d.beseda

Bizarní, to je to správné slovo, kterým popsat zážitek z návštěvy této projekce. Byl to opravdu velmi originální úlet - ptačí úlet. Režisérka Pascale Ferran rozdělila film na dvě velké kapitoly a epilog. Nejdelší první kapitola nazvaná "Gary" udržuje diváka v neustálém napětí a očekávání kam to vlastně celé směřuje. Co když se člověk rozhodne ze dne na den všechno změnit? Tuto otázku si klade hlavní hrdina Gary a spolu s ním i divák. Druhá kapitola nazvaná "Audrey" je vyhrazená hotelové pokojské, která zažije opravdu nezvyklé události. Jako byste se rázem ocitli v nějakém jiném filmu. Celý příběh se zdá být naprosto podivný, ale v závěrečném "Epilogu" se vyklube náznak nějakého propojení obou kapitol. Pro mě zatím nejpodivnější film na tomto festivalu. Na závěr chci ještě zmínit jednu naprosto úchvatnou scénu z ptačí perspektivy (zase ti "ptáci") na noční pařížské letiště Roissy. MFF KV.

Opravdová filmová lahůdka. Vidět Vlastu Buriana, mistra mluveného slova, v němém filmu, tak to mě upřímně zajímalo. Několik desetiletí téměř neznámý film, byl nově rekonstruován a promítnut divákům za doprovodu živé hudby. Když Michal Bregant (ředitel Národního filmového archívu) hovořil o jednom z vrcholu festivalu, moc jsem tomu nechtěl věřit, ale po skončení projekce, jsem mu musel dát za pravdu. Na to, že je film z roku 1927, obsahoval překvapivě i několik docela odvážných scének a v doprovodu moderní hudby působil snímek svěže, aktuálně a rozhodně musel oslovit nejen příznivce klasických burianovek.

Pokud chcete zajít na festivalu na něco oddechového a nevadí vám i pár odvážnějších erotických scén doporučuji tento snímek. Určitě zajímavě zpracované téma prostituta Lucase, který řeší svou finanční situaci svérazně po svém, odpovídá na inzeráty nabízející za protislužby ubytování, nebo další výhody. Je to však příběh také o pocitu osamělosti a o přehodnocování hlavních priorit hlavního hrdiny. Vadu na kráse kazí pouze nepřítomnost nějaké další dramatičtější zápletky i když jedna taková nepovedená se přesto na konci filmu objeví (samozřejmě zde nechci vyzrazovat děj). Proto snímek hodním pouze 65%. Viděno: 49. MFF KV.

Vůbec jsem nečekal, že se Zátiší může stát jedním z nejlepších filmů, které jsem na letošním festivalu viděl. Málokterý snímek ve mě vyvolával takovou směsici silných emocí a přitom by se dalo říct, že to byl docela obyčejný film s jednoduchým dějem, téměř komorního charakteru. Diváka se musí alespoň minimálně něčím dotknout aniž by při tom obsahoval nějaké dlouhé filozofování. Bravůrní herecký výkon Eddieho Marsana a naprosto uhrančivá hudba Rachel Portmanové kvality filmu jen podtrhuje. Úplně poslední scéna se možná všem zamlouvat nemusí, pro mě osobně byla i předvídatelná, ale myslím, že měla svůj smysl a působila docela přirozeně. Mé hodnocení: 95%. Viděno: 49. MFF KV.

Film na který jsem se těšil nejvíce, zařazený do hlavní soutěže, bohužel ani zdaleka nenaplnil má očekávání. Po novinářské projekci jsem cítil hodně rozpačitě. Předpokládal jsem, že režisérka ve svém prvním celovečerním filmu s autobiografickými prvky uplatní více imaginace a že celý příběh bude především vyprávěn formou obrazů. Zažil jsem však pravý opak . Vypravěčem příběhu je zde samotná Signe Baumane, která téměř na jeden zátah, bez pauzy, odvypráví příběh svých blízkých a svůj, na pozadí historických událostí Lotyšska. Obrazová složka filmu zde však působí jako by se mělo jednat pouze o ilustraci k tomuto vyprávění. Postrádá jakoukoliv invenci. Pro mě určitě jeden z nejslabších zástupců v hlavní soutěži. Mé hodnocení: 45%. Viděno: 49. MFF KV (novinářská projekce).

Smekám před hereckými výkony zejména Julii Roberts a Marka Ruffala, kteří ze sebe vydali maximum. Některé scény na mě samozřejmě zapůsobili hodně silně (neochota přijímat nakažené gaye do nemocnic, nebo nakládaní s mrtvými těly), ale celkový dojem byl ten, že je to až moc "přeslazený" film. (MFF KV)

Postavu čtrnáctileté hlavní hrdinky Lily ztvárnila nadějná debutující polská herečka Eliza Rycembel, která předvedla naprosto výjimečný a vyzrálý herecký výkon, kterým zastínila i zkušené a starší kolegy a za tuto roli by zasluhovala nějakou cenu. Mrazivé drama z prostředí náctiletých, kteří spolu komunikují zejména prostřednictvím Skype a SMS, ukazuje jaké tragické následky může mít jedná nevinná chyba.

Toto maďarské drama s výrazně komediálními prvky opravdu, dle ohlasů po projekci, festivalové publikum nadchlo. Originální námět byl přetaven do zajímavé filmové podoby. Tomuto snímku nemám moc co vytknout. Všichni herci vystupovali naprosto přirozeně a uvěřitelně, ale Eszter Csákányi ve vedlejší roli a Kristóf Máront excelovali. Ve filmu je spousta humorných scén, které si však udržují svou uměleckou úroveň a nechtějí diváka rozesmát za každou cenu. Jeden z festivalových film, které určitě doporučuji ke shlédnutí.

Na této skvostné filmové koláži je znát, že režisér Pfaffenbichler je nejen výborným filmařem, ale i umělcem (studium na vídeňské Akademii užitého umění). Nejdříve se zdálo, že to bude oddechová podívaná. Diváci se občas neubránili salvám smíchu, zejména při někdy až groteskně působících stvůrách, ale do toho nečekaně vpadly halucinogenní obrazy smíchané agresivní hudbou ze které běhal až mráz po zádech. Není to film pro každého - opět se ze sálu odcházelo, ale ti co zůstali do konce ho ocenili potleskem. Nejsilnější stránkou filmu je rozhodně skvělý obrazový i zvukový střih se zajímavě a vtipně volenými dialogy. Opravdu vřele doporučuji všem filmovým fajnšmekrům. Mé hodnocení: 80%. MFF KV.

Téměř celý příběh se odehrává v jednom malém baru na naprosto nehostinném místě, kde všude okolo vidíme vysušené bažiny a někde v dálce se rýsuje šedivé sídliště. Tak pomalé plynutí děje a nezajímavé, utahané scény, jsem už dlouho neviděl. Odpověď hlavní hrdinky, barmanky Juli, na otázku jak může žít bez mobilu a co dělá v případě, že se něco vážného stane, byla, že "tady se nic neděje" a tato její odpověď přesně vystihovala i pocit z celého filmu. Několik desítek minut filmu vyplnilo zásobování ovocem a zeleninou, či doplňování nápojů do lednice, podobně nekonečně působily i záběry jízdy na kole Juli. Filmu moc nepomohly ani dramatické momenty v posledních deseti minutách filmu. Novinářská projekce se konala v téměř prázdném sále a to jich ještě v polovině filmu většina odešla. Mé hodnocení: 35%. MFF KV.