J*A*S*M

Do poslední chvíli jsem nevěřil, že to bude opravdu až tak dobré. Lego Movie je přecpané nápady, a to jak vizuálními, tak dialogovými, chvílemi to byl takový nápor, že se mi to zdálo až přesycené. Nadto má na dětský komerční film poměrně inteligentní přesahy a zajímavé rozuzlení, které sice patří k těm z druhu samospásných, protože obhajuje jakýkoli předchozí nesmysl, ale samo o sobě má k nesmyslnému velmi daleko. Prostě spokojenost po všech stránkách a po dlouhé době "blockbuster" (dá-li se to tak říct), který překonal očekávání. Hlavní písnička ve své příšernosti proklatě návyková.

Nezávislí režiséři by se neměli pouštět do komerčních blockbusterů ... pak bych se na ně nemusel těšit a odcházet z nich zklamaný. Akce je tu podle mě dostatek, ale nestrhne, což je daleko větší problém, než kdyby jí podle něčích měřítek bylo málo. Nejzajímavější postavu film odpraví v první třetině, po zbytek stopáže pak už všichni jenom tupě čumí a buď vymýšlí kraviny (s bombou se tu šachuje podobně prapodivně jak v posledním Nolanově Batmanovi), anebo se snaží z diváka dolovat emoce (bez účinku). Kdyby se na ten "příběh" vykašlali a nechali by monstra, aby se mezi sebou jenom akčně řezala, udělali by líp. Jenže to neudělali ... a výsledek v mnoha momentech vyloženě bolí. Vizuálně je to dle očekávání první třída, některé výjevy bych si nejradši vytisknul a pověsil na zeď, ale v pohybu je to celé takové nemastné neslané. A úplně nejvíc mě sralo, jak se ten charakterově absolutně plochý hlavní hrdina vždy objevil tam, kam čistě náhodou zamířila i monstra. Že takové byly i předchozí japonské Godzilly? Tak v tom případě kravina zůstala kravinou. A já nemám rád kraviny. Snad to v příštím roce podobně nezabije i Colin Trevorrow...

Tak nějak na půl cesty. Verhoevenovu klasiku nijak neglorifikuju, takže jsem k Padilhově předělávce přistupoval bez předsudků, ale nakonec si mě nějak výrazně na svou stranu získat nedokázala. Jako akčňáknový Robocop svými akčními scénami nestrhne a jako satira je příliš nedotažený, ačkoli nějaké nadějné náznaky v něm jsou. Ale celkově prostě takové nevýrazně mdlé.

Po holandském Borgmanovi další letošní výborná podivnost. Jesse Eisenberg podává v obou polohách přesvědčivý výkon a Richard Ayoade přesvědčivě oživuje nořní můru tichého, plachého, nahraditelného člověka, který se může snažit sebevíc, ale je mu to houby platné, protože jeho nepřátelské alterego dokáže všechno použít proti němu. Odehrává se to v úžasně atmosférickém, snovém, industriálním světě, kde není místo pro vtip či humor, ale přesto je to s vtipem, nebo lépe řečeno s nadhledem natočené. Velká spokojenost, tak nějak jsem s tím filmem souznil. Se stylem i obsahem.

Kdyby si Paul W. S. Anderson místo oblažování publika dalšími podobně nudnými, trikovými, nezajímavými výplachy, koupil vilku někde u Neapole, odpočíval na pláži a na Vesuv se jenom koukal, udělal by lépe.

Ještě v šedesáté minutě jsem byl poměrně spokojený a věřil jsem, že půjdu na čtyři hvězdy, ale jakmile "to" (co musí být každému divákovi jasné) začalo, film mě paradoxně ztratil. Westovi se zprvu slušně daří zprostředkovat atmosféru na pohled idylického společenství / sekty, v níž se pod povrchem skrývá něco zkaženého. Umocňuje to ještě dusně slunečné prostředí jižanské země, v níž sekta žije. Má to prostě takový správně mrdlý feeling exotického městečka plného vybrainwashovaných individuí, který ve mně jakožto divákovi vzbuzoval poměrně nepříjemné, tíživé pocity. A sympatické a blízké mi byly i hlavní postavy - novináři. Jenomže pak "to" začne a veškerá působivost jde do kopru. Rázem je film úplně bez atmosféry a napětí, stane se to, co se musí stát (plus pár několik nepravděpodobně natočených smrtí), a je konec. O poněkud pochybném a údiv vzbuzujícím střídání found footage, mockumentu a klasického filmového střihu se ani nezmiňuju... Westa dál považuju za velmi talentovaného mladého hororového tvůrce, ale je fakt, že poslední dobou mi radost úplně nedělá. Nejprve slabý zásek z první V/H/Sky, potom totálně odfláklý příspěvek do ABCs of Death, teď tento průměrný mockument a do budoucna chce točit western :-( Co se stalo s tím chystaným hororovým sci-fi Side Effect? To znělo desetkrát líp než The Sacrament a stokrát líp než western. Snad se milý Ti vzpamatuje.

- OMG, ty jsi z budoucnosti! - Ne, jen tu máme jiné časové pásmo. Výborně napsaná feel-good romantická komedie. Jeden výtečný nápad, šikovný scenárista, který ho umí vytěžit, solidní režie a pozitivní písničkový soundtrack. Na pohodu film.

Mladý pár opouští civilizaci a přestěhuje se do opuštěného domku v lesích. Natáčí se při tom samozřejmě neustále na kameru, protože to je přesně to, co lidé utíkající z civilizace dělají (no dobře, týpek je filmař a hledá inspiraci, ale stejně je to trochu pofidérní :-D). Když mi došlo, že Mr. Jones bude zase, opět, po sto prvé found footage, málem jsem nad ním hned v úvodu zlomil hůl. Ale on mě postupem času o svých kvalitách přesvědčil. V lesích kolem domu totiž tito dokumentaristé narazí na zvláštní totemové strašáky a na jejich maskovaného výrobce, kterého dívka identifikuje jako v jistých kruzích poměrně proslulého anonymního umělce (něco jako Banksy) známého pod přezdívkou "Mr. Jones". Jejich dokument rázem dostane ústřední téma a můžou tedy začít pátrat a odhalovat tajuplnou mytologii, která se za Jonesem skrývá. No a pátrání to bude poměrně atmosférické a plíživě znepokojivé, po dlouhé době jsem měl zase u hororu příjemně stísněný pocit. Strašidelní strašáci z větví a kostí, zapálení strašidelní strašáci, strašidelný příbytek pana Jonese, strašidelné podzemní chodby pod strašidelným příbytkem pana Jonese, strašidelný pan Jones ... a tak dál. V závěrečná třetině se pak vyprávění totálně časoprostorově rozpadne do surrealistické noční můry, která v sobě kombinuje prvky jednak povedeného loňského indie hororu Resolution, jednak know how Davida Lynche o tom, jak divákovi totálně zamotat hlavu a zároveň neztratit jeho zájem. Mr. Jones a především jeho závěrečná třetina je zajímavý zážitek, který po prvním zhlédnutí nemám potřebu (a odvahu) jakkoli racionalizovat. Prozatím se spokojím s tím, že jsem si ho vážně užil.

Rozhodně žádná sláva, ale přijde mi, že kolegové zde i na imdb jsou až přehnaně kritičtí. Devil's Due je nevýrazný, řadový found footage, který do žánru nepřináší vůbec nic nového, jen vcelku neproblematicky recykluje to, co už jsme v posledních letech několikrát (mnohokrát) viděli. Ale aspoň to není o partě dokumentaristů ztracených v lese... Potěšila mě sympatická ústřední dvojice a hororově docela rozjeté shocker finále (u něj se dá i vzpomenout na segmanet 10/31/98 z prvního V/H/S od stejných režisérů). 5/10

Atmosféra, melancholická nálada, uměnohistorické vtípky, a tak pořád dokola. Styl to má.