masterpiece/10